ECLI:CZ:US:2024:4.US.3414.23.1
sp. zn. IV. ÚS 3414/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Ivo Procházky, zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 42 C 70/2019-562 ze dne 11. 8. 2023, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovateli bylo napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 uloženo, aby poskytl nezbytnou součinnost znalci z oboru geodezie a kartografie Ing. Pavlu Síbrovi při plnění jeho znaleckých úkolů, zejména pak, aby mu umožnil přístup na pozemek ve stěžovatelově vlastnictví. Odkázal přitom na §127 odst. 4 o. s. ř., podle kterého platí, že soud je oprávněn uložit účastníkovi sporu, případně i někomu jinému, aby něco vykonal nebo snášel, jestliže je to třeba k podání znaleckého posudku. Obvodní soud stěžovatele poučil, že proti usnesení je možné podat odvolání.
2. Stěžovatel podal proti usnesení obvodního soudu odvolání, které Městský soud v Praze usnesením č. j. 15 Co 273/2023-574 ze dne 24. 10. 2023 odmítl jako nepřípustné podle §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřovalo proti usnesení, kterým se upravuje vedení řízení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti, směřující proti usnesení obvodního soudu, tvrdí, že pro vydání napadeného usnesení nebyly splněny podmínky uvedené v §127 odst. 4 o. s. ř. Uvádí, že ustanovený znalec nemá dle usnesení soudu vypracovat znalecký posudek, ale oddělovací geometrický plán. Navíc má stěžovatel za to, že pokud by stěžovatel strpěl vstup na svůj pozemek, dojde k tomu, že oddělovacím geometrickým plánem bude zasaženo do jeho vlastnického práva, a to již samotným vypracováním oddělovacího geometrického plánu. Stěžovatel má za to, že obvodní soud postupoval nesprávně, a nesouhlasí s tím, že by bez jeho souhlasu a bez jím projevené vůle byla část jeho pozemku svévolně přečíslována a oddělena. Podle stěžovatele není jasné, proč by měl strpět uloženou povinnost, pokud stejného výsledku může být dosaženo i jinak, navíc bez nutného zásahu do jeho vlastnického práva. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí obvodního soudu zrušil.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Dospěl však k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá požadavek, že ústavní stížnost může zásadně směřovat pouze proti současnému, bezprostřednímu a osobu stěžovatele přímo postihujícímu negativnímu zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod. Jinak řečeno, aby bylo ústavní stížnosti možné vyhovět, musejí přetrvávat tvrzené negativní účinky napadených rozhodnutí (případně tzv. jiného zásahu) podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu [srov. nález sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997, či usnesení sp. zn. III. ÚS 1220/13 ze dne 15. 8. 2013]. V projednávané věci však stěžovatel nedokládá existenci aktuálního a bezprostředního zásahu do svých základních práv.
6. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost fakticky směřovala proti procesnímu rozhodnutí, kterým byla stěžovateli uložena povinnost poskytnutí součinnosti znalci při vyhotovení geometrického plánu, nemohlo by mít vyhovění ústavní stížnosti žádný přímý projev ve sféře stěžovatelových základních práv. Napadené usnesení obvodního soudu navíc nepředstavuje konečné rozhodnutí, proti kterým může zásadně ústavní stížnost směřovat (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006, IV. ÚS 3256/10 ze dne 4. 1. 2011 či IV. ÚS 1743/20 ze dne 25. 8. 2020). Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost podaná proti napadenému procesnímu rozhodnutí obvodního soudu zásadně není z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti přípustná. Stěžovatel není zbaven možnosti ochrany svých základních práv v dalším průběhu řízení, včetně možného podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku ve věci samé, pokud by podle jeho názoru došlo ze strany obecných k porušení jeho práva na ochranu vlastnictví.
7. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto ustanovení.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2024
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka