ECLI:CZ:US:2022:1.US.1807.22.2
sp. zn. I. ÚS 1807/22
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného JUDr. Michalem Bortelem, advokátem, sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. června 2022 sp. zn. 70 Nt 37/2022 a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. června 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-268, za účasti Městského soudu v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto:
I. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. června 2022 sp. zn. 70 Nt 37/2022 a usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. června 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-268 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. června 2022 sp. zn. 70 Nt 37/2022 a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. června 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-268 se v částech, v nichž se podle §73 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu vazba nahrazuje písemným slibem stěžovatele D. D. a dohledem probačního úředníka nad ním, a to včetně podle §73 odst. 3 trestního řádu mu uložených povinností, zrušují.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 1, odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně navrhuje přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti ve smyslu §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (sub bod 8).
2. Z ústavní stížnosti a z předložených podkladů se podává, že ve věci trestního stíhání stěžovatele pro přečiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku byl stěžovatel usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 18. 2. 2022 č. j. 70 Nt 3517/2022-19 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 3. 2022 č. j. 9 To 79/2022-38 vzat do vazby z důvodů podle §67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Vazba se započítávala od 15. 2. 2022, kdy byl stěžovatel omezen na osobní svobodě. Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zástupkyně městského státního zastupitelství") ze dne 31. 5. 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-124 bylo rozhodnuto, že na straně stěžovatele pominuly důvody vazby podle §67 písm. b) trestního řádu.
3. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství napadeným usnesením ze dne 14. června 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-268 rozhodla podle §73b odst. 6, věty první, ve spojení s §73 odst. 1 písm. b), písm. c) trestního řádu o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu s tím, že vazba se nahrazuje písemným slibem a dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem. Podle §73 odst. 3 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost ve lhůtách stanovených probačním úředníkem se k němu dostavovat, zdržovat se v místě bydliště, které oznámí úředníkovi Probační a mediační služby v Brně, změnit místo svého pobytu jen se souhlasem probačního úředníka a spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení podle jejich pokynů.
4. Stížnost stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství městský soud napadeným usnesením ze dne 30. června 2022 sp. zn. 70 Nt 37/2022 zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že délka trvání jeho vazby je limitována §72a odst. 1, odst. 2 trestního řádu na dobu trvání jednoho roku, neboť je trestně stíhán pro přečiny, přičemž třetina zákonné doby trvání vazby připadá na přípravné řízení (čtyři měsíce) a tato doba skončila dne 15. 6. 2022. Je tak podle něj nepochybné, že na něj bylo možno působit institutem vazby a omezujícími opatřeními nahrazujícími vazbu v době trvajícího přípravného řízení pouze v období od 15. 2. 2022 (kdy byl vzat do vazby) do 15. 6. 2022 (kdy "zaniklo zákonné zmocnění" orgánů činných v trestním řízení omezovat jeho osobu vazbou či instituty vazbu nahrazujícími). Proto tvrdí, že dne 15. 6. 2022 (tj. 1 den po vydání napadeného usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství ze dne 14. 6. 2022) "zaniklo zákonné zmocnění" orgánů činných v trestním řízení omezovat jeho osobní svobodu vazbou a instituty trestního práva vazbu nahrazujícími a že státní zástupkyně městského státního zastupitelství neměla k vydání napadeného rozhodnutí žádné zákonné oprávnění.
6. V další části ústavní stížnosti stěžovatel vytýká nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu s tím, že soud neuvedl žádnou úvahu ohledně zákonných limitů délky trvání omezujících opatření ve vazbě na zákonnou délku trvání vazby. K tomu odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se odůvodnění soudních rozhodnutí a konstatuje, že postupem městského soudu byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.
7. Stěžovatel také tvrdí, že byl odňat svému zákonnému soudci. Považuje za zvláštní, že všechny věci z agendy Nt v jeho případě v měsíci červnu 2022 rozhodoval soudce Mgr. Pavel Horna, ač z rozvrhu práce neplyne, že by bylo možné přidělovat věci jednoho obviněného totožnému soudci. Podle jeho přesvědčení měly být naopak věci týkající se agendy Nt podle rozvrhu práce rozdělovány rovnoměrně mezi Mgr. Pavla Hornu a Mgr. Davida Otevřela.
8. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí s odůvodněním, že po uplynutí zákonné délky trvání vazby je omezována jeho osobní svoboda probačním dohledem při absenci "zákonného zmocnění" orgánů činných v trestním řízení k takovému zásahu. Přiznání odkladného účinku není podle něj v rozporu s veřejným zájmem, neboť tento pominul uplynutím zákonné doby trvání vazby.
III.
Vyjádření účastníků řízení
9. Ústavní soud vyzval podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
10. Městský soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
11. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že dozorová státní zástupkyně čerpá řádnou dovolenou a že jde-li o její postup, tak se do poslední chvíle snažila věc ukončit postupem podle §176 odst. 1 trestního řádu, a to do konce zákonné doby trvání vazby podle §72a odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu, což se jí však nepodařilo. Propustila-li stěžovatele z vazby za současného nahrazení vazby dohledem, jednala ve snaze zajistit nad jeho chováním alespoň touto formou dohled, přičemž dané usnesení bylo vydáno před uplynutím lhůty podle §72a odst. 1, odst. 2 trestního řádu.
12. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné zasílat vyjádření státní zástupkyně městského státního zastupitelství stěžovateli k replice, neboť se v něm neobjevily žádné zásadní nebo nové argumenty.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud ustáleně judikuje, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
15. Ústavní soud usnesením ze dne 22. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 1807/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) k návrhu stěžovatele odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
16. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho námitka, že ač zaniklo "zákonné zmocnění" orgánů činných v trestním řízení omezovat jeho osobní svobodu vazbou a instituty trestního práva vazbu nahrazujícími, a to zejména na základě napadených rozhodnutí byl nad ním vykonáván dohled probačního úředníka, ačkoli měl být toliko propuštěn z vazby na svobodu podle §73b odst. 6 trestního řádu.
17. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná, neboť napadená rozhodnutí jednak nebyla dostatečně odůvodněna, jednak jejich vydáním došlo k porušení stěžovatelových práv na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny, resp. na zbavení osobní svobody toliko zákonným způsobem podle čl. 8 odst. 2 Listiny, a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
a) Obecná východiska
18. Ochrana osobní svobody nepochybně představuje jedno z nejvýznamnějších základních lidských práv a zásahy do něj musí být činěny citlivě a přiměřeně. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, a podle čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Výklad zákonem stanovených pravidel, upravujících vzetí do vazby, je pak v každém konkrétním případě třeba provést ústavně konformním způsobem.
19. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů zbavení osobní svobody obviněného, respektive obžalovaného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení [srov. nález ze dne 12. 10. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.)]. Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit trestní řízení, a to při respektování principu presumpce neviny [nález ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153)].
20. Podle §72 odst. 1 trestního řádu nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Podle §72 odst. 2 trestního řádu návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle §72 odst. 1 trestního řádu je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců.
21. Podle §72a odst. 1 trestního řádu vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí přesáhnout a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin, b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin, c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
22. Podle §72a odst. 4 trestního řádu doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokračuje běh lhůty, která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.
23. Vazba představuje nejcitelnější zásah do práv a svobod osoby, proti které se vede trestní řízení, a je proto nutné k tomuto zajišťovacímu nástroji přistupovat jen v nezbytných případech, kdy účelu vazby nelze dosáhnout jiným opatřením, a na nezbytně dlouhou dobu, a to za splnění všech zákonných podmínek podle §67 a násl. trestního řádu a v souladu s ústavněprávními standardy vyjádřenými v rozhodnutích Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Z judikatury Ústavního soudu plyne požadavek restriktivní interpretace důvodů vazby, jíž jsou podrobeny osoby v očích zákona nevinné. Vazba má závažné negativní důsledky sociální a psychologické, neboť izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může sloužit jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality vazby ke sledovanému cíli. Vazba musí být časově omezená. Vazební rozhodování pod soudní kontrolou a periodicita přezkoumávání trvání důvodů vazby je realizací procesního prostředku habeas corpus ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/10 ze dne 20. 4. 2010 (N 89/57 SbNU 167), č. 163/2010 Sb.].
24. Trestní řád umožňuje za zákonem stanovených podmínek nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem (§73 trestního řádu) či peněžitou zárukou (§73a trestního řádu). Podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu je-li dán důvod vazby uvedený v §67 písm. a) nebo c) trestního řádu, může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu, jestliže obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej. Podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu je-li dán důvod vazby uvedený v §67 písm. a) nebo c) trestního řádu, může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu, lze-li s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným.
25. Z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, která odpovídá čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny, přitom vyplývá, že vazební substituty upravené v §73 a §73a trestního řádu jsou neoddělitelně spjaty s přípustnou existencí institutu vazby v tom kterém stadiu trestního stíhání, tj. jsou vázány na existenci důvodů vazby a její přípustnosti z hlediska zákonných vazebních lhůt. V případě přijetí názorů, které by směřovaly ve svém důsledku k popření charakteru těchto substitutů jako prostředků nahrazujících vazbu, by takový postup vedl k ukládání povinností obviněnému i v situaci, kdy použitý zajišťovací prostředek nahrazující vazbu ztratil své právní opodstatnění, což by znamenalo nepřípustné zasahování do právního postavení obviněného nad míru stanovenou zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003 sp. zn. 4 Tz 24/2003, publikovaný v souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu svazek 26/2004, T 616).
26. Trvání na dodržení všech zákonem stanovených podmínek zbavení osobní svobody představuje stěžejní záruku, že budou skutečně respektována práva dotčeného jednotlivce a že nedojde ke zneužití moci [srov. nález ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 916/13 (N 33/76 SbNU 451)]. Soudní ochrana práv osoby ve vazbě spočívá jednak v možnosti dosáhnout rozhodnutím soudu jejího propuštění, pominou-li vazební důvody, jednak je jejím prostřednictvím zaručena zákonnost vazby po celou dobu jejího trvání. Právě proto musí vzetí do vazby nebo dalšímu ponechání ve vazbě vždy předcházet soudní rozhodnutí, které opravňuje příslušné orgány zbavit obviněného osobní svobody z některého ze zákonných vazebních důvodů a na dobu stanovenou zákonem, případně do doby, než soud rozhodne o dalším trvání vazby nebo kdy soud či státní zástupce rozhodne o propuštění z vazby nebo kdy dojde k převedení do výkonu trestu (srov. nález ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 168/18).
27. Je notorietou, že na rozhodnutí o vazbě i o její náhradě písemným slibem nebo dohledem probačního úředníka se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Takovéto rozhodnutí musí být přezkoumatelné. Jeho odůvodnění musí mít náležitosti podle §134 odst. 2 trestního řádu. Musí z něj vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, a to při respektování skutečnosti, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti, a nikoli jistoty o důsledcích, které mohou nastat [srov. nález ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153), nález ze dne 3. 2. 2000 sp. zn. III. ÚS 103/99 (N 17/17 SbNU 121) či nález ze dne 19. 12. 2001 sp. zn. II. ÚS 413/01 (N 201/24 SbNU 513)].
a) Aplikace obecných východisek na posuzovanou věc
28. V nyní posuzované věci byl stěžovatel omezen na osobní svobodě dne 15. 2. 2022 a dne 18. 2. 2022 byl vzat do vazby. Délka trvání jeho vazby je limitována §72a odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu na dobu trvání jednoho roku, neboť je trestně stíhán pro přečiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž třetina zákonné doby trvání vazby připadá na přípravné řízení (čtyři měsíce). Zákonná doba trvání jeho vazby by tak skončila dne 15. 6. 2022, neboť vazba se započítávala od 15. 2. 2022, kdy byl stěžovatel omezen na osobní svobodě.
29. Oprávnění orgánů činných v trestním řízení omezovat osobní svobodu stěžovatele vazbou a instituty vazbu nahrazujícími, které jsou vázány na existenci důvodů vazby a její přípustnosti z hlediska zákonných vazebních lhůt, jak bylo shora uvedeno (sub bod 27), tak zaniklo dne 15. 6. 2022.
30. K tomu Ústavní soud konstatuje, že již ze samotného textu §73b odst. 6 trestního řádu vyplývá, že při dosažení nejvyšší zákonné délky trvání vazby je orgán rozhodující o vazbě oprávněn pouze vydat příkaz k propuštění obviněného z vazby. Tímto textem je implicitně vyjádřeno, že po uplynutí zákonné délky trvání vazby nemá orgán činný v trestním řízení jinou možnost, než vydat příkaz k propuštění obviněného z vazby. Zákonné oprávnění orgánu činného v trestním řízení k aplikaci institutu vazby a omezujících opatření nahrazujících vazbu zaniká dnem uplynutí zákonné délky trvání vazby.
31. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství dne 14. 6. 2022 (tj. jeden den před uplynutím zákonné délky trvání vazby) napadeným usnesením sice propustila stěžovatele z vazby na svobodu, současně však rozhodla, že vazba se nahrazuje písemným slibem a dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem. Téhož dne, tj. 14. 6. 2022, vydala pod sp. zn. 2 ZT 22/2022-271 pověření k zahájení probačního dohledu (dále jen i "probace"), kterým pověřila Probační a mediační službu v Brně, aby prováděla nad stěžovatelem uložený dohled a aby jí zasílala zprávy o výkonu dohledu do konečného rozhodnutí ve věci v intervalu čtrnácti dnů s tím, že první zprávu očekává do sedmi dnů od převzetí pověření (viz č. l. 271 spisu městského státního zastupitelství). Ze zprávy o výkonu dohledu Probační a mediační služby ze dne 4. 7. 2022 mimo jiné vyplývá, že ve dnech 24. 6. 2022 a 4. 7. 2022 se uskutečnily osobní konzultace se stěžovatelem, že náhrada vazby dohledem probíhá bez obtíží a že spolupráce se stěžovatelem je na dobré úrovni (viz č. l. 337 spisu městského státního zastupitelství). Dne 22. 7. 2022 Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 1807/22 odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
32. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že je zřejmé, že snahou státní zástupkyně městského státního zastupitelství bylo obejít napadeným rozhodnutím zákon a z něj vyplývající shora obecně uvedené zásady a pravidla, což je nutno dovodit jednak z toho, že o nahrazení vazby stěžovatele jeho slibem a dohledem probačního úředníka nad ním rozhodla den před tím, než uplynula doba trvání stanovená v §72a odst. 1 písm. a) trestního řádu, když z logiky věci plyne, že realizace tohoto výroku a navazujícího výroku podle §73 odst. 3 trestního řádu nemohla být již evidentně reálně provedena do konce nejvyšší přípustné doby trvání vazby stěžovatele v přípravném řízení podle §72a odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu, a jednak z textu samotného pověření k zahájení probace, kterým mimo jiné pověřila Probační a mediační službu v Brně, aby jí zasílala zprávy o výkonu dohledu do konečného rozhodnutí ve věci v intervalu čtrnácti dnů s tím, že první zprávu očekává do sedmi dnů od převzetí pověření. Z toho plyne, že státní zástupkyně městského státního zastupitelství směřovala svým rozhodnutím k tomu, aby písemný slib stěžovatele a dohled probačního úředníka nad ním byl realizován po uplynutí zákonné nejvyšší doby trvání vazby u stěžovatele, jak se také stalo, a jak bylo shora popsáno (sub bod 32).
33. Uplynutí zákonné doby trvání vazby podle §72a odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu u stěžovatele vedlo ke ztrátě právního podkladu pro to, aby byl i po lhůtě, kdy musel být ze zákona z vazby propuštěn, realizován jeho písemný slib a vykonáván dohled probačního úředníka nad ním. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství přesto rozhodla napadeným usnesením o náhradě vazby písemným slibem stěžovatele D. D. a dohledem probačního úředníka nad ním, a to včetně podle §73 odst. 3 trestního řádu mu uložených povinností, s odůvodněním, že jde o dostatečný prostředek, který nahradí účel vazby, a její pochybení nenapravil ani městský soud, který se s jejím názorem ztotožnil. Takovým postupem, byť státní zástupkyně městského státního zastupitelství rozhodla ještě v poslední den možného trvání vazby, došlo k porušení stěžovatelova práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny, neboť tímto napadeným rozhodnutím se zjevně snažila obejít zákon a omezovat osobní svobodu stěžovatele uvedenými instituty nahrazujícími vazbu i po skončení nejvyšší přípustné doby trvání vazby stěžovatele v přípravném řízení, což také skutečně nastalo a trvalo až do rozhodnutí Ústavního soudu o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí (viz sub 15 a 31).
34. Napadené rozhodnutí státní zástupkyně městského státního zastupitelství a městského soudu Ústavní soud nepovažuje ani za náležitě odůvodněné ani založené na dostatečných skutkových podkladech a zákonu odpovídajících právních závěrech. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství dospěla ve svém napadeném usnesení k náhradě vazby písemným slibem a uložením probačního dohledu za situace, kdy následující den měla uplynout a také uplynula zákonná doba trvání vazby podle §72a odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu. Za této situace se měla v jeho odůvodnění zabývat otázkou, zda bude následující den dodržena možnost dalšího zákonného omezení osobní svobody stěžovatele a z toho vyplývající trvání navazujících omezení vyplývajících ze slibu stěžovatele a z uloženého dohledu probačního úředníka nad ním. V odůvodnění napadeného usnesení se však tímto problémem vůbec nezabývala, a to ani v návaznosti na shora zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu (viz sub 25), podle které jsou vazební substituty upravené v §73 trestního řádu neoddělitelně spjaty s přípustnou existencí institutu vazby v tom kterém stadiu trestního stíhání, tj. jsou vázány na existenci důvodů vazby a její přípustnosti z hlediska zákonných vazebních lhůt. Tím spíše se těmito otázkami měl zabývat městský soud, který o stížnosti stěžovatele proti napadenému usnesení rozhodoval dne 30. června 2022, kdy již nejvyšší přípustná doba trvání vazby podle §72a odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu uplynula. Oba tyto orgány činné v trestním řízení se v odůvodnění svých napadených usnesení ani nevyjádřily k tomu, z jakého důvodu nahradily vazbu písemným slibem stěžovatele a dohledem probačního úředníka nad ním v době, kdy byl stěžovatel již z vazby propuštěn a nejvyšší přípustná doba trvání vazby podle §72a odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního řádu měla v době rozhodnutí státní zástupkyně městského státního zastupitelství uplynout následující den, resp. v případě napadeného rozhodnutí městského soudu už dokonce uplynula.
35. Jak plyne již ze shora uvedených obecných východisek, součástí práva na soudní ochranu a ústavních záruk spravedlivého procesu vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131, 153/2004 Sb.)]. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž rozhodující orgán založil své rozhodnutí, a též dodržení principu vyloučení libovůle. Požadavkem na řádné odůvodnění je nutno rozumět přiměřenou míru odůvodnění. Jako celek odůvodnění rozhodnutí musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah státního zástupce nebo soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím jeho přezkoumatelnost z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.
36. Na základě shora popsaných skutečností je třeba uzavřít, že státní zástupkyně městského státního zastupitelství a městský soud uvedeným postupem porušily rovněž stěžovatelovo právo na řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť napadená usnesení nebyla v uvedeném rozsahu řádně, přesvědčivě a logicky odůvodněna.
c) odnětí zákonnému soudci
37. Ústavní soud nepřisvědčil námitce stěžovatele, že byl odňat svému zákonnému soudci s tím, že věci týkající se agendy Nt měly být podle rozvrhu práce rozdělovány rovnoměrně mezi Mgr. Pavla Hornu a Mgr. Davida Otevřela. Ústavní soud z jiné ústavní stížnosti (a jejích příloh) téhož stěžovatele v téže trestné věci podané proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 7. 2022 sp. zn. 9 To 239/2022, která je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. I. ÚS 2035/22, zjistil, že krajský soud se obdobnou námitkou stěžovatele již zabýval a shledal, že nedošlo k porušení principů užívaných pro zápisy podle rozvrhu práce městského soudu. Zdůraznil, že věci mají být přidělovány podle rozvrhu práce rovnoměrně a že jde o to, což rozvrh práce umožňuje, aby jeden soudce, který už s věcí přišel do kontaktu, protože mu byla přidělena, komplexně posoudil problematiku jedné osoby. Konstatoval, že věc není nastavena tak, aby se dva soudci přípravného řízení střídali. Přijde-li jiný návrh ohledně dané problematiky a ohledně jiné osoby než je osoba stěžovatele, bude pokračováno v číselné řadě a věc bude přidělena druhému soudci přípravného řízení. V rámci rozvrhu práce je umožněno rovnoměrné rozvrstvení. Dané vysvětlení krajského soudu je možno aplikovat i na nyní posuzovanou věc.
V.
Závěr
38. Ústavní soud ze všech shora uvedených důvodů uzavírá, že městský soud i státní zástupkyně městského státního zastupitelství svými napadenými rozhodnutími v částech týkajících se náhrady vazby stěžovatele jeho písemným slibem a uložením dohledu probačního úředníka nad ním porušily základní práva stěžovatele zaručená čl. 8 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
39. Ústavní soud proto zrušil obě napadená usnesení v částech, v nichž se podle §73 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu vazba nahrazuje písemným slibem stěžovatele D. D. a dohledem probačního úředníka nad ním, a to včetně podle §73 odst. 3 trestního řádu mu uložených povinností. Jde-li konkrétně o napadené usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství jedná se o tu část výroku, kterým byla podle §73 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu vazba obviněného stěžovatele nahrazena jeho písemným slibem a dohledem probačního úředníka nad ním a podle §73 odst. 3 trestního řádu byla obviněnému stěžovateli uložena povinnost ve lhůtách stanovených probačním úředníkem se k němu dostavovat, zdržovat se v místě bydliště, které oznámí úředníkovi Probační a mediační služby v Brně, změnit místo svého pobytu jen se souhlasem probačního úředníka a spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení podle jejich pokynů. U napadeného usnesení městského soudu jde o navazující část výroku, kterým byla stížnost obviněného stěžovatele podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta. Naproti tomu výrok o propuštění obviněného stěžovatele podle §73b odst. 6, věta první, trestního řádu z vazby na svobodu tímto nálezem Ústavního soudu zůstal nedotčen.
40. Ve zbývající části ústavní stížnost stěžovatele Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. září 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu