ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.3799.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 3799/2018-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) E. P. , b) Y. P. , c) J. Ž. , d) Z. Z. , e) F. T. , f) K. S. , g) K. Š. , h) Ligy na ochranu zvířat České republiky , se sídlem v Praze 4, Brechtova 826/20, identifikační číslo osoby: 48137081, ch) Sdružení Akhal-Teke.cz v likvidaci , se sídlem v Praze 7, U topíren 860/2, identifikační číslo osoby: 70107734, i) P. K. , j) J. K. , všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 9 C 99/2018 (č. j. 9 C 125/2017-127), o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 173/2018-150, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 173/2018-150, se mění tak, že se ve výroku II. potvrzuje usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. května 2018, č. j. 9 C 125/2017-127.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. 9 C 125/2017-127, vyloučil k samostatnému řízení, které bude nadále vedeno pod spisovou značkou 9 C 99/2018, řízení o nahrazení projevu vůle žalované, a to souhlasu s uzavřením smlouvy s žalobci 1) až 11) o převodu ve výroku blíže specifikovaných pozemků zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Z., o celkové hodnotě 332.076,65 Kč (výrok I.). Dále vyslovil podle ustanovení §105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci místně příslušnému Okresnímu soudu ve Znojmě (výrok II.). Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že s ohledem na ustanovení §89 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. je pro řízení týkající se nemovitých věcí dána výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovité věci nachází. Pozemky nacházející se v katastrálním území Z. – m., Z. – L. a D. u Z., obci Z. a D., nespadají do obvodu působnosti Okresního soudu v Domažlicích, a proto řízení týkající se těchto pozemků Okresní soud v Domažlicích vyloučil k samostatnému řízení a následně vyslovil svoji místní nepříslušnost.
Krajský soud v Plzni k odvolání žalobců usnesením ze dne 16. 7. 2018, č. j. 15 Co 173/2018-150, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že námitku žalované, že Okresní soud v Domažlicích není místně příslušným k projednání
a rozhodování věci týkající se pozemkových parcel, které neleží v obvodu působnosti Okresního soudu v Domažlicích, zamítl. Odvolací soud dovodil, že se v dané věci jedná o řízení o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ustanovení podle §153 odst. 2 o. s. ř., pročež se zřetelem k rozsudkům Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3453/2007 a sp. zn. 28 Cdo 3250/2008 (označená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2672/17, jenž je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz , dospěl k závěru, že uplatněný nárok nelze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť. Uzavřel, že žalobci zvolili hospodárný a šetrný postup k uspokojení restitučních nároků, jež mají nepochybně přednost před nároky třetích osob.
Proti usnesení odvolacího soudu brojí žalovaná dovoláním, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou usnesením ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, z něhož vyplývá, že odvolací soud rozhodl o námitce místní nepříslušnosti nesprávně, pokud místní příslušnost Okresního soudu v Domažlicích dovodil i ve vztahu k pozemkům, které se nachází mimo obvod působnosti tohoto soudu. Podotýká, že umístění předmětných pozemků zakládá výlučnou místní příslušnost soudů, přičemž účel restitučních předpisů a požadavek na uspokojení restitučních nároků oprávněných osob v přiměřené lhůtě nemůže modifikovat zákonná pravidla o místní příslušnosti soudů. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že potvrdí jako správné usnesení soudu prvního stupně.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 16. 7. 2018 (srovnej čl. II, bod 2. a contr. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), že byl uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalované je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva spočívající v posouzení důvodnosti námitky místní příslušnosti soudu, týká-li se řízení práv k nemovitým věcem, jež se nacházejí v obvodu působnosti různých věcně příslušných soudů prvního stupně, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud před tím, než začne jednat o věci samé. Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz. Později ji zkoumá jen k námitce účastníka, je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší (odstavec 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odstavec 2). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odstavec 4).
Z ustanovení §105 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne. Jestliže přes včas a důvodně vznesenou námitku věc projednal a rozhodl o ní místně nepříslušný soud, popřípadě jestliže nemeritorní rozhodnutí vydal místně nepříslušný soud, jde vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 473 s.). Je tomu tak proto, že vydal-li rozhodnutí soud, který není k řízení místně příslušný (nestal se místně příslušným ani konvalidací nedostatku místní příslušnosti v důsledku uplatnění zákonem stanovené koncentrace řízení), pak byli účastníci řízení odňati svému zákonnému soudci (rozvrhem práce určenému soudci věcně a místně příslušného soudu) a došlo tedy k porušení ústavního principu zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009).
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro niž je ustanovením §88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost (srovnej
např. dovolatelkou vzpomínané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, a dále v něm citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, a ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017). Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Ustanovení §11 odst. 2 o. s. ř. přitom na výlučnou příslušnost podle ustanovení §88 o. s. ř. s ohledem na ustanovení §89 o. s. ř. nedopadá (srovnej Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 67). Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů žalobců by tak bylo možno docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud ovšem tímto nijak nepředjímá, zda jsou pro takový postup v poměrech projednávané věci všechny předpoklady splněny (ke striktním podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti ve smyslu §88 o. s. ř. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 Nd 316/2001, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).
V nyní projednávané věci odvolací soud považoval Okresní soud v Domažlicích za místně příslušný jak ve vztahu k požadovaným pozemkům v obvodu řečeného soudu, tak ve vztahu k nárokovaným pozemkům nacházejícím se v obvodu Okresního soudu ve Znojmě, čímž rozhodl v rozporu se současnou shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Přikázání věci jinému soudu není v obdobných případech sice vyloučeno, nicméně je třeba se vypořádat s důvody zákonné úpravy výlučné příslušnosti.
Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu změnil způsobem vyplývajícím z výrokové části tohoto usnesení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2018
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu