ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.356.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 356/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání podaném E. I. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 4 To 97/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 4 T 4/2014, byl E. I. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v zištném úmyslu pod nepravdivou záminkou stavby bytového domu v M. ulici v P., jménem družstva ER - 1 se sídlem Srbova 360/1, Praha 8 – Libeň, v postavení předsedy představenstva uzavřel a podepsal dne 6. 12. 2012 jako nájemce v sídle pronajímatele – firmy ČESKÁ DOKA bednící technika, spol. s r. o., na adrese Za Avií 868, 196 00 Praha 9 – Čakovice, Rámcovou nájemní smlouvu č. 246090 současně se všeobecnými obchodními a dodacími podmínkami, jejímž předmětem byly dodávky bednící techniky podle jeho následných objednávek a s vědomím, že ji nepoužije na rekonstrukci předmětného domu, objednal bednící techniku v konkrétních čtyřech případech ve dnech 6. 12. 2012, 3. 1. 2013, 11. 1. 2013 a 30. 1. 2013, přičemž na základě těchto objednávek byly realizovány zakázky:
č. 540559478 ze dne 4. 1. 2013 v hodnotě 569.052 Kč,
č. 540015676 ze dne 6. 12. 2012 v hodnotě 2.424.104 Kč,
č. 540559355 ze dne 6. 12. 2012 v hodnotě 2.424.104 Kč,
č. 540016091 ze dne 3. 1. 2013 v hodnotě 711.600 Kč,
č. 540559479 ze dne 4. 1. 2013 v hodnotě 850.704 Kč,
č. 540016358 ze dne 11. 1. 2013 v hodnotě 1.698.896 Kč,
č. 540559707 ze dne 14. 1. 2013 v hodnotě 1.608.687 Kč,
č. 540559898 ze dne 30. 1. 2013 v hodnotě 2.575.356 Kč,
v celkové hodnotě 12.872.463 Kč, kdy obžalovaný zaplatil nájemné v celkové výši 195.000 Kč, místo určení specifikované ve fakturách, kterým bylo Bytové družstvo Mečislavova, Praha 4, nedodržel a zapůjčená bednící technika byla v rozporu s ujednáním vždy ihned po jejím převzetí a na jeho pokyn odvezena do Spolkové republiky Německo do areálu autobazaru spol. Leko Automobile na adresu Herzbergstrasse 30 - 32 10365, Berlín, přičemž tímto jednáním způsobil poškozené firmě ČESKÁ DOKA bednící technika, spol. s r. o., se sídlem Za Avií 868, 196 00 Praha 9 – Čakovice, škodu na vylákané bednící technice ve výši 12.677.463 Kč.
Tím spáchal zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené ČESKA DOKA bednící technika, spol. s r. o., se sídlem Za Avií 868, Praha 9 – Čakovice, škodu ve výši 10.789.681 Kč.
K odvolání obviněného Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 4 To 97/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 4 T 4/2014, v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl tak, že jej uznal vinným tím, že
v zištném úmyslu pod nepravdivou záminkou stavby bytového domu v M. ulici v P., jménem družstva ER - 1 se sídlem Srbova 360/1, Praha 8 – Libeň, v postavení předsedy představenstva uzavřel a podepsal dne 6. 12. 2012 jako nájemce v sídle pronajímatele – firmy ČESKÁ DOKA bednící technika „Rámcovou nájemní smlouvu č. 246090“ současně se všeobecnými obchodními a dodacími podmínkami, jejímž předmětem byly dodávky bednící techniky, podle jeho následných objednávek a s vědomím, že ji nepoužije na rekonstrukci předmětného domu, objednal bednící techniku v konkrétních čtyřech případech ve dnech 6. 12. 2012, 3. 1. 2013, 11. 1. 2013 a 30. 1. 2013, přičemž na základě těchto objednávek byly realizovány zakázky:
č. 540015676 v hodnotě 2.424.104 Kč – dodané na základě dodacího listu č. 540559355 dne 14. 12. 2012,
č. 540016120 v hodnotě 569.052 Kč a č. 540016121 v hodnotě 850.704 Kč, celkem v hodnotě 1.419.756 Kč – dodané podle dodacích listů č. 540559478 a č. 540559479 dne 4. 1. 2013,
č. 540016358 v hodnotě 1.608.687 Kč – dodané na základě dodacího listu č. 540559 707 dne 14. 1. 2013,
č. 540559898 v hodnotě 2.575.356 Kč – dodané na základě dodacího listu č. 540559898 dne 30. 1. 2013,
vše v celkové hodnotě 8.027.903 Kč, kdy obžalovaný zaplatil nájemné v celkové výši 195.000 Kč, místo určení specifikované ve fakturách, kterým bylo Bytové družstvo Mečislavova, Praha 4, nedodržel a zapůjčená bednící technika byla v rozporu s ujednáním vždy ihned po jejím převzetí a na jeho pokyn odvezena do Spolkové republiky Německo do areálu autobazaru spol. Leko Automobile na adresu Herzbergstrasse 30 - 32 10365. Berlín, přičemž tímto jednáním způsobil, po odečtení zaplacených záloh, poškozené spol. ČESKÁ DOKA bednící technika, s. r. o., se sídlem Za Avií 868, 196 00 Praha 9 – Čakovice, škodu na vylákané technice ve výši 7.832.903 Kč.
Tím spáchal zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené ČESKÁ DOKA, s. r. o., se sídlem Za Avií 868, Praha 9 – Čakovice, škodu ve výši 7.832.903 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená ČESKÁ DOKA, s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolací důvod:
Obviněný podává dovolání pro naplnění dovolacího důvodu předvídaného ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jak bude dále odůvodněno:
Dovolatel především poukazuje na skutečnost, že v jeho trestní věci byl pravomocně odsouzen až v pořadí třetím rozsudkem vyhlášeným odvolacím soudem, za současného zrušení druhého rozsudku soudu prvního stupně. Podle dovolatele je z prvního kasačního rozhodnutí VS Praha č. j. 4 To 77/2015 ze dne 7. ledna 2016 zcela zřejmé, že soudem prvního stupně nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, pokud jde o výši způsobené škody, přičemž odvolací soud uložil soudu prvního stupně v jakém rozsahu je nutné doplnit dokazování, tak aby o výši obviněným způsobené škody nebyly důvodné pochybnosti.
Podle dovolatele, však v novém řízení před soudem prvního stupně po zrušení rozsudku, nedošlo k řádnému zjištění výše škody, avšak odvolací soud po změně složení senátu zejm. v osobě soudce zpravodaje, který o podaném odvolání rozhodoval, tento na základě nezákonného důkazu zjištěný skutkový stav akceptoval, a již netrval na dříve požadovaném řádném zjištění výše způsobené škody. Procesním postupem soudu prvního stupně a soudu odvolacího došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Dovolatel se proto v rámci dovolacího důvodu vymezeného ust. §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolává porušení práva na spravedlivý proces, kdy podle přesvědčení dovolatele k tomuto zásahu došlo z důvodu akceptace nezákonného důkazu, ze kterého soudy učinily dílčí skutkové zjištění o výši obviněným způsobené škody. Řádné stanovení výše způsobené škody bylo přitom rozhodujícím zjištěním pro použití nejpřísnější právní kvalifikace u obviněným spáchaného trestného činu podvodu podle ust. §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
První znalecký posudek znalkyně Evy Korecké byl zadán policejním orgánem, přičemž se jednalo o znalkyni z oboru Ekonomika, odvětví: ceny a odhady použitého zboží, kdy tento znalec stanovil obvyklou cenu bednící techniky na částku 10.836.111 Kč vč. DPH. Dále rekapituloval stanovení výše škody „... odcizené věci nebyly k dispozici a proto jejich ocenění provedla na základě vlastního šetření v sídle poškozené společnosti, kde jí byl předložen stejný materiál, který byl odcizen. Dále uvedla, že zapůjčovaná bednící technika je vždy plně funkční a je buď úplně nová, nebo použitá. U použité bednící techniky počítá s 15% amortizací. Stanovená cena je odhadem časové realizační ceny na současném českém trhu, resp. cena obvyklá v místě k datu spáchání jednotlivých vyšetřovaných trestných činů“.
Druhý znalecký posudek č. 1899/3/2015 znalce Jiřího Rypla byl zadán obhajobou, přičemž se jednalo o znalce z oboru Ekonomika, odvětví: ceny a odhady použitého zboží, kovo a elektro výrobků, hraček a oděvů, tento znalec stanovil toliko časovou cenu bednící techniky při průměrném stáří všech kusů bednící techniky na 3 letech a to na částku 5.498.522 Kč, při stáří 5 let by časová cena činila 3.355.282 Kč. Tento znalec uskutečnil místní šetření u poškozené společnosti, byť toto šetření znalce poškozená společnost popřela, kdy znalec zjistil, že zapůjčovaná bednící technika je průběžně doplňována novými kusy, poškozené díly jsou likvidovány podle vnitřních předpisů a požadavků technických listů, kde je popsán výskyt akceptovatelných vad jednotlivých dílů, dále uvedl, že podle vnitřních předpisů poškozené společnosti jsou díly starší 5 let a dosud nepoškozené rovněž likvidovány. Dále tento znalec uvedl, že poškozená společnost není schopna doložit konkrétní stáří a stupeň poškození na jednotlivých dílech, které se běžně užívají k půjčování. Tento znalec pak na základě výše uvedených zjištění uzavřel, že z důvodu poškozenou společností nastavených standardů nelze objektivně určit cenu obvyklou, neboť nelze porovnáním stejných či podobných prodejů v místě a čase obvyklých vypočítat koeficient prodejnosti.
V pořadí třetí znalecký posudek ze dne 6. 12. 2012 znalkyně Ing. Miloslavy Popenkové, CSc., za součinnosti konzultanta Ing. Václava Pospíchala, Ph.D., byl zadán soudem prvního stupně, přičemž, jde o znalce z Oboru stavebnictví, stavby obytné a průmyslové, přibraný konzultant má odbornost jako autorizovaný inženýr pro pozemní stavby . Tato znalkyně stanovila obvyklou cenu bednící techniky na částku 8.037.903 Kč. Proti přibrání této znalkyně podal obviněný námitky již před soudem prvního stupně, kde již tehdy namítal, že tato znalkyně nemá příslušnou odbornost pro zpracování zadané odborné otázky. Soud prvního stupně se však s touto námitkou obviněného vypořádal tak, že jej odkázal na úřední záznam pořízený dne 22. 1. 2016 asistentem soudce a záznamem o konzultaci věci ze dne 25. 1. 2016 s JUDr. Mazákem z odvolacího soudu (předchozí soudce zpravodaj) vše na č. l. 643 spisu.
Další námitky podal obviněný i proti samotnému obsahu znaleckého posudku a postupu znalkyně při jeho zpracování, kdy jednak namítal, že znalec, resp. konzultant pro zpracování posudku nepřípustně zjišťoval skutečnosti, které nevyplynuly z dokazování provedeného v hlavním líčení a to i přes skutečnost, že odvolací soud ve svém prvním kasačním rozhodnutí zcela jednoznačně uvedl, že poškozená společnost je povinna předložit listiny prokazující nákupní ceny bednící techniky, listiny prokazující opotřebení zapůjčované bednící techniky, listiny prokazující stáří zapůjčené bednící techniky, kdy nic z požadovaného doloženo nebylo a nemohlo být ani provedeno k důkazu v hlavním líčení.
Obviněný dále namítal, že znalkyně zprůměrovala „slevy“, které konkurenti poškozené společnosti poskytují při prodeji použité bednící techniky, tento postup je podle obviněného pro potřeby trestního řízení nepřípustný, neboť pro řádnou kvalifikaci skutku si měl soud zjistit i nejnižší možnou obvyklou cenu, za kterou by bylo lze v místě a čase pořídit obdobnou bednící techniku, znalec proto měl stanovit určité cenové rozpětí obvyklé ceny, což neučinil.
Dovolatel setrvává na tom, že znalecký posudek znalkyně Ing. Miroslavy Popenkové, CSc., ze kterého soudy čerpaly své zjištění o výši způsobené škody, je nezákonným důkazem, kdy odbornou otázku o výši obvyklé ceny použité bednící techniky řešil nepřípustně znalec z oboru Stavebnictví. Tento znalec proto zcela jednoznačně překročil hranice své odborné způsobilosti a při zpracování posudku používal odborných poznatků a metod spadajících do jiné specializace, než ve které je kvalifikován, na tomto nemění ničeho ani skutečnost, že ke zpracování posudku byl přibrán konzultant, neboť ani tento konzultant nedisponuje odborností pro obor Ekonomika, ceny a odhady.
Pokud jde o úřední záznam na č. l. 643 spisu, kterým měl být postup soudu prvního stupně aprobován odvolacím soudem, pak obviněný poukazuje na to, že v tomto úředním záznamu není zaznamenán pokyn odvolacího soudu k takovému postupu, kdy v odůvodnění rozhodnutí prvního kasačního rozhodnutí odvolacího soudu je zcela jednoznačný požadavek na nový znalecký posudek z oboru ekonomika (str. 9 odst. 2 usnesení ze dne 7. ledna 2016), pro řádné stanovení výše škody ve smyslu ust. §137 tr. ř.
Podle obviněného je zcela nerozhodné, že někteří z oslovených znalců z oboru ekonomika soudu sdělili, že posudek nejsou schopni zpracovat, neboť v seznamu na veřejně přístupném portálu justice.cz je jen v oddílu I) znalecké ústavy“ evidováno 44 znaleckých ústavů, pro obor Ekonomika, specializace ceny a odhady, je proto zcela evidentní, že soud prvního stupně mohl pro předmětnou odbornou otázku, která je zcela zásadní pro použitou právní kvalifikaci ustanovit některý ze znaleckých ústavů, kdy soud již měl poznatek ze zpracovaných znaleckých posudků, že stanovení obvyklé ceny bednící techniky jako odborné otázky může být s ohledem na předmět ocenění náročnější, kdy „řadoví“ znalci tento úkol nejsou schopni řádně zpracovat.
Podle obviněného proto v jeho trestní věci existuje zásadní nesoulad mezi skutkovým zjištěním soudu o výši obviněným způsobené škody a provedenými důkazy, kdy znalecké posudky Evy Korecké a Jiřího Rýpla soudy označily za nepoužitelné a skutková zjištění z nich nečinily, znalecký posudek znalkyně Popenkové je podle jeho přesvědčení nezákonným důkazem, ze kterého soudy neměly činit žádná skutková zjištění. Obsahem spisu není žádný jiný důkaz, ze kterého by bylo možné stanovit obvyklou cenu bednící techniky a tím i výši obviněným způsobené škody a soud proto neměl žádný zákonný podklad pro nejpřísnější právní kvalifikaci skutku jako zločinu podvodu podle ust. §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., platí, že: „Závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4, 90 a 95 Ústavy zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Dovolací řízení se tak nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Ústavou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání“.
S ohledem na výše uvedené je proto dovolatel přesvědčen, že byl uznán vinným zločinem podvodu podle ust. §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku na základě nezákonného důkazu, přičemž tento důkaz byl svou povahou jediným důkazem o výši škody, který byl soudu v řízení přijat a z něhož čerpaly svá skutková zjištění, tímto postupem soudu tak došlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces a proto dovolacímu soudu navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí. Současně požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Opis dovolání byl předsedou senátu soudu prvního stupně doručen Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil tak, že dovolatel opakuje obhajobu, kterou uplatnil zejména i ve svém odvolání ze dne 14. 12. 2016, že třetí znalecký posudek vypracovaný znalkyní Ing. Miloslavou Popenkovou, CSc., k výpočtu škody způsobené odcizením stavebního bednění je nesprávný a že uvedená znalkyně ani nemá potřebné odborné zaměření, neboť její specializací je stavebnictví a nikoliv ekonomika, ceny a odhady.
Za těchto okolností se k uvedené námitce již podrobně vyjádřil odvolací soud na str. 7 svého rozsudku. Zejména vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů bylo k posouzení cen stavebního bednění zapotřebí mnohem více znalostí stavaře než ekonoma – jedná se o velmi specifické zboží, s nímž se běžně neobchoduje, a oslovení ekonomové nebyli schopni posudek podat. Toto vysvětlení považuje za logické a přesvědčivé a v podrobnostech na ně odkazuje. Z hlediska dovolání považuje za podstatné, že se jedná o procesní námitku proti učiněným skutkovým zjištěním. Taková námitka tvrzený dovolací důvod naplnit nemůže.
K námitce proti odbornému zaměření znalce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž ani taková námitka žádnému dovolacímu důvodu nepodléhá. Citoval Nejvyšší soud, který ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 11 Tdo 763/2011, se zabýval mimo jiné i námitkou obviněného, že „ Jediným oprávněným k posouzení mechanismu vzniku zranění poškozeného je znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství , a nikoliv tedy přibraný znalec z oboru zdravotnictví, odvětví úrazová chirurgie“. Nejvyšší soud k této námitce uvedl: „Stejně nepatřičně a v rozporu s uplatněným dovolacím důvodem pak dovolatel namítá vady provedeného dokazování, které podle jeho názoru spočívají především v tom, že ve věci byl přibrán znalec, jenž svou odborností údajně nevyhovoval sledovanému účelu. S ohledem na ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. je nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak dovolací soud není ani oprávněn takové dovolání (dovolací námitky) přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k těm námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jak uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. “.
Dále pak ve svém usnesení ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 6 Tdo 530/2012, se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněného, že přibraný znalec z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, specializace bezpečnost informačních systémů, byl i vzhledem ke svému odbornému zaměření nepříslušný. Nejvyšší soud takovou námitku odmítl jakožto jednu z námitek proti porušení procesních norem.
Pokud dovolatel namítá, že tvrzenou nesprávnou odborností přibrané znalkyně a vypracovaným posudkem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, pouze ve stručnosti k tomu poznamenává, že nic nenasvědčuje tomu, že by volba odbornosti znalkyně a hodnocení jejího posudku soudem byly projevem svévole soudu – že by tím soud projevil svůj nezájem na zjištění skutečného stavu věci. Naopak je patrno, že specializace znalkyně nejlépe odpovídala danému účelu, tedy zjištění cen velmi specifického zboží, s nímž jiní znalci nepřicházejí do styku.
Shrnuje, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovozován výlučně z toho, že výše způsobené škody, jež byla obviněnému kladena za vinu, byla určena výlučně na základě znaleckého posudku znalkyně Miroslavy Popenkové, když dva předchozí posudky, tedy znalecký posudek znalkyně Evy Korecké zpracovaný před vyhlášením prvního odsuzující rozsudku, a znalecký posudek znalce Jiřího Rypla, zpracovaný obhajobou, byly shledány nedostatečnými. Obviněný v zásadě skutečně namítá toliko obsah nového (třetího) znaleckého posudku, zejména ve způsobu jakým byla stanovena hodnota věcí, a dále z toho důvodu, že se jedná o znalkyni z oboru stavebnictví, stavby obytné a průmyslové, kdy přibraný konzultant Ing. Václav Pospíchal, Ph.D., má odbornost jako autorizovaný inženýr pro pozemní stavby. Znalkyně tak podle názoru obviněného neměla na odpovězení otázky týkající se stanovení ceny předmětných věcí vůbec odpovídat, neboť se jedná o problematiku mimo její odbornost. Poukázal na skutečnost, že v příslušném oddílu I. je z oboru ekonomika evidováno 44 znaleckých ústavů, tedy existuje dostatek vědeckých pracovišť pro zodpovězení dané otázky. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že tyto znalecké ústavy nejsou vědeckými pracovišti, když tyto vlastnosti mají ústavy zapsané v oddílu II. seznamu znaleckých ústavů, což však není rozhodné.
Nejvyšší soud k tomuto podotýká, že námitky týkající se odborného zaměření znalce nemohou být platně podřaditelné pod citovaný vlastní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy v dané věci bylo důvodem pro přibrání konkrétně této znalkyně posouzení vysoce odborných otázek týkajících se konkrétních specifik věcí, zda bednění od poškozené firmy DOKA (konkrétně ČESKÁ DOKA), kde s ohledem na charakter tohoto zboží bylo na místě skutečně zaměřit pozornost na stavební stránku věci, resp. posouzení kvality pronajímaného zboží z hlediska jeho vlastností ve smyslu schopnosti obstát na prováděných stavbách a plnit tak svůj účel. K této námitce se ostatně i vyjádřil odvolací soud na str. 7 napadeného rozhodnutí, takto rozsudku ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 4 To 97/2016, když ostatně důvodem pro přibrání nového znalce bylo právě plnění pokynů odvolacího soudu.
S ohledem na, ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství citovaná, rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 763/2011 a 6 Tdo 530/2012, je možno uzavřít, že samotné tvrzení týkající se neodbornosti znalce je námitkou proti porušení procesních norem. V obecné rovině je představitelné porušení práva na spravedlivý proces z hlediska porušení procesních norem, jež by mělo zásadní význam, nicméně v této věci jak Městský soud v Praze jako soud prvního stupně, tak Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, jasně vysvětlily, proč shledávají předmětný znalecký posudek na ohodnocení pronajatých věcí jako náležitě odborně fundovaný a správný. Právě specializace znalkyně z oboru stavebnictví přispěla k tomu, že skutkový stav i ve vztahu k hodnotě předmětného bednění mohl být náležitě zjištěn, když obsah tohoto znaleckého posudku je zcela konkrétní a to jak v otázce ohodnocení obvyklé kvality pronajímaného zboží, tak jeho obvyklé ceny, za kterou jsou takové věci pronajímány.
Je tak zjevné, že obviněný pouze formálně deklaruje naplnění citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale v zásadě platně nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného E. I. odmítl . Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejné zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal