ECLI:CZ:US:2022:2.US.1299.22.1
sp. zn. II. ÚS 1299/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků X, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. března 2022, č. j. 98 C 175/2021-169, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu pro jeho rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel uvedl, že v řízení nebyl znovu při ústním jednání dne 16. 7. 2021 soudem poučen o koncentraci řízení podle §118b o. s. ř., ale byl soudem pouze vyzván podle §118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdil další skutečnosti a označil důkazy tak, aby ve sporu nebyl neúspěšný.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
3. Stěžovatel se ve sporném řízení domáhal po Ing. Františku Svobodovi (dále jen "žalovaný") zaplacení částky 2 750 Kč s příslušenstvím určení. Žalobu odůvodňoval tím, že žalovaný, jakožto vlastník bytové jednotky, nezaplatil zálohy na plnění spojené s užíváním jednotky a příspěvky na správu domu a činnost stěžovatelky, když způsob určení a výše záloh byla údajně schválena na shromáždění společenství. Žalovaný mimo jiné rozporoval způsob stanovení záloh i schválení jejich výše shromážděním. Obvodní soud žalobu stěžovatel zamítl, neboť přes poučení a výzvy soudu nedoplnil ve stanovené lhůtě svá tvrzení s předložením důkazů, která je podporují, a rozhodl o nákladech řízení.
4. Ústavní soud zvážil obsah naříkaného soudního rozhodnutí ve světle nekonkretizované námitky dotčení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další - "superrevizní" - instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná.
6. Ústavní soud dále konstatuje, že výše peněžitého plnění, jehož úhrady se stěžovatel žalobou domáhal, představuje částku veskrze bagatelní. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo (z nedávných rozhodnutí srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 557/21, III. ÚS 3599/20, II. ÚS 886/20, I. ÚS 2026/20 aj.), že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti až na výjimky vyloučena. Pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá sám zákonodárce. To se odráží v úpravě těchto otázek nejen v ustanovení §202 odst. 2 občanského soudního řádu, nýbrž i v ustanovení §238 odst. 1 písm. c) téhož předpisu v rámci koncepce přípustnosti dovolání. Bylo by pak proti logice tohoto omezení, kdyby se přezkum rozhodnutí, proti němuž není s ohledem na hodnotu předmětu sporu mimořádný opravný prostředek přípustný, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví (viz kupř. bod 11 usnesení sp. zn. II. ÚS 3521/20 ze dne 22. 3. 2021). Ústavní soud přitom v napadených rozhodnutích nezjistil žádné extrémní vybočení z kautel spravedlivého procesu či významný judikaturní přesah v jím řešených otázkách.
7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu