ECLI:CZ:US:2023:3.US.3036.23.2
sp. zn. III. ÚS 3036/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, sídlem Wenzigova 1004/14, Praha 2, a stěžovatele V. L., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou, sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2023, sp. zn. 9 To 313/2023, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2023, sp. zn. 9 To 314/2023, ve znění opravného usnesení ze dne 15. září 2023, sp. zn. 9 To 314/2023, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. července 2023, č. j. 8 T 41/2021-1188, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. srpna 2023, sp. zn. 8 T 41/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), evidovanou u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 3036/23, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 28. 7. 2023, č. j. 8 T 41/2021-1188, s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 a násl. zákona o Ústavním soudu, evidovanou pod. sp. zn. IV. ÚS 3037/23, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení městského soudu ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 9 To 314/2023, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 9 To 314/2023, a usnesení obvodního soudu ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 8 T 41/2021, s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
3. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2023, č. j. III. ÚS 3036/23, IV. ÚS 3037/23-13, byly obě ústavní stížnosti spojené ke společnému řízení pod sp. zn. III. ÚS 3036/23.
4. Z obsahu ústavních stížností a jejich příloh vyplývá, že stěžovatelé jsou v trestní věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 8 T 41/2021 obžalováni pro spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měli dopustit, stručně řečeno, tak, že si s několika poškozenými sjednali smlouvy o půjčce, ač si byli vědomi, že svým závazkům nebudou schopni dostát. Usnesením obvodního soudu ze dne 28. 7. 2023, č. j. 8 T 41/2021-1188, bylo rozhodnuto, že předsedkyně senátu Iva Fialová a přísedící daného senátu nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci stěžovatelů. Podstata podané námitky podjatosti spočívala v tom, že stěžovatelé byli dne 21. 7. 2023 zbytečně eskortováni k soudu. Předsedkyně senátu uvedla, že k tomu došlo omylem a stěžovatelům se za chybu písemně omluvila. Nejde však o důvod vyloučení soudce.
5. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé stížnosti, které městský soud zamítl usnesením ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 9 To 313/2023. Dospěl přitom k závěru, že s většinou uplatněných námitek se již soudy vypořádaly v předchozích rozhodnutích o namítané podjatosti (včetně usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. III. ÚS 1057/23). V nesprávné organizaci eskorty stěžovatelů nelze spatřovat důvod podjatosti rozhodujících soudců. Ostatní námitky jsou zcela obecné či nedůvodné, neboť z běžných procesních kroků dovozují úmyslné svévolné jednání soudu.
6. Usnesením ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 8 T 41/2021, obvodní soud rozhodl, že stěžovatelé se ponechávají ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) trestního řádu a zároveň se zamítají žádosti o propuštění z vazby s jejím nahrazením mírnějšími instituty. Stěžovatelé se ve vazbě nachází ode dne 14. 12. 2022 po zadržení v Německu, kde byli pro české orgány dlouho nekontaktní. Důvody tzv. útěkové vazby jsou podle soudu nadále dány tím, že stěžovatelé nemají v České republice bydliště a v zahraničí byli nekontaktní (bydleli v hotelu a označili se za "v podstatě azylanty"). Zároveň jim hrozí trest odnětí svobody v trvání až osmi let. Podle soudu je tedy dáno riziko, že po propuštění na svobodu se stěžovatelé znovu vrátí do Německa (jak sami avizují) a stanou se znovu nekontaktními. V České republice nemají žádné pevné vazby (bydliště, práci, rodinu) a jsou zde proti nim vedena exekuční řízení. Trvání tzv. předstižné vazby je odůvodněno nedostatkem prostředků obou stěžovatelů. Hrozí tedy nebezpečí, že by si mohli znovu opatřovat prostředky podvodnou trestnou činností. Zadrženi byli s částkou 2 000 Eur. Vazbu nelze současně nahradit mírnějšími zajišťovacími instituty, neboť v trestním řízení nelze bez jejich přítomnosti u hlavních líčení pokračovat. V případě přestěhování stěžovatelů zpět do Německa by nebylo možné nad nimi vykonávat dohled.
7. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé stížnosti, které městský soud zamítl usnesením ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 9 To 314/2023. O většině uplatněných námitek již soudy rozhodly v předchozích vazebních rozhodnutích, na která městský soud odkázal, neboť jejich závěry jsou nadále přiléhavé a jejich správnost potvrdil i Ústavní soud. Zejména se soudy obsáhle zabývaly otázkou (ne)kontaktnosti stěžovatelů. Skutečnost, že bylo možné stěžovatele "vysledovat" podle bankovních transakcí je nerozhodná pro jejich kontaktnost pro věřitele a orgány činné v trestním řízení. Rovněž slib k zřízení datových schránek je z hlediska dosažitelnosti stěžovatelů irelevantní.
8. Opravným usnesením ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 9 To 314/2023, městský soud opravil nesprávné označení usnesení obvodního soudu v záhlaví předchozího usnesení.
II.
Argumentace stěžovatelů
9. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že soudkyně a přísedící ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 8 T 41/2021 jsou podjatí a záměrně straní obžalobě. Podle stěžovatelky opakovaně porušili tzv. akuzační princip ovládající české trestní právo. Prvním pochybením bylo konání vazebního zasedání bez přítomnosti obhájců, ačkoliv jde o případ nutné obhajoby. Během hlavního líčení soudkyně ovlivňovala svědky (např. návodnými a sugestivními otázkami) a zastrašovala stěžovatelku, čímž jí znemožňovala výkon obhajoby. Naproti tomu nechávala soudkyně příliš velký prostor svědkům ve prospěch obžaloby, kteří se vyjadřovali k otázkám mimo předmět jejich svědectví. Svědek D. zůstal v soudní síni i při rozhodování o vazbě, ačkoliv vazební zasedání je neveřejné.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy se ve vazebních rozhodnutích nevypořádaly s jeho námitkami. Stěžovatel projevil ochotu zřídit si datovou schránku, čímž by odpadla jeho údajná nekontaktnost. Stěžovatel se rovněž již nemůže vyhýbat procesním úkonům, neboť dne 15. 11. 2023 byly předneseny téměř všechny závěrečné řeči. Uvedl-li městský soud, že v dané věci byla provedena minimální část důkazů, pak to nelze klást k tíži stěžovatele. Na vině je soud, který vede řízení nehospodárně nejen ve vztahu k prostředkům státu, ale i stěžovatele. Před zadržením stěžovatel spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, ačkoliv již tou dobou byl v zahraničí. V Německu byl řádně přihlášen, takže nelze hovořit o skrývání. Do Německa přitom odešel za dobře placenou prací, aby mohl splácet dluhy vůči poškozeným. Samotné dluhy nemohou být vazebním důvodem. Schopnost splácet tyto dluhy (stoupající o příslušenství) se prodlužováním vazby snižuje. Celková majetková situace je zhoršena tím, že ve vazbě je rovněž stěžovatelka. Možnost uplatnění peněžité záruky připustil i okresní soud, což by však vyvolalo nutnost půjčit si peníze od třetí osoby. A právě za takové jednání je stěžovatel stíhán. Stěžovatel též namítá, že soudy rozhodly v rozporu s tzv. doktrínou zesílených důvodů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavními stížnostmi. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. V části, v níž ústavní stížnosti směřují proti rozhodnutím, jimiž bylo rozhodováno o (ne)vyloučení rozhodujících soudců, je nutné ústavní stížnosti odmítnout pro nepřípustnost. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že rozhodnutí týkající se nevyloučení rozhodujících soudců může Ústavní soud (s ohledem na zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti) přezkoumat až po skončení trestního řízení ve věci samé (srov. např. usnesení ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 2341/23, nebo usnesení ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. I. ÚS 2342/23; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: https://nalus.usoud.cz/). Ve zbývající části, v níž stěžovatelé zpochybňují rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o jejich vazbě, jsou ústavní stížnosti přípustné (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny opravné prostředky k ochraně svých práv. Pouze ve vztahu k vydání rozhodnutí o ponechání stěžovatelů ve vazbě se Ústavní soud může zabývat námitkami o pochybnostech o nepodjatosti rozhodujících soudců.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností
12. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavních stížností a dospěl k závěru, že návrhy jsou zjevně neopodstatněné podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
13. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů zbavení osobní svobody obviněného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení [srov. např. nález ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.)]. Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, a to při respektování principu presumpce neviny [srov. např. nález ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153)].
14. Těžištěm argumentace stěžovatelů jsou námitky o neústavnosti závěrů napadených rozhodnutí. K tomu Ústavní soud připomíná, že na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Z vazebního rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, a to při respektování skutečnosti, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně důsledků, které mohou nastat [srov. např. nález ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99 (N 17/17 SbNU 121), nebo nález ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. II. ÚS 413/01 (N 201/24 SbNU 513)]. Po seznámení se s napadenými rozhodnutími dospěl Ústavní soud k závěru, že jejich odůvodnění ve světle výše uvedené judikatury obstojí.
15. Ústavní soud v první řadě připomíná závěry své ustálené judikatury týkající se rozsahu přezkumu vznesených námitek proti vazebním rozhodnutím. Zrušení vazebních rozhodnutí zásahem Ústavního soudu je vyloučeno v situaci, obstojí-li jejich závěry při odůvodnění alespoň jednoho vazebního důvodu, bez ohledu na závěry týkající se důvodů dalších (srov. např. usnesení ze dne 4. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2682/16, ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. III. ÚS 1816/13 nebo ze dne 17. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 3165/16). Tudíž i v případech, kdy by odůvodnění soudů ohledně naplnění jednoho z vazebních důvodů neobstálo, nezruší Ústavní soud vydaná rozhodnutí, je-li nutnost vazby legitimně podepřena důvodem jiným. Ústavní soud tak v případě stěžovatelů ani nepřikročil k posouzení té části námitek, týkajících se tzv. předstižné vazby, neboť shledal, že napadená rozhodnutí obstojí z hlediska odůvodnění tzv. vazby útěkové.
16. Stěžovatelé vznesli podstatnou část námitek týkajících se útěkové vazby již v ústavních stížnostech proti předchozím vazebním rozhodnutím, jejichž závěry shledal Ústavní soud ústavně konformní (srov. usnesení ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. III. ÚS 1057/23, a usnesení ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1989/23). Na předchozí závěry Ústavního soudu lze zcela odkázat i v této věci, neboť nedošlo k žádné významné skutkové či právní změně. Chování stěžovatelů před vzetím do vazby zakládalo důvodnou obavu z vyhýbání se trestnímu řízení, které bez jejich účasti u hlavních líčení nebylo možné ukončit. V tomto směru jsou tedy nerozhodné námitky a sliby (např. slib zřízení datové schránky) týkající se závěrů soudů o nekontaktnosti stěžovatelů. Ani zlepšená možnost stěžovatele kontaktovat totiž nedává (vzhledem k jejich jednání) vysokou záruku jejich účasti u hlavních líčení. Důvody tzv. útěkové vazby jsou tedy v případě stěžovatelů nadále přítomny a soudy je dostatečně popsaly. Tyto důvody prozatím neoslabuje ani tzv. doktrína zesílených důvodů. Vazební řízení neprobíhá nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť stěžovatelé jsou ve vazbě zhruba rok a sami uvádějí, že se řízení před nalézacím soudem chýlí ke konci (podle internetové aplikace Infosoud bylo dokonce 6. 12. 2023 vyhlášeno odsuzující rozhodnutí). Jak je patrno z rozhodnutí obecných soudů (jakož i uvedených usnesení Ústavního soudu), zkoumaly soudy trvání vazebních důvodů průběžně po celou dobu trestního řízení a své závěry přizpůsobovaly důkazní situaci. Plynutím času nedošlo v řízení k takovému skutkovému nebo právnímu vývoji, který by závěry o trvání vazebních důvodů jakkoliv zpochybnil (ostatně to ani stěžovatelé nikterak konkrétně nenamítají).
17. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitkám, které se týkaly způsobu vedení řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. I s těmito námitkami se soudy vypořádaly. Zejména lze odkázat na logické a podrobné odůvodnění napadeného usnesení městského soudu (srov. body 20 až 24). To navíc odkazuje na ještě podrobnější odůvodnění napadeného usnesení sp. zn. 9 To 313/2023, v němž se soud zabýval tím, zda námitky stěžovatelů zakládají pochybnosti o nepodjatosti rozhodujících soudců obvodního soudu. V postupu obvodního soudu neshledal městský soud žádné pochybení (s výjimkou chybně nařízené eskorty stěžovatelů k soudu, která však neměla žádnou souvislost s vydanými vazebními rozhodnutími), které by mohlo zpochybnit správnost a zákonnost závěrů o trvání vazby. Ústavní soud se zcela ztotožňuje se závěry městského soudu a lze na ně tedy odkázat ohledně námitek o rozhodování obvodního soudu v hlavním líčení za přítomnosti veřejnosti a svědků, o způsobu výslechu svědka D. a zasahování do jeho výpovědi. K tomu je třeba doplnit, že stěžovatelé závěry městského soudu konkrétně nezpochybňují, neboť odůvodnění ústavních stížností neobsahuje argumentaci, proč jsou závěry soudů nesprávné. Ústavní stížnosti jsou vystavěny na opomíjení závěrů soudů a předkládání vlastního náhledu na probíhající řízení. Takovému druhu námitek však nelze přiznat důvodnost.
18. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu