ECLI:CZ:US:2011:2.US.1260.11.1
sp. zn. II. ÚS 1260/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. Š. a M. R., obou právně zastoupených JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2011 č. j. Nco 58/2011-259, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí vrchního soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jejich základních práv garantovaných v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením rozhodl vrchní soud o stěžovateli vznesené námitce podjatosti tak, že soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olga Píšová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 479/2010.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že Krajský soud v Praze projednává odvolání stěžovatelů proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 7. 2010 č.j. 5 C 214/2003-225. Stěžovatelé v odvolání mj. namítají, že o sporu, který měl řešit nápravu křivd způsobených za minulého režimu, rozhodovala jako soudkyně JUDr. Danuše Kudrnová, bývalá členka Komunistické strany Československa (dále též KSČ), tedy členka strany, která tyto křivdy působila. (O členství se stěžovatelé dozvěděli až poté, co Ministerstvo spravedlnosti uveřejnilo příslušné seznamy.)
Dne 7. 2. 2011 vznesl Krajský soud Praha dopisem sp. zn. 28 Co 479/2010 dotaz stěžovatelům, zda namítají také podjatost soudkyně Krajského soudu Praha JUDr. Olgy Píšové vzhledem k jejímu dřívějšímu členství v KSČ. Stěžovatelé odpověděli dne 14. 2. 2011, že pokud si mají počínat konzistentně, pak jim nezbývá než stejnou námitku uplatnit i v tomto případě.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2011 č.j. Nco 58/2011-259 bylo rozhodnuto, že soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olga Píšová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci. V odůvodnění soud uvedl, že bývalé členství soudce v KSČ nemůže být důvodem k jeho vyloučení z věci ve smyslu §14 o. s. ř. Vrchní soud přitom odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. 4 Nd 322/2010 o obdobné námitce P. C. a spol. vůči soudkyni JUDr. Romaně Vostrejšové.
Stěžovatelé především namítají, že pokud se námitka podjatosti vztahuje k členství soudce v KSČ, neměli by o takové námitce rozhodovat bývalí členové této strany. To se však stalo jak v případě stěžovatelů (všichni tři soudci, kteří rozhodovali v senátu Vrchního soudu v Praze, jsou bývalí členové KSČ), tak v případě P. Ci. a spol. (dva ze tří soudců, kteří rozhodovali v senátu Nejvyššího soudu, jsou bývalí členové KSČ). Stěžovatelé mají za to, že pokud se konkrétní námitka vztahuje k podjatosti určitého soudce, neměli by o takové námitce rozhodovat soudci, vůči nimž lze vznést námitku zcela shodnou.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména poukazují na nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 517/10. Pokud by členové KSČ měli i nadále soudit kauzy, které mají řešit nápravu křivd za minulého režimu, pak by shora citovaný nález i zveřejnění seznamů postrádaly faktický význam.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelů obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
V nálezu ze dne 15. listopadu 2010 sp. zn. I. ÚS 517/10, na který stěžovatelé v rámci své argumentace odkazují, Ústavní soud mimo jiné vyslovil také to, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
V uvedeném nálezu Ústavní soud konstatoval, že smyslem základního práva na informace (na poskytnutí údaje o členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989) není a nemůže být snaha - v rozporu s tzv. lustračním zákonem - (např.) zbavit soudce - členy v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 jejich funkce. Podmínkou funkce soudce není neexistence soudcova členství v KSČ.
V tomto nálezu stejně jako v jiných rozhodnutích (viz např. sp. zn. IV. ÚS 682/09, sp. zn. III. ÚS 2336/08) o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací Ústavní soud poukázal na to, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
Uvedený zákon, resp. z něj vyvoditelný princip, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by vylučovala mimo jiné soudce z rozhodovacího procesu, Ústavní soud chápe a musí respektovat jako výsledek společenského konsenzu stran vypořádání se s minulostí. Proto není možno z právního hlediska akceptovat tezi stěžovatelů, že by soudci - dřívější členové KSČ - restituční věc stěžovatelů nemohli rozhodovat.
Obdobnou argumentací, jako je nyní uplatněna stěžovateli, se již Ústavní soud několikrát zabýval, a to ve věcech sp. zn. III. ÚS 3268/10, III. ÚS 860/11, III. ÚS 536/11, I. ÚS 1448/11 a I. ÚS 1833/11. Závěry Ústavního soudu uvedené např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 3268/10 a sp. zn. III. ÚS 860/11 lze přitom zcela vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť rovněž v nyní projednávané věci stěžovatelé opírali námitku podjatosti soudkyně krajského soudu pouze obecně o její bývalé členství v Komunistické straně Československa, přičemž v předchozím řízení neuvedli konkrétní skutečnosti nasvědčující podjatosti a neuvádí je ani nyní v ústavní stížnosti. Vrchní soud se přitom ve svém usnesení dostatečně s námitkou stěžovatelů o podjatosti soudkyně krajského soudu vypořádal. Ústavní soud proto odkazuje na své závěry uvedené v odůvodnění shora citovaného usnesení.
V projednávané věci je pak třeba ještě dodat, že pokud stěžovatelé v ústavní stížnosti nyní namítají podjatost i všech členů senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich námitce podjatosti soudkyně krajského soudu, rovněž v tomto případě námitku podjatosti opírají toliko obecně o jejich bývalé členství v Komunistické straně Československa a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti ve smyslu nastíněném již v usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3268/10, které by měly nasvědčovat podjatosti těchto tří soudců Vrchního soudu v Praze.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatelů, a proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu