ECLI:CZ:US:2021:3.US.615.21.1
sp. zn. III. ÚS 615/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky E. D., zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem, sídlem Purkyňova 593/10, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. ledna 2021 č. j. 6 Co 111/2021-207 a I. výroku usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. prosince 2020 č. j. 33 Nc 133/2020-196, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a J. Ch. a nezletilé E. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, resp. tam specifikovaného výroku, a to pro jejich rozpor s čl. 10 odst. 2, čl. 26, čl. 33 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným I. výrokem usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh stěžovatelky (matky) na vydání předběžného opatření, kterým by soud nahradil souhlas prvního vedlejšího účastníka (otce) s bydlištěm nezletilé vedlejší účastnice (dále též jen "nezletilá") na adrese X, dále souhlas s tím, že nezletilá může navštěvovat mateřskou školu XY a aby nahradil souhlas prvního vedlejšího účastníka s tím, že praktickým lékařem nezletilé je P. H. Dále bylo rozhodnuto o tom, že se nezletilé jmenuje kolizním opatrovníkem Úřad městské části Praha 14 (II. výrok). Okresní soud konstatoval, že je vyloučeno, aby předběžným opatřením bylo prakticky rozhodnuto o věci samé, když se stěžovatelka ve věci samé domáhá, stejně jako obdobným návrhem první vedlejší účastník, rozhodnutí soudu, kterým by byl nahrazen souhlas druhého rodiče se změnou bydliště, mateřské školy a praktického lékaře nezletilé. K takovému rozhodnutí je třeba dokazováním zjistit skutkový stav a poté jej posoudit po právní stránce, což se provádí zásadně v průběhu řízení; předběžným opatřením naopak nemůže být rozhodnuto meritorně bez jakéhokoliv dokazování. Dle soudu bylo nepochybné, že se stěžovatelka bez předchozího souhlasu prvního vedlejšího účastníka přestěhovala do X, kam odešla za svým přítelem a pracovní příležitostí. Stěžovatelka svým jednáním vyloučila prvního vedlejšího účastníka z rozhodování o záležitostech pro nezletilou významných, přičemž je několik měsíců zpravena o tom, že první vedlejší účastník s těmito změnami nesouhlasí; stěžovatelka tak musí nést následky vyplývající pro ni i nezletilou z tohoto jednání. Ani skutečnost, že Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 29. 9. 2020 rozhodl o zatímním odevzdání nezletilé do péče stěžovatelky, neznamená, že je to právě stěžovatelka, která by měla o všech záležitostech významných pro nezletilou rozhodovat sama.
3. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným usnesením usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka si v prvé řadě stěžuje na chování prvního vedlejšího účastníka. K napadeným rozhodnutím pak uvádí, že jimi bylo nezletilé znemožněno navštěvovat školku a praktického lékaře, čímž došlo k porušení ústavně zaručených práv nezletilé. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem soudů, že by navrhovaným předběžným opatřením bylo předjímáno rozhodnutí ve věci samé, když jeho trvání je navrhováno pouze na dobu řízení. Vzhledem k tomu, že bylo vydáno předběžné opatření o svěření nezletilé do stěžovatelčiny péče a byl zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo stěžovatelce uloženo zdržet se stěhování do jejího současného místa bydliště, není žádného rozumného důvodu stěžovatelce bránit v tom, aby umožnila nezletilé předškolní vzdělávání v tomto místě. Další pochybení stěžovatelka spatřuje v postupu krajského soudu, který si k této věci nevyžádal stanovisko kolizního opatrovníka, čímž došlo k porušení jejího práva i práva nezletilé na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Nebylo možno nicméně přehlédnout, že ačkoliv je ústavní stížnost podána pouze stěžovatelkou, ze stížnostní argumentace a zejména z petitu ústavní stížnosti vyplývá, že se stěžovatelka výslovně domáhá konstatování porušení nikoliv pouze svých ústavně zaručených práv, nýbrž i práv nezletilé vedlejší účastnice. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, rodič (zákonný zástupce) je oprávněn jednat za nezletilé dítě před Ústavním soudem pouze tehdy, nehrozí-li mezi nimi střet zájmů. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě před Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2900/16 či usnesení ze dne 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 455/19; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Judikatura Ústavního soudu pak dále rozlišuje dvě situace. Jsou-li zájmy rodiče a zájmy nezletilého dítěte ve zřejmém rozporu, pak je namístě vůbec nepřipustit, aby rodič mohl i jen podat ústavní stížnost jménem, případně ve prospěch dítěte, a ústavní stížnost takto podanou (případně její část) je třeba odmítnout jako podanou někým k tomu zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Od toho nutno ovšem odlišit situace, kdy sice existuje možnost kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte, avšak rozpor mezi jejich zájmy není (tak) zjevný. V takovém případě lze připustit, aby rodič inicioval řízení o ústavní stížnosti jménem či ve prospěch dítěte; nicméně pro další řízení před Ústavním soudem je třeba nezletilému dítěti jmenovat kolizního opatrovníka. Výjimku tvoří situace, kdy je zjevné, že ústavní stížnost je třeba z jiných důvodů odmítnout (zejména pro opožděnost, nepříslušnost Ústavního soudu k jejímu projednání, nepřípustnost či zjevnou neopodstatněnost) - tehdy Ústavní soud nepovažuje za potřebné jmenovat nezletilému stěžovateli opatrovníka, neboť jeho jmenování by nebylo nijak způsobilé zvrátit závěr o takovém důvodu odmítnutí ústavní stížnosti; jeho povolání pro řízení před Ústavním soudem by naopak bylo pouhým formalismem (viz např. usnesení ze dne 11. 12. 2018 sp. zn. I. ÚS 2855/18).
7. Posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím, jimiž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byl nahrazen souhlas prvního vedlejšího účastníka se změnou místa bydliště, mateřské školy a praktického lékaře nezletilé. V daném případě tak jde dle Ústavního soudu o situaci možné kolize zájmů stěžovatelky jako rodiče a nezletilé, rozpor mezi těmito zájmy však není tak zjevný. Ústavní soud nicméně nepovažoval za účelné jmenovat nezletilé opatrovníka, a to s ohledem na níže odůvodněný závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, který by ani jeho jmenování nebylo nijak způsobilé zvrátit.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel (např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09).
10. Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech velmi rezervovaně. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy, resp. rozhodnutí o zamítnutí návrhu na jeho nařízení velmi zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Takové projevy protiústavnosti však v posuzované věci shledány nebyly.
11. Předně není pravdou, že v důsledku napadených rozhodnutí bylo nezletilé znemožněno navštěvovat mateřskou školu a praktického lékaře, neboť soudy pouze nepřipustily, aby byl výběr konkrétních zařízení proveden jednostranně stěžovatelkou, nadto bez jakéhokoliv dokazování, které je za daných skutkových okolností ve věci nezbytné. Dle Ústavního soudu lze považovat z ústavněprávního hlediska za přijatelný závěr soudů, že nezletilé nevznikne újma, nebude-li jí do rozhodnutí ve věci samé umožněno docházet do stěžovatelkou vybrané mateřské školy či ke zvolenému konkrétnímu lékaři. K tomu lze odkázat na bod 16 odůvodnění usnesení okresního soudu, v němž soud uvádí, že neshledal žádné podstatné okolnosti, které by odůvodňovaly potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků mimo jiné proto, že stěžovatelka si doposud vždy poradila a v případě nemoci nezletilé s ní navštívila nejbližší dětskou ambulanci zdravotnického zařízení v místě, kde se právě zdržovala (přičemž se stalo téměř pravidlem, že tato zařízení stěžovatelka s nezletilou navštěvovala těsně předtím, než se měl uskutečnit styk nezletilé s prvním vedlejším účastníkem, v důsledku čehož k jeho realizaci nedošlo v podstatě od poloviny července do počátku září loňského roku).
12. Stěžovatelka ve své argumentaci nadále setrvává na názoru, že navrhovaným předběžným opatřením by nebylo předjímáno rozhodnutí ve věci samé, čímž však pouze opakuje námitku, kterou vznesla již ve svém odvolání. Krajský soud (a ostatně i okresní soud) přitom stěžovatelce podrobně a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů nebylo možno jejímu návrhu vyhovět a předběžné opatření nařídit; Ústavní soud proto nepovažuje za smysluplné v napadených rozhodnutích učiněné závěry stěžovatelce znovu opakovat, a na příslušné části jejich odůvodnění tak pouze odkazuje (viz bod 16 odůvodnění usnesení okresního soudu a bod 9 odůvodnění usnesení krajského soudu).
13. Důvod pro přistoupení ke zrušení napadených rozhodnutí nelze spatřovat konečně ani ve skutečnosti, že si krajský soud nevyžádal stanovisko kolizního opatrovníka. Vzhledem k tomu, že o stěžovatelčině návrhu na nahrazení souhlasu prvního vedlejšího účastníka s tam specifikovanými záležitostmi bude teprve rozhodováno v řízení o věci samé, bude v rámci probíhajícího dokazování opatrovníkovi nezletilé umožněno se k věci vyjádřit.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení shora uvedených ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu