ECLI:CZ:US:2018:1.US.2205.18.1
sp. zn. I. ÚS 2205/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Knihovny Jiřího Mahena v Brně, příspěvkové organizace, se sídlem Kobližná 70/4, 602 00 Brno, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Lidická 710/57, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 249 C 3/2017-61 ze dne 24. 4. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou domáhala po žalované zaplacení 1 358 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácených knih, které si žalovaná vypůjčila, a dále smluvní pokuty a souvisejících nákladů. Napadeným rozsudkem Městský soud v Brně žalobě stěžovatelky vyhověl jen co do částky 585 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí městského soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka uvedla, že v důsledku průběhu řízení před soudem prvního stupně neměla možnost reagovat na právní názor soudu prvního stupně. Byl vydán vyhovující platební rozkaz, žalovaná se nijak nevyjadřovala, neproběhlo ústní jednání ve věci a soud prvního stupně nijak nedal stěžovatelce najevo svůj právní názor. Stěžovatelka dále od Ústavního soudu žádá vyjasnění řady právních otázek souvisejících s ochranou spotřebitele. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především poukazuje na skutečnost, že napadeným soudním rozhodnutím bylo stěžovatelce upřeno právo na plnění ve výši 773 Kč, které je nutno ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takovými nedostatky však napadené rozhodnutí netrpí. Především je totiž nutno podotknout, že stěžovatelka s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila, této možnosti se tak vzdala, čímž se připravila o procesní prostor, v jehož rámci mohla soudu prezentovat své názory. Za této situace nelze pokládat výsledné rozhodnutí městského soudu za překvapivé. Dále Ústavní soud uvádí, že vydání platebního rozkazu bez dalšího neznamená, že soud je povinen v témže rozsahu žalobě vyhovět i tehdy, byl-li platební rozkaz zrušen (typicky nepodařilo-li se jej doručit do vlastních rukou - §173 o. s. ř.). Je jen na žalobci, zda a jak svého práva účasti využije. Tak tomu bylo i v případě stěžovatelky. Není proto přípustné, aby nyní Ústavní soud de facto zpětně suploval roli soudu a k otázkám nastíněným stěžovatelkou zaujímal jakákoli stanoviska.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. července 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu