ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.440.2017:27
sp. zn. 1 Azs 440/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: I. R., zastoupeného
Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2017, č. j. OAM-84/LE-LE05-LE24-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2017,
č. j. 60 Az 52/2017 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 8. 2017 neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který
ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Závěr o nedůvodnosti žaloby opřel o zjištění
vyplývající ze správního spisu: žalobce se narodil na západě Ukrajiny, do Luhanské oblasti
se přestěhoval za svou manželkou a zůstal tam žít i po rozvodu až do začátku válečných operací,
následně se přestěhoval za sestrou zpět na západ Ukrajiny. Z důvodu nedostatku pracovních
příležitostí odjel hledat práci do Evropské unie. Podle krajského soudu měl žalobce možnost
vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny a neuvedl žádné skutečnosti, které by mu v tom bránily.
Tento způsob řešení ostatně žalobce využil a dočasně pobýval na západní Ukrajině ve Lvovské
oblasti. Ekonomické a sociální obtíže v novém bydlišti nejsou z hlediska důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany rozhodné.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel byl přesvědčen, že kasační stížnost je přijatelná, protože rozsudkem krajského
soudu došlo k pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Krajský soud nesprávně akceptoval nepřezkoumatelné a neúplné vyhodnocení účinnosti využití
vnitřního přesídlení, čímž nerespektoval právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2017, č. j. 4 Azs 197/2016 – 94. V tomto rozsudku soud stanovil
požadavek individualizovaného vyhodnocení situace a odmítl paušalizující odkaz na zákon
o zajištění práv a svobod vnitřně přesídlených osob, na který odkázal žalovaný i v nyní
posuzované věci.
[5] Již v žalobě stěžovatel namítl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil eventuální existenci
vážné újmy podle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, a to především ve vztahu k možnosti
využití vnitřního přesídlení. Žalovaný i soud nesprávně dovodili, že stěžovatel prokázal svým
přesídlením do Lvovské oblasti, že v jeho případě je vnitřní přesídlení možností, kterou je třeba
zvolit v reakci na ohrožení všeobecným konfliktem v stěžovatelově původním bydlišti
v Luhansku. Na západní Ukrajině byl stěžovatel nucen přežívat v provizorních podmínkách
v domě své sestry, v němž ve dvou místnostech musel žít se sestrou, jejím manželem a rodinou
své neteře. Vnitřní přesídlení nepředstavovalo pro stěžovatele dlouhodobější řešení vzhledem
k jeho osobním a ekonomickým podmínkám - absenci vazeb mimo původní bydliště, které
by umožňovaly přežití v klidnější části Ukrajiny, nucenému zanechání majetku v původním
bydlišti a nemožnosti získání výdělku na Ukrajině. Tyto skutečnosti nutně vedou k závěru,
že využití vnitřní ochrany je pouze iluzorní možností, kterou po stěžovateli nebylo možné
požadovat.
[6] Stěžovatel připustil, že krajský soud se zabýval možností vnitřního přesídlení komplexněji
než žalovaný, ovšem stejně jako žalovaný vyšel ze skutečnosti, že si stěžovatel našel dočasné
útočiště u své sestry na západní Ukrajině, aniž by zohlednil nemožnost přebývat na západě
Ukrajiny delší dobu. Pokud vnitřní přesídlení nemůže zaručit byť jen základní přežití, nelze
jej považovat za přípustné řešení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadené rozhodnutí a správní spis.
Zdůraznil přitom, že podle §2 odst. 7 zákona o azylu vážnou újmou není, pokud se obava cizince
z vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, a může-li bezpečně
a oprávněně odcestovat do jiné části státu. Pokud jde o nedostatek pracovních příležitostí,
je zřejmé, že v tomto ohledu by stěžovatel čelil stejným obtížím jako ostatní obyvatelé Ukrajiny.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu
s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.
[9] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele, ani zásadní pochybení krajského soudu, které
by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. K podmínkám, které je třeba
kumulativně splnit pro udělení mezinárodní ochrany, se soud již podrobně vyjádřil
např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 – 71, či ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 – 62, a to včetně podmínek pro udělení doplňkové ochrany v případech
ozbrojeného konfliktu (viz zejm. rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68,
č. 1840/2009 Sb. NSS). V nedávné době soud opakovaně shledal, že v západní části Ukrajiny
neexistuje skutečné nebezpečí vážné újmy v důsledku ozbrojeného konfliktu (viz usnesení ze dne
25. 9. 2017, č. j. 5 Azs 134/2017 – 24, ze dne 30. 8. 2017, č. j. 2 Azs 226/2017 – 31, nebo ze dne
17. 8. 2017, č. j. 10 Azs 112/2017 – 42).
[10] Soud také podrobně vymezil podmínky, za nichž je možné shledat, že přestěhování
v rámci země původu představuje „možnost vnitřní ochrany“, kterou je uprchlík povinen využít
před vyhledáním ochrany v jiném státě (viz rozsudek ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 – 74).
Rozsudek č. j. 4 Azs 197/2016 – 94, jehož se stěžovatel dovolával, nepřináší nová či odlišná
kritéria, ale s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti dané věci shledal, že možnost vnitřní
ochrany nebyla dostatečně posouzena. Taková situace ovšem v nyní posuzované věci nenastala.
Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily pro závěr, že se krajský soud
dopustil zásadního pochybení při posouzení možnosti stěžovatele využít vnitřní ochranu
v západní části Ukrajiny. Námitka stěžovatele, že by mu toto řešení neumožňovalo
„byť jen základní přežití “ , zůstala v rovině prostého nepodloženého tvrzení. Složitá situace na trhu
práce a nepříznivá ekonomická situace na Ukrajině nemohou být důvodem pro udělení
mezinárodní ochrany (viz např. usnesení ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 231/2017 – 24,
a judikaturu tam citovanou).
[11] Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje na námitky stěžovatele dostatečnou odpověď.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[12] Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu