ECLI:CZ:US:2022:4.US.1113.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1113/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, sídlem Divadelní 616/4, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2022 č. j. 47 To 531/2021-88 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality ze dne 3. prosince 2021 č. j. KRPT-53576-98/TČ-2021-070082, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením o porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Napadeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") byly podle §79g odst. 1 trestního řádu jako náhradní hodnota zajištěny částky 225 000 Kč a 10 700 EUR, které byla odňaty stěžovateli dne 1. 12. 2021 při domovní prohlídce v rodinném domě L. K., bratra stěžovatele, v němž stěžovatel přechodně přebývá. Uvedené částky byly zajištěny proto, že nebylo možno dosáhnout zajištění výnosu z trestné činnosti. V průběhu domovní prohlídky deklaroval vlastnické právo k těmto finančním prostředkům bratr stěžovatele, neboť mělo jít o jeho celoživotní úspory.
3. Stěžovatel napadl usnesení policejního orgánu stížností, jež byla napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítnuta jako nedůvodná dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Krajský soud uvedl, že finanční prostředky byly nalezeny v pokoji užívaném stěžovatelem, v nočním stolku, těžko si tedy představit, že by celoživotní úspory L. K. byly uloženy právě na tomto místě vyčleněném pro stěžovatele. Krajský soud podotkl, že zajištění předmětných peněžních prostředků může v trestním řízení doznat změn.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že zajištěné finanční prostředky nejsou jeho majetkem, nýbrž patří jeho bratrovi L. K. Skutková zjištění týkající se uvedených finančních prostředků jsou pouhou spekulací soudu a nejsou podložena žádnými důkazy. Stěžovatel uvádí, že orgány činné v trestním řízení si protiřečí, neboť v jiných rozhodnutích v jeho věci dovozují, že trvale nikde nebydlí (z čehož vyvozují i důvod vazby) a že vazbu je možno nahradit slibem stěžovatele, že bude pobývat v domě svého bratra. Je-li tvrzeno, že stěžovatel obývá výhradně jednu místnost v nemovitosti, kterou nevlastní, je nutno takové tvrzení důkazně podložit. Spekulací je taktéž tvrzení orgánů činných v trestním řízení, že z důvodu stěžovatelových cest do zemí eurozóny musejí peněžní prostředky v měně euro patřit jemu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení před Ústavním soudem je zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv či svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
7. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout principy týkající se problematiky zajištění věci pro účely trestního řízení, jež plynou z judikatury Ústavního soudu. V ní dospěl Ústavní soud k závěru, že majetkové hodnoty zajišťované podle §79a až §79g trestního řádu představují majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Samotné zajištění je pak zásahem do základního práva na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
8. Pro přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů, v důsledku čehož je znemožněno či citelně omezeno dispoziční právo dotčeného subjektu, Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladena z pohledu ústavněprávního. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku obviněného za neústavní zásah do jeho vlastnických práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 369/03, ze dne 28. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 554/03 ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 700/19 nebo ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 903/21). V posuzované věci tyto závěry platí o to více, že se dané trestní řízení nachází dosud ve stadiu přípravného řízení, pročež možnosti zásahu Ústavního soudu proti rozhodnutím vydávaným v jeho průběhu jsou velmi omezeny jen na nejzávažnější vady, které jsou později neodstranitelné a představují pro stěžovatele citelnou a nezhojitelnou újmu [srov. např. nález ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741) nebo usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467)].
9. V posuzované věci jsou naplněna všechna kritéria ústavnosti napadených rozhodnutí. Usnesení jsou vydána na zákonném podkladě, neboť shora uvedený finanční obnos byl zajištěn na základě zákonem předvídaných okolností, tedy při domovní prohlídce, jejíž nezákonnost, případně neústavnost není namítána. V pokoji obývaném stěžovatelem nalezený větší finanční obnos by mohl být kvalifikován jako výnos z jeho trestné činnosti, neboť ta měla generovat jistý zisk. Vzhledem k nemožnosti za daných okolností urychleně identifikovat původ peněz, byly na místě zajištěny jako tzv. náhradní hodnota. Dále je nepochybné, že napadená rozhodnutí byla vydána oprávněnými orgány činnými v trestním řízení, což nezpochybňuje ani stěžovatel.
10. Z argumentace stěžovatele plyne námitka svévole v rozhodování, neboť uvádí, že napadená rozhodnutí se nezakládají na zjištěném skutkovém stavu, že jde toliko o dedukce. V usnesení policejního orgánu jsou však popsány důkazy, na základě nichž dospěly nejprve policejní orgán a následně i krajský soud k závěru o tom, že nalezené finanční prostředky lze zajistit jako tzv. náhradní hodnotu. Uvedenými důkazy byly především výpisy z účtů stěžovatele, jakož i výslechy účetních pracovníků, z nichž vyplynulo, že stěžovatel si nechával peníze vyplácet v hotovosti, neboť na účtech neměl takřka žádné peněžní prostředky, byť výnosy z trestné činnosti činily podle podezření miliony korun českých. Šetřeními bylo dále zjištěno, že stěžovatel pobývá v bydlišti svého bratra L. K. a v průběhu domovní prohlídky bylo zjištěno, že mu byla vyčleněna konkrétní místnost, kde měl své veškeré osobní věci, přičemž v této jím zjevně užívané místnosti byly nalezeny i zajištěné finanční prostředky. Závěr orgánů činných v trestním řízení, týkající se těchto finančních prostředků, tudíž nelze označit za čirou spekulaci, jak to činí stěžovatel, neboť je logicky odůvodněn a má v této fázi trestního řízení dostatečný důkazní podklad. Napadená usnesení se tak zakládají na přesvědčivém odůvodnění, které v předmětné fázi trestního řízení tvoří dostatečný podklad pro zajištění finančních prostředků a nelze přisvědčit stěžovateli, že jde o rozhodnutí svévolná, neboť se opírají o konkrétní skutková zjištění. Ústavní soud podotýká, že původ peněz bude v dalším průběhu řízení, zejména v hlavním líčení (dojde-li k němu), podroben podrobnějšímu zkoumání. Pro účely stávající fáze řízení je argumentace obsažená v napadených rozhodnutích dostačující.
11. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu