ECLI:CZ:US:2022:1.US.1633.22.1
sp. zn. I. ÚS 1633/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti H. Ö., zastoupeného JUDr. Michalem Zemanem, advokátem se sídlem Praha 5, Plaská 623/5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 3. 2022 č. j. 43 Nc 505/2022-224, 7 Pa Nc 19/2022 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022 č. j. 19 Co 150/2022-266, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v řízení o úpravě poměrů k nezletilému, o návrhu na nařízení předběžného opatření.
Ze spisového materiálu se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") potvrdil výrok I. Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "soud prvního stupně"), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele (otce) na nařízení předběžného opatření, podle něhož by byl oprávněn se stýkat s nezletilým každý lichý týden od pondělí 8 hodin do úterý 16 hodin, každý lichý týden od pátku 8 hodin do neděle 16 hodin, každý sudý týden od středy 8 hodin do čtvrtka 16 hodin. Odvolací soud dále změnil výrok II. a III. usnesení soudu prvního stupně tak, že matce se neukládá povinnost umožnit stěžovateli každý den kontaktovat nezletilého prostřednictvím aplikace WhatsApp a komunikovat s ním po dobu maximálně 20 minut, a to do doby pravomocného rozhodnutí upravujícího poměry nezletilého.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že úprava styku ve stěžovatelem navrhovaném rozsahu není vhodná zejména vzhledem k tomu, že nezletilý je dosud matkou kojen, stěžovatel o něj nikdy samostatně dlouhodobě nepečoval a vzhledem k vydaným předběžným opatřením (upravujícím zákaz styku stěžovatele s matkou nezletilého a nezletilým). Odvolací soud současně konstatoval, že okolnost, že nezletilý je kojen, nemůže znamenat úplné vyloučení otce z péče o něj, avšak v daném případě není namístě, aby styky stěžovatele s nezletilým probíhaly asistovaným způsobem, a to ani v postupném navykacím režimu. Odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, který uložil matce povinnost umožnit otci každodenní kontakt nezletilého prostřednictvím aplikace WhatsApp. Podle něj je taková úprava styku nevhodná jak vzhledem k nízkému věku nezletilého, tak i s ohledem na to, že tato forma komunikace vyžaduje značnou kooperaci s matkou, přičemž právě schopnost vzájemné komunikace rodičů je komplikovaná vzhledem k zákazu kontaktu stěžovatele s matkou.
Stěžovatel s napadenými rozhodnutími nesouhlasí a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá, že práva obou rodičů jsou stejná a z hlediska nejlepšího zájmu dítěte je zpravidla odpovídající, aby rodiče mohli svá práva a povinnosti vůči nezletilému v co nejširší míře uplatňovat. Uvádí, že není dán důvod, aby se se synem nemohl v širokém rozsahu stýkat, neboť je schopen se o něj zcela samostatně postarat a syn u něj má výborné podmínky pro výchovu. Stěžovatel dále uvádí, že se vůči nezletilému nikdy nedopustil ničeho špatného a v řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval opak. Usnesení odvolacího soudu je podle stěžovatele překvapivým rozhodnutím, které představuje porušení práva na spravedlivý proces. Nesouhlasí také s důvody uvedenými odvolacím soudem, pro které není vhodný stěžovatelem navržený rozsah kontaktu s nezletilým a jejich kontakt prostřednictvím aplikace WhatsApp. Stěžovatel dále namítá, že soud prvního stupně se nevypořádal s jím předloženými důkazy týkajícími se tvrzeného násilí vůči matce nezletilého či na nezletilém.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93).
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu rovněž vyplývá, že podstatu přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních může tvořit jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, neboť zkoumání vlastních podmínek pro vydání či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, přísluší výhradně civilnímu soudu. Ústavní soud závěry soudů z pozice další instance věcně nepřezkoumává. Předběžná opatření navíc zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť jde o opatření mající jen dočasný dosah. Účel předběžného opatření tedy spočívá v zatímní úpravě práv a povinností, což nevylučuje, že ochrana práv účastníka řízení bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta (srov. např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 488/99, IV. ÚS 115/2000, III. ÚS 394/01, I. ÚS 1094/16).
Ústavní soud dále považuje za nutné připomenout, že k přezkumu soudních rozhodnutí o tzv. statusových věcech (tedy včetně věcí rodinných) přistupuje velmi rezervovaně. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 3675/14).
Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatele, jejichž podstatu představuje polemika s názory soudů. Takové námitky však nejsou způsobilé zpochybnit ústavní konformitu napadeného usnesení o předběžném opatření. Ústavní soud připomíná, že soudy se při rozhodování o návrzích na nařízení předběžných opatření - s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí - nemohou vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků ve stejném rozsahu a stejně důsledně, jako při rozhodování ve věci samé. Soudy se zaměřují na to, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření a zda situace vyžaduje okamžité předběžné řešení, nikoliv na meritum věci.
Ústavní soud ověřil, že v předmětném řízení bylo provedeno důkladné dokazování, soudy při rozhodování o styku nezletilého s rodiči přihlédly k zájmům nezletilého, jeho věku, vztahu k oběma rodičům a ke vztahu rodičů navzájem. Odvolací soud své závěry týkající se nesplnění podmínek pro nařízení stěžovatelem navrženého předběžného opatření srozumitelně objasnil, a to jak ve vztahu k rozsahu styku, tak ve vztahu k závěru o nevhodnosti každodenní komunikace nezletilého se stěžovatelem prostřednictvím aplikace WhatsApp. Ústavní soud připomíná, že především civilním soudům náleží, aby rozhodovaly o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností, a to i s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu