Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.03.2011, sp. zn. 3 Tdo 187/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.187.2011.1

sp. zn. 3 Tdo 187/2011 -29 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. března 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 12 To 425/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 23/2010, takto: Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. 9. 2010, sp. zn. 10 T 23/2010 , byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil tím, že: „ v přesně nezjištěném období, nejméně od roku 2006 do září 2009 v obci K., B., H. K., Ch., N. a na dalších místech neoprávněně nabízel, zprostředkoval, prodal nebo jinak jinému opatřil či předal v okruhu svých známých: - psychotropní látku metamfetamin (pervitin) zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1998 Sb.) uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, - sušinu omamné látky konopí setého (marihuana) zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách uvedenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, - psychotropní látku 3,4 methyl-dioxy-methamfetamin (MDMA - extáze) zařazenou do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/998 Sb.) uvedenou v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to nejméně a) - 200x pervitin osobě mladší než 18 let v B. a na jiných místech v období od měsíce srpna 2008 do září 2009, celkem nejméně 80 gramů v dávkách, které platila od měsíce září 2008 v částkách od 500,- Kč do 4.000,- Kč, celkem zaplatila nejméně 30.000,-Kč, přičemž jí poprvé sám pervitin nabídnul k aplikaci, vysvětlil jeho účinky, doporučil jako lepší nitrožilní aplikaci, kterou jí od druhé dávky užití pervitinu sám aplikoval injekční stříkačkou do žíly a pokračoval v tom do měsíce srpna 2009, - do 15ti případů opatřil a předal sušinu marihuany, - 300x dostala zakouřit marihuanu od srpna 2008 v obci B., Ž., a jinde, - 1 x opatřil a předal tabletu extáze v měsíci srpen 2008 cestou z H. K., b) - do 20ti případů pervitin osobě M. P., od měsíce března 2009 do měsíce září 2009 v obci B. a na jiných místech, dávky většinou po 500,-Kč, a 3x za 1.000,- Kč, celkem nejméně za 10.000,- Kč, c) - 40x pervitin osobě J. Š., od měsíce srpna 2008 do srpna 2009 v B. a na jiných místech, z toho 30x zadarmo a 10x za peníze, dávky po 500,- Kč, celkem zaplatil nejméně 4.000,- Kč a - nejméně 50x opatřil a předal marihuanu ve stejném období, vždy zdarma, d) - do 9ti případů pervitin osobě mladší než 18 let od léta 2008 do ledna 2009 v B., H. K. a na jiných místech, dílem zadarmo a dílem dávky po 500,- Kč až 1.000,-Kč, když jí před první aplikací pervitin opakovaně několikrát nabízel, posléze jí vysvětlil způsob aplikace a účinky a který jí psychotropní látku pervitin k její žádosti opakovaně pomáhal s aplikací injekční stříkačkou do žíly, a - nejméně 100x jí dal zdarma zakouřit v období od léta 2008 do září 2009 marihuanu, e) - do 10ti případů pervitin osobě mladší než 18 let od měsíce srpna 2008 do srpna 2009 v B. a na jiných místech, dávky po 500,- až do 1.000,-Kč, když jí před první aplikací pervitin opakovaně několikrát nabízel, posléze jí vysvětlil způsob aplikace a účinky pervitinu, - nejméně 10x opatřil a předal sáček sušiny marihuany a - 40x jí dal ve stejném období marihuanu zdarma zakouřit, f) - 2x pervitin osobě T. T., v období od roku 2007 do léta 2009 v B. a na jiných místech, vždy po 500,-Kč, celkem za 1.000,-Kč a - do 7mi případů marihuanu ve stejném období, vždy po 200,-Kč, celkem nejméně za 1.400,- Kč, g) - 3x pervitin osobě V. K., od léta 2008 do měsíce května 2009 v B. a na jiných místech, v dávkách od 200,- Kč do 500,- Kč, celkem nejméně za 1.500,- Kč a - nejméně 1x opatřil a předal marihuanu ve stejném období na přelomu roku 2008/2009 za částku 150,- Kč, h) - do 10ti případů opatřil a předal marihuanu osobě B. S., v období od přelomu roku 2005/2006 do září 2009 v B. a na jiných místech, z toho platila dvě dávky za částky od 100,- do 200,- Kč, v ostatních případech zadarmo, ch) - 50x pervitin osobě L. B., od měsíce září 2008 do května 2009 v B., T. a na jiných místech, dávky dílem zdarma, dílem za částky od 500,- Kč do 1.500,- Kč, celkem zaplatil nejméně 20.000,- Kč, současně svědka svedl ke zneužívání pervitinu intravenózním způsobem, seznámil jej se způsobem aplikace a zásoboval jej injekčními stříkačkami, - nejméně 10x mu ve stejném období zadarmo opatřil a předal marihuanu, i) - 100x pervitin osobě V. F., v období od podzimu 2007 do září 2009, naposledy dne 17. 9. 2009 v B. a na jiných místech, polovina odběrů zdarma, 50 dávek platil v částkách od 200,- Kč do 500,- Kč, celkem zaplatil nejméně 20.000,- Kč, přičemž mu při prvním odběru pervitin sám nabídnul, posléze jej svedl k nitrožilní aplikaci pervitinu tím, že mu vysvětlil intenzivnější účinky, ukázal mu postup při nitrožilní aplikaci a nejméně 50x mu pervitin sám nitrožilně aplikoval, - dále mu opatřil a předal nejméně 20x sušinu marihuany, - 200x mu dal ve stejném období marihuanu zdarma zakouřit, j) - nejméně 156x pervitin osobě L. H., v období nejméně od roku 2006 do měsíce září 2009 v B. a na dalších místech, dávky různé velikosti, kdy zaplatil nejméně 35.000,- Kč, z toho nejméně 100x mu obžalovaný pervitin píchnul do žíly, a - nejméně 500x mu dal ve stejném období zadarmo zakouřit marihuanu, k) - 30x pervitin osobě O. F., v období nejméně od roku 2008 v B., A.. a na jiných místech, ze začátku zadarmo, v ostatních případech za částky v dávkách od 200,- Kč do 500,- Kč, celkem zaplatil neméně 8.000,- Kč, - nejméně 50x mu zdarma opatřil a předal ve stejném období od listopadu 2008 do července 2009 sušinu marihuany, l) - 1x pervitin osobě M. P., v období letních prázdnin roku 2009 za částku 500,-Kč, m) - do 10ti případů pervitin osobě P. B., v období od roku 2008 do jara 2009 v B. a na dalších místech, vždy zadarmo, - nejméně 20x mu dal ve stejném období zdarma zakouřit marihuanu, n) - 6ti případů pervitin osobě O. M., v obci B. od začátku roku 2008 do měsíce května 2008, dávky za částky od 200,- Kč do 300,- Kč, celkem zaplatil nejméně 1.500,- Kč, - nejméně 35x opatřil a předal sušinu marihuany, celkem za částku nejméně 1.000,-Kč, - nejméně 50x mu dal marihuanu zakouřit v období do léta 2009, o) - 3x pervitin osobě M. P., v H. v létě 2009, v dávkách vždy po 500,- Kč, celkem zaplatil 1.500,- Kč, p) - 2x pervitin osobě F. Š., v období nejméně od roku 2007 v B. a na dalších místech, 1x zadarmo, 1x za částku 200,- Kč, když první tři nabídky prodeje pervitinu obviněného svědek odmítnul, - 4x opatřil a předal sušinu marihuany do léta 2009 vždy za částku 300,- Kč, q) - do 4 případů dal zdarma zakouřit marihuanu osobě T. J., v období od roku 2007 v B. a okolí, r) - 2x dal zdarma zakouřit marihuanu osobě D. K., v období roku 2009 v B. a okolí, s) - 3x pervitin osobě M. H., , v létě 2009 v B. a na jiných místech, vždy zdarma, poté, kdy mu připravil tzv. "lajnu", t) - nejméně 25x pervitin osobě J. P., nejméně od února 2009 za částky kolem od 500,- Kč do 1.000,- Kč, celkem zaplatil nejméně 30.000,- Kč, a - 10x opatřil a předal zdarma sušinu marihuany - většinou "venkovky", u) - 25x pervitin osobě J. P., v období nejméně od roku 2007 do léta 2009, v jednotlivých dávkách za částky od 500,- Kč do 2.000,- Kč, - 50x opatřil a předal sušinu marihuany, dílem zdarma, dílem odběry za 200,-Kč až 1.000,-Kč .“ Za to byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 13,816 g rostlinné sušiny obsahující THC, uložené na Krajském ředitelství PČR Hradec Králové. Proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. 9. 2010, sp. zn. 10 T 23/2010, podal obviněný P. V. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 12 To 425/2010 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl. II. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 444 - 446) opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že soudy nesprávně posoudily ve vztahu ke skutku, jež byl kvalifikován jako trestný čin podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., celkové množství omamných a psychotropních látek, jenž měl distribuovat jiným osobám, když při dokazování byl použit postup, který následně znemožnil spolehlivě zjistit skutečný stav věci. Má za to, že v řízení proti němu vedenému byly použity důkazy získané způsobem zcela v rozporu s ustanoveními trestního řádu, když za listinné důkazy byly považovány rukou psané údaje svědků o počtech předání drog, ačkoli se nejednalo o poznámky spontánní, ale napsané na přímý pokyn policejních orgánů, navíc při úkonech, při nichž nebyl přítomen obhájce. Obviněný dovozuje, že tyto listiny byly jen způsobem, jak obejít trestní řád, resp. jak psychologicky působit na svědky. V důsledku nesprávného zjištění množství předaných látek byl následně skutek nesprávně kvalifikován. Dále se obviněný domnívá, že pokud by bylo správně zjišťováno množství předaných drog, bylo by zjištěno, že stran metamfetaminu se tak stalo nejvýše v 229 případech a bylo předáno 45,8 g této látky, sušina konopí potom byla údajně předána ve 137 případech. V návaznosti na to obviněný dovozuje, že by pro něj byla příznivější aplikace nové právní úpravy, tedy trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinný od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), jenž v ustanovení §283 požaduje k užití kvalifikované skutkové podstaty nakládání se značným množstvím drogy, zatímco ustanovení §187 trestního zákona požaduje toliko nakládání s větším rozsahem. Následně obviněný opět napadá průběh dokazování ve věci, když tvrdí, že svědkům bylo v hlavním líčení automaticky nabízeno čtení protokolu o jejich výpovědi z přípravného řízení, bez splnění potřebných podmínek pro takový postup. Postup uplatněný soudem pak měl vliv zejména na výpovědi svědkyň U., J. a Š., na jejichž svědectví je založena přísnější kvalifikace. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 12 To 425/2010, zrušil, a dále postupoval podle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že námitky obviněného, jimiž napadl provádění důkazů a jejich hodnocení, nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Uvedl, že procesnímu postupu soudů činných dříve ve věci nelze ničeho vytknout. Svědci byli vyslechnuti v přípravném řízení za účasti obhájce obviněného a sdělili v zásadě shodné údaje, které byli obsahem jimi sepsaných poznámek o specifikaci četnosti a množství předávání drog. Význam těchto poznámek svědků tedy není natolik zásadní. V řízení před soudem prvního stupně byli potom svědci vyslechnuti opětovně, přičemž jejich výpovědi z přípravného řízení byly čteny za dodržení postupu podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., tedy v souladu se zákonem. Státní zástupce shledal za námitku odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě za užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který své podání obviněný opřel, jejíž podstatou bylo tvrzení, že soudy dříve činné ve věci pochybily, pokud při hmotně právní kvalifikaci užily trestní zákon a nikoli pro obviněného příznivější trestní zákoník. K hmotně právní kvalifikaci skutku soudy užily zákon účinný v době jeho spáchání, tj. trestní zákon, neboť co do trestní sazby jsou ustanovení trestního zákona a trestního zákoníku rovnocenná. Státní zástupce je toho názoru, že ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) [příp. písm. d)] tr. zákoníku obsahuje přísněji vymezené znaky skutkové podstaty, požaduje-li nakládání s větším množstvím omamné nebo psychotropní látky, než jak je tomu v případě ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Trestní zákoník dále nabízí alternativně i trest propadnutí majetku. Je proto možné učinit závěr, že úprava trestního zákoníku je pro obviněného příznivější. Současně však státní zástupce uvedl, že s ohledem zejména na charakter, četnost, opakovanost a intenzitu jeho jednání není možné při aplikaci kterékoli citované hmotně právní úpravy (byť obecně vzato příznivější pro obviněného) obviněnému uložit nižší trest, přičemž zmiňovaný trest propadnutí majetku v případě obviněného nepřipadá v úvahu. Ačkoli tedy lze dovolání obviněného v tomto směru přisvědčit, pochybení soudu v otázce posouzení příznivosti časově si konkurujících právních úprav, nemá na postavení obviněného zásadní dopad, neboť řádný postup by zjevně nevedl k odlišnému výroku o trestu. S ohledem na výše uvedené má státní zástupce za to, že jsou dány podmínky k postupu podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl. Současně navrhl učinit rozhodnutí v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.). III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 12 To 425/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného směřující právě do oblasti skutkových zjištění, kdy obviněný tvrdí, že nebylo spolehlivě zjištěno celkové množství omamných a psychotropních látek, které měl distribuovat jiným osobám, a námitky, kterými napadá průběh provádění důkazů a jejich hodnocení. Obviněný tak soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (brojí proti použití některých důkazů, zejména pak listinných důkazů ve formě svědky rukou psaných údajů o počtech předání omamných a psychotropních látek, a způsobu jejich získání, resp. namítá, že se nejednalo o spontánní poznámky, ale o poznámky sepsané na přímý pokyn policie) a z nich vyvozená vadná skutková zjištění (o celkovém množství omamných a psychotropních látek, které měl distribuovat jiným osobám; a dále zjištění vyplývajících zejména z výpovědí svědkyň U., J. a Š.). Dále namítá způsob provedení důkazů (porušení zásad při dokazování, kdy bylo svědkům automaticky nabízeno přečtení protokolu o výslechu svědka z přípravného řízení, avšak do protokolu to nebylo pojato). Současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům , kdy namítá, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají (označuje svědky sepsané poznámky za formu psychologického působení na svědky za účelem, aby tito svědci setrvali na počtech předání omamných a psychotropních látek, ke kterým dospěli při podání vysvětlení na policii) a nabízí vlastní verzi skutkového stavu věci (předkládajíc, že počty předání uvedená svědky nejsou zcela věrohodné a u mnoha z nich významným způsobem překračují skutečnost). Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že svědci v rámci podání vysvětlení vyhotovili písemnosti obsahující početní specifikaci četnosti a množství předávání drog. Stalo se tak nepochybně na výzvu policejního orgánu. Totožní svědci však byli následně vyslechnuti v rámci přípravného řízení, a to již za účasti obhájce obviněného. V rámci svých výpovědí uvedli v podstatě totožné údaje s těmi, které uvedli v rámci předchozího podání vysvětlení. Svědci byli opětovně vyslechnuti i v rámci řízení před soudem prvního stupně, jak vyplývá z protokolů o hlavním líčení. S ohledem na skutečnost, že se svědci v určitých případech odchýlili od své dřívější výpovědi, byly soudem přečteny protokoly o jejich dřívější výpovědi, získané v rámci předchozích výslechů, kterých se zúčastnil obhájce obviněného, a které tedy byly provedeny v souladu se zákonem. V daném případě tak byly dodrženy podmínky postupu podle ustanovení §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Procesní postup nevykazuje žádné vady. Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení obviněného o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný v tomto směru namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje z tvrzeného nesprávného provedení a hodnocení důkazů či vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Obviněný současně v dovolání uplatnil i námitku odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě za užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který opřel své dovolání, v rámci níž namítl, že soudy dříve činné ve věci pochybily, pokud při hmotně právní kvalifikaci užily trestní zákon a nikoli pro obviněného příznivější trestní zákoník. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve své druhé variantě spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný byl odsouzen podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., dle něhož trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin ve větším rozsahu a vůči osobě mladší osmnácti let . Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Jde o ohrožovací trestný čin, a proto je trestný čin dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 283). O skutku obviněného rozhodoval Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou dne 6. 9. 2010, tedy za účinnosti nového trestního zákoníku. Soud musel nejdříve postupovat podle ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku a vyhodnotit, zda je jednání obviněného trestné i ve smyslu nové právní úpravy, případně podle kterého ustanovení a v návaznosti na to posoudit, aplikace které právní úpravy je pro obviněného příznivější. Je třeba poznamenat, že v obžalobě bylo jednání obviněného kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropnímu látkami a s jedy podle ustanovení §238 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku. V rámci závěrečného návrhu pak státní zástupkyně vzhledem k vymezení znaku značného rozsahu soudní praxí navrhla opětovně kvalifikovat jednání obviněného dle trestního zákona platného do 31. 12. 2009, tj. podle ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a současně podle ustanovení §188a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť došla k závěru, že pro obviněného nová právní úprava není příznivější. Soud se s ohledem na dobu spáchání skutku s tímto závěrem ztotožnil, nicméně neztotožnil se s návrhem kvalifikovat jednání obviněného současně i jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Trestností činu rozumíme možnost, že pachatel bude pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce (srov. R 11/1991). Trestnost činu je tedy charakteristikou určitého činu jako činu soudně trestného, jehož druh (typ), povaha a sankce musí být popsána v trestním zákoně. Jsou to všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i o trestu, popř. o ochranném opatření. Dispozice s psychotropními a omamnými látkami, pro niž byl obviněný stíhán, je trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (nejméně) podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy i podle nové právní úpravy, což obviněný ve svém dovolání nijak nezpochybňuje. Podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. bude pachatel odsouzen odnětím svobody na dvě léta až deset let , spáchá-li takový čin ve větším rozsahu a vůči osobě mladší než osmnáct let. Podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku bude pachatel odsouzen na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku , spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu a ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let. Zločin (§14 odst. 1, 3 tr. zákoníku) podle §238 odst. 1 tr. zákoníku je spáchán ve větším rozsahu vůči dítěti, je-li škodlivost takového činu vysoká. Větší rozsah vyjadřuje kvantitativní i kvalitativní hlediska při výrobě, dovozu, přechovávání apod. omamné nebo psychotropní látky anebo jedu jako celku, nikoli jen množství takové látky, i když to bude z hlediska naplnění této okolnosti podmiňující použití trestní sazby nepochybně zásadní. „Větší rozsah“ je třeba nutné odlišit od „značného rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, který se užije ve vztahu k dospělým osobám. Určitým výchozím kritériem či vodítkem pro stanovení většího (ale i značného a velkého) rozsahu bude množství, které bude na základě nařízení vlády (srov. výklad k §289 odst. 2/ tr. zákoníku) stanoveno jako množství větší než malé u omamných látek, přípravků je obsahujících a jedů, neboť od něho bude možné odvozovat množství, která budou potřebná pro individuální stanovení trestním zákoníkem vyžadovaných různých rozsahů u konkrétní zvlášť přitěžující okolnosti určující rozsah činu podle §283 tr. zákoníku. Znak „většího rozsahu“ nebyl v trestním zákoně konkrétně stanoven. Stejně tak není konkrétně stanoven ani v trestním zákoníku. Je proto nutné jej dovozovat podle soudní praxe (srov. např. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, sv. 25, č. T-608, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15, č. T-787), která stanovila, že podle výsledků provedeného dokazování je možné na „větší rozsah“ usuzovat ne toliko z množství drogy, ale též z výše peněžní částky, kterou za prodávanou drogu obviněný utržil, z kvality prodávané drogy i z délky doby, po kterou pachatel drogu prodával, případně bylo možné vycházet i z dalších obdobných okolností, za nichž byl čin spáchán. Je též nutné uvést, že tato původní právní úprava znala jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u rozsahu jen tuto jeho jedinou hodnotu, tj. „větší rozsah“, pod nějž zahrnovala jakýkoli rozsah, který převyšoval množství, jež bylo stanoveno pro čin spáchaný v základní skutkové podstatě podle §187 odst. 1 tr. zák., za situace, že stupeň nebezpečnosti činu byl značně vysoký, tedy zejména tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabízel, zprostředkoval, nebo jinak jinému opatřil anebo přechovával pro jiného drogu v množství, které bylo způsobilé k použití pro více lidí. Pod tento znak spadal jak rozsah, který mohl jen nepodstatně převyšovat základní vymezení v odst. 1 §187 tr. zák., nebo nedosahoval velkých rozměrů a nevytvářel mimořádné nebezpečí, ale i takový, který mohl být až enormní. Právě proto, že pod tento jeden znak „většího rozsahu“ se podřazovaly všechny případy, které se zejména co do rozsahu této trestné činnosti odlišovaly od věcí méně nebezpečných soustředěných např. jen na několik osob u množství drog pohybujících se v desítkách gramů až po ty, které přesahovaly území státu, zahrnovaly činnost rozsáhlé povahy a distribuci velikého množství drog, trestní zákoník rozsah rozčlenil v §283 celkem na tři diferenciované znaky představující odlišné okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Z tohoto důvodu to, co bylo dříve chápáno jako „větší rozsah“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., je nyní podle ustanovení §283 tr. zákoníku rozděleno na tři druhy rozsahu - „větší“, „značný“ a „velký“. Při stanovení většího rozsahu omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu bude proto třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký). I s ohledem na ně (pro určení míry jejich vzájemné proporcionality) bude možné konkrétní rozsah stanovit. V každém posuzovaném případě se individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek nebo jed se jedná, jaká je jejich kvalita, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala, apod. O naplnění znaku většího rozsahu bude též možné usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku nebo jed pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl, či mohl. Dalším kritériem může být i délka doby, po niž pachatel s uvedenými látkami nebo jedy neoprávněně nakládal, eventuálně to, pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15, č. T-787). V každém posuzovaném případě se proto individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod. U „většího rozsahu“ je vždy dána vazba na další podmínku, kterou je v odst. 2 písm. d) tr. zákoníku dítě, a v odstavci 3 písm. d) tr. zákoníku dítě mladší patnácti let. Nezbytnou podmínkou ustanovení §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku tedy je, aby uvedené látky a jedy byly určeny dítěti. Z daného pak vyplývá, že pro naplnění této podmínky postačí, aby spáchání činu ve větším rozsahu směřovalo vůči jednomu dítěti. Stejně tak postačí, aby dítě bylo cílem výroby, dovozu, průvozu, nabídky, zprostředkování, prodeje nebo jiného opatření jinému, aniž by bylo nutné, aby dítě takovou látku nebo jed přímo obdrželo. Stane-li se tak, jde o jednu ze skutečností rozhodných pro stanovení rozsahu činu, neboť dostanou-li se uvedené látky k dítěti nebo k dětem, event. pokud je již děti budou konzumovat, nebo se případně na nich již negativní účinky těchto látek projeví, pak pro vymezení jejich „většího rozsahu“ bude postačovat jejich množství menší, než když se tyto neblahé dopady neprojeví (srovnej Šámal P. a kol., trestní zákoník II., komentář I. vydání Praha: C. H. Beck 2010, str. 2623). Obviněný shora popsaným jednáním bezpochyby naplnil znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Závěr o naplnění obecného znaku spočívajícího ve spáchání předmětného trestného činu „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. Pojem většího rozsahu proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy „ve větším rozsahu“) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (viz rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). V návaznosti na to je třeba zdůraznit, že pro výklad kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku lze obdobně převzít zásadně táž kriteria, ovšem s upřesněním, že se zřetelem k nové koncepci zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, pochopitelně nelze řešit otázku míry společenské nebezpečnosti, a dále, a to především, že zmíněná kriteria musí být naplněna ve zřetelně vyšší kvantitativní, ale i kvalitativní úrovni. Jinak řečeno, oproti znaku „ve větším rozsahu“ je třeba k naplnění znaku „ve značném rozsahu“ zejména zřetelně většího množství (v kontextu druhu a kvality) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, delší doby (příp. též kvalifikovanějšího způsobu) nakládání, většího počtu osob, jimž tyto látky pachatel např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně dalších okolností (výrazná finanční hodnota prodávané nebo držené látky apod.).K vzájemnému vztahu uvedených zákonných znaků „ve větším rozsahu“ [§187 odst. 2 písm. a) tr. zákona] a „ve značném rozsahu“ [§283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] Nejvyšší soud zastává názor, že tyto znaky nejsou totožné, resp. nutné podmínky pro naplnění znaku „ve větším rozsahu“ podle trestního zákona, nenaplňují současně i znak „ve značném rozsahu“ podle trestního zákoníku. Nejvyšší soud vychází ze skutečnosti, že již pouhé porovnání pojmů „větší“ a „značný“, svědčí pro závěr o jisté gradaci rozsahu jednání pachatele . Stejný znak „ve větším rozsahu“ je přitom použit v obou trestních kodexech, byť v trestním zákoníku pouze ve vztahu k dítěti (i mladšímu 15 let), a Nejvyšší soud neshledává důvod pro zmírnění aplikačních kritérií znaku „ve větším rozsahu“ oproti výkladu tohoto znaku za účinnosti dřívější právní úpravy. Z kvantitativního hlediska lze zásadně naplnění kvalifikačního znaku „ve větším rozsahu“ dovozovat při nakládání s 10 g metamfetaminu-base, což představuje asi běžných 200 dávek průměrného konzumenta (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000). Dodat je ovšem na místě, že obsah znaku „ve větším rozsahu“ má určité kvantitativní i kvalitativní rozpětí a nejde pouze o úzce pojaté vymezení. Jakkoli nelze tuto skutečnost brát zjednodušeně jako přesné vodítko pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“, může orientačně přispět k řešení dané problematiky v tom smyslu, že „značný rozsah“ by měl být co do množství drogy vícenásobkem spodní hranice „většího rozsahu“. Je třeba připomenout, že námitka obviněného byla konstruována tak, že „ pokud by byla správně zjišťována množství resp. počty předání OPL, musel by soud dospět k závěru , že jelikož jsem psychotropní látku metamfetamin předal v maximálně 229 případech tedy 45,8 g metamfetaminu a sušinu konopí setého v maximálně 137 případech, je pro mne jednoznačně výhodnější nová právní úprava, když podle tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 je pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty ve druhém odstavci §187 třeba větší rozsah (a tedy dle výkladu, kdy judikatura odvodila množství OPL od Pokynu obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně č. 6/2000 jako předání 10 g metamfetaminu), zatímco pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. je potřebné spáchání ve značném rozsahu (tedy dle výkladu množství 50 g metamfetaminu) “. Obviněný tedy svůj závěr založil na vlastní skutkové verzi věci. Podle učiněných skutkových zjištění však obviněný po dobu v podstatě tří let opakovaně 22 osobám opakovaně prodával či daroval metamfetamin (pervitin), a to celkem v 695 případech, dále sušinu konopí seté (marihuanu), a to v 292 případech a v jednom případě 3,4 methyl-dioxy-metamfetamin (extázi), přičemž k tomu ještě v 1196 případech umožnil těmto osobám kouření marihuany. Dle zjištění byly 3 osoby mladší 18 let, kdy těmto poskytl ve 219 případech metamfetamin (pervitin), ve 25 případech konopí seté (marihuanu), v jednom případě 3,4 methyl-dioxy-metamfetamin (extázi) a ve 440 případech jim umožnil kouření marihuany. S ohledem na závěry soudní praxe (srov. zejména rozhodnutí publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., resp. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1354/2003) je zřejmé, že obviněný jednal ve smyslu citovaného ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona, přičemž s ohledem na navazující soudní praxi týkající se trestního zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 609/2010, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 4 Tdo 827/2010) je zřejmé, že dříve vyslovené výkladové závěry je namístě aplikovat i ve vztahu k ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku. Trestní zákoník zavedením znaku „ve značném rozsahu“ zmírňuje podmínky trestního postihu pachatelů ohrožujících svou trestnou činností dospělé konzumenty drog. Znění zákona je ale vyjádřením vůle zákonodárce, kterou by Nejvyšší soud zmírněním dosavadního výkladu znaku „ve větším rozsahu“ v podstatě nepřípustně modifikoval. Z důvodové zprávy k trestnímu zákoníku přitom vyplývá, že účelem rekodifikace drogových deliktů bylo také odstranění přepínání trestní represe u některých okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, přičemž důraz je kladen zejména na ochranu dětí před důsledky trestné činnosti tohoto druhu. S ohledem na výše rozvedené úvahy lze obviněnému dát za pravdu v té části dovolání, v rámci níž namítl, že právní úprava pozdější, tedy podle trestního zákoníku, je ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. příznivější, a to z toho důvodu, že úprava obsažená v trestním zákoníku přísněji vymezuje znaky skutkové podstaty, když požaduje nakládaní s větším množstvím omamné nebo psychotropní látky, než je tomu v ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Nejvyšší soud však tento závěr o příznivější úpravě trestního zákoníku nezakládá současně i na závěru, že ačkoli je zákonem stanovená sazba trestu odnětí svobody v obou alternativách právních úprav shodná (2 až 10 let), trestní zákoník nabízí alternativně i trest propadnutí majetku, a tedy výhodnější ustanovení o trestu. Pro otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je rozhodující porovnání, které z těchto různých posouzení je jako celek pro pachatele nejpříznivější (srov. R 73/1951, R 19/1962). Platí zásada, že dřívějšího nebo nového zákona je třeba užít jako celku . Nelze tedy rozhodovat např. o vině podle zákona jednoho a o trestu či o některých trestech podle zákona dalšího. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem konkrétního případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzována jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (srov. ÚS 12/2001-n.). Závěr o příznivosti toho či onoho trestního zákona nelze učinit pouze na podkladě srovnání trestních sazeb stanovených v obou zákonech na posuzovaný čin, rozhodný je „…výsledek srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků pachateli za konkrétních posuzovaných okolností uloženy“ (srov. č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). Podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. bude pachatel odsouzen odnětím svobody na dvě léta až deset let , spáchá-li takový čin ve značném rozsahu a vůči osobě mladší než osmnáct let. Podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku bude pachatel odsouzen na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku , spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu a ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let. Konkurující si právní úpravy obsahují v zásadě shodnou trestnost [i když je možno do jisté míry dovodit větší příznivost nové právní úpravy, a to s ohledem na skutečnost, že aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §238 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku je vázána vedle spáchání činu vůči osobě mladší 18 let navíc i na větší rozsah]. Původní právní úprava podle ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. stanovovala trest odnětí svobody na dvě léta až deset let bez možnosti alternativ, zatímco právní úprava platná od 1. 1. 2010, tedy dle ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku, stanovuje trest odnětí svobody na dvě léta až deset let s možnou alternativou trestu propadnutí majetku. Jak již bylo uvedeno shora po zvážení jednotlivých souborů trestněprávních norem je nepochybné, že zásadním kritériem pro zhodnocení, která z právních úprav je pro obviněného příznivější, je srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků obviněnému za konkrétních posuzovaných okolností uloženy. Odvolací soud stejně jako soud nalézací dospěl k závěru, že v případě obviněného nepřicházelo v úvahu uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody. Za tohoto stavu pak úvahy o možnosti ukládání samostatného trestu propadnutí majetku nejsou namístě. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zjevné, že srovnání rozhodných hledisek zohledňujících všechny individuální zvláštnosti spáchaného trestného činu a jeho pachatele byla učiněna. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že při porovnání, která z úprav trestního předpisu je pro obviněného příznivější, nelze vycházet z ustanovení o trestu pro jednotlivé skutkové podstaty, neboť v případě zde projednávaném, je úprava podle trestního zákoníku i zákona č. 140/1961 Sb. shodná, nýbrž ze skutečnosti, že ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) [příp. písm. d)] tr. zákoníku obsahuje přísněji vymezené znaky skutkové podstaty, totiž požaduje nakládání s větším množstvím omamné nebo psychotropní látky, než jak je tomu v případě ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákona a dále je nutné zohlednit, že trestní zákoník nabízí alternativně i trest propadnutí majetku. Byť jak již bylo řečeno shora u obviněného uložení propadnutí majetku nepřicházelo v úvahu, je nutné učinit závěr, že příznivější je pro obviněného (pro přísnější podmínky užití kvalifikované skutkové podstaty a výhodnější ustanovení o trestu) aplikace trestního zákoníku. Pro volbu dalšího procesního postupu lze potom zejména zohlednit, že obviněný byl odsouzen (vedle méně významného trestu propadnutí věci) k trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, tedy k výměře při samé dolní hranici trestním zákonem a trestním zákoníkem stanovené trestní sazby, pro jehož výkon byl navíc podle §39a odst. 3 trestního zákona zařazen pouze do věznice s dozorem. Je tak namístě dovodit, že s ohledem zejména na charakter, četnost, opakovanost a intenzitu jeho jednání není možné při aplikaci kterékoli citované hmotně právní úpravy (byť obecně vzato příznivější pro obviněného) obviněnému uložit nižší trest. Přitom trestním zákoníkem výslovně zmiňovaný trest propadnutí majetku v případě obviněného nepřipadá v úvahu. Ačkoliv Nejvyšší soud dal dovolateli za pravdu v tom, že nová úprava trestního zákoníku je s ohledem na posouzení skutku z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty příznivější, nemá tato skutečnost ve svém důsledku vliv na postavení obviněného (neboť řádný postup by zjevně nevedl k odlišnému výroku o trestu), přičemž současně platí, že daná problematika již byla judikatorně řešena a v obecném smyslu již nečiní potíže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010). S ohledem na důvody rozvedené v předcházejících odstavcích je možno uzavřít, že zjištěné vady nemají přímý dopad na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Pochybení nalézacího soudu (neodstraněná v rámci odvolacího řízení) nejsou tedy natolik významná, že by pro ně nemohlo dovoláním napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí jemu předcházející, obstát a na jeho právní moci a stabilitě by nebylo možno spravedlivě trvat. IV. Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního právního významu. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu shora citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. V. odmítl. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 16. března 2011 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata