| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
|
Pl. ÚS 7/23 aktualizován (méně než 60 dnů) |
20. 12. 2023 | 2 | Ustanovení §23a odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 413/2021 Sb., podle něhož musí být závazné stanovisko k vlivům prioritního dopravního záměru na životní prostředí platné v době vydání rozhodnutí v navazujících řízeních v prvním stupni, nezasahuje do samotného jádra ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí, sleduje legitimní cíle a představuje racionální prostředek k jejich dosažení. Případné neracionální důsledky (hypotetické riziko akceptace neaktuálního stanoviska v navazujících řízeních) vedoucí až k porušení čl. 35 odst. 1 Listiny nelze bez dalšího presumovat pouze na základě znění napadeného ustanovení. Zrušení napadené právní úpravy by automaticky znemožnilo naplnit účel celého §23a (ve vztahu k některým stavbám, resp. řízením), ačkoli není postaveno najisto, že by v každém jednotlivém řízení mohl zájem na ochraně práva ... |
|
Pl. ÚS 27/22 aktualizován (méně než 60 dnů) |
20. 12. 2023 | 2 | I. Limity činnosti územní samosprávy podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod představují mimo jiné kogentní ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, upravující jednotlivé základní parametry místních poplatků. II. Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené týmž kogentním ustanovením zákona o místních poplatcích, dochází k porušení těchto kogentních ustanovení. Modifikuje-li obec výši poplatku podle kritéria trvalého pobytu, aniž tak činí z legitimního věcného důvodu a přiměřeně, nelze porušení kogentních ustanovení akceptovat jako ústavně chráněný projev práva na samosprávu a obec se ocitá mimo meze působnosti svěřené jejímu zastupitelstvu podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. ... |
| I. ÚS 2410/23 | 20. 12. 2023 | Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění musí co nejvíce odpovídat okolnostem konkrétní věci a skutečným následkům, které poškozený utrpěl. To vyplývá z ústavního principu tzv. plné náhrady újmy (plného odškodnění) zaručeného čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedené platí jak pro aktuální právní úpravu podle §2958 občanského zákoníku, tak pro starou právní úpravu podle §444 starého občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 440/2001 Sb., která může být nadále použitelná na základě přechodných ustanovení §3079 nového občanského zákoníku. Je-li uvedení do původního stavu po zásahu do tělesné a duševní integrity nemožné (či možné jen s neúměrnými obtížemi), je naprosto esenciální poskytnout jednotlivci alespoň takové odškodnění, které bude s to pomoci mu vést důstojnější život. Ačkoli je navyšování odškodnění podle §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. formulováno jako mimořádné, soudy nemohou akceptovat stav, kdy je konkrétní výše odškodnění, plynoucí z a ... | |
| I. ÚS 3106/23 | 20. 12. 2023 | Nezbytným předpokladem naplnění smyslu a účelu jednak ústavně zaručeného práva na přístup k soudu a práva na spravedlivý proces, jakož i smyslu a účelu práva podat opravný prostředek (stížnost) vůči prvostupňovému soudnímu rozhodnutí, je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnostní kritice [srov. např. nálezy ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 426/09 (N 134/53 SbNU 681), ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 (N 201/58 SbNU 787), ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18 (N 21/92 SbNU 214), ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3003/19 (N 210/97 SbNU 258), ze dne 31. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 3842/17 (N 106/89 SbNU 573), ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. III. ÚS 1946/22 , ze dne 12. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 1301/23 aj.]. Proto jestliže z obsahu vyhlášení usnesení (oznámení) o vazbě nebyly seznatelné všechny důvody, o něž se opírá výrok rozhodnutí, a následně si obviněný po vyhlášení takového usnesení (§74 trestního řádu), kterému byl přítomen, ... | |
| IV. ÚS 2388/23 | 19. 12. 2023 | Soud jedná svévolně, nepřizná-li žalobci náhradu nákladů podle §142 odst. 3 občanského soudního řádu, přestože žalobce v řízení co do základu svého nároku uspěl a soud své rozhodnutí o výši plnění založil toliko na znaleckém posouzení. Případný závěr, že úspěch žalobce byl pouze nepatrný, musí mít oporu v tom, jak řízení skutečně probíhalo a jaký byl jeho výsledek. Nerespektuje-li rozhodnutí o nákladech řízení průběh řízení a jeho výsledek, a je-li s ním v extrémním rozporu, je takové svévolné rozhodnutí porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| Pl. ÚS 38/23 | 6. 12. 2023 | 2 | 1. Jsou-li osobami, které nemají patřičné kvalifikační předpoklady, prováděny úkony, jejichž povaha je ryze zdravotní péčí (diagnostika, léčba) a vyžaduje vysoké nároky na jejich kvalifikaci a na jejich výkon, je taková praxe nejen v rozporu s podústavní právní úpravou, ale může zasahovat rovněž do základních lidských práv. Neodborná a nekvalitní péče totiž může mít dopad na zdraví osob, které se této péči podrobí, a představuje tak negativní zásah do jejich tělesné integrity. Napadená zákonná ustanovení však nezavádějí ani nelegitimizují praxi spočívající v poskytování nelékařských zdravotnických služeb v oblasti logopedie i jinými osobami než k tomu odborně způsobilými klinickými logopedy. 2. Dochází-li při výkonu praxe školských logopedů k překračování jejich kompetencí a vykonávají-li i činnost, jež přísluší pouze klinickým logopedům, je z hlediska ústavnosti napadených zákonných ustanovení podstatné, že stát disponuje a disponovat musí prostředky, jak je eliminovat. Prostředky, kt ... |
| II. ÚS 402/23 | 6. 12. 2023 | Počátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (zejména o vazbě, podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritu věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení) je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí. | |
| I. ÚS 2482/23 | 6. 12. 2023 | Prokáže-li žalobce existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (tj. základ svého nároku), avšak přiměřené zadostiučinění mu není přiznáno v plné žalované výši, přesto se při rozhodování o náhradě nákladů postupuje podle §142 odst. 3 občanského soudního řádu; to platí přiměřeně i pro rozhodování o nákladech odvolacího řízení, není-li v něm základ nároku žalobce úspěšně zpochybněn. Neučiní-li tak obecný soud, aniž by s ohledem na konkrétní okolnosti případu odůvodnil proč, poruší právo žalobce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 2137/23 | 5. 12. 2023 | Předmětem adhezního řízení je soukromoprávní nárok poškozeného a Ústavní soud shodně s Nejvyšším soudem (srov. usnesení ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020) nenachází legitimní důvod pro to, aby při zastupování klientů s totožným soukromoprávním nárokem byla výše tarifní hodnoty rozhodná pro sazbu odměny advokáta podle advokátního tarifu určována jinak pouze v závislosti na tom, zda jde o řízení trestní, nebo o řízení civilní. Případná menší intenzita právní pomoci či neúčelnost úkonů zmocněnce poškozeného v trestním řízení se může projevit v nižším počtu úkonů právní služby, případně jejich povaze (úkon či tzv. půlúkon). | |
|
Pl. ÚS 39/23 aktualizován (méně než 60 dnů) |
29. 11. 2023 | 2 | 1. Obec má veřejnoprávní povinnost přebírat komunální odpad od nepodnikajících fyzických osob, při jejichž činnosti na území obce daný komunální odpad vzniká. Náklady spojené s plněním této veřejnoprávní povinnosti nese obec. K jejich hrazení může obec zavést některý z poplatků za komunální odpad. Není však možno nad rámec těchto poplatků vyžadovat další platby. Zavede-li je obec, je takový postup obcházením zákona. 2. Vydávání obecně závazných vyhlášek obcí je výkonem práva obce na samosprávu. Do jejich obsahu lze tak zasahovat pouze v případě, je-li rozporný se zákonem. Plní-li obec své veřejnoprávní povinnosti v oblasti nakládání s komunálním odpadem v rozsahu, jaký je předepsán právní úpravou, není na újmu, informuje-li obec ve své obecně závazné vyhlášce rovněž o možnosti ukládat (za zvýhodněných podmínek) odpad ve sběrném dvoře v jiné obci. To platí tím spíše, že takový režim zpoplatnění provozu sběrného dvora zůstane zachován bez ohledu na to, zda informace o něm bude uvedena v ... |
| I. ÚS 1954/23 | 29. 11. 2023 | Nebyla-li poškozená informována o podaném dovolání, které výslovně směřovalo i do výroku o náhradě škody a dotýkalo se tedy bezprostředně jejích práv, nemohla se vyjádřit, a proto pro ni bylo následné usnesení Nejvyššího soudu zcela překvapivé. Nejvyšší soud tak zrušil rozhodnutí o náhradě škody vydané ve prospěch stěžovatelky, aniž by ta byla jakkoli zpravena o probíhajícím řízení. Překvapivým postupem a rozhodnutím Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu. | |
| I. ÚS 1942/23 | 29. 11. 2023 | Nebyla-li poškozená informována o podaném dovolání, které výslovně směřovalo i do výroku o náhradě škody a dotýkalo se tedy bezprostředně jejích práv, nemohla se vyjádřit, a proto pro ni bylo následné usnesení Nejvyššího soudu zcela překvapivé. Nejvyšší soud tak zrušil rozhodnutí o náhradě škody vydané ve prospěch stěžovatelky, aniž by ta byla jakkoli zpravena o probíhajícím řízení. Překvapivým postupem a rozhodnutím Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu. | |
| III. ÚS 2498/23 | 29. 11. 2023 | V duchu tzv. doktríny zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody musí být zřejmé, proč bylo k uvalení vazby přistoupeno a zda má dále trvat. Zároveň je třeba zvážit možnosti nahradit ji jiným vhodným opatřením podle trestního řádu. Obecné soudy nemohou svou obavu z trvání důvodů předstižné vazby odůvodňovat pouhým odkazem na trestní minulost obviněného a skutečnost, že je uživatelem návykových látek. Vždy je třeba zhodnotit i osobní poměry obviněného a uvést konkrétní zdůvodnění, proč hrozí, že bude trestnou činnost opakovat. | |
| II. ÚS 396/23 | 28. 11. 2023 | Ústavní soud proto shrnuje, že namítá-li osoba oprávněná podat opravný prostředek při podání opravného prostředku, že jí napadené rozhodnutí soudu nebylo řádně doručeno, že se s ním nemohla seznámit, a že jí proto nepočala běžet zákonná lhůta k podání opravného prostředku, nebo počala běžet později, má soud rozhodující o tomto opravném prostředku povinnost se s jejími námitkami náležitě vypořádat a její tvrzení ověřit. To platí, doloží-li tato osoba své námitky konkrétními relevantními skutečnostmi, které nejsou prima facie neopodstatněné a nevěrohodné. Otázku řádného doručení totiž soudy musí posuzovat materiálně, nikoliv formalisticky, aby zajistily ochranu ústavně zaručeného práva na přístup k soudu. Odmítne-li soud opravný prostředek jako opožděný, aniž by se námitkami o vadném doručení jakkoliv zabýval a vypořádal se s nimi, poruší ústavně zaručené právo osoby oprávněné podat opravný prostředek na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 1619/23 | 28. 11. 2023 | Z ústavních zásad ústnosti a přímosti hodnocení důkazů v trestním řízení vyplývají pro stížnostní soud při přehodnocování skutkových závěrů obdobné limity jako pro soud odvolací podle §263 odst. 7 trestního řádu. Přehodnocování takových aspektů výpovědí, jakými jsou upřímnost motivace či uvědomění řečníka, nelze provádět pouze na základě seznámení se s protokolem z veřejného zasedání, který zaznamenává pouze podstatný obsah řečeného. | |
| III. ÚS 1670/23 | 28. 11. 2023 | Pokud odvolací soud své rozhodnutí opře o právní názor, z něhož nutně implicitně vyplývá odpověď na určitou právní otázku, Nejvyšší soud toto musí vzít v potaz při rozhodování o přípustnosti dovolání. V opačném případě porušuje právo dovolatele na soudní ochranu. Pokud Nejvyšší soud zašle dovolání k vyjádření dalšímu účastníku řízení a z obsahu jeho vyjádření posléze při rozhodování o přípustnosti dovolání vychází, přičemž nedá možnost dovolateli na vyjádření reagovat, porušuje právo dovolatele na soudní ochranu. | |
|
I. ÚS 1096/23 aktualizován (méně než 60 dnů) |
22. 11. 2023 | Primárním úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je především posoudit, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Proto i přesto, že v řízení před obecnými soudy došlo k určitým procesním pochybením, je třeba s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, a to zejména zájmům, přání a potřebám nezletilého dítěte, i v rozhodnutí Ústavního soudu v souladu se zásadou zdrženlivosti citlivě upřednostnit nejlepší zájem dítěte a jen z důvodu zjištěných procesních pochybení obecných soudů nezasahovat zrušením ústavní stížností napadeného rozhodnutí do v mezidobí již stabilizovaných vztahů nezletilého dítěte s rodiči v rámci jeho svěření do střídavé péče. Takový přístup Ústavního soudu je odůvodněn zejména za situace, kdy procesní pochybení nemohou z ústavně právních hledisek (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a ... | |
| IV. ÚS 662/23 | 21. 11. 2023 | Ustanovení §66 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nezakládá odlišné „režimy“ postihu jednání podle jeho odst. 1 pro zvolené nebo ustanovené obhájce na straně jedné a jejich substituty na straně druhé. Uloží-li soud pořádkovou pokutu za jednání uvedené v §66 odst. 1 trestního řádu advokátovi, který byl substitutem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, poruší jeho základní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. | |
|
IV. ÚS 2827/22 aktualizován (méně než 60 dnů) |
15. 11. 2023 | V řízení o peněžité náhradě za nevydané pozemky podle §16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, není ústavně souladný takový výklad, který zvyšuje ceny uvedené podle §28a tohoto zákona ve vyhlášce č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „vyhláška“), toliko podle míry inflace běžného spotřebního zboží, a nezohledňuje růst cen nemovitostí. Koeficient šestinásobku finanční náhrady určené podle vyhlášky je s ohledem na časový odstup od účinnosti zákona o půdě zásadně neústavně nízký a odporuje závazným právním závěrům obsaženým v nálezech Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 21/19 (N 4/104 SbNU 36; č. 81/2021 Sb.) a ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. II. ÚS 4139/16 (N 129/86 SbNU 205). Z těchto nálezů plynou pro orgány veřejné moci tři závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) podmínky určování výše náhrady, která má být: 1. přiměřená a rozumná, 2. nemusí nutně dosahovat tržní ceny, 3. má odčinit n ... | |
|
IV. ÚS 2442/23 aktualizován (méně než 60 dnů) |
15. 11. 2023 | Jestliže se stížnostní soud namísto důsledného vypořádání konkrétních námitek obsažených ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně spokojil s obecným konstatováním o dostatečnosti a přesvědčivosti odůvodnění stížností napadeného usnesení soudu prvního stupně a se ztotožněním se s jeho závěry, a to navzdory tomu, že stěžovatel ve stížnosti uváděl skutečnosti, kterými se soud prvního stupně v usnesení nezabýval, nesplnil stížnostní soud přezkumnou povinnost a porušil tak právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 1068/22 | 15. 11. 2023 | I. Při posouzení, zda došlo ze strany základní školy k přijetí přiměřeného opatření zajišťujícího bezplatné vzdělávání osobě se zdravotním postižením ve smyslu §3 odst. 2 antidiskriminačního zákona a v souladu se závazky plynoucími z článku 5 odst. 3 a článku 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (CRPD), jakož i s požadavky článku 33 Listiny základních práv a svobod a článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení se článkem 2 Dodatkového protokolu, je v prvé řadě třeba zhodnotit, zda bylo v důsledku přijetí konkrétního opatření dosaženo toho, aby tato osoba mohla realizovat svá práva na rovnoprávném základě s ostatními. Primárním hlediskem tohoto posouzení je tedy otázka, zda tohoto účelu bylo dosaženo. II. Z ustanovení §3 odst. 2 antidiskriminačního zákona vyplývá povinnost základní školy přijmout přiměřená opatření ve vztahu k osobě se zdravotním postižením. Zprostit se této povinnosti lze pouze v případě, že by dané opatření představovalo pro šk ... | |
| II. ÚS 1224/23 | 15. 11. 2023 | Ústavní soud již v minulosti mj. dovodil, že byl-li podaný opravný prostředek odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o opravném prostředku zastaveno, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, má takový postup za následek odepření přístupu k soudu, a tím i porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (za všechny viz např. nález ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. II. ÚS 475/13 )]. K porušení tohoto práva může v některých případech dojít i tehdy, postupuje-li Nejvyšší soud při odmítnutí dovolání formálně správně (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 1967/18 , body 14-18, či nález ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1020/21 ). V nyní projednávaném případě Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele s poukazem na §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř., přičemž důvodem takového postupu bylo to, že v rozsudku odvolacího soudu absentuje zamítavý výrok. Stěžovatel jako žalobce ve věci náhrady za nemajetkovou újmu a jako osoba s omezenou svéprávností tedy n ... | |
| I. ÚS 1534/23 | 15. 11. 2023 | Poškozený musí být v trestním řízení řádně poučen o možnosti uplatnit nárok na náhradu újmy postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to jakmile vyjdou najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že trestný čin mohl být spáchán úřední osobou. Pokud poškozený v trestním řízení a) u orgánu činného v trestním řízení uplatnil v promlčecí lhůtě podle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle §43 odst. 3 trestního řádu b) a současně nebyl poučen o možnosti uplatnit nárok postupem podle č. 82/1998 Sb. jakmile vyšly najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že trestný čin mohl být spáchán úřední osobou, bude námitka promlčení vznesená státem vůči nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. zpravidla v rozporu s dobrými mravy. | |
|
Pl. ÚS 23/22 aktualizován (méně než 60 dnů) |
8. 11. 2023 | 2 | I. Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, kterým se stanovují výkupní ceny a zelené bonusy v tabulkách rozdělených podle druhů technologických postupů a roku uvedení výrobny elektřiny do provozu, je podzákonným právním předpisem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky. Při jeho posuzování není Ústavní soud v postavení instančně nadřízeného cenového orgánu, který by za konkrétní rok posuzoval přesnost matematických výpočtů a správnost jednotlivých měrných investičních nákladů. II. Energetický regulační úřad má při stanovení výše výkupních cen a zelených bonusů jistou míru správního uvážení, která však nesmí být zneužita, a musí v konečném důsledku zajistit naplnění zákonných záruk v podobě garance návratnosti a přiměřeného zisku nejpozději s koncem stanovených období. Zda k naplnění těchto zákonných záruk došlo, nebo nikoliv, přitom nelze posuzovat na základě cenového rozhodnutí pro jeden konkrétní rok, ale až v celém patnáctiletém období u požadavku na zajištěn ... |
| IV. ÚS 652/22 | 8. 11. 2023 | Zákonná úprava předběžné vazby obsažená v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních nestanoví žádné ohraničení její délky. Trvání předběžné vazby je vázáno na účel, kterým je zajištění vydání vyžádané osoby. Délka předběžné vazby však může být fakticky ovlivněna nejen řízením o vydání do cizího státu, ale také souběžně vedeným řízením o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neboť ministr spravedlnosti je navzdory přípustnosti vydání vyslovené pravomocným rozhodnutím soudu povinen vyčkat s rozhodnutím o povolení vydání do doby, než bude řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany skončeno, a to včetně případného soudního přezkumu [k tomu srov. zejména stanovisko pléna ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13 (ST 37/70 SbNU 619; č. 262/2013 Sb.)]. Samotná skutečnost, že osoba, o jejíž vydání žádá cizí stát, požádá o mezinárodní ochranu ještě před rozhodnutím o povolení vydání, nic nemění na existenci důvodů předběžné vazby. Obecné soudy však při rozhodování o př ... | |
| I. ÚS 2449/21 | 8. 11. 2023 | Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález sp. zn. III. ÚS 2856/21 ) selže-li stát v tom, že rozhodnutí obecných soudů v exekučním řízení nejsou materiálně vykonatelná a exekuce je zastavena, nemůže z toho být automaticky pro účely rozhodování o náhradě nákladů povinného dovozováno zavinění na skončení exekučního řízení na straně oprávněného. Místo toho by měl obecný soud zvažovat, zda v takovém případě nejsou dány podmínky pro aplikaci moderačního práva ve smyslu §150 o. s. ř. Tento právní názor se ovšem neuplatní v případě, že oprávněným je orgán státní moci, neboť z ústavněprávního hlediska není rozhodné, která část státní moci ponese (finanční) odpovědnost za náklady marného exekučního řízení. | |
| III. ÚS 1786/22 | 8. 11. 2023 | Nedostojí-li obecné soudy své povinnosti přesvědčivě a srozumitelně odůvodnit svůj právní závěr, že není v nejlepším zájmu dětí být ve střídavé (byť i nestejnoměrné) péči obou rodičů, poruší právo dotčeného rodiče na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 2300/21 | 8. 11. 2023 | Nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením základního práva na soudní ochranu. Pokud obecný soud řádně neodůvodní své rozhodnutí, resp. nevypořádá se dostatečně s námitkami obviněných, porušuje tím právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. | |
|
I. ÚS 1750/23 aktualizován (méně než 60 dnů) |
7. 11. 2023 | I. Ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je „zbytkové“ ustanovení, které se pro výpočet odměny použije ve všech ostatních případech, kdy předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanovení advokátního tarifu. Je li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně §8 odst. 1 téhož předpisu. V opačném případě jde o nerespektování kogentní právní úpravy případně porušující právo účastníka na ochranu vlastnictví podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Má-li odvolací soud na určení hodnoty věci ve smyslu §8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, od ... | |
|
IV. ÚS 1971/23 aktualizován (méně než 60 dnů) |
1. 11. 2023 | Jednou z ústavních zásad práva na soudní ochranu je předvídatelnost soudního rozhodnutí, resp. zákaz vydání překvapivého rozhodnutí. O překvapivé rozhodnutí jde též tehdy, nedostanou-li účastníci řízení příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů nebo k odlišnému právnímu hodnocení. Účastníkům řízení má být totiž zřejmé, co je pro řešení věci relevantní, ať jde o otázky skutkové, či právní. Účastník řízení má rovněž právo být informován o podáních, která byla v řízení učiněna, a o jejich obsahu tak, aby se k nim mohl případně vyjádřit. Nevěděl-li proto stěžovatel v postavení poškozeného o podaném dovolání (byť výslovně směřovalo i do výroků o náhradě škody a bezprostředně se dotýkalo jeho právní sféry) a nemohl se k němu vyjádřit, bylo pro něj usnesení Nejvyššího soudu zcela překvapivé. Poškození se tak ocitli v situaci, kdy bez jejich vědomí a bez možnosti na tuto situaci jakkoliv reagovat Nejvyšší soud zrušil v jejich prospěch vydaná rozhodnutí o náhradě škody a nemajetkové ... | |
| II. ÚS 2225/23 | 1. 11. 2023 | Pokud obecný soud vydá předběžné opatření bez toho, aby prokázal obecné předpoklady pro nařízení předběžného opatření plynoucí z §74 odst. 1 o. s. ř., je takový postup nejen v rozporu s požadovaným účelem předběžných opatření, ale i s právem účastníků řízení na soudní ochranu. V řízení o předběžném opatření ve věci umístění nezletilce (věku blízkého dosažení zletilosti) do zařízení poskytujícího ústavní výchovu je neumožnění, aby se ve věci mohl vyjádřit, nejen v rozporu s nejlepším zájmem dítěte a odepřením možnosti využití participačních práv, ale i výrazem svévole při aplikace práva. | |
| IV. ÚS 1642/22 | 31. 10. 2023 | Soud nedostojí ústavnímu požadavku na přezkum opatření obecné povahy, shledá-li takové opatření zákonným, ačkoli neobsahuje přezkoumatelné odůvodnění úpravy určité otázky. Toto odůvodnění soud nemůže dovozovat z jiných opatření, přestože obsahují obdobnou úpravu. | |
| IV. ÚS 1641/23 | 31. 10. 2023 | Jestliže navrhovatel žádost o odkladný účinek a správní žalobu spojí v jednom společném podání, mají obecné soudy při posuzování žádosti o odkladný účinek povinnost vycházet z celého obsahu podání. Pokud správní soud v odůvodnění usnesení o nepřiznání odkladného účinku konstatuje, že navrhovatel nesplnil povinnost tvrdit konkrétní újmu, aniž by se jakkoliv vypořádal s konkrétními tvrzeními navrhovatele o hrozící újmě, neobstojí takové rozhodnutí z hlediska požadavku náležitého odůvodnění, který vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 650/23 | 31. 10. 2023 | Tím, že stěžovatelé nedostali možnost v řízení účinně argumentovat, nebo se do něj vůbec jakkoli zapojit, došlo k porušení jejich práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a jejich práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tato procesní povinnost obecných soudů je o to důležitější v řízení ve druhé instanci, neboť po přijetí rozhodnutí stížnostního soudu již stěžovatelé nemají procesní nástroj, kterým by mohli své argumenty uplatnit. Analogické použití §12a advokátního tarifu na případ zvoleného zmocněnce poškozených je možné pouze tehdy, jsou-li náklady zvoleného zmocněnce neúměrně vysoké ve srovnání s přiznanou výší náhrady škody, a pouze při náležitém a pečlivém odůvodnění takového postupu. | |
| III. ÚS 953/23 | 31. 10. 2023 | Konstatují-li soudy, že 1) ohledně konkrétní části domu chybně vymezené geometrickým plánem, který vedl pomyslnou hranici v stavebně neoddělitelném místě tak, že se ani nemohlo jednat o samostatnou věc, nemohlo být nikdy vlastnické právo převedeno a nabyto, a že 2) kupní smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná, platí tentýž závěr i pro tímto geometrickým plánem chybně vymezenou část pozemku pod odpovídající částí domu, ač by tato byla jinak způsobilá být samostatnou věcí jako nový pozemek, neboť není pochyb o tom, že smluvní strany kupní smlouvy nezamýšlely tuto část pozemku jako nový pozemek samostatně převést/nabýt a předmět koupě a prodeje určily chybně, jen v důvěře v geometrický plán. Z týchž důvodů pak ani další kupní smlouva nemůže být platným nabývacím titulem k nabytí vlastnictví předmětné části domu a pozemku pod ní, ať by šlo o nabytí vlastnického práva od vlastníka či od nevlastníka. Skutková podstata nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka na základě d ... | |
| III. ÚS 647/23 | 31. 10. 2023 | I. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ač k tomu nebyl dán zákonný důvod, dopouští se tím odepření práva přístupu k soudu jakožto součásti ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Existují-li podle judikatury Nejvyššího soudu výjimečné případy, v nichž se ustanovení §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu nepoužije, ač se dovolání týká nároku se samostatným skutkovým základem, který nepřevyšuje 50 000 Kč a nejde o pracovněprávní či spotřebitelskou věc, je Nejvyšší soud povinen tuto skutečnost zohlednit při posuzování dovolání a v odůvodnění rozhodnutí, jímž se dovolání odmítá jako nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, vysvětlit, proč v dané věci nebylo možno uplatnit ony výjimky plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu. V opačném případě Nejvyšší soud porušuje právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnut ... | |
| II. ÚS 2065/23 | 24. 10. 2023 | I. Byla-li odsouzenému při podmíněném propuštění uložena povinnost „podle svých sil zaplatit náhradu škody“, nemohou soudy rozhodnout o výkonu zbytku trestu odnětí svobody z pouhé skutečnosti neplacení škody, nýbrž musí zkoumat, zda odsouzený měl reálnou možnost cokoliv zaplatit. II. Nesplnění povinnosti zaplatit způsobenou škodu nelze odsouzenému dávat vždy za vinu, je-li způsobena exekučním postihem jeho majetku, zvláště předchází-li časově vymáhané pohledávky okamžiku odsouzení. | |
| II. ÚS 2638/23 | 24. 10. 2023 | Pokud soud omylem zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by předtím účastníka vyzval k úhradě, odepře mu tím právo na přístup k soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| IV. ÚS 1749/23 | 24. 10. 2023 | Krajský soud tím, že rozhodl před uplynutím konce stěžovatelem avizované lhůty pro doplnění odůvodnění stížnosti, aniž by uvedl relevantní důvod pro nutnost vydat rozhodnutí neprodleně a aniž by stěžovateli sdělil, že jím uvedenou lhůtu považuje za nepřiměřenou a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, porušil jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. | |
| II. ÚS 2042/22 | 19. 10. 2023 | Ustanovení §7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi stanoví, že oprávněné osobě se vydá věc, jež s nemovitou věcí ve vlastnictví oprávněné osoby funkčně souvisela nebo souvisí. Účelem citovaného ustanovení je umožnit církvím a náboženským společnostem restituci i takového nemovitého majetku, u kterého lze důvodně předpokládat, že bez něho by nemohl být majetek, který již vlastní, náležitě využíván, případně takového majetku, který by nemohla dotčená povinná osoba řádně užívat a který tedy lépe poslouží oprávněné osobě. Jestliže by nevydání pozemku v restituci kvůli sporné stavbě na tomto pozemku vedlo k tomu, že bude rozbito funkční propojení s ostatními nemovitostmi ve vlastnictví oprávněné osoby, neboť dotčený pozemek tvoří součást funkčně provázaného souboru nemovitostí, pak jde o neústavní závěr obecných soudů. | |
| III. ÚS 1470/23 | 18. 10. 2023 | V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. | |
| III. ÚS 1344/23 | 18. 10. 2023 | V podmínkách právního státu má být v každém konkrétním případě pečlivě zvažována intenzita nesplnění právní povinnosti (resp. zákonem stanovených podmínek) ve vztahu k negativním dopadům, z tohoto porušení vyplývajícím. Je-li proto v zákonné normě výslovně předvídáno správní uvážení poskytovatele dotace, musí této svojí povinnosti dostát. V opačném případě se totiž protiví základnímu principu právního státu, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy). | |
| III. ÚS 1664/23 | 17. 10. 2023 | I. Rozhoduje-li soud o vazbě více obviněných, musí být z jeho úvah a závěrů zřejmé, jak se individuálně týkají každého z nich. Obviněné nelze vzít do vazby "skupinově" a podmínky pro její užití musí být zcela splněny a jejich splnění srozumitelně vysvětleno u každého z obviněných. Zvláště při hodnocení osobních poměrů obviněného představují neindividualizované závěry porušení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Při posuzování hrozby vysokého trestu nemůže soud vycházet toliko ze zákonné sazby uvedené v trestním zákoníku. Soud musí na základě individualizovaných skutkových i právních úvah dospět nejen k závěru, že obviněnému hrozí uložení trestu odnětí svobody alespoň ve výši osmi let, ale zároveň hrozba uložení trestu v této výši nesmí vzbuzovat vážné pochybnosti. | |
| I. ÚS 1934/23 | 11. 10. 2023 | I. Ústavní soud se již mnohokrát ve své judikatuře vyjádřil k principu právního státu, z nějž vyplývá i závaznost vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby, tj. i pro samotný Ústavní soud [srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 11/02 (N 87/30 SbNU 309, č. 198/2003 Sb.)]. Není přitom závazný jen výrok nálezu, ale i jeho odůvodnění, resp. ty jeho části, jež obsahují „nosné“ důvody. Právní názor obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu – má-li obecnou povahu – je závazný při řešení typově shodných případů. II. Uzná-li soud ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem základ žalobcova nároku, tj. existenci nemajetkové újmy, avšak přiměřené zadostiučinění mu nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Ústavního soudu při rozhod ... | |
| III. ÚS 1504/23 | 11. 10. 2023 | Soud jedná svévolně, nerespektuje-li žalobcovo právo na náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 3 o. s. ř., přestože své rozhodnutí o výši plnění založí toliko na znaleckém posouzení a na své úvaze a žalobu v žádném konkrétním rozsahu nezamítá z důvodu, že ohledně něj je nedůvodná co do základu. Takové svévolné rozhodnutí soudu, které je vydáno v extrémním rozporu s tím, jak řízení proběhlo, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 460/23 | 11. 10. 2023 | Pokud odvolací soud ve sporu o určení vlastnictví k nemovitosti vyjde z fiktivní tarifní hodnoty 50 000 Kč podle §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ač účastníci řízení i soud prvního stupně vycházeli při stanovení výše nákladů řízení z §8 odst. 1 advokátního tarifu, považujícího za tarifní hodnotu skutečnou cenu nemovitosti, a s tímto svým názorem účastníky řízení předem neseznámí a neposkytne jim tak prostor pro předložení jejich argumentace, poruší zákaz tzv. překvapivých rozhodnutí a nedostojí požadavku, aby rozhodnutí bylo pro účastníky předvídatelné. Takový postup odvolacího soudu je porušením práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Má-li soud ve sporu o určení vlastnictví k nemovitosti k dispozici ocenění nemovitosti z jiného (např. pozůstalostního) řízení, měl by při rozhodování o nákladech řízení vycházet zásadně z něj. Vyjde-li soud v rozporu s tím z fiktivní tarifní hodnoty 50 000 Kč podle §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ... | |
| III. ÚS 2722/22 | 11. 10. 2023 | Označí-li Nejvyšší soud právní otázku předestřenou v dovolání za polemiku se skutkovým stavem či námitku jiné vady v řízení, a proto neposoudí, zda tato právní otázka zakládá přípustnost dovolání, dopouští se tím odepření přístupu k soudu. | |
| III. ÚS 3454/21 | 9. 10. 2023 | 1. Ústavní soud se k problematice nákladů řízení staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a nákladové rozhodování, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení proto může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. 2. Rovněž ve sporech o ochranu osobnosti se rozhoduje o nákladech řízení podle rozsahu úspěchu ve věci samé a plná náhrada nákladů nemusí navzdory rozhodnutí o důvodnosti základu žaloby nastupovat automaticky, je-li to odůvodněno okolnostmi konkrétního případu a tyto okolnosti jsou účastníkům řízení odpovídajícím způsobem v ... | |
| I. ÚS 990/23 | 27. 9. 2023 | Neodůvodní-li obecný soud řádně svůj závěr ohledně přiměřenosti smluvní pokuty, byť účastnící řízení přiměřenost kvalifikovaně zpochybňovali a její moderaci požadovali, poruší jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. | |
| II. ÚS 565/21 | 25. 9. 2023 | Účastníkem tvrzené porušení ústavně garantovaného základního práva nebo svobody musí být ze strany obecného soudu adekvátně vypořádáno již v řízení před ním vedeným; tento závěr platí o to více, spočívá-li účastníkem vznesený nárok přímo v nápravě tvrzeného zásahu do jeho základního práva nebo svobody a představuje tak klíčový bod žalobní argumentace. Tato povinnost pro obecný soud plyne jednak z jeho povinnosti vypořádat se se všemi pro meritorní rozhodnutí relevantními námitkami účastníků řízení (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a jednak z povinnosti všech soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám (čl. 4 Ústavy). |