ECLI:CZ:US:2023:2.US.1486.23.1
sp. zn. II. ÚS 1486/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Bc. Kateřiny Rychterové, sídlem Kpt. Jaroše 317/24, Mělník, zastoupené Mgr. Michalem Hledíkem, LL.M., advokátem, sídlem Kpt. Jaroše 317/24, Mělník, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 3 T 67/2021-461 ze dne 9. 11. 2022, a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 10 To 99/2022-500 ze dne 27. 2. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 4. 6. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
3. V záhlaví uvedenými usneseními bylo rozhodnuto o odměně a náhradě stěžovatelky jako advokátky za obhajobu v trestním řízení. Krajský soud stěžovatelce přiznal odměnu a náhradu ve výši 92 686 Kč, ale v částce 43 526 Kč stěžovatelčin návrh zamítl. Vrchní soud na základě podané stížnosti stěžovatelce přiznal odměnu a náhradu ve výši 100 164 Kč, ale v částce 36 048 Kč její návrh zamítl. Stěžovatelka s obecnými soudy nesouhlasí, a to v části, v níž byl zamítnut její návrh na přiznání odměny za vykonanou obhajobu v částce 3 800 Kč a návrh na náhradu za čas strávený cestou při úkonech prováděných v místě, které není sídlem stěžovatelky, v částce 8 435 Kč. Je přesvědčena, že v této části bylo zasaženo do jejích práv garantovaných v čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Z toho důvodu se v tomto rozsahu domáhá zrušení napadených rozhodnutí.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud ustáleně setrvává na stanovisku, že v případech tzv. bagatelních věcí je zpravidla vyloučena existence zásahu do ústavně garantovaných práv dosahujícího nezbytné intenzity k uplatnění kasační pravomoci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. IV. ÚS 695/01, ze dne 30. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 248/01, ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04, ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09, ze dne 13. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09 nebo ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 686/17). V uvedených usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky často jen pro svoji výši nemohou představovat porušení základních práv a svobod, neboť tuto vlastnost je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti. Ústavní soud uvedl, že takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice. Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, jsou ústavní stížnosti v bagatelních věcech zjevně neopodstatněné. Meritorní přezkum věci bagatelního rázu je možný pouze ve zvláštních případech - např. pokud by vzhledem k majetkovým či sociálním poměrům stěžovatele i menší částka měla zásadní negativní dopad na jeho životní situaci (např. nález ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. II. ÚS 262/16) nebo je-li zde potřeba vyjádření právního názoru na velké množství typově podobných případů, a to zejména za účelem sjednocení judikatury (např. nález ze dne 1. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3250/14).
6. Stěžovatelka se domáhá zrušení napadených rozhodnutí v části, kterou jí byl upřen nárok na odměnu a náhradu v celkové výši 12 235 Kč. Požadovanou částku lze ve světle výše uvedeného označit za bagatelní. Ústavní stížnost obsahuje polemiku s obecnými soudy v rovině podústavního práva bez zřejmého zásadního přesahu do ústavně garantovaných práv. Ústavní soud neshledal žádný zvláštní důvod, pro který lze ústavní stížnost navzdory bagatelní povaze věci považovat za opodstatněnou. Ani stěžovatelka ostatně existenci takového důvodu netvrdí.
7. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu