ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4097.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4097/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Mgr. G. S. , bytem v H., zastoupené JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 300, proti žalovanému Ing. arch. I. S. , bytem v H., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 81/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. dubna 2009, č. j. 21 Co 609/2008-380, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. srpna 2008, č. j. 20 C 81/2003-247, vypořádal společné jmění účastníků tak, že z věcí tvořících společné jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně věci specifikované ve výroku I. rozsudku pod body 1. – 4., ve výroku II. uvedl věci, které přikázal do výlučného vlastnictví zčásti žalobkyně a zčásti žalovaného, do výroku III. rozsudku zahrnul věci, které přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu na movitých věcech 2 945,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV. rozsudku) a účastníkům uložil povinnost navzájem si vydat věci uvedené ve výroku V. rozsudku. Movité věci specifikované ve výroku VI. rozsudku přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků a ve výroku VII. rozsudku specifikoval soud prvního stupně další věci, které přikázal každému z účastníků do jejich výlučného vlastnictví. Soud prvního stupně řízení dále zastavil ohledně věci „taburetka kulatá – puf z velbloudí kůže, průměr 60 cm“ (výrok VIII. rozsudku). Ve výroku IX. zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala „vypořádání finančních prostředků – podílových listů otevřených podílových fondů společnosti Capital invest z finanční skupiny Bank Austria Creditanstalt č. účtu a zůstatků na účtech, vedených u bývalé IPB a. s., Praha 1“. Výrok X. rozsudku soud prvního stupně zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala „zaplacení částky 314 000,- Kč za spoluvlastnický podíl ve výši ½ na nemovitost – H. Výroky XI. – XV. Rozsudku rozhodl o odměně znalkyně, poplatkové povinnosti žalobkyně a o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 14. dubna 2009, č. j. 21 Co 609/2008-380, rozsudek soudu prvního stupně – vyjma nenapadených výroků XI. a XII. – ve výroku VIII. potvrdil (výrok I. rozsudku), výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně „ve zbývajících výrocích“ změnil tak, že vymezil, které věci jsou přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalovaného, resp. do podílového spoluvlastnictví účastníků. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 24 055,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku a žalobkyni uložil povinnost vydat žalovanému barevný televizor Sony do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl dále o náhradě nákladů řízení státu a výrokem III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním bez odkazu na zákonné ustanovení upravující přípustnost dovolání s tím, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný považoval dovolání za nedůvodné.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto
na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Dovolatelka v dovolání napadá posouzení dvou majetkových hodnot, které podle jejího názoru měly být předmětem vypořádání společného jmění manželů: a) hodnota podílových listů – zde dovolatelka podle obsahu dovolání napadenému rozhodnutí vytýká výhradně to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., b) „nárok žalobkyně na zaplacení částky 314,- Kč za spoluvlastnický podíl na domě v ulici H. – i zde podle obsahu dovolání dovolatelka vytýká odvolacímu soudu (v rovině námitky nesprávného hodnocení důkazů) výhradně to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Posouzení uvedených nároků uplatněných žalobkyní k vypořádání provedly soudy obou stupňů zcela shodně. Byť soud prvního stupně uvedené nároky výslovně zamítl výroky jeho rozsudku a odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč uvedené hodnoty neučinil předmětem vypořádání, jsou závěry soudů obou stupňů shodné potud, že požadavek žalobkyně na vypořádání obou hodnot neshledaly důvodným. Potud pak je rozhodnutí odvolacího soudu v daném ohledu rozhodnutím potvrzujícím.
Přípustnost dovolání je tak nutno poměřovat výhradně §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadovém č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě
a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť dovolatelka podle obsahu dovolání uplatňuje výhradně dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., čímž nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Uplatňuje tak dovolací důvod, jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. června 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz ).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu