ECLI:CZ:US:2021:4.US.2020.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2020/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2021 č. j. Nco 8/2021-2117, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 26. 7. 2021 Ústavní soud obdržel podání stěžovatele, z jehož kontextu lze dovodit, že ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Zjistil, že podání stěžovatele trpí zjevnými vadami. Především stěžovatel není zastoupen advokátem, jeho podání postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci a není k němu přiložena kopie posledního rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci, které se věci týká.
3. Podle §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to na základě speciální procesní plné moci (§31 odst. 2 téhož zákona). Účel povinného zastoupení spočívá v tom, aby ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti, které zákon stanoví, tj. zejména aby z podání bylo patrno, jaké věci se týká, co sleduje a čeho se navrhovatel domáhá, jakož i označení důkazů k tvrzením obsaženým v návrhu (§34 zákona o Ústavním soudu). Především pak musí být z návrhu zjevné, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod mělo podle stěžovatele dojít.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že při opakovaném podávání vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících věcech opakovaně. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak je setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neúčelným a přehnaně formalistickým (srov. např. usnesení ze dne 15. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 1419/19, ze dne 27. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 174/20 či ze dne 18. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1556/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s návrhy trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o náležitostech uvedených sub 3 např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 20/18, sp. zn. III. ÚS 983/18, sp. zn. III. ÚS 1848/18 či sp. zn. II. ÚS 2425/18. Přesto nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.
6. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 19/18, sp. zn. II. ÚS 41/18, sp. zn. II. ÚS 189/18, sp. zn. I. ÚS 964/18, sp. zn. I. ÚS 1018/18, sp. zn. II. ÚS 1507/18, sp. zn. III. ÚS 1580/18, sp. zn. I. ÚS 2342/18, sp. zn. I. ÚS 2583/18, sp. zn. III. ÚS 3417/18, sp. zn. III. ÚS 146/19, sp. zn. II. ÚS 462/19, sp. zn. I. ÚS 607/19, sp. zn. III. ÚS 1512/19, sp. zn. IV. ÚS 2153/20, sp. zn. IV. ÚS 2222/20, sp. zn. IV. ÚS 2223/20, sp. zn. IV. ÚS 3293/20, sp. zn. IV. ÚS 1297/21 či sp. zn. II. ÚS 1470/21.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 2021
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj