ECLI:CZ:NSS:2018:1.AS.334.2018:6
sp. zn. 1 As 334/2018 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudkyně
JUDr. Marie Žiškové a soudce JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Městský soud v Brně, se sídlem Polní 39, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 6. 5. 2015, č. j. 30 A 41/2015 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á.
II. Žádný z účastníků n em á p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany
před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v nesprávném způsobu doručování
zásilek. Krajský soud zastavil řízení v záhlaví uvedeným usnesením pro nezaplacení soudního
poplatku.
[2] Proti usnesení krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil kasační stížností.
[3] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který
za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu odstraněn, soud usnesením návrh odmítne [§46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.].
[4] Stěžovatel podal svou kasační stížnost sám, aniž by byl zastoupen advokátem. Zároveň
je soudu z úřední činnosti známo, že stěžovatel nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které
je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. U stěžovatele je tak obecně třeba
trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel napadl usnesení
krajského soudu, který rozhodl ve věci samé (zastavil řízení), proto stěžovatele tíží v řízení
před Nejvyšším správním soudem poplatková povinnost a musí být zastoupen advokátem (srov.
usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
O ustanovení zástupce z řad advokátů stěžovatel nepožádal.
[5] Byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti
povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém
dalším řízení o kasační stížnosti byl znovu a znovu poučen a vyzván k doložení plné moci
pro advokáta.
[6] Stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 1430 případech, většinou svými
podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Soud jej již mnohokrát poučil o podmínce povinného
zastoupení advokátem i o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů za splnění
podmínek §35 odst. 9 s. ř. s. (viz např. usnesení ze dne 20. 4. 2016, č. j. 6 As 74/2016 – 6, ze dne
16. 7. 2012, č. j. 8 As 79/2012 – 7, nebo ze dne 18. 6. 2012, č. j. 8 As 71/2012 – 7). Lze proto
spolehlivě předpokládat, že stěžovatel je o této podmínce řízení i možnosti požádat o ustanovení
zástupce dostatečně informován. V nynějším řízení se proto jeví neefektivní a formalistické
stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků §105 odst. 2 s. ř. s.
Soudu je navíc z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 8 As 71/2012
či sp. zn. 8 As 79/2012), že výzvy k doložení zastoupení adresované stěžovateli obvykle neplní
svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný
„ping pong“ mezi stěžovatelem a Nejvyšším správním soudem, který prodlužuje řízení o kasační
stížnosti o několik týdnů až měsíců.
[7] Obdobný procesní postup volí v případě opakujících se podání stěžovatele také Ústavní
soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti vyslovil,
že poučení o této povinnosti není potřebné stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním
řízení, neboť byl poučen v předchozích identických případech. Pokud lze vycházet
ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé
jej zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání
na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní
(srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 329/15, ze dne
24. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 479/15, ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3841/14, nebo ze dne
25. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 3561/14). Uvedené závěry lze obdobně vztáhnout i na poučování
o povinnosti být zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl Nejvyšším
správním soudem poučen o této povinnosti nesčetněkrát, její existence si proto musí
být nepochybně vědom. Pokud přesto podle těchto poučení nepostupuje, dokládá tím svůj zjevně
obstrukční a nevážný, ba až abusivní přístup k soudnímu procesu.
[8] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle §46
odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v povinném
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by vyzval stěžovatele k doložení plné
moci udělené advokátovi.
[9] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu