ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1566.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1566/2011 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 dovolání, které podal obviněný Ch. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 39 To 44/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 94/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ch. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 1 T 94/2008, byl obviněný Ch. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že „ dne 18. 2. 2007 v přesně nezjištěné době mezi 16.30 hodin až 22.20 hodin v K., okres B., z osobního automobilu zn. Mercedes Benz E 290 zaregistrovaného v SRN, které měl zapůjčeno od majitele pro cestu do České republiky, za pomoci dalších dvou osob odcizil z kufru vozidla pánskou koženou tašku s brýlemi, osobními doklady N. L., dvěma platebními kartami zn. VISA a vkladní knížkou na jméno N. L. a dále částku 39.600,- EURO v hotovosti, čímž N. L. způsobil celkovou škodu v přepočtu 1.109.041,- Kč, přičemž s vozidlem kolem 19.30 hodin nejméně na dobu 15 minut odjel pod záminkou obstarání léků od restaurace H. v K., okres B., kde byl společně s N. L. a dalšími přáteli, po odchodu z restaurace kolem 22.00 hodin předstíral odcizení vozidla, které bylo následně dne 19. 2. 2007 nalezeno bez známek násilného vniknutí v obci B. “
Za to byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Dále byla obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil a možností uhradit poškozenému vzniklou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému také uložena povinnost uhradit poškozenému N. L., náhradu škody ve výši 1.109.041,- Kč.
Obviněný proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále podal odvolání, které směřoval do všech výroků rozsudku. Dále podala odvolání i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále, a to v neprospěch obviněného do výroku o trestu.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 39 To 44/2010 , a to tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněného Ch. P. nově odsoudil podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 39 To 44/2010, podal obviněný prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání (č. l. 559 - 561), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že byla porušena ustanovení §254 odst. 1, §256, §258 a §259 tr. ř. a taktéž ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., a to oběma rozsudky ve věci. Uvedl, že v obou rozsudcích je sice uveden den spáchání skutku, ale již zde není vymezena hodina, toliko se uvádí mezi 16:30 až 22.20 hod. v K., přičemž měl s vozidlem odjet až v 19:30 hod., a není ani specifikováno, na jak dlouhou dobu měl s vozidlem odjet, byla-li krádež vozidla zjištěna až ve 22:00 hod. Ve skutkové větě není uvedeno, za pomoci kterých osob měl odcizit z kufru vozidla pánskou koženou tašku, nikdo jiný stíhán nebyl. S žádnými osobami viděn nebyl, ani to že by někomu předával vozidlo a klíče od auta. Dále namítl, že nebyla prokázána existence částky 39.000,- EUR, kterou měl poškozený přivést do České republiky. Obviněný zdůraznil, že on ani nikdo ze svědků o těchto penězích nevěděl až do chvíle, kdy byla zjištěna krádež vozidla. Navíc si poškozený vždy ukládal větší obnosy peněz do trezoru, jak uvedl svědek A. Ř. Dále se vyjádřil k osobě poškozeného, kterého označil za nedůvěryhodnou osobu a uvedl, že poškozený byl v Makedonii i v České republice odsouzen pro majetkovou trestnou činnost. Obviněný se prostřednictvím advokáta na Krétě dozvěděl, že poškozený nedisponuje žádným účtem, ani z něho tedy nemohl vybrat uvedenou finanční částku, jak tvrdil.
Z popisu skutků ve výroku o vině nejsou vůbec patrná skutková zjištění nalézacího soudu a z tohoto důvodu je celý výrok nepřezkoumatelný. Soudy pouze spekulují, jak se mohl trestného jednání dopustit, ale v celém řízení nebylo orgány činnými v trestním řízení prokazatelně zjištěno, jestli se trestného činu dopustil a jak. Tímto je porušeno ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., stejně jako zásada uvedená v §2 odst. 5 tr. ř. Výrok o vině není podložen žádným přímým ani nepřímým důkazem.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil v celém rozsahu a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, případně Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, kterému byl doručen dne 25. 1. 2011 . Dne 16. 3. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 4. 3. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství oznámilo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřilo výslovný souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Podané dovolání společně se spisovým materiálem bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 5. 12. 2011.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 39 To 44/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (kdy došlo toliko ke změně uloženého trestu). Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněností dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Ch. P. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (především věrohodnosti do spisu založeného potvrzení řecké banky o tom, že před cestou do Německa vybral poškozený peníze, a dále výpověď svědka A. Ř. týkající se zvyku poškozeného větší finanční obnosy ukládat do trezoru) a poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (námitka nedostatečných zjištění ohledně údajné částky 39.600,- EUR, resp. skutečnosti, že tento obnos se nacházel v odcizeném vozidle či že poškozený tímto obnosem opravdu disponoval, zda vůbec a případně z jakého účtu tyto peněžní prostředky vybral), kdy současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak, že v celém řízení nebylo prokazatelně zjištěno, jestli se trestného činu dopustil a jak, kdy výrok o vině není podložen žádným přímým ani nepřímým důkazem) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvedl, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil a o ztrátě finanční částky ve výši 39.600,- EUR se dozvěděl stejně jako další svědci od poškozeného až ve chvíli, kdy byla zjištěna krádež vozidla, ve kterém se měly údajně nacházet; obviněný současně uvedl, že se domnívá, že byl poškozeným z krádeže výše zmíněné částky nepravdivě osočen a vyslovil pochybnost, zda poškozený tuto částku ve vozidle opravdu ponechal, resp. zda vůbec poškozený touto částkou disponoval, neboť měl ve zvyku větší finanční obnosy ukládat do trezoru, a jeví se mu tedy nelogické, že by peníze nechal pohozeny v nějaké tašce v kufru auta; navíc je poškozený velmi nedůvěryhodnou osobou, kdy byl jak v České republice, tak v Makedonii odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, v Makedonii dokonce k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let; osobně se obrátil na advokátní kancelář na Krétě a advokát podal na poškozeného trestní oznámení, neboť zjistil, že poškozený žádným účtem nedisponuje a že žádná částka ve výši 39.600,- EUR jím vybrána nebyla).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný Ch. P. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Stejně tak je mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu námitka dovolatele, že v projednávané trestní věci není ve výroku rozsudku vymezena hodina spáchání skutku a ani není specifikováno, na jak dlouhou dobu měl s vozidlem odjet, a dále není uvedeno, za pomoci kterých osob měl odcizit z kufru vozidla pánskou koženou tašku, neboť nikdo jiný stíhán nebyl. Nicméně i k této argumentaci Nejvyšší soud (jako obiter dictum) uvádí, že dle ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání , popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu .
Přesné označení trestného činu, jehož se výrok o vině týká, znamená především náležité vymezení skutku (skutková věta), který musí být totožný se skutkem uvedeným v žalobním návrhu [srov. §177 písm. c) tr. ř.], aby bylo patrné, zda soud respektoval zásadu obžalovací (srov. §2 odst. 8, §220 odst. 1 tr. ř.), zda obžalobu nepřekročil, případně zda ji celou vyčerpal. Skutková věta vyjadřuje stručně a výstižně žalovaný skutek, kterého se obžalovaný podle zjištění soudu dopustil . Soud zde uvádí konkrétní údaje týkající se místa, času a způsobu spáchaného skutku . Popis skutku ( zejména způsob jeho spáchání ) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Postačí, pokud je skutek dostatečně popsán uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem, s odkazem na odůvodnění rozsudku, kde jsou nezbytné podrobnosti pak zpravidla uvedeny přesně (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, str. 1011 - 1012).
K námitce obviněného, že skutek, tak jak je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku, je nedostačující, Nejvyšší soud uvádí, že v případech, kdy soud nemá k dispozici doznání pachatele, nelze vyloučit situaci, kdy se nepodaří plně objasnit některé skutečnosti, zejména pak přesné časové údaje. To však v obecné rovině nebrání tomu, aby byl skutek dostatečně specifikován ve skutkové větě rozsudku, a to i přesto, že určité skutečnosti budou označeny za „přesně nezjištěné“ či uvozeny slovy „kolem“ nebo „nejméně“.
Skutková věta rozsudku obsahuje časový údaj uvádějící „dne 18. 2. 2007 v přesně nezjištěné době mezi 16.30 hodin až 22.20 hodin“, což je zcela dostačující, neboť je zde uveden den i časové rozmezí, které však nebylo možno uvést s určitostí hodin a minut. Z daného znění skutkové věty je však zcela evidentní, že se obviněný trestného jednání dopustil právě daného dne mezi 16.30 až 22.20 hodin, kdy bylo zjištěno odcizení vozidla. Zcela konkrétní určení hodiny a minuty či nějaké další časové podrobnosti, nejsou v projednávané trestní věci pro naplnění požadavku na časový údaj významné, a není závadou, pokud ve skutkové větě uvedeny nejsou, neboť je zde dostatečně popsán výsledek tohoto jednání, tj. odcizení pánské kožené tašky z kufru auta. Další časový údaj týkající se skutečnosti, že obviněný se kolem 19.30 hodin vzdálil nejméně na 15 minut z restaurace, se týká možného bližšího popisu způsobu spáchání skutku.
V daném případě je popis skutku s ohledem na zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. plně vyhovující.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek .
Ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu je dostatečně vymezen čas (dne 18. 2. 2007 v přesně nezjištěné době mezi 16.30 hodin a 22.20 hodin - viz výklad výše), místo (v K., okres B.) a způsob spáchání , tj. vymezení, v čem spočívalo jednání obviněného (obviněný za pomoci dalších dvou osob odcizil z osobního automobilu zn. Mercedes Benz E 290 osobní věci poškozeného společně s finanční hotovostí ve výši 39.600,- EUR, přičemž s vozidlem kolem 19.30 hodin nejméně na dobu 15 minut odjel pod záminkou obstarání léků od restaurace H., a po odchodu z restaurace předstíral odcizení vozidla), a současně je ve skutkové větě uvedeno, jaký byl následek jeho jednání (obviněný způsobil poškozenému celkovou škodu ve výši 1.109.041,- Kč).
V projednávané trestní věci bylo prokázáno, že trestného jednání se dopustil za pomoci dalších dvou osob. Závěr o tom, že se obviněný daného jednání dopustil právě za pomoci dvou osob, a dále podrobnosti týkající se jejich formy pomoci, jsou podrobně rozvedeny v samotném odůvodnění rozsudku nalézacího, a potažmo i odvolacího soudu. Skutečnost, že se osoby, které se měly podílet na trestné činnosti obviněného, nepodařilo prozatím ztotožnit, nemění nic na závěru, že se obviněný trestné činnosti dopustil s jejich pomocí.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a