ECLI:CZ:US:2021:2.US.268.21.1
sp. zn. II. ÚS 268/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Gregůrka, zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, se sídlem Rašínova 68, Zlín, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. října 2020 č. j. 13 C 212/2020-49 o návrhu na nařízení odkladu vykonatelnosti rozsudku a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. ledna 2021 č. j. 38 Co 202/2020-59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení se 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel zmatečnostní žalobou brojí proti splnění podmínek pro ustanovení opatrovníka vedlejšímu účastníkovi ve smyslu §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a současně s tím navrhl, aby dle §235c o. s. ř. soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2020, č. j. 38 Co 93/2013-600).
3. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 10. 2020 č. j. 13 C 212/2020-49 soud stěžovateli nevyhověl, přičemž v napadeném rozhodnutí se vyjádřil rovněž k budoucí úspěšnosti stěžovatelovy žaloby. Odvolacím rozhrnutím krajský soud potvrdil správnost závěru prvostupňového soudu o nedostatku důvodů pro vyhovení stěžovatelovu návrhu.
4. Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení odkladu vykonatelnosti nyní brojí stěžovatel ústavní stížností, přičemž ve věci dosud nebylo okresním soudem pravomocně rozhodnuto o žalobě. Stěžovatel namítá, že mu uplatněný zmatečnostní důvod skutečně svědčí a obecné soudy se dopustily nesprávného výkladu podústavního práva. Nadto se soud prvostupňový soud vyjádřil k meritorní úspěšnosti žaloby na základě nesprávných právních závěrů, které již nyní učinil. Závěry o zamítnutí návrhu na odklad se vymykají právu na spravedlivý proces garantovanému účastníkům. Dále dle stěžovatele nerozhodl zákonný soudce.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
7. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno meritorním rozhodnutím, ale stále běží, se Ústavní soud nevyjadřoval ke stížní argumentaci stěžovatele stran naplnění zmatečnostního důvodu. Dosud nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto v této části nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; přičemž nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ostatně i sám stěžovatel si je vědom toho, že věcné rozhodnutí o (ne)naplnění důvodů zmatečnosti jej teprve čeká a v tomto rozsahu je jeho argumentace spíše projevem neporozumění procesních fází řízení.
8. V části, v níž ústavní stížnosti směřuje proti usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, je již ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Návrh je však zjevně neopodstatněný.
9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. Stěžovatel brojil ústavní stížností proti dílčímu a dočasnému procesnímu rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti. Proto je nutno připomenout, že pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy soudů [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Přezkum dílčího rozhodnutí pak může být toliko omezený, tj. v rámci posouzení, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)].
11. Podstatou přezkumu dílčího a dočasného procesního rozhodnutí za situace, kdy řízení dosud běží a není pravomocně skončeno, proto může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); a dále např. usnesení ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 168/17; ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 2824/17; ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. I. ÚS 4035/17 a ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1028/18]. K tomu Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení prvostupňového soudu v nyní projednávané věci mělo zákonný podklad a bylo vydáno k tomu příslušným soudcem. Ústavní soud neshledal, že by bylo projevem svévole, a totožné platí i pro rozhodnutí odvolacího soudu.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, v části směřující přímo proti správním rozhodnutím podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak; v části směřující proti nevyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu