ECLI:CZ:US:2022:2.US.351.22.1
sp. zn. II. ÚS 351/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D.A.M.O., spol. s r.o., sídlem K vinicím 202, Praha 6 - Nebušice, zastoupená Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou, sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1, proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021 č. j. 16 Co 326/2021-231, za vedlejšího účastenství společnosti VERITAS Trade, s.r.o., Rašínovo nábřeží 383/58, Praha 2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 7. 2. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalovaná o částku 114 345 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem jmenovaného soudu byla výrokem I. žaloba o zaplacení shora uvedené částky zamítnuta. Žalobkyni (vedlejší účastnice) byla dále výrokem II. uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 98 554, 50 Kč. Výrokem III. byla žalobkyni rovněž uložena povinnost nahradit státu v řízení vzniklé náklady ve výši 2 858, 24 Kč.
K odvolání vedlejší účastnice rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že výrokem I. rozsudek nalézacího soudu ve výroku I. a III. potvrdil. Výrokem II. odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Výrokem III. byla vedlejší účastnici uložena povinnost uhradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 7 260 Kč.
Spor mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí vycházel z ústní smlouvy o spolupráci, na jejímž základě se vedlejší účastnice zavázala přenechat stěžovatelce dva kávovary a chladící zařízení a stěžovatelka se zavázala odebírat od vedlejší účastnice praženou kávu v minimálním odběru 28 Kg za měsíc s tím, že pokud stěžovatelka toto minimální množství neodebere, může jí vedlejší účastnice doúčtovat úplatu ve výši 450 Kč za jeden kilogram kávy, který nebyl v souladu se smlouvou stěžovatelkou odebrán. Tvrzené porušení vzájemných práv a povinností ze smlouvy vedlo až k vydání shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.
V ústavní stížnosti nesouhlasí stěžovatelka především s tím, jak bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Přesto, že byla stěžovatelka ve sporu zcela úspěšná, odvolací soud změnil výrok nalézacího soudu tak, že s odkazem na §150 o. s. ř., stěžovatelce nepřiznal ani část nákladů řízení před soudem prvního stupně. Aplikaci citovaného ustanovení považuje stěžovatelka za nespravedlivou a neshledala pro jeho užití opodstatnění. Obecné soudy by měly užívat ustanovení §150 o. s. ř., zcela výjimečně a důvody pro jeho aplikaci by měly být vykládány restriktivně. Napadené rozhodnutí stojí podle stěžovatelky na libovůli odvolacího soudu, a to zvláště v situaci, kdy se jednalo o spor mezi podnikateli.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, jakož i obsah napadených soudních rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud se zabýval otázkou náhrady nákladů řízení ve své judikatuře již mnohokrát. Proto je nutno připomenout, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 30/02, III. ÚS 255/05, IV. ÚS 131/08 či III. ÚS 1183/15 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících rozhodování o nákladech řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle (srov. např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 464/09, II. ÚS 2608/09 či III. ÚS 624/06). Východisko pro výjimku (tedy má-li být dosaženo ústavněprávní roviny problému) se proto odvíjí od požadavku, aby vady nákladového výroku dosáhly specifické kvality a značné intenzity, a tudíž se zde, silněji než jinde, uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
Z ústavněprávního pohledu považuje Ústavní soud za podstatnou především tu skutečnost, že odvolací soud poučil účastníky o tom, že zvažuje aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. Následně rozhodl odvolací soud tak, jak vyplývá z nákladového výroku, přičemž svůj postup ve věci odůvodnil poukazem na neprofesionální jednání zaměstnance stěžovatelky při uzavírání ústní smlouvy. V případě, že by tomu tak nebylo, měl městský soud za to, že by ke vzniku předmětného sporu ani nedošlo. Tyto důvody považoval odvolací soud za zřetele hodné, přičemž dle náhledu Ústavního soudu se nejedná o úvahu natolik excesivní, aby jí mohlo být zasaženo do základních práv a svobod stěžovatelky. Z toho důvodu předmětnou ústavní stížnost odmítl.
Z výše vyložených důvodů byla předmětná ústavní stížnost stěžovatelky Ústavním soudem bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu