ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.371.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 371/2020-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A. R. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, Kladno, proti žalované: Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy , se sídlem Korunní 98, Praha 10, IČO 00638927, o 1.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 312/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2019, č. j. 62 Co 313/2018-142, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 62 Co 313/2018-142, potvrdil rozsudek ze dne 9. 5. 2018, č. j. 10 C 312/2017-78, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2019, č. j. 10 C 312/2017-132, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla být žalobkyni způsobena tvrzeným pochybením zdravotníků žalované při zásahu u její dcery A. R. Dovodil, že žalovaná při resuscitaci pacientky neporušila žádnou právní povinnost, především však nemohla nastalý smrtelný následek nikterak odvrátit, neboť v době poskytování záchranné péče již fakticky nastala smrt v důsledku úrazového a krvácivého šoku po mnohačetném bodném poranění hrudníku alkoholem a kokainem intoxikované pacientky.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že nalézací soudy převzaly závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Jiřího Pokorného, který vycházel toliko z písemných podkladů žalované, aniž současně provedly důkaz svědeckou výpovědí lékaře V., jenž byl bezprostředně přítomen u zdravotnického zásahu a mohl odlišným popisem jeho průběhu vyvrátit závěry znalce. V nevyslechnutí tohoto lékaře, jakož i dalších navržených svědků, spatřuje porušení zásady přímosti a svého práva na spravedlivý proces. Zpochybňuje závěr MUDr. Pokorného, podle něhož žalovaná nemohla úmrtí dcery žalobkyně nijak zabránit, v souvislosti s čímž poukazuje především na novinové články popisující úspěšné zásahy zdravotníků v totožných případech. Za nesprávný pak považuje rovněž závěr, podle kterého pracovníci žalované postupovali v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Jestliže sám znalec MUDr. Pokorný připustil, že pacient s traumatickým poraněním srdce představuje kontraindikaci použití kompresního přístroje LUCAS, nemohlo jeho užití při ošetření dcery žalobkyně, jež utrpěla více bodných ran do oblasti hrudníku, představovat řádný postup. Je přesvědčena, že nelze s určitostí konstatovat, zda jsou závěry MUDr. Pokorného v souladu s dalšími důkazy, nebyly-li stěžejní z nich dosud v řízení provedeny. Vypovídací hodnota jeho posudku je pak snižována rovněž tím, že bylo při jeho vyhotovování čerpáno z neoficiálních listin postrádajících charakter originálů či úředně ověřených kopií. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval vzhledem k datu napadeného rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 o. s. ř.), avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu neprovedení některých navržených důkazů, nesprávné hodnocení důkazů provedených (především znaleckého posudku MUDr. Jiřího Pokorného), potažmo činí-li vlastní skutkové závěry, jež považuje v řízení za prokázané (zejména že smrt A. R. bylo možno řádným postupem zdravotníků žalované odvrátit), neuplatňuje tím (jediný možný) dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při svých právních závěrech odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Při námitce opomenutých důkazů dovolatelka navíc přehlíží, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, neboť záleží vždy na jeho uvážení (§120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy je nezbytné provést, resp. zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, publikovaný pod C 5978 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“, a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008); vždy se pouze musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/99, IV. ÚS 582/01, III. ÚS 52/2000, II. ÚS 127/96, II. ÚS 56/95). Nalézací soudy ve stávajícím řízení řádně vyložily důvody, pro něž shledaly provádění dalších žalobkyní navržených důkazů nadbytečným, čímž nastíněným východiskům ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu vyhověly. Byla-li neodvratitelnost následku v podobě úmrtí dcery žalobkyně konstatována vedle dovoláním zpochybňovaného posudku MUDr. Jiřího Pokorného i dalším posudkem znalců MUDr. Michala Berana, Ph.D., a MUDr. Petra Tomáška (prováděli pitvu těla zesnulé), ohledně nějž nevyvstala v řízení žádná pochybnost stran jeho správnosti, jasnosti, úplnosti či souladnosti s dalšími provedenými důkazy, nelze závěru soudů obou stupňů o nadbytečnosti provádění dalšího dokazování (např. výslechem osob přítomných na místě či poskytujících zesnulé zdravotní péči, potažmo novinovými články popisujícími případy resuscitací jiných osob s poraněním hrudníku) ničeho vytknout, neboť by se jednalo o postup nehospodárný, nezpůsobilý změnit konečný výsledek sporu. Dovolatelkou požadovaný výslech lékaře V. (obdobně jako dalších navrhovaných svědků) by mohl přinést maximálně další poznatky o průběhu zásahu u zemřelé, aniž by však byl způsobilý vyvrátit znaleckými posudky prokázanou skutečnost, že úmrtí vyvolaly bodné rány pronikající do pravé komory srdeční, kde způsobily poranění takového charakteru, že v době, kdy lékaři žalované zahájili zákrok, již nebylo možno pacientku udržet při životě.
Obdobné platí, namítá-li dovolatelka nesprávnost samotného závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi úmrtím její dcery a jednáním zdravotnických pracovníků žalované. Otázka existence vztahu příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor C 1025), protože v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Zpochybňuje-li dovolatelka závěr o absenci příčinné souvislosti opět toliko kritikou postupu nalézacích soudů v důkazním řízení, potažmo při následném hodnocení jeho výsledků, a předkládá-li vlastní verzi rozhodných skutečností, jež má za prokázané, nesměřují její námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit.
Napadla-li žalobkyně rozsudek odvolacího soudu též ve výroku o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu