ECLI:CZ:US:2022:4.US.3249.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3249/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Silektro s. r. o., sídlem Perunova 804/17, Praha 3 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, sídlem Pařížská 204/21, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2021 č. j. 12 Co 206/2021-36, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní korporace DCI Czech a. s., sídlem Štěrboholská 1404/104, Praha 15 - Hostivař, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") vydal dne 20. 5. 2021 č. j. EPR 95530/2021-8 elektronický platební rozkaz, jímž uložil vedlejší účastnici, aby do 15 dnů od jeho doručení zaplatila stěžovatelce částku 28 880 eur s příslušenstvím, nebo aby v téže lhůtě podala odpor u soudu, který elektronický platební rozkaz vydal.
3. Proti tomuto rozhodnutí obvodního soudu ze dne 7. 6. 2021 č. j. EPR 95530/2021-12 (vydaným vyšší soudní úřednicí) podala vedlejší účastnice odpor, který byl pro opožděnost odmítnut, neboť obvodní soud shledal, že lhůta k podání odporu začala vedlejší účastnici běžet dne 21. 5. 2021 a skončila dnem 4. 6. 2021, přičemž odpor podala vedlejší účastnice prostřednictvím datové schránky dne 7. 6. 2021.
4. Proti tomuto rozhodnutí podala vedlejší účastnice odvolání s tím, že zasílala odpor nejen prostřednictvím datové schránky, nýbrž též poštou dne 4. 6. 2021, tedy ve lhůtě pro podání odporu.
5. Usnesením obvodního soudu ze dne 11. 6. 2021 č. j. EPR 95530/2021-16 bylo usnesení obvodního soudu ze dne 7. 6. 2021 č. j. EPR 95530/2021-12 zrušeno, jelikož dne 11. 6. 2021 byl obvodnímu soudu doručen odpor vedlejší účastnice prostřednictvím poštovních služeb, přičemž z obálky je zřejmé, že ta byla k přepravě dána dne 4. 6. 2021. Soudce obvodního soudu dospěl k závěru, že odvolání je důvodné a usnesení obvodního soudu ze dne 7. 6. 2021 č. j. EPR 95530/2021-12 zrušil.
6. K odvolání stěžovatelky bylo usnesení obvodního soudu ze dne 11. 6. 2021 č. j. EPR 95530/2021-16 napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") potvrzeno. Městský soud shledal, že k zachování patnáctidenní lhůty pro podání odporu podle §172 odst. 1 ve spojení s §174 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), postačuje, je-li toto písemné podání v zákonné lhůtě 15 dnů odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit (§57 odst. 3 o. s. ř.). Tímto doručujícím orgánem je podle §48 odst. 1 písm. d) o. s. ř. rovněž Česká pošta, s. p., jako držitel poštovní licence. Pro okamžik "předání" podání je důležitý údaj z podacího razítka - i proto je povinností soudu uchovávat ve spisu obálky od podání - mohou totiž obsahovat opravné prostředky a účastníci mají právo využít celou lhůtu, včetně posledního dne, kdy postačí zásilku předat doručujícímu orgánu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1473/2000). Z podacího razítka pošty přitom vyplývá, že zásilku obsahující odpor vedlejší účastnice převzala Česká pošta, s. p., k přepravě dne 4. 6. 2021, tedy včas. Poukázal přitom i na to, že předání k přepravě přitom podává i z knihy podané pošty advokátní kanceláře vedlejší účastnice. K faktu, že vedlejší účastnice podala odpor i elektronicky prostřednictvím datové schránky dne 7. 6. 2021, městský soud shledal, že procesní předpisy nezakazují podat odpor prostřednictvím pošty i datovou schránkou, přičemž nebyla k dispozici žádná zjištění, ze kterých by mohlo vyplývat, byť jen důvodné podezření z jakéhokoliv protiprávního jednání vedlejší účastnice, resp. jejího právního zástupce.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Podle stěžovatelky obecné soudy nepostupovaly řádně tak, aby zjistily odpovídající skutkový stav věci. Spokojily se s vnitřně rozpornými vyjádřeními vedlejší účastnice a důkazy jí předkládanými, aniž by si samy ověřily pravdivost a úplnost informací sdělovaných vedlejší účastnicí. Tuto úlohu pak soudy přenesly na stěžovatelku, která však pravomoc a prostředky k prověření pravosti předkládaných dokumentů a úplnost tvrzení sama nemá. Stěžovatelka je přesvědčena, že podání odporu údajně dne 4. 6. 2021 bylo vypracováno a odesláno osobou nezmocněnou ani vedlejší účastnicí, ani jejím právním zástupcem na základě substituce. Zmocněná právní zástupkyně vedlejší účastnice dne 4. 6. 2021 neakceptovala plnou moc k převzetí zastoupení, nedala jakýkoliv pokyn k podání odporu dne 4. 6. 2021 a ani o této skutečnosti nevěděla, podání ze dne 4. 6. 2021 není úkonem zmocněného právního zástupce vedlejší účastnice, není tedy ani projevem její vůle a není k němu možné jakkoliv přihlížet, přičemž zápis do knihy odeslané pošty bylo možné doplnit, neboť toho dne to byla jediná pošta a je podezřelé, že odpor byl podle tvrzení vedlejší účastnice podán již 4. 6. 2021, avšak obvodnímu soudu měl být doručen až dne 11. 6. 2021, což je situace v Praze velmi neobvyklá a takto dlouhá doba prodlevy s doručením není rozhodně běžná. Je zřejmé, že skutečnou vůli vedlejší účastnice a její právní zástupkyně bylo podat odpor ve věci dne 7. 6. 2021, což vedlejší účastnice skutečně učinila, avšak po uplynutí příslušné lhůty. Z této skutečnosti je třeba vyvodit, že nikoliv úkon nezmocněného jednatele (podat odpor poštovní přepravou dne 4. 6. 2021), ale pouze projev vůle a úkon zmocněného zástupce (podání odporu prostřednictví datové schránky dne 7. 6. 2021) je ve věci relevantní a odráží skutečnou vůli k provedení úkonu osoby k tomu oprávněné. Vedlejší účastnici při posouzení účinnosti předmětného úkonu za ni učiněného nelze přiznat benefícium prospěchu pro neoprávněně zastoupenou osobu, neboť tímto způsobem by ad absurdum mohl bez zmocnění zachraňovat nepříznivou procesní situaci za účastníky sporných řízení každý, od listonoše po soudní zapisovatele, asistenty soudce a soudce samotné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
11. Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je povolán korigovat excesy obecných soudů [nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)], o což však v posuzovaném případě nejde. Stěžovatelka se domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy náležitě vypořádaly; tím staví Ústavní soud do role další instance, která mu nepřísluší. Samotná polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů důvodnost ústavní stížnosti v jejich věci nezakládá a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz např. nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481)].
12. Ústavní soud nad rámec shora uvedeného konstatuje, že městský soud v předmětné věci při posouzení obsahu odvolání stěžovatelky postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a s ustálenou rozhodovací praxí civilních soudů. Stejně tak postup obvodního soudu a městského soudu byl při zjišťování skutkového stavu věci, i při následném právním posouzení řádně odůvodněn (sub 6), a to zejména při posouzení zachování lhůty k podání odporu vedlejší účastnicí. Ústavní soud shledává, že obecné soudy se dodržením stanovené lhůty zabývaly a náležitě zohlednily okolnosti posuzované věci. Rovněž Ústavní soud na základě předloženého soudního spisu (sp. zn. EPR 95530/2021) dospěl k závěru, že zjištění obecných soudů o datu předání odporu vedlejší účastnice k poštovní přepravě dne 4. 6. 2021 odpovídají jejímu tvrzení. Další úvahy či polemiky stěžovatelky, zejména pak i o tom, zda podání ze dne 4. 6. 2021 je úkonem zmocněného právního zástupce vedlejší účastnice, jsou na základě této skutečnosti bezpředmětné.
13. Dovolává-li se stěžovatelka porušení čl. 90 Ústavy, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N 66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 (N 104/9 SbNU 9)].
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu