ECLI:CZ:US:2023:4.US.2290.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2290/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ž., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Markem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. června 2022 č. j. 1 VZN 1650/2022-52, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. února 2022 č. j. 2 KZN 328/2021-15 a usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Praha, ze dne 1. prosince 2021 č. j. GI-2310-25/TČ-2021-842011, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Praha, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Praha (dále jen "policejní orgán") podle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, napadeným usnesením rozhodla o odložení věci podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit J. L., služebně zařazený na Obvodním ředitelství Policie České republiky X, oddělení hlídkové služby, ve stručnosti vymezeno tím, že dne 2. 6. 2021 kolem 09:03 hod. v Praze 4 řídil policejní vozidlo po ulici Budějovická ve směru jízdy od ul. Antala Staška ke křižovatce ulic Budějovická - Olbrachtova - Vyskočilova, do prostoru předmětné křižovatky vjel na červený signál "Stůj" a tím neměl dát přednost v jízdě vozidlu stěžovatele, který do předmětné křižovatky vjel na signál se zeleným světlem "Volno". Následně došlo ke střetu obou vozidel, vozidlo stěžovatele se přetočilo přes střechu na levý bok, přičemž došlo ke zranění stěžovatele, které si vyžádalo léčení převyšující šest týdnů, a dále došlo k hmotné škodě na vozidlech a světelném dopravním značení.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo.
4. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") napadeným vyrozuměním stěžovateli na základě jeho podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, sdělilo, že postup policejního orgánu a postup městského státního zastupitelství shledalo věcně správnými a není nutno přijímat jakékoli další opatření.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opakovaně, stejně jako ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu a podnětu k výkonu dohledu, namítá, že závěry vypracovaného znaleckého posudku jsou nesprávné a v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, zejména s kamerovým záznamem. Tvrdí, že z kamerového záznamu je zřejmé, že se nerozjížděl na červenou, ale na zelenou, resp. že zelená se rozsvítila o dvě vteřiny dříve, než uvádí znalec. Má za to, že znalec nesprávně uvedl dobu, kdy se rozsvítil signál "VOLNO", tj. v čase 9:02:57. Podle stěžovatele se tento signál rozsvítil v čase 9:02:55, proto se rozjížděl na signál "VOLNO", nikoliv na signál "POZOR", jak vyplývá ze znaleckého posudku. Znalec se podle jeho přesvědčení dopustil zásadního pochybení, když označil zhasnutí signálu "STŮJ" za aktivaci signálu "POZOR" a neuvědomil si, že k aktivaci signálu "POZOR" dochází tím, že se k červenému světlu na dvě vteřiny rozsvítí světlo oranžové [pozn. Ústavního soudu: podle §70 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, nepatří do tříbarevné soustavy světelných signálů oranžová barva, nýbrž žlutá barva], a poté obě zhasínají a rozsvítí se zelené světlo značící signál "VOLNO". Odložením trestního stíhání bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo na účinné vyšetřování.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda orgánem veřejné moci nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené.
8. K posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zdrženlivost v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné přístupy se projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem [srov. např. nález ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741)]. Ústavní soud je povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím či jiným zásahem je spojeno porušení základních práv nebo svobod stěžovatele. Trestní řízení je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Současně však nelze pominout, že je pozitivní povinností státu zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení. Požadavek účinného vyšetřování je však "pouze" procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností vůči výsledku vyšetřování. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu [srov. usnesení ze dne 5. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 1349/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
9. Právo na účinné vyšetřování trestné činnosti, jehož se stěžovatel dovolává, tedy na ústavněprávní úrovni neobsahuje právo na přijetí konkrétních právních závěrů, ale pouze právo na zjištění a vyhodnocení skutkových okolností trestního řízení (srov. usnesení ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 2042/17). Jinými slovy, povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká (existence) prostředků, a nikoliv dosažení výsledku [srov. z judikatury Ústavního soudu nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301)]. Ústavnímu soudu tak obecně nepřísluší z podnětu stěžovatele přezkoumávat usnesení policejního orgánu a navazující usnesení a vyrozumění státních zastupitelství, jde-li o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost nezahájení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svým závěrům dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování [srov. nález ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13 (N 216/79 SbNU 475)].
10. V posuzované věci Ústavní soud po prozkoumání stěžovatelem napadených rozhodnutí neshledal, že by byl namístě jeho zásah. Z předmětných usnesení a vyrozumění se podávají konkrétní argumenty, proč nebyly shledány důvody k zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit J. L. Tvrzení stěžovatele předestřená orgánům činným v trestním řízení nebyla důkazními prostředky prokázána, proto nebyly dány důvody k zahájení trestního stíhání. Jak usnesení policejního orgánu, tak i usnesení městského státního zastupitelství a vyrozumění vrchního státního zastupitelství, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, jsou v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto Ústavní soud na ně odkazuje.
11. Orgány činné v trestním řízení se zabývaly též stěžovatelovou námitkou, že znalec nesprávně uvedl čas, kdy se rozsvítil signál "Volno", který se rozsvítil již v 9:02:55, a nikoli až v 9:02:57, a tím i nesprávně určil čas nehody. Konstatovaly, že kamerový záznam zachycující světelné signalizační zařízení na křižovatce z pohledu ulice Olbrachtova, je doplněn měřením času pouze na vteřiny. Nelze tak pouhým zhlédnutím určit přesný časový údaj, kdy došlo k přepnutí signálu "Pozor" na "Volno". Z těchto důvodů pro přesnou časovou analýzu nehodového děje znalec ke zpracování kamerového záznamu použil počítačový program umožňující měřit čas na tisíciny vteřiny. Jeho závěry o tom, na jaký signál se stěžovatel rozjel, v tomto směru podle orgánů činných v trestním řízení nevzbuzují pochybnosti. Tyto orgány shodně konstatovaly, že stěžovatelovo tvrzení, podle kterého se signál "Volno" rozsvítil již v čase 9:02:55 a nikoli v čase 9:02:57, nemá oporu ve spisovém materiálu, neboť v záznamu křižovatky je v čase 07:02:55:956 zachycen rozsvícený signál "Stůj" a podle znaleckého posudku v čase 7:02:55 - 7:02:56 je na semaforu "oranžová", v 7:02 + 0,375 sekundy je vidět stín zrcátka a v 7:02:58 je vidět přední náprava vozidla dosahující úrovně pravé podélné čáry přerušované v ulici Budějovická, tedy k nehodě ještě nedošlo, a proto v čase 7:02:55 ještě nemohl být na semaforu signál "Volno".
12. Orgány činné v trestním řízení přitom vycházely rovněž z dalších důkazních prostředků, konkrétně výpovědí P. J., řidiče autobusu městské hromadné dopravy, který uvedl, že viděl přijíždět policejní vozidlo, které jelo opatrně, přičemž si mohl všimnout ze vzdálenosti cca 30 m, že jeho řidič před křižovatkou zpomalil a kontroloval, zda všechna auta stojí, výpovědi řidičky K. B., kamerových záznamů zachycujících světelné signalizační zařízení na křižovatce z pohledu ulice Olbrachtova, situačního plánu křižovatky Budějovická - Olbrachtova s tabulkou mezičasů, schématem fází i fázových přechodů i signálního plánu, dodaného jako listinný důkaz obchodní společností ELTODO, a. s.
13. Ústavní soud sám nemůže nahrazovat ani doplňovat skutková zjištění k tomu povolaných orgánů. Pochybení takové povahy, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu, v posuzované věci shledáno nebylo. Úkolem Ústavního soudu není posuzovat věcnou správnost znaleckého posudku (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13), nýbrž zda orgány činné v trestním řízení dodržely požadavky účinného vyšetřování, a to i při hodnocení znaleckého posudku. Ústavní soud dospěl k závěru, že postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí k vydání napadených usnesení a vyrozumění nevykazuje žádné neústavní deficity a že závěry učiněné ve věci orgány činnými v trestním řízení nejsou v extrémním nesouladu s principy řádně vedeného řízení, které by měly za následek tvrzené porušení základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Výše parafrázované vysvětlení důvodů, pro které nebylo možno dospět k závěru, že došlo ke spáchání trestného činu, nezakládá extrémní nesoulad mezi jednotlivými důkazy. Ústavní soud zdůrazňuje, že skutečnost, že orgány činné v přípravném řízení trestním nehodnotily důkazy v souladu se subjektivním přesvědčením stěžovatele o tom, jak mělo být v řízení postupováno, ještě neznamená, že došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a požadavku na účinné vyšetřování trestné činnosti.
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu