ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.188.2016:14
sp. zn. 10 As 188/2016 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Pavla Molka v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Městský
soud v Praze, pracoviště Hybernská 18, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. 8. 2015, čj. 6 A 139/2015-28, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 8. 7. 2016, čj. 62 A 206/2015-27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se podáním označeným jako „správní žaloba“ domáhal u Krajského soudu v Brně
zrušení usnesení Městského soudu v Praze označeného v záhlaví. Krajský soud podaný návrh
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustný odmítl, neboť rozhodnutí soudu není úkonem
správního orgánu ve smyslu §65 s. ř. s.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další z řady
věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, které směřuje proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je zdejšímu soudu známo z jeho činnosti, stěžovatel obdobný
postup volil i v mnoha jiných věcech (srov. např. řízení vedená u tohoto soudu
pod sp. zn. 1 As 61/2016, 1 As 55/2016, 1 As 5/2015, 6 As 261/2014, 6 As 251/2014,
3 As 179/2014, 2 As 163/2014, 2 As 162/2014, 7 As 134/2014 atd.). Stěžovatel v těchto věcech
podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným (zejména) ve správním soudnictví.
Po odmítnutí žaloby krajským soudem stěžovatel buď usnesení o odmítnutí napadne další
žalobou, nebo proti němu podá kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
stěžovatele v těchto věcech opakovaně odmítá, případně řízení o nich zastavuje pro nezaplacení
soudního poplatku (po zamítnutí žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
z důvodu „zjevně neúspěšného návrhu“ ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.). Tato rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu stěžovatel napadá dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném
důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“, v němž se zcela ztrácí podstata věci, ve které se původně
soudil. Nejvyšší správní soud tuto situaci popsal například v usnesení ze dne 29. 10. 2014,
čj. 2 As 162/2014-42, „z procesního postupu stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé,
že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení
se pro souzení.“; a též v usnesení ze dne 18. 2. 2015, čj. 1 As 5/2015-36: „z podání stěžovatele nelze
dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných subjektivních práv, ale pouze zpochybňování jednotlivých
rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu, jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného významu“.
[4] V projednávané věci stěžovatel podává kasační stížnost opět proti usnesení,
kterým krajský soud odmítl jeho „správní žalobu“ proti usnesení Městského soudu v Praze.
Přestože je kasační stížnost formálně přípustná, s ohledem na okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), nelze považovat podání kasační
stížnosti za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak
naplňuje znaky zneužití práva, které Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku ze dne
10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace,
kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování,
jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (srov. k tomu též usnesení NSS ze dne
13. 11. 2014, čj. 10 As 226/2014-16).
[5] Z výše uvedených důvodů soud kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s. (shodně též cit. usnesení NSS čj. 10 As 226/2014-16).
V souladu se zásadou hospodárnosti řízení NSS nepřistoupil k provedení dalších procesních
úkonů, tj. stěžovatele nevyzýval k zaplacení soudního poplatku, ani k doložení zastoupení
advokátem.
[6] S ohledem na nepřípustnost podaného návrhu se Nejvyšší správní soud nezbýval
namítanou podjatostí soudců krajského soudu ani podnětem k zahájení kárného řízení.
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 věty
první za použití §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu