ECLI:CZ:US:2024:1.US.449.24.1
sp. zn. I. ÚS 449/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Nco 21/2023-418 ze dne 28. 11. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelova ústavní stížnost neobsahuje nezbytné náležitosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Za prvé v ní chybí alespoň základní tvrzení, jak bylo napadeným rozhodnutím porušeno stěžovatelovo základní právo nebo svoboda. Jinými slovy, schází jakákoliv argumentace zdůvodňující ústavněprávní přezkum a případný derogační nález. Za druhé, ústavní stížnost nemá petit - není v ní uvedeno, čeho se stěžovatel domáhá (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). A konečně, stěžovatel ani nepřiložil kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, což vyžaduje §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
2. Přestože obecně platí, že Ústavní soud nejprve stěžovatele vyzve k odstranění vad podání, v tomto případě je takový postup zjevně zbytečný. Stěžovatel totiž podává vadné ústavní stížnosti opakovaně a o zákonných náležitostech ústavní stížnosti byl stejně tak opakovaně a srozumitelně poučen už v řadě předchozích řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. I. ÚS 2069/23, IV. ÚS 3497/20 či IV. ÚS 1810/18). Navzdory tomu, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, stěžovatel nadále volí postup ignorující zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (a následně je obvykle ani přes výzvu nedoplní). Také proto např. soudkyně zpravodajky usneseními sp. zn. III. ÚS 2023/23 či IV. ÚS 2183/23 ústavní stížnost stěžovatele odmítly, aniž by jej poučily. Soudce zpravodaj v této věci volí stejný postup - stěžovateli musí být náležitosti ústavní stížnosti dobře známy a jeho další poučování by bylo jen marněním zdrojů.
3. Nadto je třeba uvést, že stěžovatel brojí proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení soudce. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu ovšem ústavní stížnost proti samostatnému rozhodnutí k námitce podjatosti není přípustná (nejde-li o případ podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, což je třeba tvrdit a prokázat). Vydáním procesního usnesení o nevyloučení soudce totiž celé řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost). V rámci nich je možné znovu uplatňovat námitky týkající se nestrannosti soudce, jenž v jeho věci rozhoduje. Teprve po jejich vyčerpání může připadat v úvahu ústavní stížnost (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1618/23, II. ÚS 1558/19, III. ÚS 3535/18, IV. ÚS 3205/18, IV. ÚS 2676/16, I. ÚS 2237/16, II. ÚS 52/15 či III. ÚS 665/15).
4. Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 2. 2024
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj