ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.219.2018:17
sp. zn. 2 As 219/2018 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Krajský
soud v Praze, se sídlem náměstí Kinských 5, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2018, č. j. 55 A 66/2018 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil u Krajského soudu v Praze žalobou proti usnesení
tohoto soudu ze dne 28. 3. 2018, č. j. 54 A 37/2018 – 26. Krajský soud usnesením ze dne
6. 6. 2018, č. j. 55 A 66/2018 – 27, tuto žalobu odmítl.
[2] Žaloba v dotčené věci směřovala proti jinému soudnímu rozhodnutí vydanému
v soudním řízení správním. Krajský soud v Praze proto napadeným usnesením žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) pro nedostatek pravomoci soudů rozhodujících ve správním
soudnictví rozhodovat v takových věcech.
[3] Stěžovatel podal proti posledně uvedenému usnesení kasační stížnost.
[4] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne
8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel
svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a znevažující formou a nesoudí se veden
snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). Z evidence zdejšího soudu je patrné,
že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[5] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
napadá u jednoho krajského soudu jiné jeho rozhodnutí, případně rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své úkony
dále řetězí – a kasační stížnost proti odmítavému usnesení Krajského soudu v Praze
je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou
hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné
moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu
je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012
či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou
k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi
stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů
až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne,
neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá
jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015,
č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli
doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[6] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech – srov. např. usnesení
č. j. 6 As 262/2015 – 7, ze dne 30. 11. 2015 – proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
a limine odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem
na odůvodnění, jehož se stěžovateli bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaném
usnesení č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[7] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu