| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
| II. ÚS 2610/23 | 14. 2. 2024 | Jakkoliv si soud nemusí být vůbec vědom technických problémů na straně státu při doručování e-mailu, podstatné je z ústavněprávního hlediska, že postupoval-li účastník řízení „stanoveným postupem“ podle čl. 36 odst. 1 Listiny, není možné mu klást k tíži objektivně vzniklé pochybení – lhostejno, zda vzniklo na straně ministerstva, anebo u soudu. | |
| I. ÚS 1858/23 | 13. 2. 2024 | Zamítnou-li soudy návrh údajného biologického otce, který se domáhá provedení testu DNA za účelem zjištění svého biologického otcovství k tříletému dítěti, z důvodu, že v nejlepším zájmu tohoto tříletého dítěte — které žije ve fungující rodině s matkou, právním otcem a sourozenci — nyní není, aby soudy zjistily, zda je jeho biologickým otcem cizí muž, a případně upravily jejich styk, neporuší právo údajného biologického otce a tříletého dítěte na soukromý život podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. | |
| III. ÚS 2196/23 | 8. 2. 2024 | Je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího. | |
|
II. ÚS 1578/21 (méně než 60 dnů) |
7. 2. 2024 | Na základě ustanovení čl. IX bodu 2 části sedmé zákona č. 258/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba pod pojem „rozhodčí řízení“ analogicky zahrnout také řízení o zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu §31 a následujících zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Pokud obecné soudy aplikují v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, který byl vydán na základě rozhodčí smlouvy uzavřené před 30. 11. 2016, zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 12. 2016, poruší tím právo spotřebitele na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| I. ÚS 1143/23 | 7. 2. 2024 | Součástí ochrany soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je právo na přiměřeně vysoké finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož výše musí dostatečně odrážet intenzitu zásahu této sféry. Základním principem odškodňování újmy na osobnostních právech je posouzení všech okolností věci a přiznání co možná nejvíce srovnatelných částek za objektivně podobné újmy. Z principu rovnosti, vyjádřeného v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pak vyplývá, že uvedená východiska se musí uplatnit zásadně obdobně ve srovnatelných situacích. Tedy například jak u nároků na odčinění újmy na zdraví, tak na odčinění újmy ze smrti osoby blízké, protože tyto nároky vyplývají z práva na život a srovnatelně slouží k ochraně osobnostních práv, která je ústavně zaručena. Stanoví-li veřejná moc rozdílnou právní úpravu pro odškodnění újmy pozůstalých ve srovnatelných situacích nezaviněné smrti blízké osoby, musí pro to mít ospravedlnitelné důvody ... | |
| II. ÚS 244/23 | 7. 2. 2024 | Účelem formulace „náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku“ obsažené v §154 odst. 1 trestního řádu je předejít tomu, že by odsouzený měl hradit náklady, které poškozený vynaložil „zbytečně“, respektive které nemusel účelně vynaložit pro dosažení úspěšného výsledku řízení (např. pokud zmocněnec poškozeného vykonal nepotřebné úkony). Citovaná část §154 odst. 1 trestního řádu však soud neopravňuje, aby při rozhodování o nákladech řízení přezkoumával správnost výroku o nároku poškozeného na náhradu újmy a v případě odlišného právního názoru poškozenému nepřiznal nárok na náhradu nákladů, přestože byl v adhezním řízení úspěšný. | |
| IV. ÚS 2939/23 | 24. 1. 2024 | Z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plyne rovněž právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Přestože §243f odst. 3 občanského soudního řádu umožňuje Nejvyššímu soudu odůvodnit rozhodnutí, jímž bylo dovolání odmítnuto, pouze stručně, nelze rezignovat na požadavek, aby bylo poskytnuto alespoň nějaké odůvodnění, které vysvětlí, proč Nejvyšší soud dovolání odmítl. Právo na přístup k soudu plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje upřednostnit ten výklad právního předpisu, který vede k objektivní přípustnosti opravného prostředku, před takovou nepřípustností. | |
| IV. ÚS 2173/23 | 24. 1. 2024 | Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby soud v řízení o výživném, zabývá-li se schopnostmi a možnostmi povinného rodiče, bral v úvahu nikoli obecné možnosti, ale možnosti odpovídající reálné situaci povinného rodiče v čase a místě. Tvrdí-li povinný rodič důvody, pro které nebyl schopen dosahovat vyšších příjmů, musí se soud tímto tvrzením zabývat (vést k nim dokazování). Dospěje-li pak soud k závěru, že nelze (v rozhodné minulosti) po povinném rodiči spravedlivě požadovat, aby jeho příjem byl vyšší, než skutečně byl, musí vycházet pouze ze skutečného příjmu. S ohledem na právo na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnického práva zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se soudy musí při rozhodování o výši výživného zpětně vyvarovat ovlivnění tím, že v době rozhodování jsou poměry povinného rodiče lepší a je schopen výživné doplatit. Aktuální příjmy mo ... | |
| Pl. ÚS 30/23 | 17. 1. 2024 | 2 | 1. Mimořádnými okolnostmi, za kterých může být vyhlášen stav legislativní nouze (§99 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), mohou být jen takové okolnosti, které se vymykají obvyklému běhu věcí, a z tohoto důvodu jsou i neočekávané, resp. obtížně předvídatelné. Ohrožení či hrozba musí být reálné a bezprostřední. Za hrozbu značné hospodářské škody lze považovat i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, tj. takové, s nímž se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky (např. využitím rezerv, rozpočtovými škrty či přesuny). 2. Význam parlamentní diskuse spočívá v možnosti konfrontace názorů napříč politickým spektrem, jež je zárukou svobodné soutěže politických sil podle čl. 5 Ústavy. Porušení jednacího řádu proto může mít ústavněprávní rozměr, není-li v jeho důsledku umožněno parlamentní menšině se k obsahu návrhu zákona kvalifikovaně vyjádřit. Parlamentní opozice může k dosažení vlastních politických cílů oddalovat či blokovat rozhodnutí přijímané větš ... |
| I. ÚS 2086/23 | 17. 1. 2024 | Rozhodnou-li obecné soudy nepřezkoumatelně svévolně o výši náhrady nákladů řízení, poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 410/23 | 17. 1. 2024 | Závěr, že smlouva uzavřená se členem statutárního orgánu obchodní korporace může být smluvně podřízena režimu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pouze s limity, které vyplývají z kogentních norem práva obchodního (respektive korporačního) a občanského, respektuje autonomii vůle smluvních stran (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) i zásadu pacta sunt servanda (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Takovým limitem je i požadavek schválení smluvního ujednání o odměně člena statutárního orgánu nejvyšším orgánem akciové společnosti, v němž se odráží ochrana práv a oprávněných zájmů akcionářů, třetích osob i akciové společnosti samotné. | |
| III. ÚS 2676/22 | 17. 1. 2024 | Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání z důvodu (objektivní) nepřípustnosti podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (předmět řízení je tvořený nárokem na peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč), protože má za to, že předmětem dovolání jsou dva či více nároků se samostatným skutkovým základem, u nichž je přípustnost nutno posoudit individuálně, musí v odůvodnění svého rozhodnutí jasně a srozumitelně vysvětlit své úvahy, na základě kterých přijal závěr, že každý nárok má (odlišný) samostatný skutkový základ. V opačném případě Nejvyšší soud porušuje právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí, jež je součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| III. ÚS 1472/23 | 11. 1. 2024 | Je povinností odvolacího soudu, aby, dospěje-li k závěru o věcné správnosti výroku na základě odlišného právního posouzení věci, s tímto odlišným právním posouzením seznámil účastníky řízení a dal jim příležitost se k němu vyjádřit. Dozví-li se účastník řízení o změněném právním závěru až z vyhlášeného rozsudku odvolacího soudu, popř. z jeho písemného vyhotovení a nemá možnost proti němu argumentačně brojit a eventuálně vznášet důkazní návrhy, jde o porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. | |
| II. ÚS 1318/23 | 10. 1. 2024 | Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. | |
| IV. ÚS 2151/23 | 10. 1. 2024 | Platí-li věřiteli třetí osoba, věřitel nemůže platbu odmítnout s účinkem odvrácení splnění dluhu, pokud je taková platba projevem vůle třetí osoby plnit na dlužníkův dluh a pokud dlužník s plněním třetí osoby projeví souhlas (§1936 odst. 1 věta první občanského zákoníku). Tvrdí-li žalovaný ručitel (avalista), že obě tyto podmínky byly splněny a dluh zanikl, pak soudy musí žalovanému umožnit tvrzení prokázat a poskytnout mu v případě potřeby i poučení o neunesení důkazního břemene. Spokojí-li se v rozporu s tím s neúplně či nejednoznačně zjištěným skutkovým stavem, poruší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| II. ÚS 2858/23 | 10. 1. 2024 | Podle trestního zákoníku může soud podmíněně odsouzenému uložit povinnost, aby „podle svých sil“ zaplatil náhradu škody. Soudy nemohou rozhodnout o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody z pouhé skutečnosti neplacení škody, nýbrž musí zkoumat, zda odsouzený měl reálnou možnost škodu zaplatit. | |
| II. ÚS 241/21 | 10. 1. 2024 | Zásada předvídatelnosti soudního rozhodování v civilním řízení vyžaduje, aby odvolací soud, který hodlá pro věcnou správnost potvrdit meritorní výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak z důvodu odlišného právního názoru hodlá při totožných skutkových okolnostech v podstatných ohledech změnit jeho nákladový výrok, o tomto svém názoru a důvodech k němu vedoucích včas uvědomil toho účastníka řízení, jehož by takové rozhodnutí negativně dotklo, aby se k danému názoru odvolacího soudu mohl vyjádřit a vlastní argumentací se jej pokusit zvrátit. | |
| III. ÚS 2148/23 | 10. 1. 2024 | V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.). V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.) je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné. | |
| IV. ÚS 2334/23 | 10. 1. 2024 | Vyšel-li krajský soud při stanovení odměny zmocněnce poškozeného v trestní věci z tarifní hodnoty vztahující se jen k nemajetkové újmě a při určení výše tarifní hodnoty zcela abstrahoval od toho, že stěžovateli (poškozenému) byla přiznána i náhrada újmy majetkové (škody), porušil tím právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Skutečnost, že poškozenému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, jejíž výše se měla počítat i se zohledněním přiznané majetkové újmy, současně ale neznamená, že soud musí poškozenému náhradu nákladů řízení přiznat v plné výši, existují-li zde výjimečné okolnosti, pro které je namístě přiznat náhradu nákladů v nižší výši, případně ji vůbec nepřiznat. | |
| I. ÚS 2956/23 | 10. 1. 2024 | I. Parodie či satira, které jsou obecně chápány jako umělecké či obdobné projevy či příspěvky do veřejné debaty, které ze své podstaty provokují a pobuřují, jsou obecně chráněny svobodou projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Humor, nadsázka, ironie i sarkazmus totiž jsou nutnou součástí společenského dialogu a obecně přispívají ke svobodné výměně názorů a myšlenek jako nutnému atributu demokratické společnosti. Jakýkoli zásah do tohoto prostoru je pak nutné podrobit přísným kritériím a nahlížet na něj se zvláštní obezřetností. Satirické, humorné či sarkastické projevy je třeba zkoumat nikoli izolovaně, nýbrž v celém svém kontextu, a je třeba zohlednit skutečný obsah informací, jejich přínos k diskuzi o otázce obecného zájmu, jakož i pravdivost jejich základu. Ochrany svobody projevu nepožívají nenávistné projevy, byť by měly satirický či parodický charakter. II. Rozhodování srovnatelných věcí podle „pilotního rozhodnutí“, jako projev racionalizace soudního řízení, v zá ... | |
| III. ÚS 3047/23 | 9. 1. 2024 | Posouzení splnění zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je věcí soudcovské úvahy, nikoliv však libovolného rozhodování. Stojí-li úvaha soudu v podstatě na "pocitu", že dosavadní doba výkonu uloženého trestu není dostačující pro nápravu stěžovatele, pak zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění za situace, kdy stěžovatel vyvinul značné úsilí, aby byl účel trestu naplněn, se spíše jeví jako výraz jisté generální prevence vůči pachatelům společensky vysoce nebezpečné trestné činnosti. Každý případ je třeba hodnotit individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného, neopomíjeje též jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody i po jeho případném podmíněném propuštění na svobodu i další relevantní informace. Shledaný závěr soudu o nenaplnění podmínky polepšení stěžovatele je však co do argumentace obecný, nedostatečně odůvodněný a formalistický a zasahující tak do práva stěžo ... | |
| III. ÚS 1459/22 | 9. 1. 2024 | Ústavní soud dovozuje, že trestní postih pomluvy má být vyhrazen těm nejzávažnějším zásahům do osobnostních práv a tímto prizmatem je třeba posuzovat, zda došlo k naplnění formálních znaků tohoto trestného činu. Při posuzování otázky, zda je nepravdivý údaj "způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost" poškozeného, jakožto obligatorního znaku objektivní stránky trestného činu pomluvy, musejí orgány činné v trestním řízení pečlivě hodnotit okolnosti posuzovaného případu a při výkladu uvedených pojmů vycházet z principu subsidiarity trestní represe jako hlavního interpretačního vodítka. | |
| IV. ÚS 729/23 | 9. 1. 2024 | Obecný soud poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu, pokud z důvodu extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel a nedostatečného seznámení se s obsahem příslušného spisového materiálu přehlédne oprávněný a řádně uplatněný nárok na náhradu nákladů řízení. | |
| IV. ÚS 2206/23 | 8. 1. 2024 | Při rozhodování o změně bydliště a místa výkonu povinné školní docházky je soud vždy povinen zohlednit nejlepší zájem dítěte. Z odůvodnění musí být zřejmé, co je v konkrétní situaci nejlepším zájmem, jak k takovému závěru soud dospěl a jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s právy a právem chráněnými zájmy dalších účastníků řízení. Pokud soud hodlá zásadním způsobem změnit místo bydliště dítěte a místo výkonu povinné školní docházky, musí dát dítěti dostatečný procení prostor, aby se k takovým změnám mohlo vyjádřit. V případě, že tak soud neučiní, jde o porušení práva stěžovatele na soudní ochranu (podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod), ve spojení s právem na rodinný život zaručený čl. 10 Listiny základních práv a svobod a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. |