ECLI:CZ:US:2022:2.US.1317.22.1
sp. zn. II. ÚS 1317/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 52, České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2021 č. j. 1 T 3/2021-1268, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 9. 2021 č. j. 4 To 340/2021-1331 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022 č. j. 7 Tdo 70/2022-1385, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 18. 5. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným přečinem porušování domovní svobody dle §178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví dle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Dále byl uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Vytýkaného jednání se měl stěžovatel dopustit tím, že zjednodušeně řečeno v červenci 2020 v podnapilém stavu, přestože věděl, že nemá souhlas ke vstupu na cizí pozemek, neoprávněně vstoupil na zahradu, poté přešel ke vstupnímu schodišti domu, kde se setkal se svou manželkou P. H., tuto se v úmyslu přimět ji k uklidnění vzájemných vztahů i přes její slovní odpor snažil uchopit různými způsoby, načež poškozenou P. H. povalil na schody, v důsledku čehož poškozená utrpěla podkožní krevní výrony na levé paži a pravém stehně a podvrtnutí krční páteře, tedy zranění hodnocené jako lehké s obvyklou délkou léčení 2-3 týdny. Druhý skutek měl stěžovatel spáchat v listopadu 2020 tím, že nerespektoval červený světelný signál "Stůj" na semaforu, projel křižovatkou, pokračoval v jízdě a následně byl zastaven hlídkou Policie ČR, kterou se pokusil objet, načež bylo zjištěno, že stěžovatel řídil vůz pod vlivem alkoholu. Za uvedené jednání byl stěžovateli uložen úhrnný trest v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu 2,5 roku. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to na dobu 12 měsíců.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ani nalézací a ani odvolací soud se řádně nevypořádaly s návrhem na provedení důkazu výslechem svědka M. H. a provedení úředního záznamu jmenovaného ze dne 15. 7. 2020. Úřední záznam byl sepsán o schůzce M. H. s V. H. (otec poškozené). Obecné soudy se přitom podle stěžovatele řádně nevypořádaly s tím, proč považovaly navržený důkaz za nadbytečný. Dále stěžovatel rozporoval výpověď svědka D., který sledoval událost z 20-25 metrů a který uvedl, že stěžovatel vzal poškozenou za ramena a povalil ji. Přitom však neuvedl, že by tak stěžovatel učinil úmyslně. Stěžovatel zpochybnil znalecký posudek znalce MUDr. Zdeňka Šenkýře, přičemž podle jeho mínění nebylo prokázáno, že by došlo k poškození zdravotního stavu poškozené v rozsahu popsaném ve znaleckém posudku. Stěžovatel vytkl obecným soudům, že se nevypořádaly s ambulantní zprávou o odběru krve ze dne 20. 11. 2020, sepsané v Nemocnici České Budějovice, která nesvědčí o ovlivnění stěžovatele alkoholem. Tato zpráva vyvolává pochybnosti o výsledcích vyšetření, a že mohlo dojít např. k záměně vzorků krve. Přesto, že ambulantní zpráva byla v řízení před obecnými soudy provedena, tyto se s ní nevypořádaly.
III.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedenými obecnými soudy a dovozuje, že nebylo prokázáno, že by stěžovatel svým jednání naplnil skutkovou podstatu trestného činu, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Namítá-li stěžovatel, že se obecné soudy nevypořádaly s rozporem mezi úředním záznamem sepsaným M. H. a tvrzením otce poškozené, lze stěžovatele odkázat na samotný záznam, z něhož nevyplývá popis konkrétního jednání stěžovatele. Navíc se jedná o sdělení osoby blízké poškozené osoby, která sama nebyla svědkem vytýkaného jednání. Tudíž M. H. sepsal úřední záznam o jednání, o němž se svědek H. dozvěděl toliko zprostředkovaně, byť bezprostředně. Oproti tomu stojí svědectví souseda poškozené, pana D., který byl očitým svědkem a který během svého výslechu opakovaně uvedl, že stěžovatel poškozenou na schody povalil. Za tohoto stavu nelze obecným soudům vytknout, že upřednostnily svědectví očitého svědka, před sdělením obsaženým v úředním záznamu, který byl sepsán třetí osobou. Vytýká-li stěžovatel, že se obecné soudy s návrhem na provedení úředního záznamu nevypořádaly, lze jej odkázat jak na odůvodnění odvolacího, tak i dovolacího soudu. Obdobné pak platí i pro námitky směřující proti nevypořádání se s ambulantní zprávou o odběru krve ze dne 20. 11. 2020. Nejvyšší soud k uvedenému konstatoval, že tato zpráva byla provedena u jednání dne 11. 5. 2021 a odpovídala protokolu o lékařském vyšetření ze dne 20. 11. 2020, přičemž oba dokumenty byly sepsané týmž lékařem. V souvislosti s prokazováním toho, zda stěžovatel řídil pod vlivem alkoholu či nikoliv, byl pro obecné soudy stěžejní výsledek krevního testu, podle něhož krev stěžovatele obsahovala 1,25 g/kg alkoholu. Stran svého tvrzení o záměně krevních testů stěžovatel nepředložil bližší vysvětlení.
Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě stěžovatele, na základě jakých důkazů učinily závěr o jeho vině a trestu. Stěžovatel i v ústavní stížnosti opakuje svoji obhajobu a předkládá argumenty, s nimiž se již obecné soudy srozumitelně a dostatečně vypořádaly. Proto nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele o zásahu do jeho základních práv; ani jeho nespokojenost s výsledkem řízení není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu