ECLI:CZ:US:2022:4.US.3213.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3213/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů P. T. a T. Č., obou t. č. ve Vazební věznici Praha Ruzyně, zastoupených Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, sídlem Matky Boží 1182/9, Jihlava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2022 sp. zn. 61 To 513/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. srpna 2022 sp. zn. 43 Nt 61/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená v čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením rozhodl, že podle §73b odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za použití §68 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu se první stěžovatel bere do vazby, která se počítá ode dne 3. 8. 2022 od 08:45 hod., s tím, že se podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu argumentem opaku nepřijímá jeho písemný slib jako náhrada za důvod jeho vzetí do vazby (I. výrok). Dále rozhodl podle týchž ustanovení trestního řádu, že se do vazby bere druhý stěžovatel, jehož vazba se počítá ode dne 3. 8. 2022 od 09:30 hod., a nepřijal ani jeho písemný slib jako náhradu za důvod vzetí do vazby (II. výrok). V odůvodnění obvodní soud mimo jiné uvedl, že oba stěžovatelé jsou trestně stíháni pro přečin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a za přečin podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a to ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Dále obvodní soud konstatoval, že proti prvnímu stěžovateli jsou, respektive byla, vedena řada trestních řízení, která jsou v různých fázích, např. bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování, pro přečin výtržnictví, byl proti němu podán návrh na podání obžaloby pro přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu, přečin vydírání, návrh na podání obžaloby pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia; byl již odsouzen pro přečin porušování domovní svobody a pro přečin krádeže, dále pro přečin úvěrového podvodu. Na základě toho obvodní soud shrnul, že první stěžovatel byl již šestkrát soudně trestán a nachází se ve dvou zkušebních dobách podmíněného odsouzení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů obvodní soud dále zjistil, že druhý stěžovatel byl doposud jednou soudně trestán pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky a dále byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí.
3. Obvodní soud uzavřel, že u obou stěžovatelů nejde o první "střet se zákonem", oba již byli soudně i přestupkově trestáni za různorodou trestnou činnost. Z toho obvodní soud dovodil, že zejména na prvního stěžovatele neměly opakovaně ukládané alternativní tresty žádný vliv. K osobě druhého stěžovatele obvodní soud ještě dodal, že ten již byl dvakrát soudně trestán, jednou nepravomocně, a to pro trestnou činnost v dopravě. K tomuto odsouzení by bylo současně stíhané jednání ve vztahu souhrnnosti, případně by šlo o nestejnorodou recidivu a tento stěžovatel je tak již ohrožen i nepodmíněným trestem odnětí svobody, přitom byl rovněž opakovaně řešen přestupkově a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin podpory a propagace terorismu. Oba stěžovatelé podle soudu opakovaně nerespektují jak normy práva přestupkového, tak trestního a ani ukládání alternativních postupů vůči nim nemělo žádný efekt. Jednání stěžovatelů se navíc přeneslo z roviny slovní do roviny možného násilnického jednání, aktuálně namířeného zejména proti státním občanům Ukrajiny. Omezení osobní svobody obou stěžovatelů nelze brát tak, že by trestní stíhání mělo sloužit k omezení jejich svobody projevu, na druhou stranu obvodní soud vysvětlil, že oba stěžovatelé se nezabývají skutečnými společenskými problémy, ale jen podněcují nenávist k ukrajinskému národu a vyzývají k násilnému boji proti němu. Po zhodnocení dostupného spisového materiálu obvodní soud dospěl k závěru, že je u obou stěžovatelů dána důvodná obava, že přes svá tvrzení a sliby budou oba v trestné činnosti pokračovat, proto přímý výkon vazby nelze u nich nahradit jinými instituty, když jejich působení nemělo na oba stěžovatele doposud zásadnější vliv.
4. Stížnosti obou stěžovatelů podané podle §141 a násl. trestního řádu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl po zjištění, že obvodní soud se podrobně zabýval obsáhlým spisovým materiálem, s důvody vazby stěžovatelů se podrobně vypořádal, a proto odkázal na podrobné odůvodnění usnesení obvodního soudu, v němž uvedl konkrétní skutečnosti, jež podle městského soudu ve svém souhrnu vedou u obou stěžovatelů k důvodné obavě z následků předpokládaných v §67 písm. c) trestního řádu. Městský soud připomněl, že při rozhodování o vzetí do vazby soud rozhoduje na základě důvodných podezření nasvědčujících (nikoliv tedy prokázaných), že byl konkrétní osobou spáchán trestný čin. V daném případě obvodní soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že doposud zjištěné skutečnosti vedou k důvodnému podezření, že se oba stěžovatelé dopustili stíhaného skutku a že tento vykazuje znaky specifikovaných trestných činů. Městský soud uzavřel, že u obou stěžovatelů je dána více než důvodná obava, že budou opakovat stejnou či typově obdobnou trestnou činnost, pro kterou jsou stíháni, a to z důvodů rozvedených obvodním soudem. Jsou tak dány důvody tzv. předstižné vazby podle §67 písm. c) trestního řádu.
5. Ke stížnostní námitce stěžovatelů, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") nebyla příslušná k rozhodování o jejich vzetí do vazby, městský soud dodal, že byť tomuto obvodnímu státnímu zastupitelství nepříslušelo v dané věci přednostní kritérium místní příslušnosti podle §18 odst. 1 trestního řádu (neboť k natočení závadového videa došlo zřejmě v obvodu působnosti Okresního státního zastupitelství v Kladně), v souladu s §12 odst. 3 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 23/1994 Sb."), obvodní státní zastupitelství rozhodovalo o provedení neodkladných úkonů, jakým je i návrh na zajištění obviněných osob v intencích §67 písm. c) trestního řádu. Podle §26 odst. 2 trestního řádu soud, u něhož státní zástupce podal příslušný návrh (tj. návrh na zajištění stěžovatelů), se stává příslušným k provedení všech úkonů po celé přípravné řízení, nedojde-li k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.
II.
Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelé namítají, že obvodní soud, který v jejich případě rozhodoval o vzetí do vazby, nebyl k tomu místně příslušný, a tato skutečnost mu byla od počátku známa, stejně jako byla známa příslušnému státnímu zástupci obvodního státního zastupitelství, a to proto, že trestná činnost stěžovatelů byla spáchána v místě, které spadá pod místní příslušnost Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud"). Stěžovatelé v této souvislosti odkazují na §18 trestního řádu, podle něhož měl v dané věci konat soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, a tudíž i návrh na vzetí do vazby měl být podán u okresního soudu, který měl o tomto návrhu rozhodnout. Není přitom na libovůli státního zástupce, který soud bude o vzetí do vazby rozhodovat, bez ohledu na to, kde byl trestný čin spáchán. Ostatně následné hlavní líčení probíhalo taktéž právě u okresního soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
9. Ke vzetí do vazby Ústavní soud opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Proto je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) důsledků, jež mohou nastat,
nebude-li obviněný držen ve vazbě (na toto východisko ostatně ve svém rozhodnutí poukázal i městský soud). Vazbu je však podle §68 odst. 1 trestního řádu nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody [srov. nález ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11 (N 6/72 SbNU 83), ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723) nebo ze dne 22. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1834/10 (N 231/59 SbNU 357), usnesení ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 3662/19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz].
10. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů (viz usnesení ze dne 15. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 2583/19). Zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů v tzv. vazebních věcech je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz nález ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05 (N 225/39 SbNU 379)]. Nic takového stěžovatelé v ústavní stížnosti netvrdí.
11. K námitce stěžovatelů proti určení místní příslušnosti Ústavní soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného usnesení městského soudu, který se jejich námitkou zabýval s tím, že kritérium určení místní příslušnosti soudu podle §18 trestního řádu je sice kritériem základním, ale nikoliv jediným. V dané věci rozhodoval o vzetí stěžovatelů do vazby obvodní soud jako o neodkladném úkonu (podle §12 odst. 3 vyhlášky č. 23/1994 Sb. musí státní zástupce, jemuž byl doručen záznam o zahájení úkonů trestního řízení, byť by se nepovažoval za místně nebo věcně příslušného, učinit ve věci veškerá opatření, která nesnesou odkladu tak, aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízení). V návaznosti na státním zástupcem obvodního státního zastupitelství učiněná opatření následovalo rozhodnutí obvodního soudu, respektive městského soudu jako stížnostního soudu, při posuzování nutnosti vazebního stíhání stěžovatelů. Je tedy zjevné, že ani obvodní státní zastupitelství, ani oba soudy, jejichž rozhodnutí jsou nyní napadena ústavní stížností, se libovůle nedopustily.
12. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů, a proto jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu