ECLI:CZ:US:2022:4.US.587.22.1
sp. zn. IV. ÚS 587/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 7 Td 29/2020-311, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 28. 2. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, posléze doplněná předložením originálu, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo rozhodnuto o příslušnosti soudu a o návrhu na delegaci ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 33/2019.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; podání neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci (za takovou nelze považovat tvrzení, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní i zákonná práva) a stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž byl mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti a upozorněn na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3790/13, sp. zn. III. ÚS 2344/13, sp. zn. I. ÚS 4024/14, sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. II. ÚS 112/2015, sp. zn. I. ÚS 1053/15, sp. zn. III. ÚS 2195/15, sp. zn. III. ÚS 3688/15 a dalších). Stěžovateli jsou tedy známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání (přitom z textu návrhu lze dovodit, že stěžovatel si je vědom nutnosti povinného zastoupení).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud (aniž by posuzoval splnění dalších procesních předpokladů projednání ústavní stížnosti) přiměřeně použil §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu [stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz např. usnesení ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 2441/18, ze dne 7. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 4307/18, ze dne 21. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2447/21, ze dne 3. 1. 2022 sp. zn. III. ÚS 3344/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2022
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj