ECLI:CZ:US:2023:4.US.2060.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2060/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele D. V., t. č. ve Vazební věznici Brno, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2023 č. j. 9 To 177/2023-51 a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. května 2023 č. j. 4 Nt 403/2023-29, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv podle čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 protokolu 12 k Úmluvě.
2. Za účelem posouzení ústavní stížnosti stěžovatele si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu Vyškov (dále jen "okresní soud") soudní spis, předchozí rozhodnutí o vazbě a usnesení o zahájení trestního stíhání a od Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") předchozí rozhodnutí o stížnostech proti rozhodnutím okresního soudu.
3. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh, napadených rozhodnutí a přechozích rozhodnutí o vazbě, usnesení o zahájení trestního stíhání a spisu okresního soudu zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Tohoto jednání se měl stěžovatel dopustit tím, že se jako člen organizované skupiny osob podílel na vyvážení léčiv, která obsahovala omamné a psychotropní látky, z Brazilské federativní republiky do České republiky a z České republiky do Slovenské republiky, kde léčiva prodávali koncovým uživatelům. Na základě usnesení okresního soudu ze dne 27. 9. 2022 č. j. 4 Nt 303/2022-15, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 20. 10. 2022 č. j. 9 To 351/2022-36, byl stěžovatel vzat do vazby, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Usnesením okresního soudu ze dne 17. 1. 2023 č. j. 4 Nt 401/2023-49 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 9. 2. 2023 č. j. 9 To 40/2023-69 bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť i nadále trvaly důvody vazby podle §67 písm. a) trestního řádu ("útěková vazba") a §67 písm. c) trestního řádu ("předstižná vazba").
4. Usnesením ze dne 5. 5. 2023 č. j. 4 Nt 403/2023-29 okresní rozhodl o dalším trvání vazby stěžovatele. K útěkové vazbě okresní soud uvedl, že stěžovatel je ohrožen trestem odnětí svobody ve výši deseti až osmnácti let. Nadále je dána možnost, že uprchne a ani tvrzený špatný zdravotní stav mu v tom nezabrání. Má rozsáhlou síť spolupachatelů, s nimiž spolupracoval ve Slovenské republice a v Brazilské federativní republice, kteří by mu mohli pomoci. To souvisí i s předstižnou vazbou. I pokud je stěžovatel podle lékařských zpráv ze 70 % omezen ve výkonu obvyklé práce, pak zbývajících 30 % představuje dostatečnou kapacitu na to, aby se svými kontakty v zahraničí oželel bagatelní výši sociálních dávek, kterou představuje jeho invalidní důchod. Z dosavadního šetření je osvědčeno, že v Brazilské federativní republice byl schopen opatřit léčiva, nechat je vybalit, převézt a následně prostřednictvím sítě distributorů rozeslat. Stěžovatel má takové schopnosti, že by v trestné činnosti mohl pokračovat.
5. Usnesením ze dne 25. 5. 2023 č. j. 9 To 176/2023-49 krajský soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Od té doby, co byl stěžovatel vzat do vazby, nedošlo k takovým změnám, které by důvody vazby vyprázdnily nebo oslabily natolik, že by bylo možno vazbu nahradit jiným opatřením, a to i s ohledem na šetřenou trestnou činnost a dosavadní působení stěžovatele. Vyšetřovaná trestní věc je závažná, dlouhodobě páchána, organizovaně s mezinárodním přesahem, což představuje určité zvýšené nároky na provádění úkonů v přípravném řízení. Hrozba vysokého trestu odnětí svobody v rozsahu deseti až osmnácti let je reálná. Je zřejmé, že stěžovatel v zahraničí opatřoval léčiva, která potom byla distribuována a sloužila k trestné činnosti. I přes stěžovatelovy zdravotní potíže nelze vyloučit, že by se na svobodě mohl pomocí rozsáhlé sítě spolupachatelů skrývat, případně uprchnout, aby se vyhnul trestnímu stíhání a trestu. Z trestního spisu se podává, že měl určitou vůdčí roli. Z opisu rejstříku trestů vyplývá, že dosavadní trestní stíhání na něj neměla takový pozitivní vliv, aby se nezapojoval do činností, které je možno hodnotit s vysokou pravděpodobností už nyní jako protiprávní.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nedostály požadavkům judikatury Ústavního soudu ohledně dostatečného odůvodnění vazby. Krajský soud nepřihlédl k dálce trvání vazebního stíhání, přičemž v době podání ústavní stížnosti je stěžovatel ve vazbě už devět měsíců. Obecné soudy rezignovaly na posouzení jeho zdravotního stavu, přestože uznaly, že v době rozhodování nebyl dobrý. Zdravotní stav stěžovatele je dlouhodobě nepříznivý, a to jak psychický, tak i fyzický, přičemž pokračováním vazby se dále zhoršuje. Stěžovatel sám nezvládne ani základní každodenní činnosti. Obava, že by se skrýval, uprchl do zahraničí nebo pokračoval v trestné činnosti, není důvodná.
7. Tvrzení o rozsáhlé síti spolupachatelů a kontaktech v zahraničí jsou pouhé prázdné pojmy, bez konkrétního obsahu, který by se vztahoval ke stěžovateli. Dosavadní vyšetřování odhalilo především odběratele léčiv ze Slovenské republiky. Ti nemají motiv ani možnosti stěžovatele ukrývat nebo mu pomáhat, aby se vyhýbal trestnímu řízení. Totéž platí o dodavatelích léků a o zahraničních kontaktech v Brazilské federativní republice. Krajský soud měl povinnost tyto neurčitě označené subjekty konkrétně uvést a doložit, že skutečně existují. Důvodnou obavu, že stěžovatel bude opakovat trestnou činnost, dovodil pouhým konstatováním, že v minulosti již v trestním řízení vytýkanou trestnou činnost páchal. Při rozhodování o předstižné vazbě ale nelze vycházet ze samotné skutečnosti, že obviněný byl v minulosti za podobné jednání odsouzen. Krajský soud nezohlednil doktrínu zesílených důvodů. Nezabýval se ani tím, v jaké fázi je přípravné řízení a nepřihlédl k tomu, že tvrzená činnost dovozované organizované skupiny již byla odhalena a její členové jsou trestně stíháni. Stěžovatel spáchání skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání nepopírá. Tento skutek ale nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu §283 trestního zákoníku, případně není na místě ho trestat vysokým trestem, jelikož nedocházelo k obchodu s drogami, nýbrž s léky, které tak byly i užívány. Obecnými soudy tvrzená hrozba vysokým trestem neexistuje.
8. Obecným soudům stěžovatel vytýká i to, že se dosud nevypořádaly s jeho podáním ze dne 1. 6. 2023. Podle §59 trestního řádu se podání posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Stěžovatel v podání uváděl nové důvody, týkající se nesprávné kvalifikace vytýkaného skutku. Obecné soudy si jej měly posoudit jako žádost o propuštění z vazby podle §71a trestního řádu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
IV. a)
Obecná východiska
10. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně přípustných důvodů dočasného zbavení osobní svobody obviněného, respektive obžalovaného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení [nález ze dne 12. 10. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, a to při respektování presumpce neviny [nález ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153)]. Možnost takového zbavení osobní svobody výslovně připouští čl. 8 odst. 5 Listiny, podle něhož nesmí být nikdo vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
11. U vazebních řízení jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalostí všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují nebo trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů nezabývá. Do rozhodnutí obecných soudů se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky [např. nález ze dne 26. 9. 1996 sp. zn. III. ÚS 18/96 (N 88/6 SbNU 145)].
12. Na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Takovéto rozhodnutí musí být přezkoumatelné. Jeho odůvodnění musí mít náležitosti podle §134 odst. 2 trestního řádu. Musí z něj vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, a to při respektování skutečnosti, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně důsledků, které mohou nastat [např. nález ze dne 19. 12. 2001 sp. zn. II. ÚS 413/01 (N 201/24 SbNU 513)].
13. Obviněný smí být vzat do vazby podle §67 písm. a) trestního řádu nebo ve vazbě ponechán jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest [nález ze dne 12. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2665/13 (N 217/71 SbNU 545), bod 14 odůvodnění]. Hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení útěkové vazby toliko v těch případech, kde lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let. Musí se však jednoznačně jednat o konkrétní hrozbu vysokého trestu, a to v rámci rozpětí trestní sazby stanovené trestním zákonem [nález ze dne 1. 4. 2004 sp. zn. III. ÚS 566/03 (N 48/33 SbNU 3)]. Obviněný má právo namítat a prokazovat existenci konkrétních skutečností, jež důvodnou obavu z následků uvedených v §67 písm. a) trestního řádu eliminují, a vylučují tak aplikaci útěkové vazby. Může jimi být zejména míra celkové uspořádanosti životních poměrů obviněného, mobilita daná jeho zdravotním stavem, rozsah jeho místně založených citových a prozatím (nejen hmotně) řádně a především dlouhodobě plněných zaopatřovacích vazeb, rámec jím dosud sdíleného společensky konformního jednání ve spojení s možnými zárukami jiných subjektů apod. To vše samozřejmě nahlíženo ve vzájemných souvislostech se zřetelem na konkrétní okolnosti věci (nález sp. zn. III. ÚS 566/03).
14. Účelem předstižné vazby je zajistit obviněného, u něhož je dána důvodná obava, vyplývající z konkrétních skutečností, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Tento vazební důvod se do určité míry odlišuje od zbylých dvou a je založen na předpokladu, že účelem trestního řízení je i předcházení trestné činnosti. Mezi konkrétní skutečnosti, o něž se v citovaném ustanovení uvedená obava může opírat, patří např. určitá dlouhodobá tendence obviněného k páchání trestné činnosti toho druhu, pro kterou je v projednávaném případě stíhán. Vedle snadno zjistitelných skutečností, jako je například to, že obviněný byl již opakovaně během delšího časového úseku za uvedenou trestnou činnost postihován, nacházel-li se např. v době, kdy měl trestnou činnost páchat, ve zkušební době podmíněného propuštění, a že tedy způsob života nemění ani pod hrozbou trestu apod., musí soud vyhodnotit též současnou situaci obviněného. Existence tohoto vazebního důvodu bude závislá na osobním postoji obviněného, jeho sklonech, návycích, na jeho aktuálním zdravotním stavu, rodinném zázemí a na prostředí, v němž se obviněný pohybuje. Přiměřené zhodnocení těchto aspektů musí být z odůvodnění rozhodnutí seznatelné.
15. Napadená usnesení o vazbě lze vykládat i v kontextu předchozích rozhodnutí o vazbě, pokud důvody uvedené v předchozím rozhodnutí neztratily na relevantnosti a soud některé z nich i v napadeném rozhodnutí přejímá. Ústavní soud nemůže tyto dříve uvedené důvody ignorovat a nemůže rozhodnout, že v době napadeného usnesení již neexistovaly pro vazbu stěžovatele relevantní a dostatečné důvody. Pokud pro omezení osobní svobody jednotlivce relevantní a dostatečné důvody existují, a jsou dotčené osobě známy z předchozích vazebních rozhodnutí, nelze dovodit, že nedostatky odůvodnění konkrétního rozhodnutí poruší osobní svobodu dotčené osoby. Zrušení takového rozhodnutí Ústavním soudem, kdyby zároveň zaujal názor, že dříve uvedené vazební důvody, které nebyly nijak zpochybněny a byly v době napadeného rozhodnutí stále relevantní, jsou pro vazbu dostačující, by bylo jen formálním aktem [např. nález ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 1694/14 (N 146/74 SbNU 241)].
IV. b)
Uplatnění obecných východisek na posuzovanou věc
16. Z napadených usnesení okresního soudu a krajského soudu je patrné, že soudy dospěly k závěru nutnosti dalšího trvání vazby stěžovatele na základě několika důvodů.
17. Co se týče vazebního důvodu dle §67 písm. a) trestního řádu, obecné soudy založily jeho důvodnost v prvé řadě na hrozícím trestu odnětí svobody v sazbě deseti až osmnácti let. S právní kvalifikací jednání stěžovatele se vypořádal krajský soud již v usnesení ze dne 20. 10. 2022 č. j. 9 To 351/2022-36, kde uvedl, že "i pouhá léčiva mohou být za jistých okolností drogy a obráceně. Navíc zákon nerozlišuje drogy v "klasickém" slova smyslu a léčiva, hovoří o omamných a psychotropních látkách. A toto je zde bezezbytku naplněno". Podobným způsobem se k této otázce vyjádřil i okresní soud v usnesení ze dne 17. 1. 2023 č. j. 4 Nt 401/2023-49, kde uvedl, že "[p]okud obviněný argumentuje skutečností, že předmětem jeho trestné činnosti bylo "toliko" obchodování s registrovanými léčivy, byť bez příslušných lékařských předpisů a nešlo tedy o "drogovou kriminalitu", pak soud shledává, že je společenská škodlivost jednání obviněného bagatelizována, s ohledem na množství dílčích útoků, které byly v rámci distribuce těchto preparátů realizovány, a i vzhledem ke skutečnosti, že ve vyšších dávkách těchto preparátů mají účinky s drogami srovnatelné. Pokud tedy obviněný předpokládá, že soud bude muset při úvaze o trestu zohlednit rozdíl mezi drogami a léky, pak to soud neshledal dostatečně opodstatněným". Stěžovatel podrobnější argumentaci k této otázce v ústavní stížnosti nepředestřel, pouze obecně konstatoval, že jeho jednání nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu §283 trestního zákoníku. V usnesení o vzetí do vazby ze dne 27. 9. 2022 č. j. 4 Nt 303/2022 - 15 okresní soud uvedl, že hrozba vysokého trestu je v předmětné věci reálná jednak vzhledem ke zjištěným okolnostem spáchání činu a jednak s přihlédnutím ke stávajícímu důkaznímu stavu ve věci, neboť s ohledem na charakter, závažnost a rozsah konkrétní stíhané trestné činnosti lze předpokládat uložení nepodmíněných trestů odnětí svobody v rámci uvedené trestní sazby. Sám stěžovatel ve stížnosti proti napadenému usnesení uvedl, že zjevně hrozí trest při spodní hranici trestní sazby. To ale představuje nejméně deset let.
18. Okresní soud v napadeném rozhodnutí nicméně sám uvedl, že výše trestu sama o sobě nemůže zakládat vazební důvod. Nadále je ale možné, že stěžovatel uprchne, což nemohou změnit ani tvrzení o jeho zdravotním stavu. Obecné soudy poukázaly na stěžovatelovy vazby ve Slovenské republice a v Brazilské federativní republice, přičemž vysvětlily, že zejména v Brazilské federativní republice opatřoval léčiva, jezdil tam opakovaně a měl tam kontakty. Pokud stěžovatel poukazuje na to, že obecné soudy měly tyto kontakty konkrétně uvést a doložit, že existují, Ústavní soud poukazuje na to, že sám stěžovatel několik z nich jmenoval v ústavní stížnosti a rovněž jsou seznatelné z usnesení o zahájení trestního stíhání. Nutnost trvání útěkové vazby je tak v této věci dostatečně odůvodněna.
19. Co se týče vazebního důvodu dle §67 písm. c) trestního řádu, obecné soudy poukázaly na to, že stěžovatel měl určitou vůdčí roli. Má schopnosti k tomu, aby nadále opatřoval a distribuoval prostřednictvím svých kontaktů preparáty. Krajský soud poukázal na to, že šetřená věc je závažná, dlouhodobě páchána, organizovaně s mezinárodním přesahem. Obecné soudy rovněž zdůraznily, že dosavadní trestní stíhání neměla kýžený pozitivní vliv na stěžovatele, aby se nezapojoval do takových činností, které je možné hodnotit s vysokou pravděpodobností už nyní jako protiprávní. Z opisu Rejstříku trestů se podává, že stěžovatel byl v letech 2010-2015 čtyřikrát trestán a přinejmenším ve dvou případech pro drogovou trestnou činnost. V odůvodnění tak obecné soudy popsaly dlouhodobou tendenci stěžovatele k páchání trestné činnosti toho druhu, pro kterou je v projednávaném případě stíhán. Z opisu rejstříku trestů navíc vyplývá, že v době, kdy se měl dopustit nyní posuzované trestné činnosti, byl ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za stejný trestný čin, ze kterého je obviněn i v nynější věci (§283 odst. 1 trestního zákoníku). Ostatně stěžovatel tyto skutečnosti v ústavní stížnosti nepopírá. Pouze namítá, že důvodnou obavu vyplývající z vazebního důvodu podle §67 písm. c) obecné soudy dovodily pouze z jeho předchozí trestné činnosti. Tak tomu ale není.
20. Povaha stíhaného jednání (a související způsob jeho spáchání) je jednou z nejdůležitějších skutečností, k nimž jsou povinny soudy přihlédnout. V dané věci soudy dostatečně popsaly povahu trestné činnosti a vyhodnotily rizika jejího opakování. V souladu s judikaturou Ústavního soudu zohlednily rozsah a délku páchání trestné činnosti (např. usnesení ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. III. ÚS 1855/23, bod 10 odůvodnění), postavení obviněného při páchání trestné činnosti (usnesení ze dne 19. 2. 2013 sp. zn. II. ÚS 4717/12, bod 16 odůvodnění), jakož i organizovanost trestné činnosti (např. usnesení ze dne 23. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2638/12, bod 8 odůvodnění). Obecné soudy přihlédly k tomu, že stěžovateli je v usnesení o zahájení trestního stíhání kladeno za vinu, že se v organizované skupině dopouštěl trestné činnosti v období nejméně od listopadu 2015 do března 2019. Obecné soudy zároveň zdůraznily jeho vůdčí roli při páchání trestné činnosti. Nutnost trvání tzv. předstižné vazby je tak v této věci dostatečně odůvodněna.
21. Stěžovatelův zdravotní stav obecné soudy měly na zřeteli, ale vysvětlily, že ten mu sám o sobě nemůže zabránit ve vycestování do zahraničí, třeba i za pomoci jiných osob. Krajský soud v tomto ohledu zdůraznil vůdčí roli stěžovatele v organizované skupině, a to, že prostřednictvím svých kontaktů byl schopen opatřovat a distribuovat preparáty. Sama skutečnost, že je obviněný invalidní nebo trpí poruchou zdraví, nevylučuje vzetí do vazby a ani její výkon. Zdravotní stav tedy sám o sobě nemůže být důvodem propuštění a je povinností státu zajistit obviněnému i během výkonu vazby náležitou lékařskou péči (např. usnesení ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. I. ÚS 3204/08).
22. Ústavní soud dodává, že co se týče doktríny zesílených důvodů, na kterou stěžovatel odkazuje, podstatné je, aby soud při prodlužování vazby náležitě vysvětlil, proč je trvání vazby i nadále nezbytné. Obecné soudy dostatečně odůvodnily vazební důvody, jak bylo popsáno v předchozích bodech. Rozhodně tak nelze přisvědčit stěžovateli, že jediným argumentem krajského soudu pro ponechání stěžovatele ve vazbě, byla hrozba vysokého trestu. Stěžovatel dále poukazuje na to, že tvrzená činnost orgány činnými v trestním řízení dovozované organizované skupiny již byla odhalena a její členové jsou trestně stíháni. Ústavní soud ale nepřehlédl, že v návrhu Krajského státního zastupitelství v Brně na rozhodnutí o dalším trvání vazby stěžovatele ze dne 21. 4. 2023 je uvedeno, že stíhané skutkové okolnosti se rozšiřují a došlo k zahájení trestního stíhání dalších dvou členů organizované skupiny. Obecné soudy uvedly, že dosud provedené úkony doplňují důkazní stav ve věci, který prokazuje jednání stěžovatele, pro které je stíhán. Vyšetřování v přípravném řízení dosud nebylo ukončeno a povaha trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán, klade zvýšené nároky na provádění úkonů v přípravném řízení.
23. Co se týče možných mírnějších opatření nahrazujících vazbu, krajský soud uvedl, že od té doby, co byl stěžovatel vzat do vazby, nedošlo k takovým změnám, které by důvody vazby vyprázdnily či oslabily natolik, že by bylo možné vazbu nahradit jiným opatřením. Ústavní soud podotýká, že stěžovatel navíc ve stížnosti sice nabídl slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, ten ale nedoložil. Jiná mírnější opatření ani nenavrhl. Ústavní soud tak uzavírá, že z napadených rozhodnutí je dostatečně zřejmé, proč jsou splněny podmínky pro další trvání vazby a není ji možno nahradit jiným opatřením.
24. Ke stěžovatelově námitce, že obecné soudy se dosud nevypořádaly s jeho podáním ze dne 1. 6. 2023, Ústavní soud uvádí, že předmětem řízení byla napadená rozhodnutí obecných soudů, přičemž takto jej vymezil i sám stěžovatel v petitu ústavní stížnosti. Nevypořádání se s podáním nesouvisí s napadenými rozhodnutími a nemá žádný vliv na jejich zákonnost a ústavnost.
V.
Závěr
25. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu