ECLI:CZ:US:2023:4.US.654.23.1
sp. zn. IV. ÚS 654/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele T. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Žižkova třída 183/33, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2023 č. j. 14 Co 3/2023-2292 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. října 2022 č. j. 0 P 468/2021-2249, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a B. V. a nezletilého M. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva nezletilého vedlejšího účastníka podle čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh stěžovatele (otce) na vydání předběžného opatření, na jehož základě by byl oprávněn stýkat se s nezletilým vedlejším účastníkem každý sudý kalendářní týden v roce od středy od 9:00 hodin do pátku do 9:00 hodin s místem předání nezletilého prostřednictvím školského zařízení, čímž by byl doplněn IV. výrok rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021 č. j. 21 Co 227/2020-1864, kterým byl upraven styk stěžovatele s nezletilým. Okresní soud uvedl, že je u něho k návrhům stěžovatele vedeno řízení o novou úpravu péče a výživném, styku a výkonu rozhodnutí, ve věci byly přibrány znalkyně a bylo zadáno vypracování znaleckého posudku. V současnosti je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilým na základě výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně v každém lichém kalendářním týdnu od čtvrtka 14:00 hodin do neděle 16:00 hodin, se zvláštní úpravou styku o prázdninách a svátcích. Podaný návrh na vydání předběžného opatření byl téměř shodný s návrhem stěžovatele na vydání předběžného opatření ze dne 23. 8. 2021, jemuž rovněž nebylo vyhověno. Soud uzavřel, že v současnosti styk stěžovatele s nezletilým probíhá podle pravomocného rozsudku, přičemž zda a v jakém rozsahu bude dán důvod pro novou úpravu poměrů, bude moci být rozhodnuto až po řádném dokazování, kdy stěžejním pro posouzení soudu bude znalecký posudek.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením usnesení okresního soudu potvrdil. Ve shodě s ním dospěl k závěru, že předpoklady k vydání požadovaného předběžného opatření nebyly v žádném případě splněny. I přes stěžovatelova tvrzení krajský soud nenaznal, že by zde byla naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů do doby, než bude rozhodnuto ve věci samé, jelikož v současnosti poměry účastníků jednoznačně upraveny jsou a styk stěžovatele s nezletilým probíhá. Vzhledem k tomu, že předchozí rozhodnutí okresního soudu bylo v části týkající se nové úpravy stěžovatelova styku s nezletilým zrušeno a věc mu byla vrácena s pokynem na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku, bylo zřejmé, že pro rozhodnutí o předmětu řízení okresní soud neměl a doposud nemá náležité podklady; již to jednoznačně eliminovalo závěr o tom, že by stěžovatelovu návrhu mohlo být vyhověno. Opačným postupem by navíc došlo k porušení zákona, neboť pravomocné soudní rozhodnutí, které již není možno napadnout odvoláním, nelze následně doplňovat dalšími výroky, čehož se svým návrhem domáhal stěžovatel.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel rekapituluje dřívější vývoj věci a namítá, že napadenými rozhodnutími je pokračováno v porušování jeho práv k nezletilému, stejně jako práv nezletilého. Byť Ústavní soud přistupuje rezervovaně k přezkumu soudních rozhodnutí týkajících se poměrů nezletilých dětí, stěžovatel je přesvědčen, že v posuzované věci je dán důvod k jeho zásahu. Soudy již dříve schválily změnu bydliště nezletilého, k níž došlo protiprávním jednostranným jednáním vedlejší účastnice (matky); nyní by tak alespoň mělo být využito veškerých prostředků k tomu, aby nedocházelo k dalšímu narušování vztahu nezletilého se stěžovatelem. Stát má pozitivní závazek působit k obnově narušeného rodinného života; soudy však na jeho naplnění rezignovaly. Stěžovatel si zajistil bydlení v místě, kam se vedlejší účastnice s nezletilým přestěhovala, a nic proto podle jeho názoru nebránilo tomu, aby byl jeho styk s nezletilým rozšířen v souladu s předmětným návrhem na vydání předběžného opatření. Dále poukazuje na délku celého řízení, k níž je nutno navíc připočítat lhůtu v délce 13 měsíců stanovenou k vypracování znaleckého posudku, která je podle jeho názoru nepřiměřeně dlouhá.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
6. Stěžovatel se v petitu ústavní stížnosti domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilého vedlejšího účastníka. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 611/21 či sp. zn. IV. ÚS 515/21 nebo ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98].
8. Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech zdrženlivě. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy, resp. rozhodnutí o zamítnutí návrhu na jeho nařízení velmi zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu.
9. Stěžovatel úvodem své argumentace uvádí, že si je vědom zmíněného zdrženlivého přístupu Ústavního soudu, stejně jako výjimečnosti použití institutu předběžného opatření; toto své "uvědomění" však již nijak nepromítá do konkrétních stížnostních námitek, jejichž obsah svědčí spíše o opaku.
10. Ústavní soud konstatuje, že i přes stěžovatelův nesouhlas napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí. Jak okresní soud, tak krajský soud přesvědčivě rozvedly, jakými úvahami se řídily při posouzení stěžovatelova návrhu a z jakých konkrétních důvodů neshledaly naplnění podmínek pro nařízení předběžného opatření. Jejich závěry jsou logické a rozumné.
11. Ke stížnostním námitkám lze doplnit, že poukazuje-li stěžovatel na skutečnost, že si zajistil bydlení v téže obci, v níž má v současnosti nezletilý spolu s vedlejší účastnicí místo svého bydliště, z čehož dovozuje, že již nic nebrání širší úpravě styku, na rozdíl od dřívější situace, kdy se jejich bydliště nacházela ve větší vzdálenosti od sebe, lze s ním souhlasit do té míry, že tuto skutečnost bude jistě namístě zohlednit při rozhodování ve věci samé. Značná vzdálenost mezi bydlišti rodičů, stejně jako skutečnost, že oba dva naopak žijí ve vzájemné blízkosti, je jednou z okolností, jež může mít vliv na úpravu péče o nezletilého, rozsah jeho styku s rodičem, který je nemá ve své péči, na podmínky uskutečňování styku i na výši výživného. Uvedené však ještě neznamená, že tato skutečnost sama o sobě odůvodňuje řešení situace nařízením předběžného opatření, k němuž má být přistupováno pouze výjimečně. Bylo-li přitom zjištěno, že v současnosti je styk stěžovatele s nezletilým upraven pravomocným rozsudkem soudu a v souladu s ním i probíhá, není závěru soudů, že nebyla dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, z ústavněprávního pohledu co vytknout.
12. Ústavní soud vnímá důvody, pro které stěžovatel pociťuje stávající úpravu poměrů nezletilého, k níž bylo přistoupeno poté, co se vedlejší účastnice s nezletilým přestěhovala do větší vzdálenosti od místa jejich původního bydliště, z osobního pohledu jako nespravedlivou. Ostatně již v usnesení ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. III. ÚS 2302/21 Ústavní soud k námitce téhož stěžovatele konstatoval, že jednání rodiče, který bez předchozí dohody s druhým rodičem fakticky změní bydliště nezletilého dítěte, nelze schvalovat (viz bod 14 odůvodnění uvedeného usnesení). Nastane-li však již taková situace, je nezbytné pečlivě zvažovat, které z nabízejících se řešení bude co nejvíce odpovídat zájmům nezletilého dítěte, byť často nutně na úkor zájmů rodičů či některého z nich.
13. Poukazuje-li konečně stěžovatel na - podle jeho názoru nepřiměřenou - délku řízení ve věci samé, již v usnesení ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2593/21 mu Ústavní soud připomněl, že značný podíl na délce předchozího řízení o úpravě poměrů nezletilého měl i on sám, když obecné soudy zahlcoval množstvím dokumentů a podání, jež rozhodnutí ve věci oddalovaly (bod 15 odůvodnění uvedeného usnesení). Že je tomu tak i nadále, se podává mimo jiné z vyrozumění předsedy okresního soudu ze dne 28. 2. 2023 sp. zn. 0 St 2/2023, v němž jsou rekapitulována četná podání, jež stěžovatel jen v poslední době ve věci učinil (stěžovatel je přiložil k ústavní stížnosti, a Ústavní soud se s ním seznámil). Tímto vyrozuměním byla shledána nedůvodnou stěžovatelova stížnost na průtahy v řízení a na manipulaci s důkazem, přičemž mu v něm bylo vysvětleno i to, proč je nutno s ohledem na akutní nedostatek a značnou přetíženost znalců ve věcech týkajících se nezletilých považovat lhůtu stanovenou okresním soudem pro vypracování znaleckého posudku za přijatelnou. Má-li však stěžovatel i přesto zato, že v řízení dochází k průtahům, může zvážit využití dalších prostředků nápravy, které mu právní řád dává k dispozici.
14. Jelikož Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu