ECLI:CZ:US:2022:1.US.1077.22.1
sp. zn. I. ÚS 1077/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2022 č. j. 76 ICm 1901/2016, 102 VSPH 735/2020-348 (KSLB 76 INS 24005/2011), usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 4. září 2020 č. j. 76 ICm 1901/2016-338, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2019 č. j. 102 VSPH 674/2018-269 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 2. října 2017 č. j. 76 Icm 1901/2016-116, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Ing. Aleše Klaudy, insolvenčního správce, sídlem Masarykovo nám. 191/18, Děčín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 21. 4. 2022 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
1. Ústavní soud zjistil, že podání stěžovatele trpí vadami. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 téhož zákona musí být v plné moci k zastupování výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Ústavní stížnost stěžovatele nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s návrhy trpícími stejnými vadami. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o náležitostech uvedených sub 3 např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1588/13, sp. zn. IV. ÚS 3556/13, sp. zn. IV ÚS 3790/13, sp. zn. I. ÚS 673/18 a dalších. Navzdory uvedenému nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.
4. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele u Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 4014/19, ze dne 14. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1840/20, ze dne 22. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 493/21, ze dne 28. 6. 2021 sp. zn. II. ÚS 1364/21 či ze dne 1. 4. 2022 sp. zn. III. ÚS 768/22; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2022
Pavel Šámal, v. r.
soudce zpravodaj