ECLI:CZ:US:2022:2.US.586.22.1
sp. zn. II. ÚS 586/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Lenky Havlenové, advokátky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 2022, č. j. 6 Ads 350/2021-32, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace dosavadního průběhu řízení
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen "napadené usnesení") z důvodu, že jím bylo zasaženo do jejích ústavně garantovaných práv podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením rozhodl, že řízení o kasační stížnosti se zastavuje (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.), a že se stěžovatelce vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci usnesení k jejím rukám (výrok III.).
3. Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení uvedl, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek, vyzval ji usnesením ze dne 7. 12. 2021, č. j. 6 Ads 350/2021-16, k jeho úhradě, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení předmětného usnesení (dále také jen "výzva k zaplacení poplatku"). Nejvyšší správní soud stěžovatelku taktéž poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví. Výzva k úhradě poplatku byla stěžovatelce doručena prostřednictvím datové schránky dne 24. 12. 2021. Poslední den patnáctidenní lhůty připadl na sobotu 8. 1. 2022, proto se její konec podle §40 odst. 3 věty první soudního řádu správního posunul na pondělí 10. 1. 2022. Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek bezhotovostním převodem na účet Nejvyššího správního soudu. Ten byl připsán na účet Nejvyššího správního soudu v úterý 11. 1. 2022. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu je z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti rozhodný ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012 č. j. 9 Afs 7/2012-49). Stěžovatelka tak soudní poplatek neuhradila včas ve lhůtě k tomu stanovené. Nejvyšší správní soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), ve spojení s §47 písm. c) soudního řádu správního zastavil.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že v její věci byla výzva k úhradě poplatku dodána do její datové schránky dne 7. 12. 2021. Podle §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o elektronických úkonech"), fikce doručení nastává 10. dnem poté, kdy byla doručovaná písemnost dodána do datové schránky adresáta, přičemž v případě stěžovatelky 10. den ode dne dodání výzvy k zaplacení poplatku do datové schránky připadl na 24. 12. 2021, tedy svátek. Výzva k zaplacení poplatku byla proto podle stěžovatelky doručena až 27. 12. 2021 (nikoliv již 24. 12. 2021, jak tvrdí Nejvyšší správní soud), kdy se do datové schránky sama přihlásila. S ohledem na uvedené byl předmětný poplatek uhrazen včas. Na podporu uvedeného tvrzení stěžovatelka poukazuje na odlišnou soudní praxi Nejvyššího správního soudu uplatňovanou v soudním řízení správním a praxi Nejvyššího soudu uplatňovanou v občanském soudním řízení ohledně počítání lhůty podle §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech v případech, kdy poslední den této lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek.
5. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení přehlédl, že v řízení o kasační stížnosti byla osobou nezastoupenou advokátem (z titulu výjimky, že sama je advokátkou) a že vystupuje ve své vlastní soukromé věci účastníka systému veřejného zdravotního pojištění, nikoliv jako advokát zastupující klienta při výkonu své profese. Identifikátor její profesní datové schránky advokáta nenahrazuje její doručovací adresu, a pokud by jí Nejvyšší správní soud doručil výzvu k zaplacení poplatku na její doručovací adresu prostřednictvím držitele poštovní licence, poslední den desetidenní lhůty by se v takovém případě posunul na nejblíže následující pracovní den. Uvedené podle stěžovatelky ilustruje nesprávnost odlišného počítání lhůt u jednotlivých technických prostředků doručování.
6. Závěrem stěžovatelka také konstatuje, že pokud by býval byl Nejvyšší správní soud umožnil, aby jeho bankovní účet přijímal "okamžitou platbu", kterou stěžovatelka ještě dne 10. 1. 2022 zadala, mohl se soudním poplatkem disponovat již v pondělí 10. 1. 2022, a to během několika málo sekund po odeslání platby z její strany. K tomu stěžovatelka uzavírá, že její úhrada soudního poplatku byla Nejvyššímu správnímu soudu nabídnuta k přijetí již v pondělí 10. 1. 2022, avšak ten neposkytl s ohledem na uvedené součinnost a platbu neumožnil přijmout ještě ten samý den, resp. okamžitě.
III.
Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení
7. Ústavní soud vyzval Nejvyšší správní soud, jako účastníka řízení, a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, jako vedlejší účastnici řízení, k vyjádření se k ústavní stížnosti.
8. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření ze dne 6. 4. 2022 předně souhlasil se stěžovatelkou, že přístupy Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu k okamžiku doručení do datové schránky se liší. K tomu Nejvyšší správní soud konstatoval, že odlišnost judikatury obou nejvyšších soudů nicméně sama o sobě nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Připomněl, že Ústavní soud není místem pro sjednocování judikatury obecných soudů a nemůže tak být ani místem pro sjednocování judikatury Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Je na zákonodárci, aby případně zavedl mechanismus sjednocování judikatury těchto dvou vrcholných soudů, pokládá-li to za potřebné. Dále upozorňuje na to, že výklad zastávaný Nejvyšším správním soudem byl opakovaně předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu a dosud nebylo shledáno, že by vybočoval z ústavních mezí. Stěžovatelka si - i s přihlédnutím k tomu, že je advokátkou - měla být vědoma, že Nejvyšší správní soud bude postupovat v souladu se svou dosavadní judikaturou.
9. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že na předmětnou desetidenní "lhůtu" není vázán žádný úkon, neboť přihlásit se do datové schránky lze i později, a jde tak spíše o dobu, po jejímž uplynutí nastanou účinky doručení. Adresát písemnosti může tento okamžik toliko uspíšit tím, že se do datové schránky přihlásí dříve. Výklad zastávaný stěžovatelkou by navíc znamenal, že fikce doručení do datové schránky nemůže nastat v "nepracovní" dny, ačkoliv i v tyto dny se lze do datové schránky přihlásit, čímž je zasílaná zpráva doručena. Není tak naplněn důvod odkladu doručení fikcí na nejbližší následující pracovní den.
10. Rovněž skutkové okolnosti případu svědčí podle Nejvyššího správního soudu o tom, že stěžovatelka v projednávané věci nebyla zkrácena na svém právu na přístup k soudu, přinejmenším nikoliv v ústavněprávní intenzitě. Za prvé, soudní poplatek je dle zákona splatný již podáním návrhu - zde kasační stížnosti. Zákonná možnost dodatečného zaplacení soudního poplatku na výzvu soudu je určitým "bonusem" pro zmírnění tvrdosti, zejména pro účastníky soudního řízení neznalé práva, mezi něž ovšem navrhovatelka jako právní profesionál nepatří. Za druhé, nepočítaje volné dny, měla stěžovatelka sedm pracovních dní na přijetí zprávy došlé do její datové schránky. Za třetí a především, den fiktivního doručení výzvy neznamenal v žádném ohledu konec možnosti ochrany stěžovatelčiných práv, pouze stanovil začátek běhu dodatečné (náhradní) lhůty pro zaplacení soudního poplatku. I po seznámení se s obsahem výzvy dne 27. 12. 2021 měla stěžovatelka patnáct dní na jeho zaplacení vhodnou formou, z toho jedenáct dnů pracovních. Bylo zcela její volbou, že tak neučinila.
11. K námitkám týkajícím se doručování do datové schránky podnikající osoby - advokátky, Nejvyšší správní soud konstatuje, že si je vědom své vlastní judikatury, podle které je vždy nutné dbát na to, aby zásilka byla doručena do adekvátní datové schránky. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v posuzované věci se jednalo o penále na pojistném v systému veřejného zdravotního pojištění, v němž stěžovatelka vystupuje coby plátce jako osoba samostatně výdělečně činná - advokátka. Předmět řízení tak měl zřejmou souvislost s její advokátní činností. Nejvyšší správní soud navíc upozorňuje, že stěžovatelka sama se na Nejvyšší správní soud obrátila prostřednictvím své datové schránky podnikající fyzické osoby - advokátky. Stěžovatelka nikdy neuvedla, že je namístě jí doručovat jinak, naopak i po vydání napadeného usnesení prostřednictvím své "advokátní" datové schránky s Nejvyšším správním soudem dále komunikovala. Předmětná námitka stěžovatelky tak za těchto okolností vykazuje rysy účelovosti.
12. Argumentuje-li stěžovatelka podpůrně tím, že Nejvyšší správní soud je povinen přijímat soudní poplatky na takovém bankovním účtu, který umožňuje okamžité platby, Nejvyšší správní soud upozorňuje, že si účet pro úhradu soudních poplatků nevybírá, ale podle zákona o soudních poplatcích se poplatky platí na účet zřízený u České národní banky pro příslušný soud. Závěrem proto Nejvyšší správní soud navrhuje ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost, případně ji zamítnout.
13. Všeobecná zdravotní pojišťovna ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2022 uvedla, že Nejvyšší správní soud ve své ustálené judikatuře dovodil, že na předmětnou desetidenní lhůtu se nevztahují obecné procesní předpisy upravující konec lhůty dopadající na víkend či svátek a posledním dnem této lhůty tak může být i sobota, neděle či svátek. Přitom Ústavní soud opakovaně potvrdil ústavní konformitu výkladu ohledně počítání lhůt pro fikci doručení prostřednictvím datových schránek vycházející z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Všeobecná zdravotní pojišťovna proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížnost stěžovatelky zamítl.
14. Doručená vyjádření byla stěžovatelce zaslána na vědomí a k případné replice. Stěžovatelka využila této možnosti a v replice reagovala na jednotlivé body vyjádření Nejvyššího správního soudu. Zejména uvedla, že Nejvyšší správní soud není oprávněn výkladem měnit ustanovení §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a doplňovat jej o odlišnou úpravu pravidel počítání času, než jak je stanoví obecně uznávané právní principy, resp. princip vyjádřený v obecném právním předpise. V souvislosti s rozdílným názorem Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu stěžovatelka poukazuje na to, že Nejvyšší soud je "nadřazen" v této otázce i Nejvyššímu správnímu soudu. Podle stěžovatelky se Ústavní soud dosud k existenci dvou odlišných stanovisek Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu k předmětnému doručování dosud náležitě nevyjádřil. Dále upozorňuje na to, že se ve své kasační stížnosti neoznačila jako advokát a v posuzované věci je rovněž zřejmé, že není dána věcná souvislost s oborem činnosti - advokacií. K úhradě soudního poplatku dodává, že bylo na Nejvyšším správním soudu, aby postupoval v souladu s technickým vývojem a inicioval možnost přijímat bezhotovostní platby okamžitě. Závěrem stěžovatelka opakuje svůj návrh na zrušení napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
15. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, tudíž nemusí být právně zastoupena jiným advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Posouzení ústavní stížnosti
16. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost.
17. Těžištěm námitek stěžovatelky obsažených v ústavní stížnosti je, že při doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku nenastala fikce doručení a v důsledku toho uhradila soudní poplatek včas, pročež Nejvyšší správní soud nemohl posléze rozhodnout o zastavení řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě.
18. Stěžovatelka předně nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, podle kterého nepřihlásí-li se do datové schránky oprávněná osoba ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek.
19. V této souvislosti Ústavní soud přisvědčuje stěžovatelce, že mezi Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem panují rozpory při hodnocení, zda se má obecná úprava počítání lhůt v procesních předpisech užít i na počítání desetidenní lhůty podle §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech. Podle Nejvyššího soudu se i na tuto lhůtu uplatní procesní pravidla pro počítání lhůt, včetně úpravy, podle níž připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (viz stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. Plsn 1/2015, body 72. až 74.; č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Naproti tomu podle Nejvyššího správního soudu se na desetidenní lhůtu podle §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech nevztahují obecné procesní předpisy upravující konec lhůty dopadající na víkend či svátek a posledním dnem této lhůty tak může být i sobota, neděle či státní svátek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 16. 5. 2013 č. j. 5 Afs 76/2012-28, č. 2875/2013 Sb. NSS; a další z něj vycházející rozhodnutí, včetně ústavní stížností napadeného usnesení).
20. Ústavní soud nicméně současně upozorňuje, že shora uvedený výklad Nejvyššího správního soudu - vycházející z jeho ustálené judikatury, podle které v souladu s §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech může fikce doručení nastat i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, neboť při doručování do datové schránky je třeba vycházet ze zásadní odlišnosti od doručování poštou, a to z neomezeného přístupu k datové schránce - Ústavní soud již dříve posoudil jako neodporující ústavním předpisům např. v usneseních ze dne 21. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 1545/18 a ze dne 9. 4. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1077/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Od těchto závěrů nemá Ústavní soud důvod se v nyní posuzované věci odchýlit.
21. V posledně citovaném usnesení Ústavní soud k uvedenému připomněl, že základní právo na projednání věci soudem zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není absolutní, a již svojí povahou připouští jistá omezení. Uplatňovaná zákonná omezení nicméně nemohou zužovat možnosti jednotlivce takovým způsobem, či v takové míře, že by došlo k zásahu do samotné podstaty tohoto práva. Tato omezení jsou ústavně souladná pouze tehdy, sledují-li legitimní účel a existuje-li vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovaným účelem (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 11. 2002 ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, stížnost č. 46129/99, odst. 46 a násl.). Za takové ústavně souladné omezení přístupu k soudu lze považovat jak zákonem stanovenou povinnost účastníka zaplatit včas soudní poplatek, tak i (např.) povinnost podat návrh v zákonem stanovené lhůtě (usnesení ze dne 9. 4. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1077/19).
22. Dalším okruhem námitek stěžovatelka nesouhlasí s tím, že jí byla výzva k zaplacení soudního poplatku doručována do její profesní datové schránky, ačkoliv v předmětném řízení nevystupovala jako advokátka. Ústavní soud stěžovatelce přisvědčuje, že judikatura Nejvyššího správního soudu je ustálena v tom, že při doručování je nezbytné rozlišovat typ datové schránky a povahu doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta, jehož se písemnost týká. Pro dodržení zákonného postupu musí povaha písemnosti odpovídat typu datové schránky, do níž má být doručováno, a roli adresáta v řízení. Do jednotlivých typů datových schránek tak lze řádně doručovat pouze dokumenty, které souvisí s činností či postavením držitele dané datové schránky. Nemá-li účastník zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se účastníku doručovat tak, jako by neměl datovou schránku zřízenu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010 č. j. 7 Afs 46/2010-51, ze dne 21. 11. 2013 č. j. 7 Afs 5/2013-50, ze dne 18. 6. 2014 č. j. 3 Ads 100/2013-42 či ze dne 6. 1. 2016 č. j. 8 As 109/2015-38).
23. K uvedenému ale současně Ústavní soud upozorňuje, že z výše uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu nevyplývá, že by jediným případem, kdy lze osobě doručovat do datové schránky advokáta, byl případ, kdy taková osoba v řízení vystupuje jako advokát účastníka řízení. V minulosti Ústavní soud aproboval např. závěry o v tomto směru relevantní vazbě účastníka řízení na jeho profesní postavení advokáta v případě stavovských (kárných) řízení (usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. II. ÚS 1553/08).
24. Pokud Nejvyšší správní soud z obsahu kasační stížnosti stěžovatelky, podané ve věci zdravotního pojištění, v němž stěžovatelka vystupuje coby plátce jako osoba samostatně výdělečně činná - advokátka, dovodil, že se týká vlastního výkonu stěžovatelčiny advokátní činnosti, a že tedy jedná jako advokátka sama za sebe, nejde podle Ústavního soudu o žádný protiústavní exces. Ústavní soud na předmětném závěru Nejvyššího správního soudu neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Ostatně tak by tomu mohlo být i v dalších obdobných případech jako např. v daňových řízeních spojených s výkonem advokacie. V tomto směru přitom v posuzovaném případě nenastaly ani žádné mimořádné okolnosti svědčící o opaku. Dokonce sama stěžovatelka se na Nejvyšší správní soud obrátila prostřednictvím své advokátní datové schránky a o to méně překvapivý měl být pro stěžovatelku Nejvyšším správním soudem zvolený způsob doručování.
25. Ústavněprávní intenzity nedosahují ani zbývající námitky stěžovatelky, ve kterých v souvislosti se zaplacením soudního poplatku stěžovatelka poukazuje na den, kdy peněžnímu ústavu dala pokyn k provedení platby jako "okamžité". Ústavní soud k tomuto okruhu námitek připomíná, že již ve své předchozí judikatuře aproboval právní názor správních soudů, podle kterého je za datum úhrady soudního poplatku považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, a že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (např. usnesení ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 685/12).
26. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla porušena ústavní práva stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu