ECLI:CZ:US:2022:4.US.1671.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1671/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky G. I. N., zastoupené JUDr. Karlem Schellem, LL.M., MBA, advokátem, sídlem Ambrožova 297/6, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. května 2022 sp. zn. 70 Nt 28/2022 a usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. dubna 2022 č. j. 3 ZT 125/2021-503, za účasti Městského soudu v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že byla porušena její základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán") ze dne 20. 10. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. N. pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 trestního zákoníku a zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a d) trestního zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství, jichž se měl obviněný dopouštět v období od roku 2007 do roku 2021, kdy členové organizované zločinecké skupiny systematicky vydírali podnikatele ukrajinského původu působící na území České republiky a tímto způsobem od nich získávali tzv. výpalné. Napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") bylo rozhodnuto podle §258b odst. 1 trestního řádu ve vztahu k §102a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku o zajištění hotovosti, která byla nalezena při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 19. 10. 2021 v safesové schránce na brněnské pobočce obchodní společnosti Komerční banka, a. s., jež byla pronajata stěžovatelkou. V uvedené schránce se nacházela peněžní hotovost ve výši 2 770 000 Kč, 17 700 USD a 17 100 EUR. Předmětný finanční obnos byl zajištěn s odůvodněním, že jde o výnos z trestné činnosti P. N., bývalého manžela stěžovatelky.
3. Stěžovatelka napadla usnesení městského státního zastupitelství stížností, jež byla Městským soudem v Brně (dále jen "městský soud") jako nedůvodná zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka uvádí, že právní závěry uvedené v napadených rozhodnutích jsou v nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními v důsledku skutečnosti, že provedené důkazy byly zjednodušeny, deformovány a nelogicky vyloženy v její neprospěch, přičemž městský soud upozadil, případně vůbec neprovedl, důkazy svědčící v její prospěch.
5. Orgány činné v trestním řízení v napadených rozhodnutích toliko spekulují o původu peněz, když dovozují skutečnosti, které nejsou dostatečně důkazně podloženy a nesprávně vážou zajištěné finanční prostředky k osobě bývalého manžela stěžovatelky. Stěžovatelka přitom namítá, že ona sama má dostatečnou bonitu a narodila se, žila a má rodinné příslušníky na Ukrajině, což dostatečně dokresluje její finanční situaci, avšak nebylo to v dosud provedeném dokazování nikterak zohledněno.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení před ním je zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv či svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
8. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout principy týkající se problematiky zajištění věci pro účely trestního řízení, jež plynou z judikatury Ústavního soudu. V ní dospěl Ústavní soud k závěru, že majetkové hodnoty zajišťované podle trestního řádu představují majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Samotné zajištění je pak zásahem do základního práva na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
9. Pro přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů, znemožňujících či citelně omezujících využívání dispozičního práva dotčeného subjektu, Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladena z pohledu ústavněprávního. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku za neústavní zásah do vlastnických práv dotčeného subjektu (srov. usnesení ze dne 4. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 369/03, ze dne 28. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 554/03 ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 700/19 nebo ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 903/21). V posuzované věci tyto závěry platí o to více, že se dané trestní řízení nachází dosud ve stadiu přípravného řízení, pročež možnosti zásahu Ústavního soudu proti rozhodnutím vydávaným v jeho průběhu jsou omezeny jen na nejzávažnější vady, které jsou později neodstranitelné a představují pro stěžovatele citelnou a nezhojitelnou újmu [srov. např. nález ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741) nebo usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467)].
10. Každý zásah do práva na pokojné užívání majetku tedy musí splňovat i kritérium přiměřenosti, dle něhož opatření, kterým dochází k zasahování, musí zajistit rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti a požadavkem ochrany základních práv jednotlivce. Požadovaná rovnováha nebude dána, ponese-li dotčená osoba zvláštní a nadměrné břemeno (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sporrong a Lönnroth proti Švédsku ze dne 23. 9. 1982, stížnosti č. 7151/75 a 7152/75). Jinými slovy musí existovat rozumný (opodstatněný) vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli (viz usnesení ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. IV. ÚS 333/04 a ze dne 2. 1. 2007 sp. zn. IV. ÚS 703/06). V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že tento vztah má i svůj časový rozměr - zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho (viz usnesení ze dne 24. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 723/02).
11. V posuzované věci stěžovatelka namítá, že finanční hotovost zajištěná v safesové schránce vedené na její jméno pochází z jejích vlastních zdrojů a že nikterak nesouvisí s P. N. Ústavní soud však této argumentaci nemůže přisvědčit. U P. N. jde o velmi závažnou trestnou činnost, ze které měl velký zisk, neboť spočívala v soustavném vydírání ukrajinských podnikatelů na území České republiky, kteří museli pod různými pohrůžkami platit obviněnému, který byl součástí organizované zločinecké skupiny, tzv. výpalné. Stěžovatelka byla manželkou obviněného a stejně jako on nebyla schopna prokázat jakoukoliv výdělečnou (legální) činnost, na základě níž si obstarávala své životní potřeby. Stěžovatelka opakovaně uváděla, že osvětlí a doloží původ hotovosti zajištěné v safesové schránce, ale nikdy tak přesvědčivým způsobem neučinila. Rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o zajištění předmětné hotovosti v dosavadní fázi trestního řízení odpovídá ústavněprávním požadavkům vytyčeným výše. Rovnováha mezi požadavkem obecného zájmu společnosti a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce je dodržena, neboť v obecném zájmu je zcela jistě zajištění alespoň části výnosů ze závažné trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán. Omezení dispozičního práva stěžovatelky k zajištěné finanční hotovosti je přiměřeným zásahem, přičemž původ těchto peněz bude dále předmětem dokazování zejména v hlavním líčení. Stěžovatelka tedy bude moci i nadále uplatňovat své námitky a předkládat důkazy v dalším řízení, bude-li vedeno.
12. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu