ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1257.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1257/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2012 o dovolání obviněných Ing. J. T. a JUDr. K. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 8 To 380/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 30 T 161/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 30 T 161/2010, byli obvinění Ing. J. T. a JUDr. K. T. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009 ( dále jen tr. zák.), ve stádiu pokusu podle §8 odst.1 tr. zák. (v bodech 1 a 2) a dále byl obviněný Ing. J. T. uznán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stádiu pokusu dle §8 odst.1 tr. zák. (v bodě 3 ). Uvedeného jednání se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že obvinění Ing. J. T. a JUDr. K. T.
1. po společné dohodě a se společným úmyslem podstatně ztížit výkon usnesení o nařízení exekuce na majetek společnosti BGC Developers, a. s., s tehdejším sídlem P., D., Ing. J. T. jako předseda představenstva společnosti BGC Developers, a. s., dne 14. 3. 2008 v B., okr. B.-v., uzavřel Smlouvu o prodeji podniku podle §476 a násl. obchodního zákoníku se společností EDHESSA, s. r. o., s tehdejším sídlem P., U H., zastoupenou jednatelem V. K., na základě níž společnosti EDHESSA, s. r. o., předal a převedl podnik společnosti BGC Developers, a. s., za kupní cenu ve výši 1,- Kč, přičemž tuto smlouvu vyhotovila JUDr. K. T. jako advokátka, která zároveň ověřila totožnost a podpisy statutárních zástupců obou společností, ačkoliv oba věděli, že majetek společnosti BGC Developers, a. s., podléhá výkonu rozhodnutí na základě usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 19 Nc 5458/2007, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2007, o nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. L. J. ze dne 8. 3. 2007, č. j. 1438/07, proti povinným G&C Pacific, a. s. a BGC Developers, a. s. a na základě exekučních příkazů soudního exekutora JUDr. Pavla Procházky, vydaných dne 29. 3. 2007 pod č. j. 072 EX 504/07, přestože věděli, že po doručení usnesení o nařízení exekuce, ke kterému došlo dne 29. 3. 2007, nesmí nakládat s majetkem společností včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku, následně dne 26. 3. 2008 podal Ing. J. T. společně s V. K. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště H., Návrh na provedení vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí, který se týkal části majetku podniku BGC Developers, a. s., převedeného na základě uvedené smlouvy, a to nemovitostí zapsaných na LV pro katastrální území H., včetně veškerých součástí, příslušenství a venkovních úprav, s tím, aby bylo zapsáno vlastnické právo k těmto nemovitostem pro společnost EDHESSA, s. r. o., přičemž katastrální úřad poté, co zjistil, že na majetek společnosti BGC Developers, a. s., byla nařízena exekuce, rozhodnutím ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. V-1751/2008-706/2, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2008, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl a k převodu nemovitostí do vlastnictví společnosti EDHESSA, s. r. o., tak nedošlo,
2. po společné dohodě a se společným úmyslem podstatně ztížit výkon usnesení o nařízení exekuce na majetek společnosti G&C Pacific, a. s., s tehdejším sídlem P., D., Ing. J. T. jako předseda představenstva společnosti G&C Pacific, a. s., dne 14. 3. 2008 v B., okr. B.-v., uzavřel Smlouvu o prodeji podniku podle §476 a násl. obchodního zákoníku se společností EDHESSA, s. r. o., s tehdejším sídlem P., U H., zastoupenou jednatelem V. K., na základě níž společnosti EDHESSA, s. r. o., předal a převedl podnik společnosti G&C Pacific, a. s., za kupní cenu ve výši 1,- Kč, přičemž tuto smlouvu vyhotovila JUDr. K. T. jako advokátka, evidenční č., ačkoliv oba věděli, že majetek společnosti G&C Pacific, a. s., podléhá výkonu rozhodnutí na základě usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 19 Nc 5458/2007, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2007, o nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. L. J. ze dne 8. 3. 2007, č. j. 1438/07, proti povinným G&C Pacific, a. s. a BGC DEVELOPERS, a. s. a na základě exekučních příkazů soudního exekutora JUDr. Pavla Procházky, vydaných dne 29. 3. 2007 pod č. j. 072 EX 504/07, dále též na základě usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 9 Nc 1711/2007, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2008, o nařízení exekuce podle výkazu nedoplatků Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Územní pracoviště B.-v., č. 7340700226 ze dne 30. 7. 2007, na základě usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 8. 2007, sp. zn. 22 Nc 6371/2007, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2007, o nařízení exekuce na základě výkazu nedoplatků Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE v K. č. j. 200314/55/07-VN ze dne 14. 5. 2007, přestože věděli, že po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí nakládat s majetkem společností včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku, následně dne 26. 3. 2008 podal Ing. J. T. společně s V. K. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště B., Návrh na provedení vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí, který se týkal části majetku podniku G&C Pacific, a. s., převedeného na základě uvedené smlouvy, a to pozemku parcelní zapsaného na LV pro katastrální území L., s tím, aby bylo zapsáno vlastnické právo k této nemovitosti pro společnost EDHESSA, s. r. o., přičemž katastrální úřad poté, co zjistil, že na majetek společnosti G&C Pacific, a. s., byly nařízeny exekuce, rozhodnutím ze dne 21. 5. 2008, č. j. V-824/2008-701-20, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2008, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl a k převodu nemovitosti do vlastnictví společnosti EDHESSA, s. r. o., tak nedošlo, a dále obviněný Ing. J. T.
3. v úmyslu podstatně ztížit výkon usnesení o nařízení exekuce na majetek společnosti BGC Developers, a. s., se sídlem P., U H., dne 15. 6. 2008 v I., okr. B.-v., jako předseda představenstva společnosti BGC Developers, a. s., uzavřel Dohodu o narovnání podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku se společností EDHESSA, s. r. o., s tehdejším sídlem P., U H., kterou rovněž zastupoval jako její jednatel, na základě níž převedl z majetku společnosti BGC Developers, a. s., do vlastnictví společnosti EDHESSA, s. r. o., věci uvedené na faktuře 083/2007, vystavené dne 15. 9. 2007, která byla přílohou dohody, a to zařízení zámku O., autorská práva k zámku D., zařízení zámku D. a součásti haly na parcelním č. st. a parcelním č. st. v katastrálním území H., vše v celkové hodnotě 51.850.000,- Kč, ačkoliv věděl, že tyto věci podléhají výkonu rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí na základě usnesení Okresního osudu Brno-venkov ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 19 Nc 5458/2007, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2007, o nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. L. J. ze dne 8. 3. 2007, č. j. 1438/07, proti povinným G&C Pacific, a. s. a BGC DEVELOPERS, a. s. a na základě exekučních příkazů soudního exekutora JUDr. Pavla Procházky, vydaných dne 29. 3. 2007 pod č. j. 072 EX 504/07, přestože věděl, že po doručení usnesení o nařízení exekuce, ke kterému došlo dne 29. 3. 2007, nesmí nakládat s majetkem společností včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku.
Za popsané jednání a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 2 T 36/2008, byl obviněný Ing. J. T. odsouzen podle §171 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §171 odst. 2 za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) za použití §35 odst.2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k souhrnnému peněžitému trestu ve výši 40.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2008 sp. zn. 2 T 36/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněná JUDr. K. T. byla za popsané jednání odsouzena podle §171 odst. 2 tr. zák., za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému peněžitému trestu ve výši 40.000,-Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 30 T 161/2010, podali oba obvinění společné odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 8 To 380/2011, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 8 To 380/2011, podali následně obvinění Ing. J. T. a JUDr. K. T. prostřednictvím svého obhájce společné dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obvinění v dovolání namítli, že v případě skutku 1. a 2. uzavření smluv nemůže být trestné, neboť je třeba, aby se soud důsledně zabýval hodnocením, zda obvinění jednali skutečně společensky nebezpečně. Otázku, zda jednání v rozporu s rozhodnutím vydaným na základě neoprávněně vydaného exekučního titulu, je skutečně společensky nebezpečné, je nutno posuzovat podle konkrétních okolností případu. Dle obviněných v řízení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu kladeného jim za vinu, tedy zavinění ve formě, kterou zákon v daném případě vyžaduje. Nestačí, aby soud konstatoval, že obviněný jednal v úmyslu, ale v řízení musí být existence takového úmyslu nepochybně zjištěna. Soud prvního stupně se dále nezabýval otázkou materiální stránky trestného činu, tedy nebezpečností zmíněného činu pro společnost a také tím, zda může být žalované jednání opravdu považováno za společensky nebezpečné a v situaci, když nedošlo a ani nemohlo dojít ke ztížení výkonu úředního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se touto otázkou důsledně nezabýval, dospěl k chybnému právnímu závěru, a to, že jednání společensky nebezpečné je. Ohledně skutku uvedeného pod bodem 3 rozsudku soudu prvního stupně lze opět konstatovat, že soud se dostatečně nezabýval existencí subjektivní stránky, jakož i materiální složky.
Z uvedených důvodů obvinění závěrem svého dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, včetně vadného řízení jemu předcházejícího, a ve věci sám rozhodl tak, že obviněné zprostí obžaloby, eventuálně aby věc přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 25. 1. 2012 Nejvyššímu soudu České republiky sdělil, že se k dovolání obviněných nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud České republiky se proto nemohl zabývat skutkovými námitkami obviněných.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněnými v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky i v případě obviněných Ing. J. T. a JUDr. K. T.
Obvinění v dovolání z hlediska daného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně uplatnili námitku, že v rámci předmětného trestního řízení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu tím, že zcizí věc, které se takové rozhodnutí týká. Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustí v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Pro naplnění formálních znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. není významné, zda byl výkon rozhodnutí soudu nařízen a prováděn v souladu se zákonem či nikoliv (např. pokud existovaly důvody, pro které měl být podle zákona zastaven).
V průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný Ing. J. T. uzavřel Smlouvy o prodeji podniku se společností EDHESSA, s. r. o., na základě níž společnosti EDHESSA, s. r. o., předal a převedl podniky společností BGC Developers, a. s. a G&C Pacific, a. s., za kupní cenu ve výši 1,- Kč, přičemž tyto smlouvy vyhotovila JUDr. K. T. jako advokátka, ačkoliv oba věděli, že majetek společností BGC Developers, a. s. a G&C Pacific, a. s., podléhá výkonu rozhodnutí a přestože věděli, že po doručení usnesení o nařízení exekuce, nesmí nakládat s majetkem společností včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, a následně Ing. J. T. u katastrálního úřadu návrh na provedení vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí, který se týkal části majetku podniků BGC Developers, a. s. a G&C Pacific, a. s., převedeného na základě uvedených smluv, s tím, aby bylo zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem pro společnost EDHESSA, s. r. o., přičemž katastrální úřad poté, co zjistil, že na majetek společností BGC Developers, a. s. a G&C Pacific, a. s., byla nařízena exekuce, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl a k převodu nemovitostí do vlastnictví společnosti EDHESSA, s. r. o., tak nedošlo, a dále obviněný Ing. J. T., jako předseda představenstva společnosti BGC Developers, a. s., uzavřel Dohodu o narovnání podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku se společností EDHESSA, s. r. o., na základě níž převedl z majetku společnosti BGC Developers, a. s., do vlastnictví společnosti EDHESSA, s. r. o., zařízení zámku O., autorská práva k zámku D., zařízení zámku D. a součásti haly na parcelním č. st. a parcelním č. st. v katastrálním území H., vše v celkové hodnotě 51.850.000,- Kč, ačkoliv věděl, že tyto věci podléhají výkonu rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí a přestože věděl, že po doručení usnesení o nařízení exekuce, nesmí nakládat s majetkem společností včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, což ani sami obvinění nepopírali.
V posuzovaném případě je podstatné, že tu byl především exekuční titul, jímž byl vykonatelný rozhodčí nález, dále rozhodnutí soudu o nařízení exekuce a konečně na to navazující exekuční příkazy vydané exekutorem. Tím se nemovitosti obchodních společností BGC Developers, a. s. a G&C Pacifik, a. s., staly věcí, které se týká rozhodnutí soudu, a to v tom smyslu, že nabyly povahy majetku, který byl postižen exekucí, v důsledku čehož bylo uvedeným obchodním společnostem jako povinnému zakázáno převést tento majetek na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Tento stav nastal dnem 29. 3. 2007, kdy bylo obviněnému Ing. J. T. doručeno usnesení Okresního soudu Brno – venkov, kterým byla nařízena exekuce.
Jak správně uvedl nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, uzavření smluv o prodeji podniku ze dne 14. 3. 2008, na základě níž společnosti EDHESSA, s. r. o., byly předány a převedeny podniky společností BGC Developers, a. s. a G&C Pacific, a. s., jako majetek postižený exekucí, bylo aktem, který evidentně směřoval k tomu, aby exekuce prodejem nemovitostí nemohla být provedena a aby tak byl zmařen výkon rozhodnutí soudu o nařízení exekuce.
Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že pokud soudy došly k závěru o úmyslném zavinění obviněných Ing. J. T. a JUDr. K. T. ohledně zmaření výkonu rozhodnutí soudu, nelze jim nic vytýkat. Vzhledem k tomu, že obviněný Ing. J. T. jako statutární zástupce výše uvedených společností a obviněná JUDr. K. T. jako právní zástupkyně byli poučeni o zákazu nakládání s majetkem včetně nemovitostí, a přesto svým jednáním měli záměr převést majetek výše uvedených společností na jiný subjekt (byť převod nebyl učiněn s právními následky), jednali tak zcela vědomě proti nařízení soudu. V daném případě učinili obvinění v podstatě vše, co bylo z jejich hlediska nutné k dosažení stavu, při němž by exekucí nemohl být postižen nemovitý majetek, který byl předmětem uzavřených smluv o prodeji podniku. Pokud by katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí, byl by s účinky ode dne podání návrhu na povolení vkladu považován za vlastníka předmětného majetku kupující vzhledem ke konstitutivnímu významu vkladu a odstranění tohoto stavu by bylo záležitostí poměrně komplikovaného řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 7 Tdo 88/2010).
Co se týká námitky obviněných, že soud prvního stupně se dostatečně nezabýval otázkou materiální stránky trestného činu, tedy nebezpečností zmíněného činu pro společnost, k této námitce Nejvyšší soud České republiky uvádí, že nebezpečnost výše uvedeného jednání pro společnost tkví v porušení zákonem chráněného zájmu na nerušené realizaci rozhodnutí státních orgánů. Nalézací soud se touto otázkou podrobně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí, když uvedl, že při stanovení materiální stránky trestného činu je zapotřebí vzít v úvahu i skutečnosti ohledně celého exekučního řízení, tedy i skutečnost, že byly zrušeny exekuční tituly, což by mělo za následek zastavení exekucí, stejně tak vzal v úvahu i zjištění, že některé exekuční příkazy byly již usnesením exekutorky zrušeny z důvodu zániku povinných společností výmazem z obchodního rejstříku, a to v důsledku příhraniční fúze. Nalézací soud v dané věci vyslovil názor a Nejvyšší soud České republiky se s ním ztotožnil v tom, že tyto skutečnosti nic nemění na trestní odpovědnosti obviněných, neboť v době, kdy k protiprávnímu jednání došlo, nebylo pochyb o tom, že jsou nařízeny exekuce, že platí generální inhibitorium a že je na místě jakkoli se vyvarovat zmaření exekuce. Obvinění však učinili vše, co vedlo přímo k převedení majetku na další společnost a v bodě 3 obviněný Ing. J. T. dosáhl stavu, kdy nemůže být postižen majetek, který převedl na základě dohody o narovnání (viz s. 9 rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 30 T 161/2010). Proto je nutné považovat jednání obviněných za velmi závažné a nelze souhlasit s námitkou obviněných, že v daném případě nejde o jednání společensky nebezpečné.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obvinění svým předmětným jednáním popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst.1 tr. zák. a trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Dalším dovolacím důvodem, který obvinění uplatnili v podaném mimořádném opravném prostředku, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ve své první části má tento dovolací důvod zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněným nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněných uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněných podrobil meritornímu přezkumu a obviněným nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obvinění nemohli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných Ing. J. T. a JUDr. K. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal