ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1265.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1265/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Provincie bratří františkánů , se sídlem v Praze 1, Jungmannovo nám. 753/18, IČ: 00169757, zastoupené JUDr. Karlem Kašpárkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Svornosti 14, proti žalované JOK Instruments,spol.s r.o., se sídlem v Praze 1, Jungmannovo nám. 753/18, IČ: 43873391, zastoupené JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze – Karlíně, Prvního pluku 206/7, o zaplacení částky 275.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 73/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2006, č. j. 20 Co 44/2006-31, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Karla Kašpárka, advokáta se sídlem v Praze 5, Svornosti 14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaná dovoláním napadla potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 9. března 2006, č. j. 20 Co 44/2006-31, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (a také k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právním názoru, že pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §153a odst. 3 o.s.ř. (rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 /soudu prvního stupně/ ze dne 13. září 2005, č. j. 12 C 73/2005-17) byly splněny zákonné předpoklady, neboť na výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle §114b o.s.ř. usnesením ze dne 30. května 2005, č. j. 12 C 73/2005-10 (dále jen „výzva soudu prvního stupně“) se žalovaná ve stanovené třicetidenní lhůtě kvalifikovaně (ve smyslu §114b odst. 1 o.s.ř.) nevyjádřila a ani v této lhůtě soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom bránil (§114b odst. 5 o.s.ř.).
Ustálená soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 69 v sešitě č. 5 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura/, a ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, uveřejněný pod č. 37 v sešitě č. 3 z roku 2009 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2005, sp. zn. 26 Cdo 2284/2004, či ze dne 15. října 2009, sp. zn. 33 Cdo 1146/2008) dovodila, že vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení §114b o.s.ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě ho – jako v posuzovaném případě – neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že – ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat – vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít v jeho prospěch. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí žalovaný rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004). Neobsahuje-li včas podané písemné vyjádření uvedené údaje týkající se věci samé, má to pro žalovaného stejné procesní následky, jako kdyby se ve stanovené lhůtě vůbec nevyjádřil a ani soudu nesdělil vážný důvod, který mu v tom bránil. I v takovém případě (tedy nejen pokud se žalovaný včas nevyjádří) se má za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 33 Odo 1107/2004, ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. 33 Odo 1703/2005, a ze dne 21. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1316/2004). Přitom není pochyb o tom, že žalovaný může své vyjádření k věci podat již v odporu proti platebnímu rozkazu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007).
V posuzovaném případě žalovaná na výzvu soudu prvního stupně sdělila, a to v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 30. května 2005, č. j. 12 C 73/2005-8, že „žalobní návrh je vzhledem k jednání žalobce … ( vůči ní ) v rozporu s dobrými mravy, to je v rozporu s ust. 630 obč. zák.“ Jiným způsobem na výzvu soudu prvního stupně nereagovala. Odvolací soud se od citované judikatury neodchýlil, pokud dovodil, že takovéto „vyjádření“ nelze pokládat za kvalifikované vyjádření ve smyslu §114b odst. 1 o.s.ř. (neboť obsahuje pouze právní názor žalované dovozovaný z ničím nekonkretizovaného „jednání“ žalobce), a poté uzavřel, že v souzené věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 o.s.ř.; jeho rozhodnutí je výrazem standardní soudní praxe.
Vycházeje z uvedených závěrů dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 pol. 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu