ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.755.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 755/2021-451
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 4 To 387/2020-416, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 6 T 43/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 7. 2020, č. j. 6 T 43/2020-372 , byl obviněný J. Z. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku.
2. Za to byl obviněný podle §209 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti POLARFOX, s.r.o., se sídlem Postranní 659/8, 503 11 Hradec Králové, IČO: 288 30 181, na náhradě škody částku 18 150 Kč. Se zbytkem nároku soud společnost odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení odkázal i poškozenou společnost S a S Most, spol. s r. o., se sídlem Most, Tř. Budovatelů 2957, IČO: 477 81 602 a to s celým jejím nárokem.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem o odvolání obviněného rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 4 To 387/2020-416, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného znovu uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, skutkovou větu však nově vymezil úžeji než soud nalézací. Přečinu se tedy obviněný dopustil pouze tím, že
dne 13. 5. 2019 v XY jako jednatel společnosti B., se sídlem XY, IČO: XY, uzavřel se společností POLARFOX, s.r.o., se sídlem Postranní 659/8, 503 11 Hradec Králové, IČO: 288 30 181, smlouvu o nájmu zmrzlinového stroje Polarfox A38 a smlouvu o smlouvě budoucí na odkoupení tohoto stroje, který převzal a zavázal se řádně platit za něj nájemné, přičemž za nájemce B. prohlásil, že tato společnost není v úpadku a nejsou proti ní vedena exekuční řízení, ačkoli věděl, že proti této společnosti jsou vedena exekuční řízení, nájemné uhradil pouze v jednom případě prostřednictvím třetí osoby a dále již neuhradil ničeho, čímž způsobil poškozené společnosti POLARFOX, s. r. o. škodu ve výši 18 150 Kč.
4. Za shora uvedený přečin odvolací soud obviněného odsoudil podle §209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 5 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu ve výměře 1 roku. Znovu rozhodl také o náhradě škody, přičemž obě poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. Z. prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř .
6. Obviněný namítá, že právní posouzení věci je nesprávné. Jednání, kterého se dopustil, představuje občanskoprávní spor a skutková podstata přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku nebyla naplněna.
7. Dále obviněný namítá, že existence prohlášení o absenci úpadku, exekucí a jiných soudních řízení uvedená ve smlouvě čítající několik stran ještě neznamená, že se odsouzený dopustil protiprávního jednání v rovině trestního práva. K bezprostřednímu obohacení nedošlo, došlo pouze k uzavření smlouvy, z níž plynuly závazky oběma stranám. Nebylo žádným způsobem prokázáno, že by se druhá smluvní strana při uzavírání smlouvy obviněného zeptala na jeho finanční situaci, nebo jej na takové prohlášení upozornila, případně že by jej lustrovala. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (7 Tdo 486/2010) obviněný namítá, že liknavost na straně poškozené smluvní strany nemůže jít k tíži odsouzeného. Nebylo prokázáno, že by obviněný neměl v plánu platit nájemné za pronájem zmrzlinového stroje. V neposlední řadě nebylo prokázáno, že by obviněný jednal v úmyslu nezaplatit, když naopak jeden nájem zaplatil.
8. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
10. Podle státního zástupce nelze pochybovat o naplnění objektivní stránky přečinu podvodu dle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Na úkor poškozené společnosti POLARFOX, s.r.o. se obohatila společnost B., jejímž byl obviněný jednatelem. Obohacení spočívalo v tom, že uvedená společnost bez úhrady nájmu, tedy bezplatně, užívala zařízení převzaté od poškozené, ačkoliv jinak by za užívání stroje nájem platila. Tvrzení obviněného, že on osobně žádný prospěch neměl, je bezpředmětné, protože je mu kladeno za vinu nikoliv vlastní obohacení, nýbrž obohacení jiného.
11. K naplnění subjektivní stránky přečinu podvodu podle státního zástupce došlo, když postačoval úmysl nepřímý a ten byl ve věci odvolacím soudem shledán. K námitce obviněného poukazující na subsidiaritu trestní represe státní zástupce uvádí, že poškozená si nepočínala zjevně neopatrně. S ohledem na relativně nižší hodnotu předmětu smlouvy nelze poškozené vytýkat, že neprováděla komplexní prověrku majetkových poměrů druhé smluvní strany. Jednání obviněného nevykazuje žádné výjimečné rysy, díky kterým by bylo možno říci, že nedosahuje ani spodní hranice trestnosti běžné u typově shodné trestné činnosti. Uplatnění trestní odpovědnosti je proto opodstatněné.
12. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný jím brojí proti výroku o vině. Namítá přitom, že nebyla naplněna objektivní stránka (absence obohacení) a subjektivní stránka (absence úmyslu) přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Dále namítá, že soudy neaplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe.
22. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podařit, neboť se týkají právního posouzení skutku.
23. K dovolání obviněného lze předně uvést, že obviněný (v převážné části své uplatněné dovolací argumentace) opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Pokud se pak s touto obhajobou soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Tak tomu je i v tomto případě.
24. V otázce namítaného nenaplnění objektivní stránky (z hlediska znaku obohacení jiného ) přečinu podvodu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s právním názorem státního zástupce i s přesvědčivým odůvodněním rozsudku odvolacího soudu (bod 11.). K naplnění objektivní stránky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se nevyžaduje, aby se obohatil sám obviněný, skutková podstata kriminalizuje i jednání, které obohatí jinou osobu, jak se stalo v této trestní věci Jak správně uvedl nalézací i odvolací soud, obviněný obohatil společnost B., jejímž byl jednatelem, a to tím, že svými nepravdivými prohlášeními s ním poškozená společnost uzavřela smlouvu o nájmu a umožnila tak této společnosti užívat zmrzlinový stroj a ušetřit na nájemném, které by tato společnost ve finančních problémech musela jinak za pronájem zmrzlinového stroje platit. Skutečnost, že první nájemné společnost uhradila, na shora uvedeném nic nemění.
25. Jako zjevně nedůvodné Nejvyšší soud vyhodnotil také námitky obviněného týkající se subjektivní stránky posuzovaného přečinu. Nejvyšší soud se ztotožňuje se státním zástupcem, že není podstatné, zda obviněný měl či neměl v plánu platit nájemné, jak namítá. Krajský soud totiž správně konstatoval existenci nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K naplnění nepřímého úmyslu přitom není třeba záměru nebo cíle, tedy ani konkrétního předem připraveného plánu. Postačí, je-li obviněný s možným trestněprávně relevantním následkem srozuměn. Tak tomu v projednávané věci zcela jistě bylo, jak správně uvedl odvolací soud (viz. bod 11 odůvodnění: „obžalovaný musel vědět o naprosto tristní ekonomické situaci společnosti B., vůči níž probíhala exekuční řízení již od roku 2014 (s nulovým výsledkem), přesto uzavřel v jejím zastoupení smlouvy, a to při vědomí, že tato společnost nebude schopna svým závazkům dostát, neboť nedisponuje potřebnými finančními prostředky na úhradu nájmu, potažmo kupní ceny (…). Pokud obžalovaný argumentoval tím, že peníze získá právě prodejem zmrzliny, bezdůvodně spoléhal na budoucí nejisté skutečnosti, které však nenastaly.“ )
26. Pokud jde o námitky obviněného týkající se nesprávného užití zásady subsidiarity trestní represe, lze nejprve v obecné rovině uvést, že podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem takový protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu „zásadně (…) platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v tr. zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. (…) Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty, tedy “byly naplněny všechny znaky uvedené v trestním zákoně, ale nejde o případ společensky škodlivý, protože neodpovídá ani nejméně závažným, běžně se vyskytujícím případům takového trestného činu“ (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012).
27. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zjevně nejedná. Společnost B. se podle zjištění nalézacího a odvolacího soudu potýkala s vážnými finančními problémy dlouhodobě, čelila řadě nedobytných exekucí a nebylo možno očekávat, že se finanční situace společnosti v blízké době zlepší. Obviněný jako jednatel si musel být vědom neschopnosti společnosti dostát svým závazkům. Jednání, kterého se dopustil, nevykazuje žádné specifické znaky, pro které by měl soud o aplikaci zásady subsidiarity trestní represe vůbec uvažovat. Výše způsobené škody (18 150 Kč) pak v kontextu shora uvedených skutečností vylučuje, aby bylo jednání obviněného, které naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přečinu podvodu, řešeno jinak než prostředky trestního práva.
28. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že byť bylo možné námitky žalovaného podřadit pod uplatněný dovolací důvod, všechny tyto námitky shledal zjevně neopodstatněnými.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
29. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
|
JUDr. Pavel Šilhavecký
|
|
předseda senátu
|
|
Zpracoval:
|
|
JUDr. Aleš Kolář
|