ECLI:CZ:US:2023:4.US.2084.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2084/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., t. č. ve Vazební věznici Praha Ruzyně, zastoupeného JUDr. Josefem Srbou, MBA, advokátem, sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2023 sp. zn. 61 To 429/2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. května 2023 sp. zn. 0 Nt 17008/2023, ve znění opravného usnesení ze dne 7. června 2023 sp. zn. 0 Nt 17008/2023 a znění opravného usnesení ze dne 20. června 2023 sp. zn. 0 Nt 17008/2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv podle čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zároveň navrhuje, aby Ústavní soud podle §39 zákona o Ústavním soudu projednal ústavní stížnost přednostně.
2. Za účelem posouzení ústavní stížnosti stěžovatele si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") a Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") předchozí rozhodnutí o vazbě, návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") na další trvání vazby ze dne 24. 4. 2023, žádost obviněného o propuštění z vazby a protokol z vazebního zasedání konaného dne 11. 5. 2023.
3. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh, napadených rozhodnutí a vyžádaných písemností zjistil, že stěžovatel je od 13. 10. 2022 trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1, odst. 2 písm. b), zvlášť závažný zločin podpory a propagace terorismu podle §312e odst. 1, odst. 4 písm. a), přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) a b), přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), přečin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle §356 odst. 1, odst. 3 písm. a) a přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle §405 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Dne 2. 3. 2023 policejní orgán rozšířil trestní stíhání stěžovatele pro další jednání, které je kvalifikováno stejně jako výše uvedené trestné činy.
4. Tohoto jednání se měl stěžovatel dopustit tím, že přibližně od 19. 4. 2021 opakovaně zasílal tisíce podání různým státním institucím prostřednictvím datových schránek a webových stránek. V podáních hrozil, že spáchá teroristický trestný čin. Jménem organizace Prozatímní Odbojová Rada Českých a Moravských Zemí uvedl konkrétní jména státních zástupců, policistů a soudců, přičemž tvrdil, že těmto osobám se usekne hlava za jejich zločiny. Dále tvrdil, že jím řízená organizace připravuje bombový útok na různé státní instituce. Jeho výhrůžky byly ještě posíleny zmínkou o nedávném vražedném útoku na úřednici Úřadu práce v Praze, kterou spojoval s veřejnou mocí státu. Také se zmiňoval o plánovaných bojových operacích s cílem změnit současné společenské uspořádání v České republice. Dále měl šířit materiály obsahující antisemitské články, které byly plné výhružek, urážek a nenávisti. Zmiňoval se také o údajném židovském spiknutí, židovské zločinecké mafii a sionistické mafii, které údajně ovládají státní orgány a justici. Po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu projevil obdiv k jednání Ruské federace, zatímco dehonestoval Ukrajinu a tvrdil, že se Židé zmocňují Ukrajiny.
5. Na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 14. 10. 2022 sp. zn. 0 Nt 15055/2022 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 22. 11. 2022 sp. zn. 61 To 664/2022 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Usnesením obvodního soudu dne 13. 1. 2023 sp. zn. 0 Nt 17025/2022 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 92/2023 byl zamítnut návrh stěžovatele na propuštění z vazby.
6. Podáním datovaným dnem 31. 3. 2023 stěžovatel žádal o propuštění z vazby. Dne 24. 4. 2023 zaslalo vrchní státní zastupitelství obvodnímu soudu žádost stěžovatele o propuštění z vazby společně s návrhem na další trvání vazby podle §72 odst. 1 trestního řádu.
7. Usnesením ze dne 11. 5. 2023 sp. zn. 0 Nt 17008/2023 (ve znění opravných usnesení) obvodní soud zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby a rozhodl o jeho ponechání ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) trestního řádu. Dalšími výroky vyloučil možnost využití institutů nahrazujících vazbu. Podle obvodního soudu důvodné podezření stěžovatele nebylo oslabeno. Doposud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro něž bylo trestní stíhání vůči stěžovateli zahájeno, se staly, mají všechny znaky trestných činů a za nejzávažnější z nich stanoví trestní zákoník sazbu odnětí svobody ve výměře pěti až patnácti let. Obvodní soud se dále vyjádřil k průběhu vazebního zasedání. Soudce seznámil na začátku vazebního zasedání přítomné s tím, že bude rozhodováno o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, jakož i o návrhu státního zástupce na ponechání ve vazbě. Návrh státního zástupce byl ještě před vazebním zasedáním doručen obhájci stěžovatele. Obhajoba tak měla dostatek prostoru se s jeho argumentací seznámit. Po formální stránce nebyl stěžovatel výslovně poučen o tom, že v průběhu vazebního zasedání může nahlížet do poznámek a případně je vydat soudci k nahlédnutí. Stěžovatel si ale sám k vazebnímu zasedání přinesl celou řadu listin, které si rozložil po jednací síni, v průběhu zasedání do nich nahlížel, citoval z nich a neměl námitky, když do těchto poznámek chtěl nahlédnout soudce. Bylo by tedy nadbytečné stěžovatele v tomto směru poučovat.
8. Co se týče samotných důvodů vazby útěkové, podle obvodního soudu i dále platí důvodná obava, že stěžovatel uprchne nebo se bude skrývat. Stěžovatel dal opakovaně najevo, že orgány veřejné moci České republiky a celkově státní zřízení České republiky nepovažuje za legitimní a nemá tak důvod podrobovat se jejich působnosti. V minulosti již byl propuštěn z vazby za uložení nahrazujících institutů a z moci českých orgánů činných v trestním řízení se svémocně vzdálil, přestože věděl, že je proti němu vedeno trestní řízení. K jeho opětovnému navrácení došlo až v součinnosti s německými orgány s využitím institutů mezinárodní spolupráce ve věcech trestních. Stěžovatel v minulosti vnímal jakákoli předvolání a jakoukoli spolupráci s orgány činnými v trestním řízení jako zbytečnou, nesmyslnou, šikanózní a nelegitimní. Existuje reálné riziko, že by si stejným způsobem mohl vykládat jejich pokyny a výzvy i do budoucna. Obvodní soud poukázal na znalecký posudek ze dne 24. 4. 2022, který popisuje osobnostní rysy stěžovatele, jež tuto obavu dále posilují. Stěžovatel má dlouholeté vazby ve Spolkové republice Německo, kam naposledy i utekl. Byl tam zaměstnán, domluví se velice dobře cizím jazykem. V České republice má stěžovatel minimální vazby, kromě spoluobviněné manželky zde nemá žádnou rodinu, se kterou by si byl blízký. Ve svém domě nebydlel, z domu tchýně byl vykázán. Českou republiku nepovažuje za legitimní stát ani za svůj domov. Jedinou jeho vazbou je dům, který vlastní, avšak ten mu zůstane i při útěku a mohl by jej na dálku prodat, aby si zajistil prostředky na živobytí. Stěžovatel je ohrožen i vysokým trestem až patnácti let, přičemž v důsledku možného ukládání úhrnného trestu odnětí svobody lze očekávat jeho případné uložení přinejmenším kolem poloviny možné trestní sazby. Stěžovatel nemá celkově uspořádané své životní poměry.
9. K důvodnosti předstižné vazby obvodní soud uvedl, že náhled stěžovatele na vlastní jednání je zkreslený a jeho obecná věrohodnost je snížena s ohledem na znalecký posudek. Ze znaleckého posudku plyne, že stěžovatel může v zátěžových situacích jednat pod vlivem emocí a hůře se kontrolovat. Jeho osobnost je emočně nestabilní, podezíravá s pocitem frustrace a potřeby uznání. Obvodní soud vzal v potaz též mimořádnou závažnost případného následku, neboť stěžovatel vyzývá k ozbrojenému boji proti České republice a je mu kladeno za vinu též vyhrožování terorismem. Osobnostní struktura stěžovatele je složitá, jeho inteligence je však nepopiratelná a měl by možnost obstarat si k útoku dostatečné prostředky, útok zorganizovat i uskutečnit. Na přímý dotaz soudce, jaký je jeho aktuální vztah ke státnímu zřízení České republiky nechtěl stěžovatel odpovědět. To mu nelze klást k tíži, zároveň se však připravil o možnost alespoň částečně reagovat na pochyby, které existují o jeho vnitřní motivaci k útokům. Náhled stěžovatele na svoje vlastní jednání je přinejmenším nejasný, když na jednu stranu se omlouvá a "sype si popel na hlavu", na druhou stranu však považuje trestní stíhání za účelové, šikanózní a nelegitimní. Je zde dostatečně konkrétní obava, že by stěžovatel mohl po propuštění z vazby trestnou činnost, pro kterou je nyní stíhán, opakovat, případně i útoky, kterými hrozil, dokonat, především s ohledem na rysy jeho osobnosti, která je nestandardně strukturována se smíšenou poruchou osobnosti a paranoidními rysy.
10. K nahrazujícím opatřením obvodní soud uvedl, že probační dohled a slib obviněného se u stěžovatele minuly účinkem a nejsou tak dostatečné k nahrazení vazebních důvodů. Nahrazení vazby těmito prostředky brání i mimořádná závažnost věci a struktura osobnosti stěžovatele. Předběžné opatření v podobě zákazu vycestování tak rovněž není způsobilé stěžovateli zabránit v útěku a totéž platí o elektronickém sledování jeho pohybu. Bratranec manželky stěžovatele nabídl záruku za další chování stěžovatele, ale o jeho osobě není obvodnímu soudu nic známo a není zřejmé, proč právě on by měl na osobu stěžovatele působit takovým způsobem, který by ho odradil od dalšího možného páchání trestné činnosti.
11. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost. Usnesením ze dne 29. 6. 2023 sp. zn. 61 To 429/2023 městský soud stížnost stěžovatele zamítl. K důvodnosti tzv. útěkové vazby městský soud odkázal na odůvodnění svého předchozího usnesení o vazbě stěžovatele ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 92/2023. Z odůvodnění tohoto usnesení, vyplývá, že u stěžovatele je dána důvodná obava ve smyslu §67 písm. a) trestního řádu především z důvodu, že tak již v minulosti činil. Ze zprávy Probační a mediační služby Česká Lípa ze dne 15. 8. 2022 vyplývá, že dohled probačního úředníka stěžovatel řádně nevykonával, neboť přestal chodit na osobní konzultace a probační úředník tak náhradu vazby dohledem považoval za neúčelnou. Městský soud nicméně připustil, že daný vazební důvod by již mohl být oslaben a bylo by možné jej nahradit přijetím záruky bratrance manželky stěžovatele. Městský soud se ale zabýval možnými mírnějšími instituty nahrazujícími vazbu i ve vztahu k vazebnímu důvodu dle §67 písm. c) trestního řádu a uvedl, že účelu tzv. předstižné vazby nelze ještě dosáhnout přijetím záruky. Stěžovatel je totiž trestně stíhán i pro přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) a b) trestního zákoníku. Ve stížnosti proti usnesení obvodního soudu ze dne 13. 1. 2023 sp. zn. 0 Nt 17025/2022 stěžovatel "napadal" soudkyni Mgr. Helenu Strnadovou, která zamítla jeho žádost o propuštění z vazby. Na základě posouzení obsahu stížnosti městský soud usoudil, že nedošlo k oslabení vazebního důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu. Co se týče dalších mírnějších opatření, městský soud uvedl, že uložení elektronické kontroly, ani zákaz vycestování do zahraničí nemohou stěžovateli nijak zabránit v tom, že bude na území České republiky pro orgány činné v trestním řízení nekontaktní, neboť v minulosti se tak stalo. Tato opatření by mu rovněž nedokázala zabránit v opakování trestné činnosti, pro kterou je důvodně trestně stíhán.
12. V napadeném usnesení městský soud dodal, že stěžovatel v minulosti porušil svůj písemný slib a neplnil podmínky probačního dohledu, tedy porušil instituce nahrazující vazbu. K tzv. předstižné vazbě městský soud uvedl, že nenastaly žádné skutečnosti, jež by vedly k oslabení tohoto vazebního důvodu, neboť ani nedošlo k oslabení podezření stěžovatele ze spáchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán.
II.
Argumentace stěžovatele
13. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadená usnesení jsou nepřezkoumatelná, neboť v nich chybí konkrétní skutečnosti, ze kterých by byla dovozována důvodná obava z jeho jednání podle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Stěžovatel v žádosti o propuštění z vazby uvedl konkrétní skutkovou a právní argumentaci a nabídl záruky, které by mohly zeslabit či eliminovat důvodné obavy, jež zakládají nutnost dalšího trvání vazby. Obecné soudy se s tím nevypořádaly. Obvodní soud ani nezmiňuje žádost stěžovatele o propuštění z vazby a pouze stručně rekapituluje návrh státního zástupce na ponechání ve vazbě. Jde už o několikáté prodloužení vazby, v níž se stěžovatel v době podání ústavní stížnosti nachází již jedenáct měsíců. Tomu musí odpovídat i úroveň odůvodnění, které obecné soudy nedostály. U stěžovatele je navíc dána pochybnost o způsobilosti být pachatelem trestného činu z důvodu parciální nepříčetnosti. To už připustil i státní zástupce a bylo rozšířeno znalecké zkoumání stěžovatele. Trvání vazby je tak nepřípustné a místo vazby je na místě opatření spočívající v pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení.
14. Stěžovatel rozporuje vazební důvody. Je otcem dítěte v útlém věku, které žije s jeho manželkou v České republice. Není tedy pravda, že by měl rodinné zázemí s minimálními vazbami na Českou republiku. Hrozba vysokého trestu sama o sobě nezakládá důvod tzv. útěkové vazby. Musí jít o individualizovanou hrozbu trestu, která vyplývá z konkrétních okolností případu, a nikoli o typovou sazbu trestného činu. U výše trestu je navíc nutné vzít v potaz i délku vazby. Stěžovatel do Spolkové republiky Německo skutečně vycestoval, ale učinil tak s vědomím probačního úředníka po předchozí domluvě a byl kontaktní pro orgány činné v trestním řízení. Ve Spolkové republice Německo měl pouze pracovní vazby. Obecné soudy se navíc nezabývaly tím, zda tato skutečnost v průběhu trvání vazby neoslabila. K předstižné vazbě stěžovatel uvádí, že z odůvodnění obvodního soudu neplyne žádná důvodná obava z toho, že by mohl naplnit jeden ze čtyř taxativních důvodů tzv. předstižné vazby. Obvodní soud se vyjadřuje pouze k jeho osobě a jeho psychickým vlastnostem a náhledu na jednání, které je mu kladeno za vinu. Stěžovatel rovněž namítá, že další trvání vazby je v rozporu s doktrínou zesílených důvodů vazby. Obecné soudy důvody stále opakují, avšak nové skutečnosti, které by ospravedlňovaly další trvání vazby, nepředložily. Obvodní soud se ani nevypořádal s možností využít mírnější instituty, které by mohly nahradit vazbu stěžovatele. Pokud soud odmítne některou ze záruk nahrazující vazbu, musí vysvětlit, z jakého důvodu nejsou tyto záruky způsobilé eliminovat rizika zakládající vazební důvody. Tuto vadu nenapravil ani městský soud, který se vyjádřil pouze k dohledu probačního úředníka a písemnému slibu obviněného. Podmínky probačního dohledu navíc stěžovatel porušil v jiné trestní věci, která s touto věcí nesouvisí.
15. Stěžovatel konečně namítá, že vazební zasedání proběhlo nezákonně. Rozhodující soudce nepodal v rozporu s §73g odst. 1 trestního řádu zprávu o stavu věci, nenechal přednést návrh státního zástupce na ponechání stěžovatele ve vazbě a nenechal přednést návrh stěžovatele na propuštění z vazby. Stěžovatel nebyl poučen o svých právech v nezbytném rozsahu. Soud dále přihlédl k důkazům, které neprováděl, nebo k důkazům z řízení, pro které není stěžovatel ve vazbě. Konkrétně jde o znalecký posudek PhDr. Zory Jančuškové a znalecký posudek vyhotovený MUDr. Vlastimilem Tichým a Mgr. Denisou Dokulilovou. Stěžovateli navíc nebyl doručen návrh na ponechání obviněného ve vazbě. Nepostačuje, že byl doručen obhájci. Městský soud se s těmito námitkami žádným způsobem nevypořádal. Obvodní soud navíc protiústavním způsobem uvedl, že presumpce neviny nemá pro rozhodování o vazbě význam.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
16. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
IV. a)
Obecná východiska
17. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně přípustných důvodů omezení, tj. krátkodobého zbavení osobní svobody obviněného, respektive obžalovaného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení [nález ze dne 12. 10. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/]. Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, a to při respektování presumpce neviny [nález ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153)]. Možnost takového zbavení osobní svobody výslovně připouští čl. 8 odst. 5 Listiny, podle něhož nesmí být nikdo vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
18. Na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Takovéto rozhodnutí musí být přezkoumatelné. Jeho odůvodnění musí mít náležitosti podle §134 odst. 2 trestního řádu. Musí z něj vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, a to při respektování skutečnosti, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti, a nikoli jistoty ohledně důsledků, které mohou nastat [například nálezy sp. zn. III. ÚS 271/96, ze dne 3. 2. 2000 sp. zn. III. ÚS 103/99 (N 17/17 SbNU 121) nebo ze dne 19. 12. 2001 sp. zn. II. ÚS 413/01 (N 201/24 SbNU 513)].
19. Aby soud dostál ústavněprávnímu požadavku zdrženlivosti ve vazebních věcech a imperativu maximální šetrnosti k právům obviněného, musí výslovně, přehledně a logicky vysvětlit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá obava, že se obviněný bude chovat způsobem uvedeným v §67 písm. a) až c) trestního řádu, a to za podmínek stanovených v dovětku tohoto ustanovení [nález ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. III. ÚS 612/06 (N 215/43 SbNU 393)]. Ustanovení §73c trestního řádu uvádí, že v odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby musí být, kromě obecných náležitostí (§134), výslovně uvedeny a) skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činu, pro který je obviněný stíhán, b) konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou dovozovány důvody vazby a c) důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Soud rozhodující o vazbě tak musí odůvodnit, proč je v daném případě vazba opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a že ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze tohoto účelu dosáhnout jinak [nález ze dne 25. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 161/04 (N 74/33 SbNU 229)].
20. U vazebních řízení Ústavní soud opakovaně judikuje, že jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalostí všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují nebo trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů nezabývá. Do rozhodnutí obecných soudů se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky [např. nález ze dne 26. 9. 1996 sp. zn. III. ÚS 18/96 (N 88/6 SbNU 145)].
21. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že napadená usnesení o vazbě lze vykládat i v kontextu předchozích rozhodnutí o vazbě, pokud důvody uvedené v předchozím rozhodnutí neztratily na relevantnosti a soud některé z nich i v napadeném rozhodnutí přejímá. Ústavní soud nemůže tyto dříve uvedené důvody ignorovat a nemůže rozhodnout, že v době napadeného usnesení již neexistovaly pro vazbu stěžovatele relevantní a dostatečné důvody. Pokud pro omezení osobní svobody jednotlivce relevantní a dostatečné důvody existují, a tyto jsou dotčené osobě známy z předchozích vazebních rozhodnutí, nelze dovodit, že nedostatky odůvodnění konkrétního rozhodnutí poruší právo na osobní svobodu dotčené osoby. Zrušení takového rozhodnutí Ústavním soudem, pokud by se zároveň domníval, že dříve uvedené vazební důvody, které nebyly nijak zpochybněny a byly v době napadeného rozhodnutí stále relevantní, jsou pro vazbu dostačující, by bylo jen formálním aktem [nález ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 1694/14 (N 146/74 SbNU 241)].
22. Ústavní soud nezruší vazební rozhodnutí opírající se o více vazebních důvodů, obstojí-li alespoň jeden z těchto důvodů samostatně (např. usnesení ze dne 4. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2682/16 nebo ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. III. ÚS 1816/13).
23. Při rozhodování o vazbě je nezbytné ctít §73g trestního řádu, neboť právě v něm je vyjádřen princip kontradiktornosti, který je nevyhnutelnou podmínkou ústavní konformity rozhodování o vazbě, přičemž jeho význam se projevuje dvěma způsoby. Za prvé je povinností orgánů činných ve vazebním řízení předestřít obviněnému všechna konkrétní skutková zjištění opodstatňující důvodnost vazby, a zároveň musí být obviněnému (a eventuálně jeho obhájci) umožněno vyjadřovat se ke všem provedeným šetřením a důkazům, zpochybňovat a vyvracet skutková tvrzení a důkazy protitvrzeními a případnými protidůkazy obdobně, jako je tomu u hlavního líčení [nález ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2208/13 (N 215/71 SbNU 517)]. Základním smyslem je umožnit obviněnému vyjádřit se ke všem otázkám, jež jsou pro rozhodnutí o vazbě významné (odůvodněnost podezření ze spáchání trestného činu, pro který je obviněný stíhán, okolnosti, jež by dovolily nahradit vazbu některým opatřením apod.). Právě i z tohoto důvodu byl do trestního řádu zaveden institut vazebního zasedání jako nové formy jednání soudu pro případy rozhodování o vazbě tak, aby bylo zajištěno právo obviněného být soudem před rozhodnutím o vazbě nebo před rozhodnutím o jejím prodloužení osobně slyšen (např. usnesení ze dne 9. 7. 2018 sp. zn. II. ÚS 2061/18 nebo ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. II. ÚS 2515/17).
24. Soud musí při slyšení stran a provádění dalšího šetření nebo provádění důkazů dodržovat zásady spravedlivého procesu a poskytnout prostor pro účinné využití práva na obhajobu. Při osobním slyšení obviněného je tak nevyhnutelné přísně dodržovat pravidla týkající se procesního výslechu obviněného, jako je povinnost poučit obviněného o jeho právech, zákaz jakéhokoli donucování k výpovědi nebo k doznání, povinnost šetřit osobnost obviněného a s ohledem na vazební řízení zejména povinnost umožnit obviněnému vyjádřit se k důvodnosti vazby a ke všem tvrzeným skutečnostem souvisejícím s rozhodnutím o vazbě (nález sp. zn. I. ÚS 2208/13). Je to právě vytvoření dostatečného prostoru pro účinné vznesení námitek, co nejlépe zajistí ochranu základních práv [nález ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 3909/16 (N 15/84 SbNU 173)].
IV. b)
Uplatnění obecných východisek na posuzovanou věc
25. Z napadených usnesení obvodního soudu a městského soudu je patrné, že soudy dospěly k závěru nutnosti dalšího trvání vazby stěžovatele na základě několika důvodů.
26. Co se týče vazebního důvodu dle §67 písm. a) trestního řádu, obecné soudy mohly být více konkrétní ve svých úvahách o hrozící výši trestu, nicméně z jejich odůvodnění je patrné, že stěžovateli hrozí vysoký trest ve výměře pěti až patnácti let, přičemž v důsledku možného ukládání úhrnného trestu lze očekávat jeho případné uložení přinejmenším kolem poloviny možné trestní sazby. Stěžovatel přitom možné uložení úhrnného trestu v ústavní stížnosti nijak kvalifikovaně nezpochybnil. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že obvodní soud pochybil, když uvedl, že stěžovatel nemá kromě manželky v České republice žádnou rodinu, se kterou by si byl blízký. Z napadených usnesení naopak jasně vyplývá, že stěžovatel má i malého syna. Nicméně sám stěžovatel vypověděl, že s manželkou v minulosti odjel do Spolkové republiky Německo, přičemž ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že právě tehdy se stal nekontaktním a porušil opatření nahrazující vazbu. V této věci tak rodinné vazby stěžovatele nepředstavují jeden z argumentů pro zmírnění hrozby vyplývající z vazebního důvodu podle §67 písm. a) trestního řádu. Tyto skutečnosti navíc nepředstavovaly jediné důvody, pro které obecné soudy shledaly nutnost dalšího trvání vazby.
27. Stěžovatel v minulosti již mírnější opatření nahrazující vazbu, konkrétně písemný slib a dohled probačního úředníka, porušil a byl pro orgány činné v trestním řízení nekontaktní. Stěžovatel sice opakovaně předkládá svou alternativní verzi skutkového děje, ta byla ale vyvrácena zprávou Probační a mediační služby Česká Lípa ze dne 15. 8. 2022, jejíž obsah je citován v usnesení městského soudu ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 92/2023. Stěžovatel žil osmnáct let ve Spolkové republice Německo, odkud byl přivezen zpět do České republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu, v minulosti tam pracoval a domluví se velice dobře cizím jazykem. V minulosti stěžovatel vnímal jakákoli předvolání a jakoukoli spolupráci s orgány činnými v trestním řízení jako zbytečnou, nesmyslnou, šikanózní a nelegitimní. S ohledem na jeho dosavadní vyjádření existuje reálné riziko, že by si stejným způsobem mohl vykládat jejich pokyny a výzvy i do budoucna. Městský soud v předchozím vazebním řízení nicméně připustil, že tento vazební důvod je již oslaben a bylo by možné jej nahradit osobní zárukou bratrance manželky stěžovatele. Na tomto místě je tudíž vhodné vytknout obecným soudům nekonzistentnost, neboť obvodní soud v napadeném usnesení možnost využití tohoto mírnějšího opatření nepřipustil vůbec.
28. Co se však týče vazebního důvodu dle §67 písm. c) trestního řádu, obecné soudy vysvětlily, že nenastaly žádné nové skutečnosti, které by vedly k jeho oslabení. Stěžovatel se na jednu stranu omlouvá, na druhou stranu uvádí, že je nevinný a trestní stíhání je účelové. Sám se připravil o možnost reagovat na pochyby, které existují o jeho vnitřní motivaci k útokům vůči státnímu aparátu České republiky, a svůj záporný vztah k České republice nijak nerozporuje. Závěry znaleckých posudků potvrzují konkrétní obavu, že by stěžovatel po propuštění z vazby trestnou činnost, pro kterou je nyní stíhán, opakoval, případně i útoky, kterými hrozil, dokonal. Městský soud v usnesení ze dne 16. 2. 2023 sp. zn. 61 To 92/2023 navíc poukázal na vyjadřování stěžovatele ve stížnosti, které také znázorňuje jeho vztah k českým orgánům veřejné moci. Městský soud rovněž správně uvedl, že zákaz vycestování ani elektronická kontrola by stěžovateli nezabránily v opakování trestné činnosti, pro kterou je trestně stíhán. Účelu vazebního důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu tak ještě mírnějšími opatřeními dosáhnout nelze.
29. Co se týče námitky stěžovatele ohledně jeho zdravotního stavu s odkazem na nález ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. I. ÚS 2883/13, nelze jí přisvědčit. Ústavní soud podotýká, že stěžovatel tuto námitku ani nevznesl ve stížnosti proti napadenému usnesení obvodního soudu. V nálezu se navíc Ústavní soud zabýval situací stěžovatele, který byl vzat do vazby výhradně z důvodů svědčících o nutnosti zajistit vyšetření jeho duševního stavu. To není situace stěžovatele v této věci, neboť obecné soudy založily nutnost vzetí do vazby a její další trvání na několika důvodech. Příčetnost se navíc u fyzické osoby zásadně presumuje. Posuzování možné nepříčetnosti jen laickou úvahou soudu, která není založena na odborných vědomostech, není dostačujícím prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stav duševního zdraví obviněného musí být objasněn zásadně podle §105 odst. 1 a §116 trestního řádu přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, ISBN 978-80-7400-893-1, s. 625-626). Jak sám poukázal stěžovatel, znalecké zkoumání bylo v tomto směru rozšířeno, nicméně až po vydání napadeného usnesení městského soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by byl již v řízení před obecnými soudy znaleckým posudkem shledán nepříčetným či částečně nepříčetným. Ze samotného rozšíření znaleckého zkoumání tak nelze vyvozovat jakékoli závěry, nota bene v řízení o ústavní stížnosti.
30. Ústavní soud dodává, že z doktríny zesílených důvodů, na kterou stěžovatel odkazuje, nevyplývá, že by obecné soudy byly povinny rozhodnutí o nutnosti dalšího trvání vazby odůvodnit ještě dalšími skutečnostmi, než které byly uvedeny v rozhodnutí o vzetí do vazby. Podstatné je, aby soud při prodlužování vazby náležitě vysvětlil, proč je trvání vazby i nadále nezbytné [srov. např. nálezy ze dne 18. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3109/13 (N 37/72 SbNU 419) nebo ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2086/14 (N 170/74 SbNU 469)]. Obecné soudy v nyní posuzované věci této povinnosti dostály a z jejich usnesení jsou dostatečně zřejmé konkrétní okolnosti, kterými byl odůvodněn jejich závěr o splnění podmínek dalšího trvání vazby.
31. K námitkám stěžovatele k průběhu vazebního zasedání se vyjádřil přímo obvodní soud v napadeném usnesení. Tam uvádí, že soudce na začátku vazebního zasedání seznámil přítomné s předmětem vazebního zasedání, tedy že bude rozhodováno o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, jakož i o návrhu státního zástupce na ponechání ve vazbě. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti na straně šest uvádí, že se s tím ztotožňuje (jakkoli má výtky k tomu jak se obvodní soud vypořádal s jeho argumentací). V protokolu o vazebním zasedání je rovněž uvedeno, že soudce "seznámil přítomné s předmětem vazebního zasedání".
32. Co se týče námitek spočívajících v tom, že nedošlo k přednesu návrhu státního zástupce na ponechání stěžovatele ve vazbě a návrhu stěžovatele na propuštění z vazby, že stěžovatel nebyl poučen o svých právech v nezbytném rozsahu a že mu nebyl doručen návrh státního zástupce, Ústavní soud v tomto postupu neshledal porušení základních práv stěžovatele. Z protokolu o vazebním zasedání vyplývá, že stěžovatel byl poučen podle §33 odst. 1 a §95 odst. 2 trestního řádu a poučení porozuměl. Jak uvedl obvodní soud, stěžovatel svá práva během vazebního zasedání fakticky uplatňoval, neboť si sám k vazebnímu zasedání přinesl celou řadu listin, které si rozložil po jednací síni, v průběhu do nich nahlížel, citoval z nich a neměl námitky, když do těchto poznámek chtěl nahlédnout soudce. Návrh státního zástupce byl doručen obhájci stěžovatele ještě před samotným vazebním zasedáním, takže s ním strana stěžovatele byla seznámena. Stěžovatel se účastnil vazebního zasedání, během kterého mohl proti návrhu státního zástupce účinně vznášet námitky, kterými by vyvrátil jeho argumentaci, čímž byl princip kontradiktornosti řízení v odpovídající míře respektován (srov. např. usnesení ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. II. ÚS 2515/17). Nález ze dne 3. 4. 2023 sp. zn. IV. ÚS 222/23, na který poukazuje stěžovatel, řešil situaci, kde okresní soud rozhodl mimo vazební zasedání, což není situace stěžovatele. Obecně lze konstatovat, že obvodní soud vytvořil dostatečný prostor pro účinné vznesení námitek, čímž zajistil ochranu základních práv stěžovatele (nález sp. zn. I. ÚS 3909/16).
33. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že městský soud se nevypořádal s jeho námitkou ohledně přihlédnutí ke znaleckým posudkům. Z napadeného usnesení obvodního soudu nicméně vyplývá, že obvodní soud toliko replikuje zjištění ze znaleckých posudků, která již byla shrnuta v předchozích rozhodnutích o vazbě, konkrétně v usnesení obvodního soudu ze dne 14. 10. 2022 sp. zn. 0 Nt 15055/2022 (strana 4) a v usnesení městského soudu ze dne 22. 11. 2022 sp. zn. 61 To 664/2022 (strana 9). Nejde tak o nové důkazy, se kterými by stěžovatel nebyl seznámen a ke kterým by se nemohl vyjádřit a případně je rozporovat.
V.
Závěr
34. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadenými usneseními nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
35. O návrhu stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti (§39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl tak rychle, jak to bylo možné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu