ECLI:CZ:US:2021:3.US.777.21.1
sp. zn. III. ÚS 777/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. U., zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, sídlem Husova 242/9, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2021 č. j. 21 Co 226/2020-806, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. U. a nezletilé S. E. U., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2020 č. j. 50 Nc 6052/2019-688 bylo na návrh stěžovatelky nařízeno předběžné opatření, kterým byla prvnímu vedlejšímu účastníkovi (otci nezletilé vedlejší účastnice) uložena povinnost zaplatit nejpozději do 30. 6. 2020 na bankovní účet obchodní společnosti Německá škola v Praze, s. r. o. v tomto rozhodnutí specifikované peněžité částky, které měly představovat dluh na školném.
3. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 8. 7. 2020 č. j. 21 Co 226/2020-715 bylo k odvolání prvního vedlejšího účastníka usnesení obvodního soudu změněno tak, že se návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření zamítá.
4. Uvedené usnesení městského soudu bylo zrušeno nálezem ze dne 23. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2652/20, v němž Ústavní soud konstatoval porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky tím, že městský soud rozhodl o odvolání prvního vedlejšího účastníka, aniž by předtím toto odvolání doručil ostatním účastníkům řízení.
5. Městský soud poté, co napravil uvedené pochybení, rozhodl v pořadí druhým - nyní napadeným - usnesením opět tak, že usnesení obvodního soudu změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá. Předně bylo prokázáno, že první vedlejší účastník platil za nezletilou školné do 17. 12. 2019 a současně nebylo zpochybněno, že by na ni neplatil výživné tak, jak mu bylo uloženo rozsudkem obvodního soudu ze dne 17. 12. 2019; dle městského soudu proto nebylo možno dovodit, že vznikl-li dluh na školném, měl by ho uhradit právě a jen první vedlejší účastník. Naopak bylo nepochybné, že úhrada školného náleží pod obsah pojmu "výživné", když slouží k úhradě potřeb nezletilé. Z prvním vedlejším účastníkem placeného výživného tudíž mohlo a mělo být stěžovatelkou školné hrazeno (byť i jen částečně, neboť to je i ona, kdo je povinen se podílet na odůvodněných potřebách nezletilé). Nadto předběžné opatření není možno ze zákona vydat tam, kde by šlo o úpravu faktických (a nikoliv právních) vztahů mezi účastníky, a zpravidla ani tam, kde by nešlo o úpravu předběžnou, ale ve svých důsledcích konečnou, což byl právě nynější případ. Sama skutečnost, že zde existoval dluh na školném, k nařízení předběžného opatření nepostačovala, neboť neprokazovala, že by stav byl takový, že by byla dána naléhavá potřeba řešit vztahy mezi prvním vedlejším účastníkem a nezletilou zatímní úpravou, tedy uložením povinnosti výhradě prvnímu vedlejšímu účastníkovi, jak navrhovala stěžovatelka. Závěrem městský soud konstatoval, že to, že první vedlejší účastník se v mezidobí podřídil usnesení obvodního soudu a dluh na školném ve prospěch nezletilé zcela uhradil, městský soud nezbavovalo povinnosti toto usnesení přezkoumat.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka městskému soudu vytýká především nedostatky v odůvodnění rozhodnutí, které považuje za vnitřně rozporné; řada tvrzení, kterými prokazovala důvodnost návrhu, nebyla soudem vůbec zohledněna. Podstatnou část argumentace stěžovatelka dále věnuje tvrzenému porušení ústavně zaručených práv nezletilé, když namítá, že soudy po celou dobu řízení zcela ignorují její participační práva; městský soud k vyjádření nezletilé nijak nepřihlédl a nezjišťoval její názor. Stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že soudy z důvodu své dlouhodobé pasivity nebyly schopny zajistit pro nezletilou výživné odpovídající možnostem a vysoce nadstandardní životní úrovni prvního vedlejšího účastníka (k jejímuž prokázání stěžovatelka marně soudům předkládala celou řadu důkazů), čímž nezletilou vystavily riziku, že nebude moci dokončit své studium. Tuto situaci pak nevyřešil ani městský soud, který stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření napadeným usnesením zamítl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Nebylo možno nicméně přehlédnout, že ačkoliv je ústavní stížnost podána pouze stěžovatelkou, ze stížnostní argumentace a zejména z petitu ústavní stížnosti vyplývá, že se stěžovatelka výslovně domáhá konstatování porušení nikoliv pouze svých ústavně zaručených práv, nýbrž i práv nezletilé vedlejší účastnice. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, rodič (zákonný zástupce) je oprávněn jednat za nezletilé dítě před Ústavním soudem pouze tehdy, nehrozí-li mezi nimi střet zájmů [viz např. nález ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217)]. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě před Ústavním soudem (srov. např. usnesení ze dne 5. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2900/16 či usnesení ze dne 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 455/19; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Judikatura Ústavního soudu pak dále rozlišuje dvě situace. Jsou-li zájmy rodiče a zájmy nezletilého dítěte ve zřejmém rozporu, pak je namístě vůbec nepřipustit, aby rodič mohl i jen podat ústavní stížnost jménem, případně ve prospěch dítěte, a ústavní stížnost takto podanou (případně její část) je třeba odmítnout jako podanou někým k tomu zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Od toho nutno ovšem odlišit situace, kdy sice existuje možnost kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte, ovšem rozpor mezi jejich zájmy není (tak) zjevný. V takovém případě lze připustit, aby rodič inicioval řízení o ústavní stížnosti jménem či ve prospěch dítěte; nicméně pro další řízení před Ústavním soudem je třeba nezletilému dítěti jmenovat kolizního opatrovníka. Výjimku tvoří situace, kdy je zjevné, že podanou ústavní stížnost je třeba z jiných důvodů odmítnout (zejména pro opožděnost, nepříslušnost Ústavního soudu k jejímu projednání, nepřípustnost či zjevnou neopodstatněnost) - tehdy Ústavní soud nepovažuje za potřebné jmenovat nezletilému stěžovateli opatrovníka, neboť jmenování opatrovníka by nebylo nijak způsobilé zvrátit závěr o takovém důvodu odmítnutí ústavní stížnosti, a jeho povolání pro řízení před Ústavním soudem by tak bylo pouhým formalismem (viz např. usnesení ze dne 2. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 869/17 či usnesení ze dne 11. 12. 2018 sp. zn. I. ÚS 2855/18).
9. Posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým byl k odvolání prvního vedlejšího účastníka zamítnut stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření, jehož předmětem bylo uložení povinnosti prvnímu vedlejšímu účastníkovi doplatit dluh na školném pro nezletilou vedlejší účastnici. V daném případě tak jde dle Ústavního soudu o situaci možné kolize zájmů stěžovatelky jako rodiče a nezletilé, rozpor mezi těmito zájmy však není zjevný. Ústavní soud nicméně nepovažoval za účelné jmenovat nezletilé opatrovníka, a to jednak s ohledem na níže odůvodněný závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, který by ani jeho jmenování nebylo nijak způsobilé zvrátit, jednak z důvodu, že v řízení o předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky nebyl nezletilé vedlejší účastníci s ohledem na její věk (17 let) opatrovník rovněž ustanoven (viz nález sp. zn. III. ÚS 2652/20, bod 8 odůvodnění).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel (např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09).
12. Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech velmi rezervovaně. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy, resp. rozhodnutí o zamítnutí návrhu na jeho nařízení velmi zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Takové projevy protiústavnosti však v postupu městského soudu ani v jeho usnesení shledány nebyly.
13. Pro Ústavní soud je v posuzované věci určující, že městský soud rozvedl, jakými úvahami se při posuzování stěžovatelčina návrhu řídil, přičemž dostatečně objasnil, proč nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření, když daným návrhem byla požadována úprava nikoliv předběžná, ale konečná, tj. konečná úhrada dluhu na školném, o němž nebylo navíc ani zřejmé, zda povinnost jej uhradit měla vzniknout pouze jednomu z rodičů či oběma, případně v jakém poměru a výši. Rekapitulovaný závěr soudu odpovídá v řízení učiněným zjištěním, která Ústavní soud považuje na rozdíl od stěžovatelky za dostatečná.
14. Na správnosti závěru městského soudu nemohou nic změnit ani tvrzení stěžovatelky o jeho dalších pochybeních, jež jsou ve skutečnosti vyjádřením nesouhlasu s průběhem celého řízení o úpravu poměrů nezletilé a jejích sourozenců a postupem soudů v této věci.
15. S ohledem na výše uvedenou rezervovanost svých zásahů do rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních v rodinných věcech Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelce se nepodařilo prokázat žádné natolik závažné pochybení, pro které by bylo nutno přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu