ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.53.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 53/2022-587
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný F. K., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2021, č. j. 4 To 358/2021-552, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 7/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2021, č. j. 32 T 7/2021-470, byl obviněný F. K. uznán vinným ad 1) zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), účinného do 31. 5. 2015, a ad 2) přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
2. Za to byl obviněný podle §216 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon nalézací soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. Obviněnému byl dále podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy v celkové výši 1 000 000 Kč.
3. Citovaným rozsudkem nalézací soud uznal vinným týmiž trestnými činy také druhého obviněného R. P. a uložil mu trest.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání. O odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. 4 To 358/2021-552 , tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), obě odvolání zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný F. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z jakého dovolacího důvodu ve smyslu §265b tr. ř. dovolání podává, však obviněný výslovným poukazem na konkrétní ustanovení neuvedl.
6. Namítl, že ustanovení §216 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje taxativní výčet jednání, která jsou způsobilá naplnit tuto skutkovou podstatu, a nikoliv výčet demonstrativní, z čehož podle něj vyšel nalézací i odvolací soud. Jednání obviněného popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku přitom nelze považovat za jednání, které by do tohoto taxativního výčtu spadalo. Dále obviněný namítá, že soudy se nevypořádaly se skutečností, že existuje rovněž nedbalostní varianta trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.
7. Obviněný je přesvědčen, že byl-li uznán vinným trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti, je vyloučeno, aby se současně dopustil přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Osobu, která spáchala trestný čin, nelze stíhat pro křivou výpověď o okolnostech týkajících se tohoto jejího trestného činu. Takový postup je podle obviněného v rozporu s §91 odst. 1 tr. ř., podle něhož obviněný nesmí být k výpovědi nebo k doznání žádným způsobem donucován.
8. Obviněný dále namítá, že odvolací soud bez náležitého odůvodnění neprovedl některé z navržených důkazů (výslechy svědků V. a Š., zpráva Sberbank CZ, rozvahy společnosti STAVEBNÍ CZ), čímž bylo mj. porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
9. Obviněný není spokojen s popisem skutku pojatým do skutkové věty odsuzujícího rozsudku. Namítá, že přijetí finančních plnění nelze považovat za jednání, když se děje nezávisle na vůli přijímajícího. Zpětný převod a použití finančních prostředků je vymezeno bez kontextu, podle obviněného chybí odkaz na konkrétní znaky příslušné skutkové podstaty.
10. Obviněný dále namítá, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, protože vklad finančních prostředků provedený v rámci tuzemských účtů, u nichž jsou majitelé jednoduše zjistitelní, není materiálně způsobilý zastřít původ těchto prostředků ve smyslu §216 tr. zákoníku. Tento vklad rovněž nelze sám o sobě považovat za převod vlastnického práva k věci . Stejně tak bezhotovostní převod v rámci tuzemských účtů, popř. použití finančních prostředků, ke kterému v daném případě došlo, nelze považovat ani za jiné usilování , když je zjevné, že není splněna zákonná podmínka podstatného ztížení nebo znemožnění zjištění původu věci.
11. Konečně obviněný namítá, že v jeho věci došlo k porušení zásady zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krátce před veřejným zasedáním, které konal odvolací soud o odvolání obviněného K., došlo ke změně osoby jednoho ze soudců senátu. Odvolací soud obviněného ani jeho obhájce o této změně neinformoval, když ani nerozhodl usnesením podle §31 tr. ř., proti němuž je přípustná stížnost.
12. Obviněný K. proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil odvolacímu soudu věc k dalšímu řízení a rozhodnutí.
13. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného, a poté se vyjádřila k uplatněným dovolacím námitkám.
14. Státní zástupkyně konstatuje, že novela tr. zákoníku provedená zákonem č. 287/2018 Sb. nijak nezměnila demonstrativnost výčtu jednání, která lze pod tuto skutkovou podstatu podřadit. Poukazuje přitom na použití pojmu „zejména“, typicky používaného pro uvození demonstrativního výčtu, i na důvodovou zprávu k zákonu č. 287/2018 Sb. Jednotlivé typy jednání, kterými je zastírán původ věci, jsou v §216 tr. zákoníku příkladmo výslovně uvedeny v souladu s požadavky mezinárodních úmluv. S touto námitkou obviněného se již zcela vypořádal odvolací soud, s jehož závěry se státní zástupkyně zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.
15. K námitce neslučitelnosti odsouzení za trestné činy legalizace výnosů z trestné činnosti na straně jedná a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku na straně druhé státní zástupkyně uvádí, že obviněný v trestní věci pod sp. zn. 16 T 18/2018 vypovídal v procesním postavení svědka. O právu odepřít svou výpověď z důvodu, že by si svou výpovědí mohl přivodit trestní stíhání, byl řádně ve smyslu §100 odst. 2 tr. ř. poučen, tohoto práva však nevyužil a k věci vypovídal. Za tohoto stavu měl tedy ve smyslu §101 odst. 1 tr. ř. povinnost vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčet, což však neučinil. Obviněný rozhodně nebyl ničím a nikým k podání výpovědi donucován.
16. K námitkám nedostatečného popisu skutku státní zástupkyně uvádí, že podle jejího názoru nalézací soud v popisu jednotlivých skutků vyjádřil všechny podstatné skutečnosti rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty vytýkaných trestných činů. Upozorňuje, že ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. nestanoví, jakými přesně údaji mají být jednotlivé znaky skutkové podstaty vyjádřeny, podstatné je, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, čemuž popis jednotlivých skutků v dané věci odpovídá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Tdo 514/2020).
17. Jako neopodstatněnou shledala státní zástupkyně i námitku opomenutých důkazů. Připomněla, že není povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Právě soud je totiž ten, kdo určuje rozsah dokazování tak, aby odpovídalo zásadě materiální pravdy vyjádřené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Je výlučně věcí soudu, zda bude řízení doplňovat o další navržené důkazy, či zda byl již skutkový stav věci před soudem objasněn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě. Pakliže soud navržený důkaz odmítne provést, musí to náležitě odůvodnit, což se v daném případě stalo.
18. Nalézací soud odůvodnil, proč nebudou provádět výslech svědka J. Š., odvolací soud se s odůvodněním ztotožnil. Stejně tak odvolací soud se důkazními návrhy obviněného řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vyložil, z jakého důvodu je neakceptoval. Odůvodnění považuje státní zástupkyně za dostatečné. Skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a viny obviněného žádný vliv.
19. K námitce porušení práva na zákonného soudce státní zástupkyně konstatuje, že obviněný nepoukazuje na to, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen [ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.]. S námitkou se neztotožňuje ani věcně.
20. Státní zástupkyně připomněla, že imperativ, podle něhož "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci", je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Ke změně složení senátu může dojít pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat mj. vyloučení soudce z důvodů podjatosti. Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce.
21. V dané věci je zákonným soudcem senát, nikoliv konkrétní soudce. Vzhledem k odůvodněné možné podjatosti JUDr. Jiřího Štastného nastoupila zcela v souladu s rozvrhem práce na místo tohoto soudce náhradnice JUDr. Vladimíra Hájková. Je pravdou, že o vyloučení JUDr. Šťastného mělo být rozhodnuto usnesením podle §31 odst. 2 tr. ř., což se nestalo, lze však jen stěží dovozovat, že by byl obviněný zkrácen na svém právu. Ve věci rozhodovali tři nepodjatí soudci senátu určeného podle rozvrhu práce. Právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak nebylo porušeno do té míry, že by bylo třeba zásahu Nejvyššího soudu. Státní zástupkyně odkázala také na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu k této otázce.
22. Státní zástupkyně uzavírá, že obviněný ve valné většině svých dovolacích námitek jen opakuje obhajobu z předchozích fází řízení, s níž se soudy již náležitě a přesvědčivě vypořádaly, a i z toho důvodu jde podle ní o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
23. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
25. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž (až na níže popsanou vadu) splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
27. Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uveden mj. odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až m) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Jakkoliv obviněný ve svém dovolání takovýto konkrétní odkaz na konkrétní dovolací důvod neuvedl, což je nepochybně určitou vadou v náležitostech dovolání, je na straně druhé z obsahu dovolání zřejmé, pokud obviněný v podaném dovolání uvedl, že toto dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, a že důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení skutku a porušení práva na spravedlivý proces (kdy tyto obě námitky dále blíže odůvodnil), že obviněný zamýšlel uplatnit dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021 [který jsou po novele trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. účinné od 1. 1. 2022 (dále jen „novela trestního řádu“ označeny písmenem h) a m)].
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
29. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
30. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [před novelou označeného písmenem g)] zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
31. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
32. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
33. Na podkladě uvedených dovolacích důvodů a uvedených východisek a mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
34. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný podaným dovoláním brojí jednak proti výroku o vině , tedy pokud uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2015 a pod bodem 2) výroku o vině přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jednak namítá, že v řízení předcházejícím napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces .
35. Pokud jde o konkretizaci námitek obviněného, tak ten (s určitou mírou zjednodušení) soudům vytýká, že v případě trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku aplikovaly právní úpravu účinnou do 31. 5. 2015, ačkoliv s oučasná právní úprava je pro něho příznivější . Ve vztahu k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku namítá, že pokud dospěl soud prvého stupně k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, pak je vyloučeno, aby se současně dopustil přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný jednak v opomenutí důkazů ze strany nižších soudů, jednak v nedostatečném popisu skutku . Naposledy obviněný namítá, že v řízení došlo k porušení ustanovení §31 tr. ř., jakož i zásady zákonného soudce ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť krátce před veřejným zasedáním došlo ke změně obsazení senátu, který v jeho věci rozhodoval.
36. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obviněný ve svém dovolání uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, což lze, jak již bylo uvedeno, dovodit toliko z obsahového posouzení dovolání, neboť formálně obviněný tento důvod neuvedl, je tento dovolací důvod nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu dovolání obviněného totiž také vyplývá, že obviněný svojí argumentací brojí nejen proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovanými skutky, ale i proti rozhodnutí odvolacího soudu, který jeho odvolání zamítl. K tomuto dovolacímu důvodu viz shora v tomto usnesení bod 31.
37. Z obsahu dovolání obviněného (s ohledem na to, že bylo podáno dne 22. 11. 2021) dále vyplývá, že obviněný podřazuje své námitky (sumarizované shora v tomto usnesení pod body 6. až 11.) pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12 2021. Tento dovolací důvod v uvedeném znění byl určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, jestliže spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska práva procesního. Na základě tohoto dovolacího důvodu proto může Nejvyšší soud přezkoumávat toliko otázky hmotněprávní, ne však již otázky procesně právní či skutkové. Novelou trestního řádu účinnou od 1. 1. 2022 byl tento dovolací důvod bez obsahových změn zařazen pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
38. Pod tento dovolací důvod pak lze podřadit námitky obviněného vztahující se k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku (včetně námitek ohledně nedostatečného popisu skutku tohoto trestného činu) a také jeho námitky ve vztahu k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K těmto námitkám se Nejvyšší soud vyjádří v dalších částech svého rozhodnutí.
39. Z obsahu dovolání obviněného dále vyplývá, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12 2021, obviněný podřazuje i další své námitky v podobě porušení zásady zákonného soudce, respektive v podobě tzv. opomenutých důkazů .
40. V případě jeho námitky, že došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce , je zjevné, že obviněný svoji argumentaci nepodřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. a ani neargumentoval v jeho duchu, tedy že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen , jak by se dalo očekávat.
41. K této námitce obviněného lze nejprve v obecné rovině uvést, že ústavní imperativ, podle kterého "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci", je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodů podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.) Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 307/03).
42. Uvedená obecná východiska a samotnou námitku obviněného pak je nutno konfrontovat se skutečnostmi vyplývajícími ze spisového materiálu.
43. Trestní věc obviněného K. ve věci jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2021, sp. zn. 32 T 7/2021, napadla podle rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích a pobočky v Táboře pro rok 2021 (dále jen „rozvrh práce“) odvolacímu senátu 4 To, jehož členy jsou soudci JUDr. Vladimíra Hájková, JUDr. Jiří Trnka, Mgr. Ondřej Vítů a JUDr. Jiří Šťastný. Podle tohoto rozvrhu práce se stal předsedou senátu a zpracovatelem této trestní věc věci Mgr. Ondřej Vítů. Zde je však třeba poznamenat, že v rámci odvolacího řízení věc nenapadá konkrétními soudci, ale (celému) odvolacímu senátu. Po nápadu věci bylo zjištěno, že JUDr. Jiří Šťastný je bratrem obhájce odsouzeného K. v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 18/2018. S ohledem na toto zjištění a s ohledem na pravidla pro přidělování věcí upravených v rozvrhu práce (podle kterých platí, že pokud se v druhostupňovém řízení zákonné důvody pro vyloučení z rozhodování vztahují jen k některému z členů senátu, na přidělení věci se nic nemění a toliko namísto vyloučeného člena nastoupí do daného senátu náhradník) byl soudce JUDr. Jiří Šťastný z důvodu své možné podjatosti nahrazen soudkyní JUDr. Vladimírou Hájkovou.
44. Přestože lze shledat takový postup odvolacího soudu jako správný (možná podjatost JUDr. Šťastného), dopustil se tento soud pochybení spočívající v tom, že nerozhodl postupem podle §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení JUDr. Šťastného z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. Přes toto pochybení a s ohledem na to, že důvody podle §30 odst. 1 tr. ř. skutečně existovaly a soud na ně také fakticky reagoval, však nelze z uvedeného pochybení dovodit, že by byl obviněný zkrácen na svém právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod v takové míře, že by Nejvyšší soud musel přistoupit z tohoto důvodu ke kasaci napadeného rozhodnutí.
45. K námitce obviněného, že mu nahrazení člena senátu nebylo oznámeno, je třeba odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které za podstatnou vadu řízení nelze považovat takový postup soudu, kterým v souladu s podmínkami vymezenými v §41 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, došlo ke změně ve složení senátu rozhodujícího v konkrétní věci, aniž by byla tato změna obviněnému včas oznámena.
46. Závěrem k této námitce, jakkoliv při chybějící argumentaci obviněného ve smyslu již uvedeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., je nutno zdůraznit, že odvolací soud projednal trestní věc obviněného v tříčlenném senátu v souladu s ustanovením §31 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle kterého se senáty krajského soudu skládají ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech, z předsedy a dvou soudců v ostatních případech. Jestliže tedy nenastala situace, že by v předmětné věci nebyl soud náležitě obsazen ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 8 Tdo 15/2014), bylo možno uzavřít, že právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod nebylo porušeno.
47. K námitce tzv. opomenutých důkazů , která se svojí povahou vztahuje k procesu dokazování, Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 28. až 30.) uvádí, že dovoláním nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Jak již bylo konstatováno výše, dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou považuje za správnou obviněný.
48. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci tohoto přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12 2021, byl zásah do skutkových zjištění možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se o tzv. opomenuté důkazy , kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové a procesní námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
49. Uvedené judikatorní praxi odpovídá nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
50. Jestliže obviněný výše uvedené vady dokazování uplatnil a pokud by byl poukaz na tyto vady důvodný, umožňovalo by to Nejvyššímu soudu průlom do skutkových zjištění soudu prvního stupně na podkladě uplatněného dovolacího důvodu. Z tohoto hlediska by bylo třeba se jimi zabývat i přesto, že obviněný nemohl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který na takto specifikované vady výslovně dopadá.
51. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
52. K uvedené námitce obviněného o vadě tzv. opomenutých důkazů je vhodné nejprve v obecné rovině zmínit, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr ostatně vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení, a to i bez případných návrhů stran, zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.
53. V aktuálně řešené trestní věci je zřejmé, že pokud obviněný uplatňoval v průběhu řízení před nalézacím soudem návrh na provedení důkazu výslechem svědka J. Š. a posléze v řízení před odvolacím soudem další návrhy na doplnění dokazování , soudy takovéto návrhy na doplnění dokazování nepominuly a posoudily je z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci. Pokud následně dospěly k závěru o nadbytečnosti provádění těchto dalších důkazů, zamítnutí takového návrhu rovněž zdůvodnily.
54. Návrhem obviněného na provedení výslechu svědka J. Š. se nalézací soud zabýval velmi pečlivě pod body 39. až 41. odůvodnění svého rozsudku. Z něho vyplývá, že nalézací soud dospěl k závěru o nadbytečnosti jeho výslechu i s ohledem na to, že provedl jako důkaz písemné vyjádření tohoto svědka (obsah vyjádření citován v bodě 19. rozsudku), a po zhodnocení tohoto vyjádření v kontextu dalších důkazů, tedy tak, jak mu ukládá zásada volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., dospěl k závěru, že se jedná o vyjádření účelové (slovy soudu „ vytvořené ex post “). Tento závěr následně přezkoumal i odvolací soud, který se se závěry nalézacího soudu o nadbytečnosti výslechu svědka J. Š. ztotožnil (viz body 25. - 28. usnesení). Současně se tento soud (viz body 27. - 30. usnesení) zabýval i dalšími důkazními návrhy obviněného a i v jejich případě uvedl, z jakého důvodu je neakceptoval.
55. S ohledem na výše uvedené se pak Nejvyšší soud s tímto postupem soudů z hlediska uvedené námitky ztotožňuje, neboť soudy se jednak uplatněnými důkazními návrhy zabývaly, jednak byl skutkový stav věci náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a viny obviněného žádný vliv. Tato námitka obviněného tak nebyla shledána jako opodstatněná.
56. Jak již bylo konstatováno výše, pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, lze podřadit námitky obviněného vztahující se k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku, a to včetně námitek ohledně nedostatečného popisu skutku tohoto trestného činu, čímž mělo dojít k porušení ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že tuto námitku (nedostatečný popis skutku) obviněný uplatňuje pouze ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu podle §216 tr. zákoníku.
57. Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
58. Pokud jde o výklad a promítnutí citovaného ustanovení na konkrétní popis skutku v rozsudku, pak platí, že soud musí uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu rozsudku (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1994, sp. zn. 3 To 105/93, publikované pod č. 43/1994 I. Sb. rozh. tr., dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 236/2002, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04).
59. Takováto situace v této trestní věci nenastala, neboť soud prvého stupně ve skutkové větě rozsudku vyjádřil všechny podstatné skutečnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
60. Skutkovou podstatu tohoto zločinu naplní ten pachatel, který zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj a spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě v hodnotě velkého rozsahu .
61. Z hlediska posouzení opodstatněnosti této námitky obviněného je nutno konfrontovat právě citovanou právní větu skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s popisem skutku ve skutkové větě rozsudku, a to při zohlednění dovoláním zpochybňovaného ustanovení §120 odst. 3 tr. ř.
62. Z provedeného dokazování vyplývá (a v popisu skutku je to vyjádřeno), že obviněný (vědomě) přijal na své dva bankovní účty od Z. K. finanční prostředky pocházející z trestné činnosti (za kterou byl Z. K. pravomocně odsouzen), a to ve výši odpovídající velkému rozsahu ve smyslu §138 tr. zákoníku, a že se následně snažil tyto finanční prostředky dalšími, ať už bezhotovostními či hotovostními transakcemi skrýt tak, aby je nebylo možno vystopovat, přičemž jednal v úmyslu (přímém) a svůj záměr si dopředu společně s odsouzeným K. a obviněným P. důsledně promyslel.
63. Z této konfrontace skutkových zjištění vyplývajících z provedeného dokazování a citované právní věty posuzovaného zločinu vyplývá, že nalézací soud ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného zločinu vyjádřil ve skutkové větě výroku o vině konkrétní skutková zjištění rozhodná z hlediska dovozované právní kvalifikace, a to jak z hlediska objektivní tak i subjektivní stránky posuzovaného zločinu a zároveň tento skutek popsal způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiných.
64. Uvedenou námitkou obviněného se přitom k odvolání obviněného věcně zabýval vyčerpávajícím způsobem již odvolací soud, a to pod body 16. až 18. svého usnesení. Přesto ji obviněný opakuje i nyní v podaném dovolání. Nejvyšší soud se jednak s tímto odůvodněním odvolacího soudu zcela ztotožňuje, jednak současně konstatuje, že pokud obviněný tuto námitku znovu uplatňuje nyní v podaném dovolání, je namístě připomenout, že pokud se soudy obou stupňů s touto námitkou dostatečně a správně vypořádaly, pak v je takovém případě zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
65. Opětovné uplatnění uvedené námitky pak lze nepochybně vysvětlit tím (při zohlednění celkové podoby obhajoby obviněného), že tato námitka obviněného je jistým výrazem nespokojenosti obviněného s popisem skutku, v jiném případě jeho potřebou na (podle jeho názoru) jiná vyjádření skutkových zjištění ve vztahu ke znakům skutkové podstaty posuzovaného zločinu. Pak se ale obviněný takovouto podobou své dovolací argumentace dostává mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť tyto jeho námitky již nejsou námitkami právní či hmotně právní povahy, ale námitkami povahy čistě skutkové.
66. Z hlediska této námitky pak lze uzavřít, že tato námitka nemůže obstát, neboť nalézací soud na základě dokazování provedeného v souladu s ustanovením §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. učinil úplná a správná skutková zjištění, která následně odpovídajícím způsobem právně kvalifikoval. I tato námitka obviněného tak musela být posouzena jako neopodstatněná.
67. Nerespektování shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002) je zřejmé i v případě dalších námitek obviněného, kterými jednak vytýká, že v případě trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku soudy aplikovaly právní úpravu účinnou do 31. 5. 2015, ačkoliv současná právní úprava je pro něho příznivější, respektive pokud ve vztahu k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku namítá, že pokud dospěl soud prvého stupně k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, pak je vyloučeno, aby se současně dopustil přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.
68. Jakkoliv lze uvedené námitky formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nelze je shledat jako opodstatněné.
69. První námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud v bodech 43. - 44. odůvodnění napadeného usnesení. Z tohoto odůvodnění je zřejmé, že odvolací soud si byl vědom změn, ke kterým došlo ve znění skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku v době od spáchání posuzovaného skutku do doby, kdy o něm bylo soudy rozhodováno a kdy byl právně kvalifikován.
70. Z hlediska této námitky a jejího odůvodnění ze strany obviněného je pak zásadní zjištění, že uvedené změny nikterak nezměnily demonstrativnost jednání, která lze pod skutkovou podstatu uvedeného trestného činu podřadit. To je zřejmé jak z gramatického a logického výkladu ustanovení §216 odst. 2 tr. zákoníku (ve kterém je obsažen pojem „zejména“), tak i z důvodové zprávy k zákonu č. 287/2018 Sb., kterým zákonodárce naposledy významně zasáhl znění posuzovaného trestného činu (kde se uvádí, že jednotlivé typy jednání, kterými je zastírán původ věci, jsou v §216 tr. zákoníku příkladmo výslovně uvedeny v souladu s požadavky mezinárodních úmluv, a to utajení nebo zakrytí povahy nebo umístění takové věci, nakládání s ní, jejího pohybu anebo vlastnického nebo jiného práva k ní).
71. Jestliže je dále zjišťováno, že touto novelou také došlo ke zvýšení trestních sazeb, kdy v případě legalizace, která se týká věci s hodnotou velkého rozsahu podle §216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, došlo ke zvýšení trestní sazby z původních 3 až 8 let na přísnějších 3 až 10 let, pak bylo zjišťované jednání obviněného oběma nižšími soudy správně právně kvalifikováno. Ani tato námitka tak nemohla být shledána jako opodstatněná.
72. Opodstatněná nemohla být shledána ani poslední námitka obviněného vztahující se k přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spočívající v tom, že se obviněný nemohl dopustit přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, pokud měl spáchat trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, a to s odůvodněním, že by byl svou svědeckou výpovědí nucen k doznání.
73. Touto námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud v bodě 40. odůvodnění napadeného usnesení. Také s touto částí odůvodnění odvolacího soudu a jeho argumentací se Nejvyšší soud ztotožňuje. Platí zde, že pokud obviněný vypovídal v trestní věci Z. K. vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 18/2018 v procesním postavení svědka a byl řádně ve smyslu §100 odst. 2 tr. ř. poučen o právu odepřít svou výpověď z důvodu, že by si svou výpovědí mohl přivodit trestní stíhání, a tohoto práva nevyužil a k věci vypovídal, pak nepochybně nebyl donucován k podání výpovědi, ale naopak šlo o jeho zcela svobodné rozhodnutí (vypovídat), k němuž nebyl donucen pravidly obsaženými v českém právním řádu, ani postupem orgánů činných v trestním řízení. Navíc měl za tohoto stavu ve smyslu §101 odst. 1 tr. ř. povinnost vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčet, což však neučinil.
74. Pokud jde o (v dovolání výslovně neuplatněný) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve spojení s výše uvedenými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, pak Nejvyšší soud uvádí, že pokud námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, pak na podkladě týchž námitek nelze dovodit ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, v jeho tzv. druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
75. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. , podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
76. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
77. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář