ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.467.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 467/2014-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2014 o dovolání, které podal obviněný V. V. V. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 2 To 39/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 4/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný V. V. V., odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 52 T 4/2012 , byl obviněný V. V. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se spoluobviněným L. X. T. ve V., kterého se dle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že „ v přesně nezjištěné době nejméně však od měsíce dubna 2008 do 23. 4. 2010 na tržnici E. C. ve Ch. –H., okres Z., a v jejím okolí prodávali omamnou látku marihuanu a psychotropní látku metamfetamin, kterou získali z dosud nezjištěných zdrojů, r. odběratelům, kteří ji zejména za účelem další distribuce převáželi na území R. r., drogy odběratelům prodávali obžalovaní buď společně, nebo jeden z obžalovaných, přičemž na celém obchodu s marihuanou a metamfetaminem se podíleli společným jednáním, přičemž ve shora uvedeném období prodali marihuanu a metamfetamin nejméně
1. v období od dubna 2008 do 23. 4. 2010 T. S., občanu R., v množství nejméně 58.000 gramů marihuany a 150 gramů metamfetaminu, za částku 4,5 - 6 Euro za jeden gram marihuany a 55 - 65 Euro za jeden gram metamfetaminu, a to v řádově v desítkách případů, v množství od 1.000 - 1.500 gramů při jednom prodeji,
2. v období od prosince do ledna 2010 M. S. občanu R., nejméně 6.000 gramů marihuany a 20 gramů metamfetaminu, za částku 4,5 - 6 Euro za jeden gram marihuany a 60 - 70 Euro za jeden gram metamfetaminu, a to řádově v desítkách případů,
3. v období od června 2008 do března 2010 A. B., občanu R., nejméně v 15 případech kolem 15.000 gramů marihuany, za částku 4,5 Euro za jeden gram,
4. obžalovaný V. V. V. sám v přesně nezjištěné době roku 2009 J. W., občanu R., nejméně ve dvou případech, celkové množství 30 gramů marihuany, za částku 7 Euro za jeden gram,
přičemž obžalovaní při prodeji marihuany a pervitinu jednali v úmyslu získat pro sebe prospěch velkého rozsahu, nejméně ve výši 9.728.400,- Korun českých, přičemž uvedeného jednání se obžalovaní dopustili společně bez příslušného povolení s vědomím, že se jedná o prodej metamfetaminu, který je zařazen v příloze číslo 5 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky, o návykových látkách, mezi psychotropní látky a je zařazen do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášky číslo 62/1998 Sbírky, a marihuana - konopí - je omamnou látkou zařazenou v příloze číslo 3 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky, a její přirozenou součástí je látka THC, která je uvedena jako psychotropní látka v příloze zákona číslo 167/1998 Sbírky, a je zařazena do seznamu I pod Úmluvy o psychotropních látkách “.
Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 18 T 7/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 To 518/2011, byl obviněný V. V. V. odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 ½ (jedenáct a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Podle §70 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to:
- 1063 gramů sušené rostlinné hmoty obsahující tetrahydrokanabinol (marihuany)
- 29,7386 gramů krystalické látky obsahující metamfetamin (pervitinu)
- digitální váha Sencor, model SKS 5305
- digitální váha zn. Digi Weight s textilním obalem s popisem Chanel
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 18 T 7/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 3 To 518/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného L. X. T.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 52 T 4/2012, podal obviněný V. V. V. a spoluobviněný L. X. T. odvolání, která směřovali do výroku o vině i trestu.
O odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 2 To 39/2013 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněného L. X. T. zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v části týkající se tohoto obviněného, a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání obviněného V. V. V. pak podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 2 To 39/2013, podal obviněný V. V. V. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 1119 - 1123), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že soud prvního stupně zcela pominul jeho obhajobu, že nedělá žádné obchody s psychotropními látkami. Soudům vytýká, že se nezabývaly jeho návrhy na osobní slyšení svědků před soudem, zejména svědků A. B., B. J. L., M. S., T. S., J. W. a S. S., a návrhem provedení jednak konfrontace mezi svědky a obviněnými, jednak rekognice. Přes uvedené návrhy navržené důkazy provedeny nebyly. S odkazem na §428 tr. ř. pak obviněný zpochybňuje závěr soudů o zákonnosti úkonů provedených dožádanými orgány R. Poukazuje přitom na skutečnost, že uvedené úkony byly stěžejní pro závěr o vině, kdy však nebylo soudy nijak zjišťováno, zda byl postup r. policie v souladu s ustanovením §104b tr. ř. a zda byly rekognice a výslechy provedeny v souladu s právními předpisy R. r. V této souvislosti namítl, že se soud prvého stupně spokojil se čtením výslechů svědků z R. r. a se čtením výsledků rekognice, aniž by s tímto souhlasil on i spoluobviněný, kdy jiné důkazy proti němu nebyly a celá věc tak byla konstruována pouze na základě oznámení policejních orgánů R. r. Soudy obou stupňů pak své rozhodnutí založily pouze na výpovědi několika svědků z R. r., aniž si ověřily správnost, věrohodnost a bezchybnost výpovědí těchto svědků. Dalšího pochybení se pak soudy obou stupňů dopustily dle názoru obviněného v tom, že dovolily spáchání zvlášť závažného zločinu ve velkém rozsahu, kdy však toliko převzaly numerické údaje svědků v rozsahu uvedeném v obžalobě, aniž by si ověřily, že numerické údaje svědků jsou správné a přesvědčivé. Rozsah trestné činnosti tak byl stanoven pouze na základě tvrzení svědků, kteří si navíc samozřejmě nevedli žádnou evidenci a jejich údaje tak byly neprokazatelné. Uvedl, že soudy nemohou vycházet z úvahy svědků o tom, že své numerické údaje zprůměrovali a že tyto údaje svědků pak mohou být určující pro stanovení rozsahu trestné činnosti a právní kvalifikace jednání obviněných. Navíc psychotropní látky, které měly být předmětem páchání trestné činnosti, nebyly nikdy zadrženy a nikdy tak nebyl zjištěn obsah účinných látek v jednotlivých psychotropních látkách. K této otázce pak obviněný rekapituluje odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Zároveň obviněný vyslovuje závěr, že soudy nerespektovaly zásadu bezprostřednosti a ústnosti a zásadu volného hodnocení důkazů, přičemž provedené důkazy vyhodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Obviněný pak deklaruje znalost limitů skutkového stavu v dovolacím řízení a vyslovuje závěr, že rozhodnutí soudů je „v rozporu se zjištěným skutkovým stavem“, což „je třeba posoudit jako nesprávné právní posouzení skutku“.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2013, č. j. 2 To 39/2013-1092, a věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Dle názoru státního zástupce obviněný sice formálně zpochybňuje naplnění znaku „ve velkém rozsahu“, tj. znaku zakládajícího použité hmotně právní posouzení skutku, činí tak však nikoli z pozic právních, ale výhradně z pozic skutkových. Obviněný tak nezpochybňuje primárně samu subsumpci zjištěného skutkového stavu pod příslušnou hmotně právní normu, ale na základě vlastního rozboru důkazů dospívá k alternativním skutkovým závěrům, na jejichž základě teprve sekundárně dovozuje, že uvedený znak skutkové podstaty naplněn nebyl. Takto konstruované námitky však jím zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Soud nalézací vycházel z (v době jeho rozhodování) ještě nikoli zcela ustálené judikatury, přičemž výkladem znaku „ve velkém rozsahu“ se podrobně zabýval. Přihlédl přitom i k právním závěrům prezentovaným v procesním rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 3/2012, jež se staly podkladem pro vydání sjednocujícího rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (jež však v době rozhodování soudu prvého stupně nebylo ještě vydáno, ale které následně řádně aplikoval soud odvolací). Pokud pak dle skutkových zjištění obviněný v rozsudku popsaným způsobem distribuoval nejméně 79 kg rostlinné sušiny (marihuany) a nejméně 170 gramů pervitinu, pak pakliže je výchozí referenční hodnotou množství větší než malé ve smyslu (nyní již neúčinného, avšak pro potřeby praxe i nadále použitelného) nařízení vlády č. 467/2009 Sb., tj. množství více než 15 gramů sušiny, z citovaného sjednocujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že za velký rozsah je třeba považovat distribuci marihuany v množství 15.000 gramů sušiny (tj. desetinásobek značného rozsahu, jež je desetinásobkem většího rozsahu a ten zas desetinásobkem výchozí hodnoty). Toho množství přitom jednání obviněných spolehlivě přesáhlo několikanásobně. Ve světle citované judikatury pak ani nelze dovodit, že by takto distribuovaná marihuana neměla „obvyklou“ kvalitu. Namítá-li konečně obviněný, že konkrétní látka nebyla v jeho případě zajištěna a nebyla tak stanovena koncentrace účinné látky, lze opětovně odkázat na již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, jež se zabývá i těmito situacemi, přičemž dovozuje, že v takovém případě je třeba vycházet z celkového množství substance (zde rostlinné sušiny v případě marihuany, popřípadě krystalické látky obsahující metamfetamin v případě pervitinu). Posuzováno i těmito hledisky tak lze dovodit, že při stanovení konkrétního rozsahu trestné činnosti z hlediska právní kvalifikace k pochybení soudů nedošlo [byť s výhradou nadbytečného ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jak vytkl nalézacímu soudu již soud odvolací]. Ani ostatní námitky obviněného dle názoru státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi vytýká primárně údajnou nesprávnost procesního postupu soudů obou stupňů, zejména v procesu dokazování. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce spočívající v přímém výslechu svědků, resp. jejich nevyslechnutí před soudem, stejně jako námitce stran validity provedených rekognicí, kteréžto byly provedeny ještě před zahájením trestního stíhání podle r. procesní úpravy. Zároveň považuje státní zástupce za vhodné upozornit, že skutkově a právně obdobná věc Krajského soudu v Brně (sp. zn. 40 T 13/2011), jež dokonce v osobě spoluobviněného L. X. T. skutkově s nyní projednávanou věcí souvisí (což bylo ostatně i důvodem kasačního rozhodnutí vrchního soudu ve vztahu k tomuto spoluobviněnému z důvodu možných pochybností ohledně dodržení zásady ne bis in idem), již byla podrobena přezkumu Nejvyššího soudu a usnesením ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 117/2013, bylo dovolání obviněných odmítnuto [ve vztahu k obviněnému L. X. T. dle §265i odst. f) tr. ř., avšak nikoli z důvodů, které by mohly jakkoli prospívat i obviněnému V. V. V.]. Státní zástupce taktéž neshledal existenci tzv. žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, kdy obviněný ani námitku tohoto tzv. extrémního rozporu jednoznačně a kvalifikovaně neformuloval, třebaže je v dovolacím řízení v souladu s §265d odst. 2 tr. ř. zastoupen obhájcem. Závěrem tak státní zástupce konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.), a řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 2 To 39/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. V. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují částečně do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný soudům vytýká nesprávné provedení a hodnocení důkazů (námitka neprovedení přímého výslechu svědků A. B., B. J. L., M. S., T. S., J. W. a S. S. v rámci hlavního líčení, rekognice a konfrontace mezi svědky a obviněnými) a vadná skutková zjištění (námitka, že se obviněný uvedeného zvlášť závažného zločinu nedopustil), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že nebylo prokázáno, že by skutek spáchali obvinění, případně z jakých pohnutek, kdy rozhodnutí o vině je založeno na výpovědi několika svědků z R. r., aniž by byla ověřena správnost, věrohodnost a bezchybnost tohoto důkazu) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný namítl, že se mu za vinu kladeného jednání nedopustil, po dobu tří měsíců v průběhu žalovaného období se nacházel ve V., jinak v Č. r., kde žije 15 let, prodává na stánku a nedělá žádné obchody s psychotropními látkami, kdy zdůraznil, že osoby svědků, jejichž výpovědi jej měly z uvedeného zločinu usvědčit, nezná).
Námitky obviněným takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů, včetně způsobu jejich provedení, a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný V. V. V. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného provedení a hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Právě otázka toho, jakým způsobem byly důkazy opatřeny, popřípadě, jakých způsobem byly v rámci hlavního líčení provedeny [námitka stran nedodržení postupu podle §89 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., zejména pak toho, že svědecké výpovědi byly před soudem toliko čteny, stejně jako námitka, jakým způsobem byly tyto výpovědi a rekognice provedeny dožádanými trestními orgány v R. r.] spadá pod námitky procesního charakteru. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Uvedené námitky tak pod obviněným uplatněný dovolací důvod obsahově nespadají.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že stran námitky nevyslechnutí svědků u hlavního líčení, je třeba poukázat na to, že uvedení svědci byli vyslechnuti až po zahájení trestního stíhání, kdy bylo obhájcům obviněných umožněno těchto výslechů se zúčastnit. Tito však uvedeného práva nevyužili. Uvedené svědecké výpovědi pak byly čteny v souladu s podmínkami ustanovení §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. (jako osob trvale žijících v zahraničí). Odvolací soud připustil, že s ohledem na absenci přímých výpovědí svědků je třeba k jejich hodnocení přistupovat opatrně, „ nicméně krajský soud v odůvodnění rozsudku poukazuje na celou řadu skutkových souvislostí, na základě nichž dovozuje, že údaje v nich mohou sloužit jako jednoznačný podklad pro rozhodnutí o vině “ (str. 10 napadeného usnesení). Stejně tak nelze shledat, že by nebyly dodrženy procesní podmínky pro provedení rekognicí, kteréžto byly provedeny ještě před zahájením trestního stíhání orgány R. r. a podle r. právní úpravy. K přezkumu postupu cizozemského orgánu z hlediska jeho vnitrostátní právní úpravy lze přistoupit pouze v případě, že bude dána relevantní pochybnost o tom, že by tento postup byl s příslušnou cizozemskou úpravou v rozporu (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 59/04). Nalézací i odvolací soud žádné pochybnosti tohoto druhu nedovodily, kdy odvolací soud se uvedenou námitkou již zabýval v rámci projednání odvolání obviněného a uvedl, že uvedené rekognice byly provedeny jako úkony neodkladné a vzhledem k jejich povaze také jako neopakovatelné ve smyslu ustanovení §158a tr. ř. Protokoly o provedených rekognicích pak byly následně čteny u hlavního líčení v souladu s podmínkami ustanovení §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. K požadavku na přezkum zákonnosti postupu r. orgánů odvolací soud uvedl, že „ z nahlédnutí do jednotlivých protokolů je zjevné, že až na přítomnost soudce u příslušného úkonu je užito stejných postupů, jaké na rekognici klade náš právní řád “, s tím, že bylo přihlédnuto i k tomu, že rekognice byly prováděny různými orgány r. policie a ve všech případech bylo použito stejného postupu (str. 9 až 10 napadeného usnesení).
V obecné rovině podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka stran nenaplnění znaku skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve znaku, že tento byl spáchán ve „velkém rozsahu“. Nejvyšší soud záměrně vynechává ustanovení odst. 2 písm. c) §283 tr. zákoníku, jehož naplnění bylo shledáno nalézacím soudem, neboť, jak již uvedl v rámci odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud, „ soud prvního stupně se dopustil jistého pochybení v tom, že zmíněných kvalifikačních znaků použil zvlášť pro marihuanu a zvlášť pro metamfetamin, v důsledku čehož užití odst. 2 písm. c) ustanovení §283 tr. zákoníku bylo nadbytečné, nicméně jedná se o vadu nevytýkanou a zcela formální, nemající žádného vlivu na úvahy o trestu “. Užití odst. 4 písm. b) tr. ř. §283 tr. zákoníku, tedy užití znaku „v úmyslu získat pro sebe prospěch velkého rozsahu“, je pak v obecné rovině v pořádku, neboť úmysl získat pro sebe prospěch velkého rozsahu (ne jeho faktické získání, kdy částku necelých 10 milionů Kč nelze považovat za prospěch velkého rozsahu) zde prokazatelně byl, byť skutkový popis jednání obviněných v tomto směru není zcela přesný. Nicméně se taktéž jedná o vadu formální a nevytýkanou, nemající vliv na právní posouzení jednání obviněného a jemu uložený trest.
Dle skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud vázán, obvinění prodali v období od dubna 2008 do 23. 4. 2010 rostlinnou sušinu marihuany v celkovém množství 79.03 kg a metamfetamin (pervitin) v celkovém množství 170 g.
K problematice výkladu, resp. určení pojmu „množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a přípravků je obsahujících a jedů (§283, §284 a §285 tr. zákoníku), bylo dne 13. 3. 2014 trestním kolegiem Nejvyššího soudu vydáno sjednocující stanovisko, sp. zn. Tpjn 301/2013. Z tohoto je pak třeba při určení jednotlivých rozsahů vycházet. Za „množství větší než malé“ ve smyslu §284 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku je třeba obecně považovat takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. Orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze k tomuto stanovisku – Hodnoty omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního zákoníku. Důležité je v této souvislosti také připomenout, že stanovené hodnoty v příloze tohoto stanoviska považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice [srov. zejména §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) a §284 odst. 3, 4 tr. zákoníku]. „Větším rozsahem“ je podle judikatury desetinásobek množství „většího než malého“, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikované pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., a to ve vazbě na kvalifikované skutkové podstaty podle §283, §284 a §286 tr. zákoníku).
Dle uvedené přílohy ke stanovisku sp. zn. Tpjn 301/2013 je za množství větší než malé u marihuany třeba považovat více než 10 g sušiny. U pervitinu je pak tímto množstvím 1,5 g. Pokud je pak aplikováno pravidlo desetinásobku, velkým rozsahem je ve vztahu k marihuaně nejméně 10.000 g sušiny (10 kg), ve vztahu k pervitinu pak nejméně 1.500g (1,5 kg). Ačkoli v projednávané věci množství prodaného pervitinu (metamfetaminu) dosahuje svým množstvím toliko značného rozsahu („více než 150 g“), množství prodané sušiny marihuany výrazně, více než sedminásobně, převyšuje nejnižší možnou hodnotu pro určení velkého rozsahu, tj. „více než 10.000 g sušiny“.
S odkazem na výše uvedené je tak nesporné, že obvinění spáchali zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve „velkém rozsahu“. Uvedené námitce obviněného tak nelze přisvědčit, neboť je zcela neopodstatněná. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného V. V. V. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata