ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.327.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 327/2016 -53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 79/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 3 T 79/2011, byl obviněný M. Č. uznán vinným trestným činem přechovávání dětské pornografie podle §205a zákona č. 40/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně překlepů) „ jako uživatel e-mailových schránek založených prostřednictvím sítě internetu, k nímž přistupoval prostřednictvím různých přístupových bodů, zejména z kanceláří spol. Auto E. M., s.r.o., P., S., okres K., a z místa svého trvalého bydliště v Ž., okres L., ul. K.. J., v době od 1. 12. 2007 do 10. 3. 2009 uschovával v e-mailové schránce s označením 98 e-mailových zpráv s tématikou dětské pornografie, v době od 1. 12. 2007 do 10. 3. 2009 v e-mailové schránce 85 zpráv s tématikou dětské pornografie, přičemž obě shora zmíněné e-mailové schránky byly v provozu do 10. 3. 2009 a v téže době v místě svého trvalého bydliště v Ž. prostřednictvím internetové výměnné sítě DC++ si stáhl a následně přechovával na svém PC zn. Provyt provedení Midi Tower na disku zn. Seagate, který sloužil k ukládání částí právě stahovaných souborů z výměnné sítě programem DC++ v adresáři soubor s názvem“ vykazující znaky dětské pornografie “.
Za to byl odsouzen podle §205a tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 15 (patnácti) měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to počítače zn. Provyt, provedení Midi Tower, bez v. č. a označení typu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 3 T 79/2011, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. Č. uznal vinným trestným činem přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák. na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že „ jako uživatel e-mailových schránek založených prostřednictvím sítě internet, k nímž přistupoval nejméně prostřednictvím přístupového bodu z kanceláře provozovny společnosti Auto E. M., s.r.o., na adrese P., S., okres K., v době od 1. 12. 2007 do 10. 3. 2009 uschovával v e-mailové schránce s označením 98 e-mailových zpráv s tématikou dětské pornografie, v době od 1. 12. 2007 do 10. 3. 2009 v e-mailové schránce 85 zpráv s tématikou dětské pornografie, přičemž obě shora zmíněné e-mailové schránky byly v provozu do 10. 3. 2009 “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205a tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanoveními §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný rozsáhlé dovolání (č. l. 433–453 ), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný v rámci svého rozsáhlého dovolání brojí také proti skutkovým zjištěním týkajících se části skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, která však byla odvolacím soudem vypuštěna z důvodu přetrvávajících pochybností o existenci subjektivní stránky na straně obviněného.
Dále obviněný vytýká nalézacímu soudu zmatečnost řízení, chaotické vedení soudního spisu a nepřesnou a neúplnou protokolaci hlavního líčení, jenž neodpovídá zvukovému záznamu. Má za to, že mu bylo odepřeno právo na obhajobu, kdy jeho obhájce byl během závěrečné řeči přerušován a některé návrhy jeho obhájce v rámci obhajoby byly odmítnuty, přičemž soud vyhověl všem důkazním návrhům obžaloby. Tento závadný stav neodstranil ani odvolací soud. Za zásadní považuje nedostatky v evidenci DVD. Policií bylo u obviněného zadrženo sedm kusů DVD s různým obsahem, které se staly předmětem odborných vyjádření, kdy však ze spisového materiálu a odborných vyjádření není zřejmé, o jaká DVD se jedná, jelikož tyto nejsou přesně a nezaměnitelně označeny, stejně jako jejich souhrnný obsah, kdy počet těchto nosičů dokonce narůstá, což vylučuje jakoukoliv kontrolu a přezkoumatelnost. V tomto směru především napadá znalecký posudek MUDr. Růženy Hajnové, z oboru psychiatrie, odvětví sexuologie, psychiatrická sexuologie, s tím, že není jasné, jaká DVD znalkyně vlastně zkoumala, pouze, že k podání znaleckého posudku jí bylo předloženo deset kusů DVD. Stejně tak obviněný napadá i počet e-mailových zpráv zajištěných v jeho e-mailových schránkách, kdy počet neodpovídá tomu, co je uvedeno ve spise. Uvádí, že tvrzení nekorespondujících se spisem a odbornými vyjádřeními je ve znaleckém posudku několik, například, že v podstatě celý obsah nosičů dat je dětskou pornografií a že odesílal e-mailové zprávy na další adresy.
Dále obviněný podrobně rozebírá jednotlivá odborná vyjádření k předmětným DVD, zajištěného obsahu jeho počítače a e-mailových schránek. Obviněný připouští, že měl skutečně dvě e-mailové schránky, které používal pro běžnou komunikaci a dostával velké množství nevyžádaných zpráv. Trvá na tom, že s žádným z odesílatelů nekomunikoval, nic nevyžadoval, zpočátku zprávy otvíral, aby rozlišil jejich obsah, a když zjistil, že některé jsou podezřelé, tak tyto označoval jako spam. Některým odesílatelům odpověděl, že si nepřeje, aby mu posílali tyto zprávy. Když pojal podezření, že někdo manipuluje s jeho počítačem, upozornil na to, od čehož má i potvrzení. Technik z firmy L. Ž. mu dokonce změnil IP adresu a později, šest měsíců před zahájením akce „V.“, obě e-mailové schránky zrušil. Na základě odborných vyjádření a listiny „T.“, materiálu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Praha ze dne 28. 2. 2009, bylo zjištěno, že na jeho IP adresu i e-mailovou schránku se připojovalo velké množství neztotožněných uživatelů ze Ž. a jistý pan J. M. z Ch., který byl odsouzen za přechovávání a distribuci dětské pornografie. Je přesvědčen, že v rámci svých možností a schopností učinil veškerá opatření vedoucí k zamezení manipulace s jeho služebním i soukromým počítačem, které lze po něm jako po běžném uživateli počítače požadovat. V pracovním počítači byl instalován program DMS a vždy v době jeho nepřítomnosti byl povinen odevzdat hesla ke svému počítači svému nadřízenému, aby byl zajištěn přístup k tomuto programu. Není vyloučeno, že z okruhu těchto konkrétních osob nedošlo k vyzrazení či zneužití jeho služebního počítače k jiným účelům. Prakticky jakýkoliv počítač s aktivním připojením do počítačové sítě lze ovládat za pomocí vzdáleného přístupu, což ostatně potvrzuje i vyjádření správce počítačové sítě Ing. M. M. ze dne 6. 6. 2014. Z úředního záznamu odboru analytiky služby kriminální policie, oddělení informační kriminality Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 21. 9. 2009, je zřejmé, že obdržel do svých e-mailových schránek zprávy s tématikou pornografie, ale žádnou závadovou zprávu neodeslal. Další odborná vyjádření a závěry soudu však toto popírají a je tvrzena jakási jeho korespondence s odesílateli, kde údajně požaduje „fotečky dívčin“, což je naprosto absurdní a zcela nepravdivé tvrzení. Dále poukazuje na „vyhodnocení CD“ ze dne 5. 5. 2010 Policií ČR, Krajského ředitelství policie středočeského kraje, územní odbor Kladno, z něhož vyplývá, že na počítačích bylo uloženo větší množství pornografického materiálu, ale nejednalo se o dětskou pornografii. Materiál s tématikou dětské pornografie nebyl nalezen ani v PC ve firmě ve S. Ani toto CD není přesným a nezaměnitelným způsobem označeno. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat ze dne 30. 4. 2010, které vypracoval Ing. J. V., byly zkoumány jakési „zajištění bitové kopie pevných disku“, kdy zájmové soubory byly vykopírovány na CD, které opět nebylo jasně a nezaměnitelně označeno, včetně jeho obsahu. Mělo se jednat o soubory s pornografickou tématikou (chybí označení „s dětskou“ pornografickou tématikou).
Vzhledem k výše uvedenému má obviněný za to, že tvrzení soudů jsou zcela nepravdivá, zavádějící a nemající oporu v provedeném dokazování. V projednávané věci mu bylo odmítnuto právo na obhajobu, jelikož byl odmítnut revizní znalecký posudek, který by mohl objasnit rozpory a nejasnosti v odborných vyjádřeních a znaleckém posudku. Žádnou dětskou pornografii nehledal, ani neměl ve svém faktickém držení, nic neotvíral a vše označoval jako spam. Má za to, že zde zcela absentuje subjektivní stránka trestného činu kladeného mu za vinu.
Dále obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu namítl, že v jeho trestní věci měla být uplatněna zásada subsidiarity trestní represe, jelikož v případě široce konstruovaných skutkových podstat některých trestných činů, tak jak je tomu v případě trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, může postih dopadnout na pachatele skutků velmi rozdílné konkrétní společenské nebezpečnosti.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, spolu s rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 3 T 79/2011, a rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby v celém rozsahu.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 1. 4. 2016, sp. zn. 1 NZO 241/2016.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že obviněný uplatňuje argumentaci z jeho dosavadní obhajoby i odvolání, kdy tyto jeho úvahy označily soudy zcela správně za spekulace nemající racionální podklad. Dle jeho obhajoby by se musela konkrétní osoba nabourat do jeho počítače na pracovišti a taktéž do jeho obou e-mailových schránek a z jeho pracoviště by pod jeho identitou komunikovat a objednávat materiály s dětskou pornografií. Správně soud označil takový postup jakéhokoliv hackera za nesmyslný.
K námitce obviněného stran subsidiarity trestní represe státní zástupkyně uvedla, že v projednávané věci není možno tento princip uplatnit. Námitkami uplatněnými obviněným v dovolání se již náležitě a dostatečně zabýval soud druhého stupně. Jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Pokud obviněný uplatnil v rámci svého dovolání námitky, s nimiž se již náležitě vypořádal odvolací soud, Nejvyšší soud nemá povinnost ani důvod znovu tyto námitky přezkoumávat, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Obviněný se v dovolání zabývá výlučně otázkami skutkovými, resp. komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů. Je pravdou, že nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí použil poněkud netypické formulace, avšak je nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny provedeným dokazováním a soud skutek správně právně kvalifikoval. Stejné stanovisko zaujal i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí lze bez dalšího odkázat.
Státní zástupkyně má za to, že výhrady uplatněné obviněným není možno mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo možno a nutno odstranit cestou dovolání. Na základě výše uvedeného proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 6 To 75/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jej bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. Č. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat ze dne 30. 4. 2010 a s tím související doplňující vyjádření, která vypracoval Ing. J. V., listiny označené jako „T.“, materiál Policie ČR, Krajského ředitelství policie Praha ze dne 28. 2. 2009 a také „Vyhodnocení CD“ ze dne 5. 5. 2010 Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Kladno, dále úředního záznamu odboru analytiky služby kriminální policie, oddělení informační kriminality Krajského ředitelství, policie Středočeského kraje ze dne 21. 9. 2009, znaleckého posudku MUDr. Růženy Hajnové z oboru psychiatrie, odvětví sexuologie, psychiatrická sexuologie, a vyjádření správce počítačové sítě Ing. M. M.; spadá sem i námitka neprovedení revizního znaleckého posudku) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění, zda nedošlo k manipulaci s jeho pracovním počítačem, zda k němu neměly přístup i jiné osoby, zda se k jeho počítači či e-mailovému účtu připojovaly další neztotožněné osoby, zejména pak konkrétně osoba jménem J. M. měla možnost připojit se na jeho IP adresu a e-mailovou schránku), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že na základě nepřesně a nejasně označených nosičů dat, stejně jako rozporů v odborných vyjádřeních a znaleckém posudku s obsahem spisu nelze usuzovat na jeho vinu) a dále pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvedl, že měl dvě e-mailové schránky, které používal pro běžnou komunikaci, a poté, co mu začaly chodit podezřelé e-mailové zprávy, které zpočátku otvíral, po nějaké době je však rovnou mazal jako spam a na některé odepisoval, že si nepřeje, aby mu tyto zprávy byly posílány, tyto e-mailové schránky zrušil, přičemž žádnou dětskou pornografii nehledal, ani neměl ve svém faktickém držení, s nikým ohledně ní nekomunikoval, nikomu nic neposílal; je přesvědčen, že v rámci svých možností a schopností učinil veškerá opatření vedoucí k zamezení manipulace s jeho služebním i soukromým počítačem, které po něm bylo možno jako po běžném uživateli počítače požadovat, přičemž není vyloučeno, že z okruhu těchto konkrétních osob došlo k vyzrazení či zneužití jeho služebního počítače k jiným účelům, případně se mohlo jednat o aktivní připojení do počítačové sítě za pomoci vzdáleného přístupu).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jedná se takto o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
V projednávané věci se však o takový případ nejedná, neboť odvolací soud se s možností provedení navrhovaného důkazu revizním znaleckým posudkem k odbornému vyjádření zpracovaného kpt. Ing. J. V. z Odboru kriminalistické techniky a expertíz, Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje zabýval a dospěl k závěru, že jeho provedení je nadbytečné, kdy „ doplnění dokazování ve shora naznačeném směru pokládá odvolací soud za zcela nadbytečné, když dosavadní shromážděné důkazy, co do jejich množství a kvality, po jejich vyhodnocení, umožňují učinit spolehlivý závěr o vině obžalovaného “ (str. 9 rozsudku odvolacího soudu).
Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Lounech, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Odvolací soud vypustil spornou část popisu skutku obviněného stran stahování závadného souboru, kdy i po doplněném dokazování nalézacím soudem zůstaly nadále zásadní pochybnosti o existenci subjektivní stránky na straně obviněného. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů (zejména odborných vyjádření a znaleckého posudku), jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem . Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje obviněného se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Nejvyšší soud k námitce obviněného stran nedostatků v evidenci DVD a s tím související námitky ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr. Hajnové, v rámci níž obviněný namítá, že je sporné, jaké materiály znalkyně pro vypracování znaleckého posudku obdržela, uvádí toliko, že nedostatky v označení zkoumaných materiálů se zabýval nalézací soud v rámci nového projednání věci, kdy v tomto rozsahu přistoupil k doplnění dokazování. Po doplněném dokazování nelze závěru nalézacího soudu ničeho vytknout. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu (zejména str. 17). Taktéž odvolací soud se předmětnou námitkou zabýval, kdy uvedl, že „ byly bezpečně zjištěny zdroje, z nichž jmenovaná znalkyně vycházela. Znalkyni byly totiž předloženy veškeré zajištěné materiály v elektronické podobě, ty jsou žurnalizovány na čl. l. 50, 149 a 174 a dále v příloze č. 13 “ (str. 10 rozhodnutí odvolacího soudu).
Jak již bylo uvedeno výše, porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů. Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tedy nelze podřadit jeho námitku stran neúplné protokolace hlavního líčení.
Je třeba podotknout, že byl-li o průběhu úkonu před soudem pořízen zvukový záznam a je-li třeba vyhotovit písemný protokol, zaznamená se dle ustanovení §55b odst. 5 tr. ř. do protokolu „podstatný obsah“ úkonu, což znamená, že v protokolu o hlavním líčení nemusí být zapsáno vše, co bylo zachyceno na zvukovém záznamu. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 1 tr. ř. má obviněný právo vznést námitky proti protokolaci, o kterých rozhoduje zásadně soud, o jehož protokol jde . Nutno podotknout, že obviněný v průběhu řízení námitku stran nedostatečné či nesprávné protokolace hlavního líčení nevznesl.
Uplatnění námitek ve vztahu k protokolaci v řízení před soudem není vázáno žádnou lhůtou , ale zásadně by měly být uplatněny do právní moci rozhodnutí (včetně řádných opravných prostředků – odvolání a stížnosti), neboť sice nic nebrání tomu, aby byly vzneseny i v rámci mimořádného opravného prostředku (s výjimkou stížnosti pro porušení zákona – zde by musely být uplatněny v podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, neboť ji podává ministr spravedlnosti), ale zde již musí být splněny podmínky pro podání takového opravného prostředku (srov. zejména §265a, 265b a 265f tr. ř. u dovolání a §278 tr. ř. u obnovy řízení).
K námitce obviněného stran neprokázání subjektivní stránky trestného činu přechovávání dětské pornografie podle §205a tr. zák. Nejvyšší soud poznamenává, že ji lze ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitka obviněným vznesená byla uplatněna neregulérním způsobem, neboť byla uplatněna s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec výše uvedeného lze uvést, že trestný čin přechovávání dětské pornografie je úmyslným trestným činem, kdy za přechovávání dětské pornografie je považován jakýkoliv způsob jejího držení. Nevyžaduje se, aby ji měl pachatel přímo u sebe, postačí, že jí má ve své moci, např. uloženou v e-mailové poště, která je uložena na serveru internetového poskytovatele služeb (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1892). Nalézací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že „ obžalovaný za celou dobu, kdy mu byly tyto závadové zprávy zasílány, tj. od 1. 12. 2007 do poloviny února resp. počátku března 2009, se neobrátil na policii, nezablokoval příjem zpráv od shora uvedených odesílatelů, neoznačil je za spam, a to i když měl zjistit, že mu bez jeho souhlasu do těchto schránek vstupují jiní uživatelé. Což je chováním zcela nepochopitelným a pro člověka, jehož by to obtěžovalo zcela neobvyklým. Tento přístup svědčí proto, že tento stav akceptoval “ (str. 16 rozsudku nalézacího soudu), a dále, že „ není pochyb o tom, že šlo o dlouhodobý proces doručování zpráv, obžalovaný s tím, že ve schránce je závadový materiál věděl, a věděl i o tzv. nabourání jiné osoby a neučinil včas žádné účinné opatření. Věc ani nenahlásil správci sítě či policii, aby bylo zamezeno průběžnému zasílání dětského pornografického materiálu a aby mohlo dojít ke ztotožnění osoby, jež se měla do jeho počítače tzv. nabourat “ (str. 16–17 rozsudku nalézacího soudu). Takovéto jednání svědčí o vědomosti jednání obviněného, kdy tímto naplnil skutkovou podstatu předmětného trestného činu. Obdobně se stran naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu vyjádřil i odvolací soud v rámci svého odůvodnění, kdy lze v podrobnostech na tyto pasáže odkázat.
S ohledem na výše uvedené tedy nelze připustit, že by se v projednávané věci mohlo jednat o porušení zásady subsidiarity trestní represe, jak se obviněný dovolává. Porušení principu subsidiarity trestní represe, resp. pojetí trestního práva jako ultima ratio, zcela jistě nelze zpochybňovat. To však neznamená, že by bylo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatele v případech společensky nebezpečných činů. Základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány pouze protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v takovém zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů (fyzických a právnických osob) . Společenská škodlivost jednání obviněného byla nalézacím soudem označena jako nepochybně vyšší než nepatrná. Dětská pornografie, resp. její přechovávání je jevem zcela jistě nežádoucím, do nějž jsou zapojeny děti nebo osoby, jež se jeví být dětmi. Důvodem pro kriminalizaci přechovávání dětské pornografie je její vyšší závažnost (typová společenská škodlivost) oproti jiným formám pornografie.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněného opodstatněnými.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání obviněného M. Č. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 6. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu