ECLI:CZ:US:2020:1.US.1530.20.1
sp. zn. I. ÚS 1530/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti CZ SERVIS GROUP, a.s. se sídlem Praha 10, Francouzská 55/52, zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem Praha 2, Náplavní 2013/1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020 č. j. 91 Co 316/2019-182, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, vydaného v řízení o zaplacení částky 10 400 Kč s příslušenstvím.
Ze spisového materiálu vyplývá, že Městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2019 č. j. 10 C 281/2017-134 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 25. 6. 2019 č. j. 10 C 281/2017-155 tak, že stěžovatelka je povinna společně a nerozdílně se žalovaným 2) zaplatit žalobci 10 400 Kč s příslušenstvím. Žalobce se po stěžovatelce a žalovaném 2) domáhal společného a nerozdílného zaplacení této částky z titulu náhrady škody za zadržení několika kusů počítačů v kupní ceně 10 400 Kč specifikovaných v rozsudku.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nespecifikuje žádné ústavně právní důvody, pro které by mělo napadené rozhodnutí zasáhnout do jejích práv. Uvádí pouze, že odvolací soud se nevypořádal s jejími tvrzeními, že žalobce neprokázal oprávněnost svého nároku, protože nebyl schopen identifikovat příslušný počítač. Nesouhlasí dále s tím, že odvolací soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud konstatuje, že z obsahu odůvodnění odvolacího soudu se dostatečně podává, z jakých konkrétních důkazů soud vyvodil zjištění, že přesnější identifikace předmětných počítačů nebyla možná, resp. svůj závěr o povinnosti stěžovatelky nahradit poškozeném škodu. Současně také objasnil důvody, pro které nevyhověl žádosti stěžovatelky ani žalobce o odročení jednání.
Nadto jde v dané věci o částku mírně přesahující hranici bagatelity. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod. Takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, III. ÚS 405/04, II. ÚS 2538/09, I. ÚS 2552/09 nebo IV. ÚS 686/17). Odporovalo by smyslu zákona a účelu ústavního soudnictví, kdyby přezkum v těchto věcech měl provádět Ústavní soud. Lze odkázat i na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby byly vrcholné ústavní orgány odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny (srov. též např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 101/01, IV. ÚS 2294/13 a nález sp. zn. III. ÚS 404/04).
Závěrem Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý (řádný) proces ve smyslu čl. 36 Listiny není možné vykládat tak, že by se stěžovatelce garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jejím představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatelka se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu