ECLI:CZ:US:2021:2.US.540.21.1
sp. zn. II. ÚS 540/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčková a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., právně zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 251/2020-228 ze dne 14. 12. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. l0 C 66/2020-216 ze dne 1. 9. 2020 bylo rozhodnuto o tom, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolání. Městský soud v Praze usnesením č. j. 22 Co 251/2020-228 ze dne 14. 12. 2020 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Usnesení soudu prvního stupně bylo odůvodněno tím, že stěžovatel neosvědčil svou úplnou finanční situaci, když neuvedl, za co vynakládá své finanční prostředky, jak je na manželce finančně závislý, proč nevlastní výlučný majetek, proč nedisponuje úsporami. Jeho mzda je vyšší, než minimální a současně je odkazováno na judikaturu s tím, že nelze přenášet poplatkovou povinnost na stát. Stěžovatel vůči tomuto rozhodnutí brojil odvoláním, v němž namítal, že vyplnil soudem zaslaný formulář, v němž uvedl veškeré požadované skutečnosti, ale prostor pro další argumentaci, kterou soud postrádá, v rámci formuláře není dán, a dále že výdaje ohledně osobních potřeb a bydlení nejsou ve formuláři uvedeny. Byly požadovány toliko výdaje na hypotéku, nájemné, poplatky a opravil chybu v psaní a počtech, k níž došlo při vystavení potvrzení o výši jeho měsíčního příjmu. Stejně tak stěžovatel brojil vůči argumentu, proč nevysvětlil, z jakého důvodu nevlastní výlučný majetek a nedisponuje úsporami, kdy zdůraznil, že vše je zaviněno přístupem státu, vůči kterému právě předmětná žaloba směřuje. Právě dluh, který je vůči stěžovateli exekučně vymáhán, vznikl v přímé souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním a omezením osobní svobody stěžovatele.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud bez jakéhokoli provedení dokazování zcela protiústavně dovozuje, že stěžovatelem podaná žaloba je bezúspěšným uplatněním práva, jež mu nenáleží. Z argumentace odvolacího soudu je pak zjevné, že se řádně neseznámil se samotným obsahem žaloby, kterou hodnotí. Meritem žaloby je náhrada za zásah do osobnostních práv stěžovatele, který je trvalý a trvající, jak je v žalobě popsáno.
5. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V této části řízení o ústavních stížnostech je přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Dospěje-li Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s tím, že mu soudy nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků za podané odvolání, která však postrádá potřebný ústavněprávní rozměr a opomíjí limity ústavněprávního přezkumu rozhodnutí tohoto druhu.
8. Rozhodování o osvobození od soudních poplatků (a souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů) je doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry a přezkoumávat naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu obecnými soudy, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (obdobně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 773/12 ze dne 28. 6. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2473/15 ze dne 22. 10. 2015 a řada dalších; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Nedostatky, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů a přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí, však v nyní posuzovaném případě shledány nebyly. Obecné soudy, jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, se posouzením otázky, zda stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, řádně zabývaly, aplikovaly relevantní zákonná ustanovení, uvedly důvody, z nichž při svém rozhodnutí vycházely a odpovídajícím způsobem vysvětlily, jakými úvahami se řídily, přičemž tak učinily způsobem, který z ústavněprávních limitů nevybočuje.
10. Jelikož relevantní argumentaci způsobilou zpochybnit rozhodnutí obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí a kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaných práv, Ústavní soud nezjistil, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu