ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.2679.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 2679/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. K., zastoupené advokátkou, proti žalované H. Č., zastoupené advokátem, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 1035/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. ledna 2007, č. j. 22 Co 307/2006-210, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.737,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. ledna 2007, č. j. 22 Co 307/2006-210, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 4. dubna 2006, č. j. 6 C 1035/2005-136, jímž Okresní soud
ve Svitavách vyhověl žalobě o nahrazení vůle žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu ve zde citovaném znění, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř.
po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Bez významu jsou tudíž výhrady, jimiž žalovaná sice brojí proti právnímu posouzení věci (konkrétně proti závěru, že jí podle smlouvy ze dne 3. 8. 2004 vznikla povinnost uzavřít se žalobkyní do 31. 8. 2005 kupní smlouvu), nicméně jsou založeny výlučně na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud právní posouzení věci založil. Konkrétně jde v prvé řadě o výtku, že odvolací soud pochybil, jestliže vzal z obsahu smlouvy ze dne 3. 8. 2004 za prokázané, že si účastnice sjednaly termín, do kterého mělo dojít k uzavření realizační (kupní) smlouvy. Oproti odvolacímu soudu žalovaná prosazuje názor, že smlouva o budoucí smlouvě neobsahuje její příslib uzavřít se žalobkyní do 31. 8. 2005 kupní smlouvu. Dovolací soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. jeho rozsudek ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000 či rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002) dovodil, že zjišťuje-li soud (a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák.) obsah smlouvy, resp. činí-li z obsahu smlouvy, případně z dalších pramenů, zjištění o tom, co bylo smluvními stranami ujednáno, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Činil-li proto odvolací soud závěr, že účastnice si ve smlouvě o budoucí smlouvě sjednaly termín, v němž uzavřou kupní smlouvu, dospíval ke skutkovému zjištění. Teprve dovozoval-li z tohoto zjištění a dalších skutkových závěrů, že smlouva, kterou účastnice uzavřely 3. 8. 2004, obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o budoucí smlouvě podle §50a obč. zák. a žalované podle ní vznikla povinnost uzavřít se žalobkyní do 31. 8. 2005 kupní smlouvu, formuloval závěry právní. Stejný charakter jako výše zmíněná dovolací námitka má i výhrada žalované, že odvolací soud nesprávně vycházel ze zjištění, že zmařila přijetí zbývající části kupní ceny tím, že zásilku obsahující částku 1,000.000,- Kč, kterou jí žalobkyně prostřednictvím pošty zaslala do trvalého bydliště, odmítla převzít a na její bankovní účet nebyla částka připsána z důvodu jeho blokace. Ani touto námitkou žalovaná ve skutečnosti nebrojí proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předestírá svůj – od závěru odvolacího soudu odlišný – skutkový závěr, že žalobkyně jí zbylou část kupní ceny nezaplatila, resp. že ona svým chováním nezmařila přijetí nabídnutého plnění, na jehož podkladě dospívá také k odlišném právnímu posouzení věci. Oběma zmíněnými námitkami tak žalovaná ve skutečnosti v dovolání napadla správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu a uplatnila tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jak bylo výše vyloženo, založit nemůže.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani výtky žalované, že řízení „je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ a spočívá ve vadném procesním postupu odvolacího soudu, který jí předvolal k jednání bezprostředně před jeho konáním a předvolání jí zaslal do léčebny v L., kde v té době „byla v procesu léčebných procedur“. Dovolací důvod uvedený §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; vady řízení samy
o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením
SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu
ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006,
sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). V souzené věci dovolací námitky k výkladu procesního předpisu nesměřovaly a k nápravě tzv. zmatečnostních vad řízení slouží primárně žaloba pro zmatečnost (srov. §229 a násl.
o. s. ř.).
V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná brojí proti závěru odvolacího soudu, že smlouva o budoucí kupní smlouvě je platným právním úkonem. Prosazuje názor, že neplatnost této smlouvy způsobuje především „nedostatečně vymezené příslušenství prodávaných nemovitostí bez vyjádření jeho ceny“. Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1244/99 ze dne 26. 7. 2000 dovodil, že účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad kupní smlouvy
a proto postačuje, aby předmět této smlouvy byl označen tak, aby byl nezaměnitelný s jiným předmětem. Účastnice si ve smlouvě dohodly, že žalovaná převede na žalobkyni kupní smlouvou dům čp. 272 na pozemku sp. 2253 a pozemky č. 2253 a 1939/41 spolu se všemi součástmi a příslušenstvím. Sama skutečnost, že příslušenství není vyspecifikováno rovněž svoji cenou, nečiní předmět budoucího prodeje neurčitým a lze proto přisvědčit závěru odvolacího soudu, že z hlediska specifikace předmětu smlouva, kterou účastnice uzavřely 3. 8. 2004, obstojí.
Proti závěru odvolacího soudu, že smlouva ze dne 3. 8. 2004 je platná, brojí žalovaná dále námitkou, že v době jejího uzavření proti ní byla vedena exekuce prodejem nemovitostí a nebyla tudíž podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. oprávněna s nimi disponovat. Pomíjí však přitom skutečnost, že v rámci řízení, a to ani před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím, žádná tvrzení v tomto směru (tj. ohledně exekuce na svůj majetek) neuváděla.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Za nové jsou považovány všechny skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v §205a a 211a v řízení před odvolacím soudem.
Protože posledně zmíněná dovolací námitka vychází z nových skutečností, není dovolací soud podle §241a odst. 4 o. s. ř. oprávněn se jí zabývat. Pro úplnost však lze připomenout, že uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě nelze mít za dispozici s majetkem, kterou má na mysli §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. Smlouvou o budoucí kupní smlouvě se zakládá mezi subjekty smluvní (kontraktační) povinnost, tj. povinnost uzavřít v budoucnu kupní smlouvu. Nejde o dispozici se samotnou věcí, o její zcizení, nýbrž o příslib zcizení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.000,- Kč (§7 písm. e/, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 437,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o daní z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 7. října 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu