ECLI:CZ:US:2021:3.US.2424.21.1
sp. zn. III. ÚS 2424/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Lukášem Nezpěvákem, advokátem, sídlem Na Dolinách 274/11, Praha 4, proti příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. července 2021 č. j. 0 Nt 22/2021-5 k prohlídce jiných prostor a pozemků, za účasti Okresního soudu v Náchodě, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Náchodě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 11, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků a z ústavní stížnosti se podává, že jednatelé stěžovatelky, O. P. a S. Ž., a stěžovatelka samotná byly v době vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (dále jen "příkaz") podezřelými z přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 trestního zákoníku. Na základě důvodného podezření, že se v prostorách sídla stěžovatelky mohou nalézat stěžejní důkazy (účetnictví, výpočetní technika, stavební deníky, pomocné sešity atd.) pro trestní řízení, jejichž opatření při prohlídce jiných prostor a pozemků lze považovat za úkon neodkladný a neopakovatelný, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě (dále jen "okresní státní zastupitelství") návrh k Okresnímu soudu v Náchodě (dále jen "okresní soud") k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Dne 7. 7. 2021 byl příkaz okresním soudem vydán. Samotná prohlídka jiných prostor a pozemků v sídle stěžovatelky byla policejním orgánem provedena dne 14. 7. 2021, tedy v době vymezené příkazem.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka nejprve namítá vady obsažené v návrhu státního zástupce na vydání příkazu, který neobsahoval informace, v souvislosti s jakou konkrétní trestnou činností má být prohlídka jiných prostor a pozemků vykonána, čeho mělo být realizací prohlídky dosaženo, proč byl úkon považován za neodkladný a neopakovatelný, proč nebylo možno úkon nahradit jiným úkonem.
4. Samotný příkaz taktéž podle stěžovatelky obsahoval zásadní vady, neboť v příkaze absentovalo věcné vymezení rozsahu prohlídky a dále je zcela zjevné, že prohlídka byla nedůvodná, tj. byl porušen princip proporcionality. Okresní soud nadto řádně nevymezil okruh věcí, které měly být při prohlídce nalezeny a zajištěny.
5. Stěžovatelka dále namítá zjevnou nedůvodnost prohlídky, když mohlo být např. nařízeno okresním soudem vydání věci anebo si orgány činné v trestním řízení mohly vyžádat podle §8 trestního řádu výpisy z bankovních účtů stěžovatelky. Stěžovatelka doposud vždy s orgány činnými v trestním řízení spolupracovala a nelze tedy dovodit, že by se snažila řízení jakkoliv obstruovat. Policejní orgán nedisponuje dosud téměř žádnými relevantními důkazy. Zásah do ústavně zaručených práv a svobod způsobený prohlídkou by měl být uskutečněn pouze ve zcela výjimečných případech.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka neměla k dispozici žádný procesní prostředek k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury je možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má tedy své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006).
9. Domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001 sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na povahu nedotknutelnosti obydlí jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť, spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která vyžaduje restriktivní výklad zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (či jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (popř. i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
10. V posuzované věci stěžovatelka nejprve brojí proti znění návrhu státního zástupce na provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, který údajně neobsahoval zákonné náležitosti. Ústavní soud však odmítá jakoukoliv relevanci této námitky, neboť okresní soud měl k dispozici při posouzení, zda návrhu státního zástupce vyhoví či nikoliv, celý trestní spis z probíhajícího prověřování. Jestliže tedy skutečně návrh státního zástupce neobsahoval některé klíčové informace pro posouzení, zda návrhu vyhovět, okresní soud si tyto informace sám vyhledal, neboť napadený příkaz všechny zákonné požadavky splňuje. Kvalita návrhu zpracovaného státním zástupcem na provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nemá žádnou relevanci ani vypovídající hodnotu ve vztahu k příkazu vydanému soudem.
11. Stěžovatelka dále namítá, že příkaz neodpovídá zákonným požadavkům, zejména namítá nedostatek subsidiarity a přiměřenosti jako nezbytných podmínek pro vydání příkazu. Ústavní soud má však za to, že v posuzované věci byly principy proporcionality i subsidiarity naplněny, což je zřejmé z odůvodnění příkazu, které se naplnění těchto podmínek z důvodu možného zásahu do základních práv či svobod stěžovatelky věnuje. Z hlediska subsidiarity prohlídky jiných prostor a pozemků je nutno zdůraznit, že nebylo možno získat důkazy důležité pro trestní řízení jinak než právě prohlídkou v sídle stěžovatelky, neboť méně invazivní metody by mohly mít za následek skrytí předmětů, které mohou sloužit jako důkazy v trestním řízení, mimo dosah orgánů činných v trestním řízení. Ochota podezřelých ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení samozřejmě nemá žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k výsledku samotného trestního řízení, neboť primárním zájmem podezřelých je obvykle zabránit zahájení trestního stíhání, ostatně je ústavně zaručeným právem podezřelého, resp. obviněného vyplývajícím z čl. 37 odst. 1 Listiny, resp. z čl. 40 odst. 4 Listiny neobviňovat sám sebe, tudíž jakákoliv procesní taktika podezřelých či obviněných, která fakticky vede ke zmaření důkazů, nemůže být těmto osobám kladena k tíži z hlediska jejich viny. Argumentaci stěžovatelky, že vždy spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a nikdy trestní řízení neobstruovala, nelze tedy přikládat žádný význam, ať už jde o pravdivé tvrzení či nikoliv. Nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků lze považovat zároveň za zásah přiměřený, neboť důkazy získanými v průběhu prohlídky jiných prostor a pozemků mohla být objasněna relativně závažná trestná činnost spojená s významnými nedoplatky na daních, pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném na zdravotní pojištění. Všechny uvedené informace vyplývají z odůvodnění příkazu.
12. Dalším požadavkem, který musí být z hlediska ústavnosti naplněn, je požadavek neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. Ústavní soud k tomu konstatuje, že obdobnými námitkami se již ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. V dotčených rozhodnutích zdůraznil, že Ústavní soud, který neodkladnost či neopakovatelnost vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání této povahy vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)]. Byť je nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu vadou řízení, nejde totiž o takovou vadu, která sama o sobě dosahuje ústavněprávní roviny, a která by měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy trestního řízení, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přistupuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly tuto počáteční fázi a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení (viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821) a ze dne 19. 9. 2017 sp. z. II. ÚS 2610/17). V posuzované věci neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu vyplývá zjevně především z celkového textu odůvodnění příkazu, výslovně se této povaze úkonu okresní soud věnuje v bodě 10 příkazu, přičemž takové odůvodnění lze považovat za dostatečné.
13. Dílčí námitku stran řádného neoznačení věcí či osob, které měly být při prohlídce nalezeny, považuje Ústavní soud za zcela nedůvodnou, neboť příkaz nadstandardně podrobně uvádí, na které věci měl policejní orgán v rámci prohlídky cílit (zejména účetnictví, stavební deníky, výpočetní techniku atd.). Domnívá-li se stěžovatelka, že by v příkazu měly být důkazy zcela individualizovány, tak tento požadavek je nesplnitelný, neboť okresní soud samozřejmě nemůže vědět, co přesně se v objektu sídla stěžovatelky nacházelo nebo nachází. Zjištění těchto informací má být právě cílem (každé) prohlídky jiných prostor a pozemků.
14. Ústavní soud má na základě uvedeného za to, že byly naplněny všechny zákonné požadavky kladené na příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků, přičemž napadený příkaz dostál i ústavněprávním požadavkům a lze jej považovat za ústavně souladný.
15. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu