ECLI:CZ:US:2022:2.US.2117.21.1
sp. zn. II. ÚS 2117/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ramana Waise, zastoupeného Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem sídlem Národní 28, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2021 č. j. 12 Co 60/2021-183, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel se v řízení proti vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 630 670 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady imateriální újmy za nezákonné rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "soud prvého stupně") rozsudkem ze dne 15. 10. 2020 č. j. 52 C 44/2017-155 ve výroku I. uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě škody částku 270 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 17. 12. 2016, ve výroku II. uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě imateriální újmy částku 37 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 17. 12. 2016, ve výroku III. zamítl žalobu o zaplacení další náhrady imateriální újmy ve výši 213 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 180 Kč.
3. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl o odvolání stěžovatele tak, že rozsudek soudu prvého stupně v zamítavém výroku III. potvrdil a ve výroku IV. změnil tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 69 047 Kč.
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí porušení práva na soudní a jinou právní ochranu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť odvolací soud podle něj nesprávně vypočetl náklady řízení jemu přiznané.
5. Stěžovatel tvrdí, že soud sice dospěl k závěru, že stěžovatel byl ve věci převážně úspěšný, a vedlejší účastnice mu měla nahradit 56 % jeho účelně vynaložených nákladů řízení, ovšem odvolací soud dle stěžovatele nesprávně stanovil celkovou výši účelně vynaložených nákladů. Podle rozsudku odvolacího soudu činily náklady na právní zastoupení celkem částku 101 900 Kč, při započtení DPH pak 123 299 Kč. Stěžovatel tvrdí, že celkové náklady řízení činily 145 605 Kč, tudíž při 56% úspěšnosti měl na nákladech řízení obdržet 81 538 Kč, nikoli 69 047 Kč.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud úvodem připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti je třeba vycházet z toho, že Ústavní soud není další revizní instancí v systému obecného soudnictví [např. nález ze dne 12. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 157/96 (N 26/7 SbNU 165)]. Ústavní soud zpravidla není povolán k přezkumu správnosti výkladu a aplikace podústavního práva ani k nápravě zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí, neboť tím by byl stavěn do role pouhé další instance v soustavě soudů [např. nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 512/12 (N 41/68 SbNU 419)].
9. V nyní posuzované věci se navíc ústavní stížnost týká výroku o nákladech řízení, k jejichž přezkumu přistupuje Ústavní soud v principu zdrženlivě, zvláště není-li jejich výše způsobilá zásadně zasáhnout majetkové poměry účastníků řízení. Ústavní soud opakovaně a konstantně uvádí, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů a samotný spor o náhradu nákladů řízení obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02 či usnesení ze dne 6. 12. 2006 sp. zn. III. ÚS 255/05, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. V nyní posuzované věci je spornou částka ve výši 12 491 Kč, tj. částka, kterou lze považovat za bagatelní (srov. např. usnesení ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. I. ÚS 3282/20). V bagatelních věcech je ústavní stížnost, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry stěžovatelů, v podstatě vyloučena. Zpravidla totiž platí, že bagatelní částky "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv" (srov. např. usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16).
11. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že bagatelnost předmětu sporu zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Je přitom zejména na stěžovateli, aby vysvětlil a případně doložil, proč věc i přes svou bagatelní povahu vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 či ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. I. ÚS 2393/19).
12. Nic takového však stěžovatel netvrdí a ani Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné či výjimečné důvody, které by navzdory výše uvedeným principům zdrženlivosti odůvodňovaly nutnost meritorního přezkumu, nota bene jde-li o náklady řízení.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu