ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1153.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1153/2013-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2013 dovolání obviněných 1) D. T. T. H. , 2) T. T. D. , 3) T. V. B. , 4) V. N. D. , 5) V. D. T. , 6) D. D. H. , 7) T. V. P. , 8) V. A. T. , 9) P. V. D. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných T. T. D., T. V. B. a T. V. P. o d m í t a j í.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných D. T. T. H., D. V. N., V. D. T., D. D. H., V. A. T. a P. V. D. o d m í t a j í.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 46 T 9/2011, byli shora jmenovaní obvinění (vedle spoluobviněných N. V. T., P. A. T., N. V. T., N. V. C., N. T. K., P. D. Ch., D. B. G., P. X. P., L. M. Ch., T. H. T., P. D. H., L. T. S., V. Q. T. a A. B.) uznáni vinnými ze spáchání následujících trestných činů:
1) D. T. T. H. byla uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body I., II. a III.) a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body V., VI., VIII. a IX.), částečně ve stádiu přípravy (v bodě VI.) podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, částečně ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
2) T. T. D. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem VII.),
3) T. V. B. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem VII.),
4) V. N. D. byl uznání vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem IX.),
5) V. D. T. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body I. a III.), částečně dokonaným (v bodě I.), částečně ve stádiu pokusu (v bodě III.) podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
6) D. D. H. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body I. a II.),
7) T. V. P. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body V., VI., VII., VIII. a IX.), částečně ve stádiu přípravy (v bodě VI.) podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, částečně ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
8) V. A. T. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem X.),
9) P. V. D. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body VI. a VIII.), částečně ve stádiu přípravy (v bodě VI.) podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, částečně ve stádiu pokusu (v bodě VIII.) podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Výše specifikovaných trestných činů se jmenovaní obvinění dopustili společně s dalšími spoluobviněnými podle skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu tím, že
I. obvinění V. D. T., D. D. H. a D. T. T. H. (spolu se spoluobviněným P. A. T. a odsouzeným N. Ch. T.) společně
nejméně od 9.3.2010 do 11.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T., a na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali vývoz omamné látky konopí v sušené formě na území R. republiky, a to tak, že dne 9.3.2010 požadoval P. A. T. od D. D. H. dodání omamné látky konopí, D. D. H. přislíbil dodání konopí dne 11.3.2010, dne 11.3.2010 D. D. H. v automobilu tov. zn. Audi A6, majitelky D. T. T. H., přepravil omamnou látku konopí do domu v P., T., do domu se později dostavila D. T. T. H., která zatelefonovala P. A. T., aby se u ní zastavil, P. A. T. zatelefonoval V. D. T. a uložil mu, aby "se na to podíval a zjistil cenu", do domu na adrese P., T., přijeli automobilem tov. zn. VW Passat, obž. V. D. T. a ods. N. Ch. T., po půl hodině dům opustil N. Ch. T. a přes rameno nesl naplněnou tašku, hromadnou dopravou odcestoval na Hlavní nádraží v P., během cesty vyrozuměl V. D. T., že se nachází jednu stanici od Hlavního nádraží, na Hlavním nádraží následně nastoupil do mezinárodního rychlíku směřujícího do V. a informoval V. D. T., že je již ve vlaku, posléze V. D. T. opustil výše uvedený dům a nasedl do automobilu, následně přijel na hraniční přechod L., zatímco N. Ch. T. byl dne 11.3.2010 ve 22.10 hodin zadržen policejními orgány R. republiky na nádraží ve V. a v jeho zavazadle byly nalezeny 3 aluminiové vakuované pytlíky obsahující celkem 7 260 g sušeného konopí s minimálním obsahem 865 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné,
II. obvinění D. D. H. a D. T. T. H. (spolu s odsouzeným N. D. S.) společně
nejméně od 16.3.2010 do 19.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T., a na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali vývoz omamné látky konopí v sušené formě na území M. republiky, a to tak, že dne 16.3.2010 požadoval blíže neztotožněný muž vystupující pod jménem D. dodání omamné látky konopí od D. D. H., který přislíbil, že "dá vědět", ve večerních hodinách dne 17.3.2010 D. D. H. odcestoval automobilem tov. zn. Škoda Octavia, do P., ulice T., krátce po něm přijela na tutéž adresu ve svém vozidle tov. zn. Audi A6, ve kterém přivezla dodávku sušeného konopí, obž. D. T. T. H., sušené konopí za pomoci T. V. P. a T. V. T. odnesla do domu, v dopoledních hodinách dne 18.3.2010 se dohodl blíže neztotožněný muž vystupující pod jménem D. a dodavatelé D. D. H. a D. T. T. H. na předvedení omamné látky konopí, následně D. informoval blíže neztotožněného vietnamsky hovořícího muže, užívajícího maďarské telefonní číslo, že "už to viděl a že je to moc pěkné", "je to lepší než posledně", D. kontaktoval N. D. S., a pověřil ho, aby se zeptal u dopravních agentů na možnost zakoupení jízdenky, v odpoledních hodinách kontaktoval D. maďarského odběratele, že třetí osoba má již koupený lístek, že mu připravil "šest" a "že je to moc pěkné", v podvečer maďarský odběratel zaslal D. SMS zprávu s názvem ulice "C.", N. D. S. poté co v odpoledních hodinách vyzvedl zásilku konopí v P., T., u obž. D. D. H., nastoupil v cca 23.30 hod na autobusovém nádraží P. – F. do autobusu společnosti OrangeWays na lince P. – B., dne 19.3.2010 pak byl v 02.30 hodin zadržen na území S. republiky poblíž státní hranice s Č. republikou a v jeho zavazadle bylo nalezeno celkem 5.987,9 g sušeného konopí s obsahem 1.203,8 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné,
III. obvinění D. T. T. H. a V. D. T. (spolu s obviněnými P. A. T. a V. Q. T.) společně
nejméně od 23.5.2010 do 25.5.2010 na území hl. m. P. a na dalších místech Č. republiky zorganizovali a zrealizovali vývoz omamné látky konopí v sušené formě na území R. republiky, a to tak, že dne 23.5.2010 nabídla D. T. T. H. obžalovanému P. A. T. nezjištěné množství omamné látky konopí, dne 25.5.2010 po 11.hod. dopoledne přijel P. A. T. ve společnosti V. D. T. v automobilu tov. zn. VW Passat, do P., ulice D., vstoupili do domu v ul. M., následně na místo přijel automobilem tov. zn. VW Passat, další muž vietnamské národnosti, ztotožněný s největší pravděpodobností jako V. D. N., a vešel do výše uvedeného domu, po chvíli dům všichni tři opustili a každý z nich nesl v ruce tašku s obsahem, krátce po nich z domu vyšla i D. T. T. H., na parkoviště v ulici D. přijel automobil tov. zn. Opel Zafira, tento automobil si v autopůjčovně Auto Kulička, na dobu od 25.5.2010 do 26.5.2010 půjčil obž. V. D. T., automobil řídil obž. V. Q. T., na zadní sedadla tohoto automobilu P. A. T., V. D. T. a V. D. N. uložili tašky, které přinesli ze shora uvedeného domu, poté všechna tři vozidla odjela směrem na P., automobily Opel Zafira a VW Passat, pokračovaly po dálnici D1 směrem k hraničnímu přechodu H., kde byl dne 25.5.2010 v 15:45 hodin v obci Ch. – H., okr. Z. zadržen obž. V. Q. T. jako řidič vozidla Opel Zafira, v němž byly nalezeny tři aluminiové vakuované pytlíky obsahující celkem 6 016 g sušeného konopí s průměrným obsahem 12,1 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné,
IV. obvinění D. D. H. (spolu s obviněným A. B.)
v době nejméně od 28.4.2010 do 24.5.2010 v B., v ulici R. g., v domě na výše uvedené adrese, provozoval obžalovaný D. D. H. společně s již odsouzeným H. M. T., technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaný D. D. H. a odsouzený H. M. T. nedisponovali, a to tak že obž. D. D. H. chod pěstírny řídil a zabezpečoval její zásobování potřebami k pěstování konopí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny zajišťoval odsouzený H. M. T., a obž. A. B. zprostředkovával kontakt mezi obž. D. D. H. a majitelem nemovitosti k zajištění řádného chodu pěstírny, a to hrazením nájemného a zejména energií nezbytně potřebných k chodu technického zařízení pěstírny, to vše s vědomím k čemu je nemovitost využívána, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 24.5.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 1902 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 18.854,12 g rostlinné drti s průměrným obsahem 1.353,23 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
V. obvinění D. T. T. H. a T. V. P. (spolu s obviněnými T. H. T. a P. X. P.) společně
v době nejméně od 13.3.2010 do 4.8.2010 v T., B., okres T., v domě na výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, a to tak že obž. D. T. T. H. a T. V. P. chod pěstírny řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení, zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťovali obž. T. H. T. a P. X. P., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 669 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 8 609,5 g rostlinné drti s průměrným obsahem 333 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
VI. obvinění D. T. T. H., T. V. P., D. D. H. a P. V. D. společně
v době nejméně od 7.3.2010 do 4.8.2010 ve S. P., Č., okres P.-m., v domě na výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, a to tak že obž. D. D. H. uvedenou nemovitost pronajal a podepsal nájemní smlouvu, obž. D. T. T. H., T. V. P. a D. D. H. chod pěstírny řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení, zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťoval obž. P. V. D., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 746 rostlin - sazenic konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 114,58 g rostlinné drti s průměrným obsahem 3,22 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
VII. obvinění T. V. P., T. T. D. a T. V. B. (spolu s obviněným N. T. K.) společně
v době nejméně od 6.5.2010 do 4.8.2010 v H., B., okres P.-v., v domě na výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, a to tak že obž. T. V. P., T. T. D. a T. V. B. chod pěstírny řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení, zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťoval obž. N. T. K., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 543 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 44.154,7 g rostlinné drti s průměrným obsahem 1.238,3 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
VIII. obvinění D. T. T. H., T. V. P., D. D. H. a P. V. D. (spolu s obviněným L. M. Ch.) společně
v době nejméně od počátku měsíce května 2010 do 4.8.2010 v N., R., okres P.-s., v domě na výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, a to tak že obž. D. D. H. uvedenou nemovitost pronajal a podepsal nájemní smlouvu, obž. D. T. T. H., T. V. P. a D. D. H. chod pěstírny řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení, zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťovali obž. P. V. D. a L. M. Ch., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 960 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 23.534,5 g sušiny s průměrným obsahem 949,6 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
IX. obvinění D. T. T. H., T. V. P. a V. N. D. (spolu s obviněnými L. T. S. a N. V. C.) společně
v době nejméně od 29.4.2010 do 4.8.2010 v T., P. J., v domě na výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, a to tak že obž. V. N. D. sjednal nájem uvedené nemovitosti, obž. D. T. T. H., T. V. P., V. N. D. a L. T. S. chod pěstírny řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení, zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťoval obž. N. V. C., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 365 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 7.456,9 g rostlinné drti s průměrným obsahem 85,5 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
X. obviněný V. A. T. (společně s obviněnými N. V. T., P. A. T. a N. V. T.)
v době nejméně od 26.2.2010 do 4.8.2010 v Ch., P., okres H. B., v domě na výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, a to tak že obž. N. V. T. a P. A. T. chod pěstírny řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení, zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťoval obž. V. A. T., a obž. N. V. T. zprostředkoval pronájem nemovitosti a zajišťoval její řádný chod zejména zabezpečením fungování základního technického vybavení nemovitosti a hrazením energií nezbytně potřebných k chodu technického zařízení pěstírny, to vše s vědomím k čemu je nemovitost využívána, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 421 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 13.975,1 g sušiny s průměrným obsahem 263,6 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol.
Pro úplnost je třeba dodat, že skutková věta výroku předmětného rozsudku obsahuje ještě body XI. a XII, které se však netýkají žádného z dovolatelů.
Za uvedená jednání byli obvinění (dovolatelé) odsouzeni k následujícím trestům:
1) D. T. T. H. byla podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tov.zn. AUDI A6, modré metalízy. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jí byl uložen další trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 1.400,- Kč, 2.500,- euro a 400,- USD, uložené v trezoru Policie ČR, Národní protidrogová centrála, Služba kriminální policie a vyšetřování, Praha 7, poštovní přihrádka 62/NPC.
2) T. T. D. byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky ve výměře deseti let.
3) T. V. B. byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky ve výměře deseti let. Dále byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 27.000,-Kč a 600,-euro, uložené v trezoru Policie ČR, Národní protidrogová centrála, Služba kriminální policie a vyšetřování, Praha 7, poštovní přihrádka 62/NPC.
4) V. N. D. byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu neurčitou.
5) V. D. T. byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu neurčitou.
6) D. D. H. byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu neurčitou.
7) T. V. P. byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu neurčitou. Podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 458.480,-Kč, 50,-euro a 2,-USD, uložené v trezoru Policie ČR, Národní protidrogová centrála, služba kriminální policie a vyšetřování, Praha 7, poštovní přihrádka 62/NPC.
8) V. A. T. byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky ve výměře deseti let.
9) P. V. D. byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky ve výměře deseti let.
Předmětným rozsudkem byli dále dovolatelé (vedle dalších spoluobviněných) zproštěni obžaloby, a to následovně:
Podle §226 písm. c) tr. řádu byl obviněný T. V. P. zproštěn obžaloby pro skutek, který měl spáchat tím, že
společně se spoluobviněnými P. A. T., V. D. T., D. D. H., D. T. T. H. a podezřelým N. Ch. T.,
nejméně od 9.3.2010 do 11.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T. a na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali jako členové organizované skupiny působící ve více státech vývoz omamné látky konopí v sušené formě na území R. republiky, a to tak, že dne 9.3.2010 požadoval P. A. T. od D. D. H. dodání omamné látky konopí, D. D. H. přislíbil dodání konopí dne 11.3.2010, dne 11.3.2010 D. D. H. v automobilu tov. zn. Audi A6 majitelky D. T. T. H., který řídil T. V. P., přepravil omamnou látku konopí do domu na P., T., do domu se později dostavila D. T. T. H., která zatelefonovala P. A. T., aby se u ní zastavil, P. A. T. zatelefonoval V. D. T. a uložil mu, aby "se na to podíval a zjistil cenu", do domu na adrese P., T. přijeli automobilem tov. zn. VW Passat V. D. T. a N. Ch. T., po půl hodině dům opustil N. Ch. T. a přes rameno nesl naplněnou tašku, hromadnou dopravou cestoval na Hlavní nádraží v P., během cesty vyrozuměl V. D. T., že se nachází jednu stanici od Hlavního nádraží, na Hlavním nádraží následně nastoupil do mezinárodního rychlíku směřujícího do V. a informoval V. D. T., že je již ve vlaku, za necelých deset minut V. D. T. opustil výše uvedený dům a nasedl do automobilu, následně přijel na hraniční přechod L., ve večerních hodinách dne 11.3.2010 pak byl N. Ch. T. zadržen policejními orgány R. republiky a v jeho zavazadle bylo nalezeno cca 7 200 g omamné látky konopí, přičemž při organizaci a realizaci dopravy omamné látky konopí působil P. A. T. jako organizátor vývozu a odběratel od D. D. H. a D. T. T. H., V. D. T. jako osoba jednající na pokyn P. A. T., N. Ch. T. jako kurýr, D. D. H. jako dodavatel omamné látky, D. T. T. H. jako dodavatelka omamné látky a T. V. P. jako osoba podílející se na přepravě omamné látky, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je uveden v příloze č. 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství.
Tentýž obviněný T. V. P. byl rovněž (vedle spoluobviněného T. V. T.) podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který měl spáchat tím, že
společně se spoluobviněnými D. D. H., D. T. T. H. a podezřelým N. D. S.:
nejméně od 16.3.2010 do 19.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T. a na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali jako členové organizované skupiny působící ve více státech vývoz omamné látky konopí v sušené formě na území M. republiky, a to tak, že dne 16.3.2010 požadoval blíže neztotožněný muž jménem "D." dodání omamné látky konopí od D. D. H., který přislíbil, že "dá vědět", ve večerních hodinách dne 17.3.2010 D. D. H. odcestoval automobilem tov. zn. Škoda Octavia do P., ulice T., načež byl kontaktován D. T. T. H., D. D. H. kontaktoval T. V. T., který spravuje byt na výše uvedené adrese, do bytu na výše uvedené adrese přijela ve svém vozidle tov. zn. Audi A6, který řídil T. V. P., D. T. T. H., T. V. T. za asistence D. T. T. H. otevřel zavazadlový prostor automobilu tov. zn. Audi A6 a vyňal z něj dvě tašky větších rozměrů zakryté kartonovým papírem, T. V. P. uzavřel zavazadlový prostor a všichni tři odešli do domu, v dopoledních hodinách dne 18.3.2010 se dohodl blíže neztotožněný muž jménem "D." a dodavatelé D. D. H. a D. T. T. H. na předvedení omamné látky konopí, následně "D." informoval blíže neztotožněného vietnamsky hovořícího muže, užívajícího maďarské telefonní číslo, že "už to viděl a že je to moc pěkné", "je to lepší než posledně", "D." kontaktoval N. D. S., a pověřil ho, aby se zeptal u dopravních agentů a koupil si cigarety, neboť by "zboží v taxi smrdělo", v odpoledních hodinách kontaktoval "D." maďarského odběratele, že třetí osoba má již koupený lístek, že mu připravil "šest" a "že je to moc pěkné", v podvečer maďarský odběratel zaslal "D." SMS zprávu s názvem ulice "C.", následně N. D. S. nastoupil na autobusovém nádraží P. F. do autobusu společnosti Orange Ways na lince P. – B., dne 19.3.2010 pak byl v časných ranních hodinách zadržen na území S. republiky poblíž státní hranice s Č. republikou a v jeho zavazadle bylo nalezeno 6 000 g omamné látky konopí, přičemž při organizaci a realizaci dopravy omamné látky konopí působili D. D. H. a D. T. T. H. jako dodavatelé omamné látky, T. V. P. jako osoba podílející se na přepravě omamné látky, T. V. T. jako osoba asistující při přepravě omamné látky a osoba spravující byt k dočasnému uskladnění omamné látky před expedicí a N. D. S. jako kurýr omamné látky, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství,
čímž měli spáchat zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku.
Obvinění D. T. T. H., T. V. P., D. D. H., T. T. D., T. V. B., V. N. D. a P. V. D. (vedle spoluobviněných T. V. T. a L. T. S.) byli podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby pro skutek, který měli společně spáchat tím, že
nejméně od března 2010 do 4.8.2010 na přesně neustanoveném místě na území Č. republiky založili organizovanou zločineckou skupinu s vnitřní organizační strukturou s rozdělením funkcí a dělbou činností, kdy organizátory byli obvinění D. T. T. H. a T. V. P., středním článkem organizace obvinění D. D. H., T. V. T., T. T. D., T. V. B., V. N. D. a L. T. S., nejnižším článkem organizace podezřelý N. D. S. a osoba podílející se na pěstování rostlin konopí obv. P. V. D., a nadále se podíleli na její činnosti, přičemž byli srozuměni s tím, že se svou činností účastní, případně podporují organizovanou zločineckou skupinu, kdy organizace byla založena s úmyslem získat finanční zisk pácháním trestné činnosti spočívající v obstarávání nemovitostí, za účelem pěstování rostlin konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu, v samotném pěstování takových rostlin, v sušení vrcholíků vypěstovaných rostlin, tedy výrobě návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, a ve vývozu zpracovaného sušeného rostlinného materiálu do zahraničí za úplatu, přičemž skupinu řídila D. T. T. H., která kontrolovala proces pěstování konopí a komunikovala s odběrateli a dodavateli, a T. V. P., který rovněž kontroloval proces pěstování konopí a komunikoval s odběrateli a dodavateli, D. D. H. se podílel na instalaci a chodu jednotlivých objektů, kde bylo pěstováno konopí, obstarával pro skupinu vhodné objekty a zajišťoval jejich správu, T. V. T. se podílel na chodu jednotlivých objektů, kde bylo pěstováno konopí, spravoval byt v P., ul. T., který sloužil jako sklad konopí a obchodní místo, T. T. D. se podílel na chodu jednotlivých objektů, kde bylo pěstováno konopí, objekty zásoboval a zajišťoval instalaci zařízení pro pěstování konopí, T. V. B. a V. N. D. se podíleli na chodu jednotlivých objektů, kde se pěstovalo konopí, objekty zásoboval, L. T. S. se podílel na chodu jednotlivých objektů, kde se pěstovalo konopí, objekty zásoboval, podezřelý N. D. S. převážel konopí přes státní hranici, P. V. D. se podílel na chodu jednotlivých objektů, kde bylo pěstováno konopí, jako pěstitel konopí, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství,
čímž měli spáchat zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný V. D. T. (vedle spoluobviněných N. V. T., P. A. T. a N. V. T.) byl podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který měl spáchat společně se jmenovanými spoluobviněnými tím, že
nejméně od března 2010 do 4.8.2010 na přesně neustanoveném místě na území Č. republiky založili organizovanou zločineckou skupinu s vnitřní organizační strukturou s rozdělením funkcí a dělbou činností, kdy organizátorem byl obv. N. V. T., středním článkem organizace byli obvinění P. A. T., N. V. T., V. D. T., nejnižším článkem organizace podezřelí N. D. C. a N. Ch. T., a nadále se podíleli na její činnosti, přičemž byli srozuměni s tím, že se svou činností účastní, případně podporují organizovanou zločineckou skupinu, kdy organizace byla založena s úmyslem získat finanční zisk pácháním trestné činnosti spočívající v obstarávání nemovitostí, za účelem pěstování rostlin konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu, v samotném pěstování takových rostlin, v sušení vrcholíků vypěstovaných rostlin, tedy výrobě návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, a ve vývozu zpracovaného sušeného rostlinného materiálu do zahraničí za úplatu, přičemž skupinu řídil N. V. T., P. A. T. docházel do objektu, kde se pěstovalo konopí, komunikoval s osobami, které o konopí pečovaly, zajišťoval zásobování osob podílejících se na pěstování konopí a jednal s odběrateli návykových látek, N. V. T. zajišťoval vhodné objekty pro pěstování konopí, komunikoval s majiteli objektů a zabezpečoval běžný provoz nemovitostí, V. D. T. se podílel na transakcích s konopím a jednal s odběrateli v R. republice, podezřelý N. Ch. T. převezl konopí do R. republiky, podezřelý N. D. C. se podílel na převozu konopí do M. republiky a pěstoval konopí, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství,
čímž měli spáchat zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný T. T. D. byl podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který měl spáchat tím, že
společně s obviněnými D. T. T. H., T. V. P., D. D. H. a P. V. D.
v době nejméně od 7.3.2010 do 4.8.2010 ve S. P., Č., okres P.-m., v domě na výše uvedené adrese, připravovali D. T. T. H. a T. V. P. výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu tak, že zorganizovali založení a řídili provoz kryté farmy na pěstování konopí, tzv. "pěstírny", za účelem a s úmyslem pěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž prostředky pro pěstování uvedené rostliny opatřil D. D. H., který je objednal od nizozemské firmy ´T GROENE SCHUURT se sídlem 1112 B 1112 B, Treubweg 43, Nizozemsko, což je tzv. "growshop", obchod se sortimentem pro "indoor" pěstování konopí, T. T. D. prostředky převzal od autodopravce R. F., se sídlem P., P. V., kdy péči o rostliny zajišťoval PHAM V. D., když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství, při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno 746 rostlin konopí s obsahem 3,22 g psychoaktivní látky.
Obviněná D. T. T. H. byla podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby pro skutek, který měla spáchat tím, že
společně s obviněnými T. V. P., T. T. D., T. V. B. a N. T. K.
v době nejméně od 6.5.2010 do 4.8.2010 v H., B., okres P.-v., připravovali D. T. T. H. a T. V. P. výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu tak, že zorganizoval založení a řídil provoz kryté farmy na pěstování konopí, tzv. "pěstírny", za účelem a s úmyslem pěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž samotný provoz pěstírny obstarávali, na základě pokynů a po konzultaci s T. V. P., T. T. D. a T. V. B., kteří zajišťovali instalaci zařízení pro pěstování konopí do výše uvedeného domu a starali se o transport materiálu, T. T. D. sháněl do uvedeného objektu osobu, která by pečovala o rostliny konopí a N. T. K. pečoval o rostliny konopí, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství, při domovní prohlídce dne 4.8.2010 bylo nalezeno 543 rostlin konopí, znaleckým zkoumáním byla stanovena hmotnost usušených rostlin 58 299 g s obsahem 1 238,3 g psychoaktivní látky.
Obviněný T. V. P. byl podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který měl spáchat tím, že
v době od 09:00 hod. dne 27.11.2009 do 08:47 hod. dne 7.12.2009 v N., J. Ž., v domě na výše uvedené adrese, připravoval výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu tak, že se podílel na provozu kryté farmy na pěstování konopí, tzv. "pěstírny", za účelem a s úmyslem pěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství, přičemž při ohledání místa činu dne 11.12.2009 bylo nalezeno 223 rostlin konopí, znaleckým zkoumáním byla zjištěna hmotnost usušených rostlin ve výši 858,44 g, které obsahovaly 20,71g psychoaktivní látky.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 46 T 9/2011, podali odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (v neprospěch všech obviněných) i všichni dovolatelé (vedle dalších spoluobviněných). O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek k odvolání obviněných V. N. D. a L. M. Ch. (není dovolatelem) zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu ve věci rozhodl ohledně dovolatele V. N. D. tak, že ho při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ho pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a ostatních obviněných byla podle §256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, podali shora jmenovaní obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněná D. T. T. H. v dovolání uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítla, že svým jednáním nenaplnila znaky skutkových podstat příslušných trestných činů, kterými byla uznána vinnou. Dle jejího názoru soud sice provedl rozsáhlé dokazování, avšak skutkový stav vadně vyhodnotil a v důsledku toho i nesprávně právně posoudil. Zpochybňuje závěry vypracovaného znaleckého posudku o množství účinné látky nacházející se v zajištěném rostlinném materiálu s tím, že toto množství nebylo zkoumáno v každé jednotlivé rostlině, ale toliko v reprezentativním vzorku, avšak tento vzorek mohl reprezentovat skupinu značně nesourodou. Množství účinné látky uvedené v předmětném znaleckém posudku tak nemuselo odpovídat množství skutečnému. Dále obviněná tvrdí, že u ní absentuje subjektivní stránka trestného činu, a to úmysl spáchat čin. Dále poukázala na své osobní poměry a na nepřiměřenou přísnost uloženého trestu.
Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný T. T. D. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace obsáhle cituje závěry nalézacího i odvolacího soudu obsažené v odůvodnění jejich rozsudků, polemizuje s nimi a namítá, že jediným důkazem jeho podílu na pěstírně konopí v H. byly dva telefonické hovory s příbuzným. Obviněný se domnívá, že při posuzování tak závažné trestné činnosti se nelze spokojit pouze s tímto důkazem, navíc použitá metoda identifikace jeho osoby podle hlasové stopy není sto vyloučit omyl v identifikaci, není tedy metodou, která by mohla vytvořit jednoznačný identifikační důkaz. Obviněný nebyl v dané pěstírně zadržen, na místě činu nebyla zajištěna žádná stopa jeho DNA. Nic tedy neprokazuje nějakou souvislost jeho osoby se zmíněnou pěstírnou ani žádné jeho skutkové jednání týkající se této pěstírny. Je proto toho názoru, že z pouhého neprokázaného podezření, že věděl či mohl vědět, o jakou činnost se v pěstírně jedná, nelze dovozovat, že to byl on, kdo marihuanu v této pěstírně pěstoval a sklízel. Nelze mu proto přičítat k tíži účast na jiné pěstírně, pro kterou nebyl ani obžalován.
Pro případ, že by však bylo prokázáno, že jednal tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí, namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný s tím, že rozhodující soud dostatečně nezohlednil jednak jeho dosavadní trestní i občanskou bezúhonnost, jednak skutečnost, že se pohybuje jen ve vietnamské komunitě a je vystaven obtížným životním podmínkám, nezná český jazyk, apod. Je přesvědčen, že jeho dlouhodobé vazební věznění mělo zcela jistě vliv na rozvoj jeho zdrženlivosti v účasti na nějaké kriminální činnosti i generálně preventivní účinek na jeho rodinu, příbuzné i známé. Za nepřiměřeně přísný a navíc za uložený v rozporu se zákonem považuje obviněný také uložený trest vyhoštění, neboť na území ČR žije jeho otec i družka a on sám v ČR žije přes deset let a má možnost pracovat u přítelkyně v Š., která má obchod s manikúrou. Má proto za to, že tím, že mu byl uložen trest vyhoštění, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, což namítá v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, stejně tak jako skutečnost, že délka trestního řízení nenalezla patřičný reflex ve výroku o trestu. Okolnost, že na délku řízení měly vliv jak faktory subjektivní, tak i faktory objektivní, nemůže podle dovolatele ospravedlnit, že délka řízení nebyla zohledněna řádně, neboť je věcí státu, aby organizovaly své orgány tak, aby principy zakotvené v Listině základních práv a svobod byly respektovány.
Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný T. V. B. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace uplatnil totožné námitky jako obviněný T. T. D. s tím rozdílem, že mu byl navíc uložen ještě trest propadnutí věci, který považuje za nepřípustný a uložený v rozporu se zákonem, neboť nebyla splněna ani jedna z podmínek §70 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku. K nepřípustnosti trestu vyhoštění dovolatel uvedl, že na území ČR žije přes dvanáct let společně se svojí družkou a synem narozeným v roce 2011. Jeho družka na území ČR podniká v prodeji potravin a dalšího zboží. Uložení trestu v rozporu se zákonem představuje porušení práva obviněného na spravedlivý proces a porušení hmotněprávního ustanovení, čímž podle něj došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V ostatním je možno odkázat na výše citované dovolání obviněného T. T. D., jehož obsah je téměř shodný.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný D. V. N. podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že dokazování ve věci je založeno na zjevně nezákonných důkazech. Nezákonnost spatřuje obviněný v nařízení a provedení domovní prohlídky domu na adrese J., T. a odkazuje přitom na řadu rozhodnutí Ústavního soudu týkajících se dané problematiky (např. rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 532/01, IV. ÚS 2488/09, II. ÚS 2823/07, I. ÚS 536/06, I. ÚS 4183/12, apod.). Jednak vytýká neodůvodněnost tvrzené neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky, jednak skutečnost, že nebyl proveden předchozí výslech osoby žijící v nemovitosti (N. V. C.) bez řádného odůvodnění (z protokolu není zřejmé, proč se jednalo o věc neodkladnou). Obviněný je proto toho názoru, že důkazy zajištěné při domovní prohlídce je nutno považovat za nezákonné a neschopné prokazovat v rámci spravedlivého procesu cokoliv, proto je třeba je vyloučit a nepřihlížet k nim. V tomto případě pak dle dovolatele orgány činné v trestním řízení nemají k dispozici žádné důkazy o pěstování konopí v objektu na adrese J., T. Ostatní důkazy pak neprokazují závěry, které by mohly dovést soud k závěru, že se obviněný podílel na trestné činnosti spočívající v indoorovém pěstování konopí, neboť jde jen o důkazy nepřímé, které ve svém celku netvoří uzavřený okruh důkazů prokazujících jeho vinu. Za pořízené v rozporu se zákonem považuje obviněný i odposlechy, neboť příkaz k nim obsahuje, stejně jako u domovní prohlídky, zcela vágní odůvodnění, které činí takové rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný V. D. T. v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a namítá, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, nadto nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka stíhaného činu. Dle obviněného dokazováním provedeným v hlavním líčení nebyl zjištěn žádný přímý důkaz svědčící o jeho vině, získané důkazy jsou pouze nepřímé a netvoří uzavřený řetězec, na základě kterého by mohl být učiněn závěr o jeho vině. Samotný jeho kontakt s dalšími obviněnými ještě neznamená, že se podílel na vývozu a distribuci drog. Rovněž zajištěná daktyloskopická stopa v bytě na adrese Ž., H. B., je důkazem nepřímým, který nikterak nedokládá, že se obviněný podílel na vývozu drog. Absence identifikace údajných odběratelů, místa a času takového jednání činí dané skutkové tvrzení nepřezkoumatelným. Navíc příkaz k domovní prohlídce na příslušné adrese byl dle obviněného nezákonný, neboť nebyl dostatečně odůvodněn a důkaz získaný na základě nezákonné domovní prohlídky (daktyloskopická stopa) je třeba považovat za neúčinný a nelze ho v řízení použít. Za nezákonné považuje obviněný i pořízení tzv. „srovnávací nahrávky“ a odposlechy telefonních hovorů. Tvrdí, že není osobou, která dle obžaloby hovoří na předmětných záznamech telekomunikačního provozu. Jeho identifikaci provedenou znalkyní Dr. Svobodovou má za nezákonnou. Srovnávací vzorky jeho hlasu byly získány při jeho výpovědi před zahájením trestního stíhání, bez jeho vědomí a souhlasu, bez účasti obhájce, bez řádného poučení a za situace, kdy odepřel vypovídat. Dovolatel se domnívá, že tímto postupem došlo k porušení jeho práva ve věci nevypovídat a také se jednalo o nezákonné použití skryté sledovací techniky. Jeho hlasová identifikace je tak podle něj jako důkaz neúčinná a nelze k ní v trestním řízení přihlížet. Za nezákonný považuje obviněný i uložený trest vyhoštění na dobu neurčitou, neboť nebyla vůbec zkoumána možnost jeho nápravy.
Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a sám obviněného předmětné obžaloby zprostil, popř. aby vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný D. D. H. podal dovolání z důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. řádu s odůvodněním, že mu nebyl prokázán rozsah přičítaného protiprávního jednání, které by mohlo naplňovat znaky jakékoliv kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Poukázal na to, že dle platné právní úpravy je nutné zkoumat procentuální obsah účinné látky v celé rostlině, nikoliv pouze v sušině listů a vrcholičného květenství, jak tomu bylo v případě projednávané věci. Znalci se v rámci svého zkoumání rovněž údajně vůbec nezabývali tím, zda zkoumané rostliny byly pohlaví samčího či samičího, když tato skutečnost má zásadní význam z hlediska hodnocení možného prospěchu z prodeje takového zboží. Skutečné množství účinné látky v zajištěných rostlinách již nemůže být podrobeno přezkumu (bez zavinění obviněného), neboť až na reprezentativní vzorky bylo celé množství zničeno. Nebylo tak prokázáno, zda byla jeho jednáním naplněna kvalifikovaná skutková podstata souzeného trestného činu.
Na základě uvedených skutečností proto obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný T. V. P. v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V dovolání obsáhle cituje závěry nalézacího i odvolacího soudu obsažené v odůvodnění jejich rozhodnutí, polemizuje s nimi a namítá, že v řízení provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu.
K bodu V. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně poukázal na to, že v předmětné pěstírně konopí nebyl zadržen a na místě činu nebyla ani zjištěna žádná jeho stopa DNA. Jeho daktyloskopická stopa, která naopak byla na místě činu zajištěna, byla pouze stopou na obalu, který byl zcela zřejmě nepoužitý a do pěstírny vnesený z jiného místa. Z výše uvedeného vyplývá, že nic neprokazuje souvislost obviněného s výrobou konopí v dané pěstírně. Dle obviněného se při posuzování tak závažné trestné činnosti nelze spokojit s jediným důkazem spočívajícím v otisku dlaně na obalu neznámého původu a v jeho významově nezřetelném projevu prostřednictvím odposlouchávaného telefonního hovoru.
K bodu VI. skutkové věty obviněný uvedl, že nedopalek cigarety, byť by byl nalezen v předmětné pěstírně a byť by na něm byla zjištěna stopa DNA obviněného, ještě neprokazuje příslušné skutkové jednání obviněného. Tvrdí, že nedopalek cigarety mohl být přenesen zvenčí, navíc mohl do pěstírny vstoupit pouze za účelem návštěvy příbuzného, apod. Nalezená stopa DNA tak v žádném případě neprokazuje jeho účast na pěstování konopí v příslušném objektu.
K bodům VII., VIII. a IX. skutkové věty výroku rozsudku obviněný namítl, že nalézací soud učinil závěr o jeho vině na základě odposlechů telefonu, kdy obviněný byl znaleckým posudkem určen jako jeden z mluvčích. Dle něj je však znalecká metoda použitá znalcem nepřezkoumatelná, neboť použitá metoda identifikace jeho osoby podle hlasové stopy není schopna vyloučit omyl v identifikaci, není tedy metodou, která by mohla vytvořit jednoznačný identifikační důkaz. Navíc na základě tohoto jediného důkazu nelze dospět v případě tak závažné trestné činnosti k závěru o jeho vině. Nic tedy neprokazuje nějakou souvislost jeho osoby s předmětnými pěstírnami ani žádné jeho skutkové jednání týkající se těchto pěstíren.
Pro případ, že by soud vzal za prokázáno, že jednal tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí, namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný s tím, že rozhodující soud dostatečně nezohlednil jednak jeho dosavadní trestní i občanskou bezúhonnost, jednak skutečnost, že se pohybuje jen ve vietnamské komunitě a je vystaven obtížným životním podmínkám, je odkázán jen na vykonávání příkazů starších z vietnamské komunity a rodinného klanu, nezná český jazyk, apod. Je přesvědčen, že jeho dlouhodobé vazební věznění mělo zcela jistě vliv na rozvoj jeho zdrženlivosti v účasti na nějaké kriminální činnosti i generálně preventivní účinek na jeho rodinu, příbuzné i známé. Za nepřiměřeně přísný a navíc za uložený v rozporu se zákonem považuje obviněný také uložené tresty vyhoštění a propadnutí věci. K nepřípustnosti trestu vyhoštění dovolatel uvedl, že má na území ČR manželku české národnosti. Trest propadnutí věci považuje za nepřípustný a uložený v rozporu se zákonem z toho důvodu, že údajně nebyla splněna ani jedna z podmínek §70 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku. Uložení trestu v rozporu se zákonem představuje porušení práva obviněného na spravedlivý proces a porušení hmotněprávního ustanovení, čímž podle něj došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný V. A. T. podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že dle jeho názoru právní kvalifikace stíhaného skutku neodpovídá činu, kterého se dopustil a že správně mělo být jeho jednání posouzeno podle ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl, že nelze souhlasit s metodou použitou při znaleckém zkoumání. Především k expertize bylo použito pouze několik málo rostlin, přitom rostliny, které se v objektu nacházely, byly rozdílného vzrůstu i stáří, nebylo prokázáno, zda se jednalo o samčí či samičí květy, apod. Ve skutečnosti má být nejdříve určeno, zda se jedná o rostlinu, která obsahuje psychotropní látku, avšak tato expertíza provedena nebyla. Znalecký posudek je proto podle mínění obviněného nutno posuzovat jako nevěrohodný a nepoužitelný důkaz. Dále obviněný nesouhlasí se závěry, že trestnou činnost páchal jako člen organizované skupiny či že ji páchal po delší dobu, neboť jeho pobyt v pěstírně v Ch. byl zjištěn v dubnu 2010, proto se páchání mohl dopouštět maximálně po dobu čtyř měsíců. Tvrdí, že nemohl ovlivnit množství pěstovaných rostlin, způsob pěstování nevymyslel a z jejich pěstování neměl žádný majetkový prospěch. Nebyl nikdy předtím trestán a trestný čin nespáchal s přímým úmyslem.
Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný P. V. D. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítl, že jeho jednáním nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, který je mu kladen za vinu. Podle jeho názoru mezi jednotlivými obviněnými nebyla prokázána žádná spojitost ani organizační vazba. Tvrdí, že nevěděl, že jednání, kterého se měl dopouštět, by mohlo být jednáním trestným, proto ani nemohl vědět, že je členem nějaké skupiny. Domnívá se proto, že nemůže být odsouzen za účast na organizované skupině. V průběhu řízení nebyl zjištěn žádný přímý důkaz svědčící o jeho vině a provedené nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec jeho vinu prokazující. V objektech, kde mělo k pěstování konopí docházet, prováděl jen zahradnické a úklidové práce, což odůvodňuje nalezení daktyloskopických stop, které však nijak neprokazují, že by se měl podílet na projednávané trestné činnosti. Nevěděl, že rostliny, které byly v objektech pěstovány, jsou rostliny konopí a nijak se o ně nestaral. Nebylo ani prokázáno, že by měl jakýkoliv podíl z prodeje drog. Ke znaleckému zkoumání obviněný podotkl, že pro účely trestního řízení nebyl obsah psychoaktivních látek zjištěn bez pochybností. Sama znalkyně výslovně uvedla, že nemůže potvrdit, že by obsah psychoaktivní látky zjištěné z reprezentativního vzorku odpovídal obsahu této látky ve všech zjištěných rostlinách v tom kterém objektu.
V další části dovolání obviněný poukazuje na nezákonnost získání důkazů z domovních prohlídek, neboť příkaz k domovní prohlídce nebyl dostatečně specifikován a odůvodněn (§83 odst. 1 tr. řádu), proto podle něj nebylo možno postupovat. Stejně tak srovnávací hlasový vzorek použitý ve znaleckém posudku považuje za získaný v rozporu se zákonem, neboť vzorek hlasu, na základě kterého znalec ztotožnil hlas obviněného, byl pořízen při jeho výslechu v přípravném řízení dne 10. 11. 2010, při němž nebyl přítomen jeho obhájce a obviněný nebyl dostatečně poučen, že bude pořízen zvukový záznam o jeho výpovědi. Dle dovolatele bylo zmíněným postupem porušeno jeho právo na obhajobu a v důsledku toho nelze ke znaleckému posudku, na základě něhož byl ztotožněn jeho hlas, přihlížet. Pokud při procesním úkonu, kdy odmítl vypovídat, byl jeho hlasový projev použit proti němu jako srovnávací vzorek hlasu, považuje obviněný tuto skutečnost za skutečnost v rozporu se zákazem sebeobviňování. Je přesvědčen, že byl fakticky zbaven svého práva odepřít výpověď a takto získaný důkaz proto považuje za absolutně neúčinný, k němuž nelze v trestním řízení přihlížet.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a dále postupoval podle §265l tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že všechna podaná dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obvinění v dovolání uplatnili důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že většina námitek uplatněných obviněnými v podaných dovoláních deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá, neboť se jedná o námitky, kterými obvinění pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je tak nutno považovat jak výtky obviněných ohledně neúplnosti provedeného dokazování, tak i výhrady týkající se hodnocení závěrů vypracovaných znaleckých posudků. Pod daný dovolací důvod nelze podřadit ani tvrzení údajné nezákonnosti provedení domovních prohlídek či telefonních odposlechů, neboť se jedná o námitky procesního charakteru, které uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nepřipouští.
Předně je třeba zdůraznit, že tytéž námitky byly již ze strany obviněných uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v podaných odvoláních a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
Pro úplnost však Nejvyšší soud k uplatněným dovolacím námitkám uvádí následující:
Obvinění D. V. N., V. D. T. a P. V. D. ve svých dovoláních (stejně tak jako v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) deklarovali námitky nezákonnosti nařízení a provedení domovních prohlídek s tím, že příkazy k domovním prohlídkám nebyly dostatečně specifikovány a odůvodněny. V tomto případě je možno beze zbytku odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, neboť oba rozhodující soudy se s danými námitkami řádně vypřádaly. Obviněný V. N. D. podal již v průběhu řízení ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 0 Nt 5856/2010, na adrese P., N. Ústavní soud usnesením ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I.ÚS 2816/10, ústavní stížnost odmítl, byť přisvědčil stěžovateli, že napadený příkaz částečně trpí vytýkanými formálními vadami, avšak nedostatek odůvodnění příkazu nemohl dosáhnout takové míry, že by bylo možné v případě stěžovatele uvažovat o porušení práva na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí a práva na spravedlivý proces. Dále Ústavní soud uvedl, že ne každé pochybení orgánů činných v trestním řízení na úrovni podústavního práva je samo o sobě způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod, tedy představovat důvod pro intervenci Ústavního soudu. Slabina odůvodnění v tomto směru nepředstavuje pochybení ústavněprávní intenzity.
V případě projednávané věci je nutno konstatovat, ve shodě s citovaným rozhodnutím Ústavního soudu, že byly zjištěny skutečnosti, které zásahy nejen opodstatňovaly, ale přímo vytvářely podklad pro trestní řízení. Jak uvedl již nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku, je třeba mít na zřeteli, že s ohledem na neobvyklý rozsah celého zásahu nebylo možno před jeho uskutečněním mít zcela perfektní přehled o každém nařízeném, resp. povoleném zásahu či úkonu (tyto závěry je možno vztáhnout i na povolení k odposlechům telefonních čísel a přístrojů), neboť tyto byly povolovány právě ve fázi přípravné, kdy byly prověřovány jednotlivé informace, po jejichž objasnění a zkompletování mohl být teprve učiněn konkrétnější závěr. Zmíněné námitky je tak třeba považovat za nepodložené.
Tytéž závěry je pak třeba vztáhnout i na námitky nezákonnosti odposlechů telefonních hovorů a nezákonnosti pořízení tzv. srovnávacích nahrávek, které v podaných dovoláních uplatnili obvinění V. D. T. a P. V. D. Protokoly o záznamu telekomunikačního provozu odpovídají ustanovení §88 odst. 6 tr. řádu, obsahují údaje o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i orgánu, který záznam pořídil. Není ani žádný důvod ke zpochybňování závěrů znalkyně PhDr. Marie Svobodové, která vypracovala znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická expertiza. Jmenovaná znalkyně mimo jiné v hlavním líčení uvedla, že při vypracování posudku použila metodu sluchové fonetické analýzy a metodu instrumentální akustické analýzy, kdy kombinace těchto metod zvyšuje přesnost závěrů. K rozlišení různých dialektů přibrala konzultanta, lingvistu, specialistu v oblasti jazykovědy – fonetiky vietnamského jazyka. Navíc důkazy ztotožněním mluvčích v konkrétních telefonních hovorech na základě vypracovaných znaleckých posudků nejsou důkazy osamocenými, ale logicky zapadají do souvislostí s ostatními ve věci provedenými důkazy.
Pokud se týká námitky obviněných P. V. D. a V. D. T. spočívající v jejich tvrzení, že srovnávací vzorky hlasu byly získány při jejich výpovědi před zahájením trestního stíhání, bez jejich vědomí a souhlasu, bez účasti obhájců a za situace, kdy odepřeli vypovídat, Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěry soudů prvního a druhého stupně v tom, že nahrávky hlasů obviněných byly opatřeny v souladu s trestním řádem. Srovnávací nahrávky byly převážně pořízeny při prvotním výslechu obviněných bezprostředně po jejich zadržení, tj. ještě před sdělením obvinění. Z protokolů vyplývá, že obvinění byli při pořízení každé srovnávací nahrávky poučeni o svých právech, byli upozorněni na pořizování zvukového záznamu, byli vyslechnuti za účasti tlumočníka a protokoly bez výhrad podepsali. I když je obecně nahrávání hovoru cizí osoby, tedy zachycování jejího hlasového projevu utajeným způsobem bez jejího vědomí, orgány činnými v trestním řízení zásahem do jejího ústavně chráněného práva (svobody, nedotknutelnosti) soukromí, zajištěného jak mezinárodně právními dokumenty, tak i Listinou základních práv a svobod (viz čl. 10 odst. 2), a to zásadně bez ohledu na místo, kde k takto zachycenému projevu došlo, tak v konkrétním případě zároveň byly splněny všechny potřebné předpoklady k prolomení tohoto práva.
Podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na respektování svého soukromého … života … a korespodence. Podle odst. 2 cit. článku státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu … veřejné bezpečnosti, … předcházení zločinnosti… nebo ochrany práv a svobod jiných. Obě podmínky (v souladu se zákonem, nezbytné v demokratické společnosti) jsou podmínkami kumulativními a musí tak být splněny současně.
Ustanovení §158 odst. 3 písm. f) tr. řádu zakotvuje právo policejního orgánu k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, pořizovat mj. zvukové a obrazové záznamy osob, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby. Toto právo zákon neváže na předchozí či dodatečný souhlas jakéhokoli jiného subjektu, tedy např. státního zástupce, tím méně osoby jejíž záznam hlasu (obrazu) je pořizován.
V této souvislosti je nutno zmínit, že předmětné ustanovení trestního řádu za týmž účelem poskytuje policejnímu orgánu i jiná oprávnění, ke kterým souhlas dotčené osoby nepotřebuje. Konkrétně jde o snímání daktyloskopických otisků, prohlídku těla a jeho měření osobou téhož pohlaví nebo lékařem. Ustanovení §158 odst. 3 písm. f) tr. řádu pak dokonce s odkazem na ustanovení §114 téhož zákona umožňuje za určitých v něm stanovených podmínek překonat odpor podezřelého k dosažení potřebného úkonu.
Nejvyšší soud je proto toho názoru, že v posuzovaném případě policejní orgány důvodně nerespektovaly právo na soukromí obviněných, neboť je k tomu opravňoval zákon (§158 odst. 3 písm. f/ tr. řádu) a zároveň to bylo pro předcházení zločinnosti a pro ochranu práv jiných v demokratické společnosti nezbytné. V dané věci byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů a nelze nikterak pochybovat o tom, že je v zájmu demokratické společnosti odhalovat, stíhat a potrestat osoby, které se přímo či nepřímo podílejí na výrobě a následné distribuci drog či obdobně nebezpečných látek. Byla tak splněna kriteria obsažená v čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V takovém případě pořízené zvukové záznamy hlasů obviněných byly získány zákonným způsobem a jejich následné využití jako srovnávacího materiálu při znaleckém zkoumání přibranými znalci nemohlo vést k nepoužitelnosti jimi zpracovaných posudků v dalším průběhu trestního řízení.
Další námitky, kterými někteří z obviněných de facto vyjadřují pouze nesouhlas se závěry znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví chemie (namítají, že k expertize bylo použito pouze několik málo rostlin) nelze považovat, jak již bylo uvedeno výše, z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ani z hlediska ostatních dovolacích důvodů, byť neuplatněných) za právně relevantní. Zpracovatelka posudku znalkyně Ing. Komorousová u hlavního líčení podrobně vysvětlila, jak se vybírá reprezentativní vzorek a jak se stanovuje obsah účinné látky v tomto vzorku, nalézací soud se tímto posudkem podrobně zaobíral v odůvodnění svého rozhodnutí a na jeho závěry je opět možno beze zbytku odkázat (viz č. l. 130 – 131 rozsudku nalézacího soudu). Ve vzorcích, které byly zajištěny v předmětných pěstírnách konopí, bylo několikanásobně překročeno množství povolené účinné látky a logicky lze jen stěží požadovat, aby bylo zkoumáno množství účinné látky v každé jednotlivé rostlině, jak vyplývá z dovolání obviněných.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatelé T. T. D., T. V. B. a T. V. P. napadli i výrok o uložených trestech vyhoštění a poslední dva jmenovaní také výrok o trestech propadnutí věci. Jsou toho názoru, že uložením zmíněných trestů došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces a tedy i k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť tyto tresty jim údajně byly uloženy v rozporu se zákonem. Dané námitky je třeba považovat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu za námitky právně relevantní, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitky neopodstatněné.
Podle čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
Podle čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Podle §80 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Podle odst. 2 s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
Bezprostředním účelem trestu vyhoštění je tedy zabránit pachateli trestného činu, který není občanem České republiky, v páchání další trestné činnosti na území České republiky, pokud z jeho strany hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo jinému obecnému zájmu.
Podle §80 odst. 3 tr. zákoníku soud trest vyhoštění neuloží, jestliže
a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele,
b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního předpisu,
c) pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin,
d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo trestu,
e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku,
f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu, nebo
g) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu.
Z hlediska posuzované věci je podstatné zejména ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, které respektuje určité osobní, pracovní, rodinné a sociální vazby pachatele k území České republiky, které by mohly být trestem vyhoštění tak vážně narušeny, že uložení takového trestu nemůže být odůvodněno ani požadavkem na ochranu bezpečnosti lidí nebo majetku anebo jiným obecným zájmem. Uložení trestu vyhoštění podle tohoto ustanovení tedy brání okolnosti, že
- pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt (tato skutečnost se netýká občana Evropské unie),
- pachatel má na území České republiky pracovní a sociální zázemí – dostatečné pracovní zázemí může mít pachatel vytvořeno nejen prostřednictvím pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, který sídlí na území České republiky nebo zde má pracoviště, ale rovněž na základě vlastní podnikatelské aktivity, sociálním zázemím se rozumí především existence určitých společensky užitečných vztahů pachatele ke svému okolí, jeho začlenění do zdejšího kulturního a sociálního prostředí, a to i mimo rámec vztahů pracovních a rodinných, které jsou samostatným hlediskem,
- uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin – v této podmínce je zdůrazněna ochrana rodiny a rodinného života, předpokládá se zde existence takových rodinných vztahů pachatele, které vyžadují jeho pobyt na území České republiky, přičemž důvodem bude zejména trvalé bydliště nebo jiný dlouhodobý pobyt nejbližších příbuzných pachatele na zdejším území (manžela, dětí, rodičů, druha atd.).
Znění §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nasvědčuje tomu, že jednotlivé okolnosti jsou v něm uvedeny kumulativně a musí existovat zároveň, tj. musí být splněny současně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 575/2004, sp. zn. 3 Tdo 1371/2010).
V předmětné věci nalézací soud (s jehož rozhodnutím se ztotožnil i odvolací soud) při úvahách o uložení trestu vyhoštění přihlédl především k tomu, jak je uvedeno v odůvodnění jeho rozhodnutí, že obvinění T. T. D., T. V. B. a T. V. P. (vedle dalších spoluobviněných) mají sice na území České republiky povolen trvalý pobyt, ale dle zjištění soudu nemají takové vazby, které by uložení takového trestu bránily, zejména zde nemají pracovní zázemí a pokud zde mají rodinné příslušníky, tito jsou rovněž vietnamskými státními občany a vazba na ně není závislá na pobytu v ČR. Soud dále uvedl, že obvinění, kterým byl trest vyhoštění uložen, byli Českou republikou přijati, bylo jim uděleno povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu, čehož však zjevně zneužili k páchání trestné činnosti. Pro jejich další setrvání na území České republiky tak nebyl shledán důvod, naopak je považováno za nežádoucí.
Pokud jde o sociální a pracovní zázemí dovolatelů, T. T. D. uvedl, že na území ČR žije jeho otec i družka, on sám zde žije přes deset let a má možnost pracovat u přítelkyně v Š. T. V. B. uvedl, že na území ČR žije přes dvanáct let společně se svojí družkou a synem a že jeho družka v ČR podniká v prodeji potravin a jiného zboží. T. V. P. uvedl, že má na území ČR manželku české národnosti.
Nejvyšší soud dospěl ve shodě s názorem nalézacího i odvolacího soudu k závěru, že u obviněných T. T. D., T. V. B. a T. V. P. byla sice splněna podmínka trvalého pobytu na území České republiky a podmínka zájmu na spojování rodin, avšak ani u jednoho z nich nedošlo k naplnění podmínky existence pracovního a sociálního zázemí. Okolnost, že na území České republiky podniká družka či někdo z rodinných příslušníků, nemůže být v žádném případě pro naplnění této podmínky dostačující. U obviněného T. T. D. bylo navíc zjištěno, že mu byl sice povolen trvalý pobyt na území České republiky za účelem sloučení s členem rodiny (otcem), avšak s tím, jak sám uvedl, se již asi tři roky nestýká. U všech zmíněných obviněných tak dle názoru Nejvyššího soudu nebrání žádná zákonná překážka k jejich vyhoštění z území České republiky.
Stejně tak nebylo shledáno žádné pochybení u trestu propadnutí věci, který byl uložen obviněným T. V. B. a T. V. P. v souladu s ustanovením §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, když navíc ani jeden z obviněných ve svém mimořádném opravném prostředku blíže nespecifikuje, z jakých důvodů považuje trest propadnutí věci za uložený v rozporu se zákonem.
Za právně irelevantní, a to jak z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak i z hlediska dovolacích důvodů ostatních, byť neuplatněných, je nutno považovat i námitky obviněných ohledně údajné nepřiměřenosti jim uložených trestů. Je třeba zdůraznit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obvinění T. T. D., T. V. B. a T. V. P. ve svých mimořádných opravných prostředcích uplatnili i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a shora jmenovaní obvinění ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svých dovoláních neuplatňují. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněných uvedené v odvoláních za nedůvodné a podaná odvolání (s výjimkou odvolání obviněných V. N. D. a L. M. Ch.) podle §256 tr. řádu zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé obviněným nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obvinění nemohli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v této první části žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byly uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Nejvyšší soud se s těmito částmi dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, a proto na tato odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že soud prvního stupně správně hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a vzájemných souvislostech. Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci činů a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak plně přisvědčuje závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Závěr o vině obviněných byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše uvedené argumentace činí Nejvyšší soud závěr, že obviněnými uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec. Obvinění na jedné straně deklarovali zákonné dovolací důvody podle citovaného ustanovení, avšak uplatnili námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.“
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných T. T. D., T. V. B. a T. V. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněných D. T. T. H., D. V. N., V. D. T., D. D. H., V. A. T. a P. V. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. listopadu 2013
Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše Novotná